Pavlína197
komentáře u knih
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Tenhle příběh mě hodně zasáhl. Četla jsem a četla a nemohla se utrhnout, dokud jsem nedočetla.
Dvojí život
Diane Chamberlain
To byl tedy příběh! Ještě že je to celé vymyšlené. Obdivuji fantazii autorky - vymyslet takto propletený děj, správně nadávkovat rozuzlení, udržet pozornost čtenáře... I když popravdě na straně sto padesát jsem málem přestala číst, už na mě těch tragédií bylo moc - sebevražda kamarádky, smrt manžela, umírající dědeček, ztracené dítě, adoptované dítě, mrtvé dítě, vážně nemocné dítě... Jenže jsem zvědavá, knížka se dobře četla, děj postupně nabíral spád a já se nemohla odtrhnout, prostě jsem chtěla vědět, proč se to všechno stalo.
Agnes a Zakázaná hora
Veronika Hájek Hurdová
K této knize mě přitáhla obálka, ilustrace na ní i uvnitř knihy jsou opravdu nádherné; přestože jsou tmavé, nepůsobí depresivně ani strašidelně, spíš snově, a pěkně doplňují text.
Pohádkově laděný, pěkně propracovaný příběh mě zaujal, líbilo se mi, jak autorka vložila do knihy své životní zkušenosti a u postav se inspirovala ve svém životě, jen toho na sto procent pohádkového konce jsem se nedočkala - doufala jsem v záchranu tatínka a ostatních poutníků.
Psychoterapeutická okénka mi přišla fajn, i když mi nic nového nepřinesla ( pár seberozvojových knížek už jsem přečetla, ale opakovaní je matka moudrosti. :-) ), neuškodí čas od času se zastavit, zamyslet se nad sebou a svým životem a odpovědět si na otázky ducha hory.
Sice mě knížka úplně nestrhla, ale na těch pěti stech stranách mi Agnes přirostla k srdci a bavilo mě sledovat její cestu.
Soukromá tajemství
* antologie
Poslední dobou přicházím povídkám na chuť a i tyto se mi líbily. Není to nijak těžké čtení, přesto poskytují náměty k zamyšlení. A i když se jmenují Soukromá tajemství, řekla bych, že jsou hlavně o vztazích, což je pro mě vždycky zajímavé téma.
Den jako stvořený pro vážnou známost
Zdena Frýbová
První dvě povídky mě příliš nezaujaly, další už za přečtení stály.
Zajímalo by mě, jestli tenkrát, myšleno v dobách socialismu, opravdu takto fungovaly manželské poradny - do záchrany manželství byli vtaženi i ostatní účastníci, to je milenci, rodiče, děti, zaměstnavatel ... To si člověk asi dobře rozmyslel, než požádal o pomoc. ( Nebo než začal přemýšlet o rozvodu?)
Dívka a noc
Guillaume Musso
I když tento příběh není tak strhující jako ostatní od tohoto autora, líbil se mi zatím nejvíc. Bavilo mě, jak se pomalu rozmotává, uzlík za uzlíkem, a když to vypadá, že už je to všechno, přijde další překvapení... Zdá se, že anotace hodně napovídá, naštěstí nebo naneštěstí je to přece jen trochu jinak.
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Zase jednou stojím proti proudu a nesdílím nadšení ostatních čtenářů. Nemůžu říct, že by se mi kniha vyloženě nelíbila, ale nemůžu říct ani, že se mi líbila. Hned v první části Dětství jsem to málem vzdala, vadila mi nepřehlednost v čase a přišlo mi, že se v příběhu vlastně nic neděje. V druhé části Dospívání to bylo sice o něco lepší, přesto mě kniha za srdce rozhodně nevzala. Vyprávění se mi zdálo o ničem, nějak ve mně nevzbudilo žádné emoce. Prostředí mě nezaujalo, žádná z postav mi nebyla zvlášť sympatická. Kniha se prostě jen dobře četla. Tak nevím. Možná tomu dám ještě šanci druhým dílem, abych pochopila vysoká hodnocení, nebo zkusím nejprve seriál.
Deník kastelána
Evžen Boček
Potvrzuji, co píší ostatní - tato kniha je jiná než Aristokratka, hlavně formou a stylem. I tak se mi líbila. Je to lehké, trochu duchařské čtení, dobrá vložka mezi těžší témata. Zajímalo by mne, jak moc se autor nechal inspirovat vlastními zážitky a co je naopak vymyšleno pro příběh.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Mám ráda Hájíčkův styl. Líbí se mi, jak vykresluje situace, atmosféru. Pěkné čtení na léto.
Postel, hospoda, kostel
Zbigniew Czendlik
Příjemné čtení, jako jít s kamarádem na pivo.
Tišina
Susanne Skogstad
Když jsem knížku rozečetla poprvé, po pár stranách jsem ji odložila s tím, že takovou depku rozhodně číst nebudu. Asi po čtrnácti dnech jsem se k ní vrátila, protože zvědavost mi nedovolila vrátit knihu nepřečtenou. Myslím si, že se zařadí mezi ty, jež jedna část čtenářů naprosto odsoudí a druhá naopak vychválí. Já se ztotožňuji s komentářem kolegyně meluzeny, jen narozdíl od ní oceňuji, jak zdařile depresivní myšlenky a chování autorka vystihla. Poslední dobou mi chodí pod ruku knihy s podobným tématem - osamělá žena na sklonku života - a tato se mi jeví nejsugestivnější. Dokonce bych řekla, že si snad autorka sama musela někdy depresí a úzkostmi projít a že má opravdu literární nadání, vzhledem k tomu, jak snadno a rychle se jí povedlo ten ,,pocit" na mě hodit.
Co se týká děje knihy, je anotace tentokrát opravdu výstižná. K tomu není co dodat, pokud člověk nechce vysloveně prozradit konec, i když ten lze od začátku snadno vytušit.
Střevíce z lýčí
František Nepil
Pocházím z vesnice, ale nemám to štěstí tam žít. Proto si občas ráda přečtu příběh odehrávající se na vsi. Nepilovy historky jsou opravdu povedené, zvlášť chov králíků a zabijačku vystihl přesně tak, jak si to pamatuji, a samozřejmě s humorem. Zaujalo mě vyprávění o práci studentů na polích a u dobytka a moc se mi líbilo i povídání o babičce.
Vděčnost
Oliver Sacks
Přečetla jsem knížečku jednou a podruhé a stále mi nějak nedocházelo, co je na ní tak pěkného krom toho, že je to prostě milé psaní s pár zajímavými myšlenkami. A protože se obvykle snažím vytěžit z knihy co nejvíc, zvlášť pokud mám pocit, že mi má něco předat, podívala jsem se i na autorovy internetové stránky. Z textů, videí a fotografií na mě vyzařovala všeobjímající a nekonečná laskavost. Při třetím čtení mi to všechno zapadalo do sebe a dolehla na mě váha autorových slov a velikost jeho osobnosti. Až mi začalo být líto, že už není mezi námi. Na druhou stranu, kdyby byl, tato malá knížečka by nejspíš nevznikla.
PS.: Ráda bych tentokrát připsala zásluhy i překladatelce. Měla jsem možnost nahlédnout do anglického textu a do slovenského překladu a ten český mi přece jen přijde lepší - věrnější a příjemnější. Pro mě je to zajímavý postřeh; v literatuře, která má na člověka emočně zapůsobit je důležitý nejen autor ale i překladatel.
Tenkrát o Vánocích
* antologie
Všechny povídky, až na jednu, se mi líbily. Soukupová, Mornštajnová, Dvořáková a Bolavá jsou mé oblíbené spisovatelky, tam jsem nic jiného nečekala. Příjemně mě překvapila povídka od Epsteina, tentokrát vážně laděná. Stančík není moje krevní skupina. A opravdu moc se mi líbila povídka Ondřeje Neffa.
Cilčina cesta
Heather Morris
Z této knihy mám podobný dojem jako z Tatéra z Osvětimi. Cilčin osud je zajímavý a její nezdolnost obdivuhodná, ale podání Heather Morris mě za srdce nevzalo.
Byly tady, a už nejsou
Haylen Beck (p)
K této knížce mě přilákal název a obálka. Vybavila se mi písnička H. Vondráčkové Dvě malá křídla tu nejsou, a aniž bych četla anotaci, tak nějak jsem předpokládala, že v příběhu půjde o děti. A nespletla jsem se. Takovou bezmoc a zoufalství jako hlavní hrdinka bych opravdu zažít nechtěla. Typický americký thriller, napínavý od začátku do konce, lehce předvídatelný, ale uspokojivý.
Pollyanna. Díl I, První kniha radosti
Eleanor H. Porter
Před mnoha lety jsem viděla film, ke knize jsem se dostala až letos v rámci čtenářské výzvy. Už film se mi líbil a kniha - jak už to často bývá - ještě o něco víc. Samozřejmě mě zaujala Pollyannina hra a přiznám se, že občas se ji pokouším hrát, i když obvykle jen sama se sebou. A jak říká Pollyanna, není to vždycky snadné. :-) Myslím, že takový přístup k životu by mohl prospět mnoha lidem, nevidět jen to černé, ale hledat i to bílé.
Povídky aneb Nechci slevu zadarmo!
Miloslav Šimek
Povídky čtu málo, tyhle jsem si vybrala do výzvy. Šimek a Grossmann - co dodat? Když jsem začala číst, hned mi naskočil obraz a zvuk. Viděla jsem je na jevišti a slyšela rozprávět.
Paví hody
Jan Štifter
Hodně jsem váhala, jak knihu hodnotit. Nějakou dobu mi doma ležela a moc se mi do ní nechtělo. Obálku má krásnou a o to víc mě dráždil její název - opravdu jedli pávi nebo ten výraz znamená něco jiného? Štifter je jeden z mých oblíbených autorů, takže jsem knížku nemohla vrátit nepřečtenou.
Jestli jsem to dobře pochopila, tak opravdu jedli, ale něco jiného; o takových hostinách jsem nikdy neslyšela, i když je jasné, že za války lidé jedli cokoli a bez předsudků. Meziválečná a válečná doba je v tomto románu podaná zase trochu jinak, hlavně skrze prožitky a pocity postav. Styl je místy tak poetický, až jsem si nebyla jistá, jestli text chápu správně. Ledacos si člověk musí sám domyslet, takže se knížka nedá jen tak zhltnout. Líbily se mi hlavně příběhy o osudech sousedů i ty, co vyprávěla Alžběta. Zase mi to připomnělo vyprávění mojí babičky. Celý román se nese v neveselé náladě, jako by žádnou z postav nečekaly lepší vyhlídky.
Takže ano, knížka se mi líbila, ale za srdce mě úplně nevzala.
Dům hedvábí
Tabea Bach (p)
Nerada se pouštím do sérií, je to zavazující a navíc to čekání na další díl... Tuto knížku jsem si přinesla z knihovny jako letošní novinku, abych si splnila poslední bod výzvy. Moc se mi do ní nechtělo, podle obálky jsem čekala přeslazenou romantiku, což není úplně moje gusto, a teď jsem překvapená, jak se mi kniha líbila. Romantika je tu okrajově taky, co mi však sedlo do nálady je pomalu plynoucí děj bez dramat a napětí. Knížka perfektně zapadla do současné prázdninovo-dovolenkové atmosféry. Základní informace o výrobě hedvábných tkanin jsou dobrý bonus navíc.
