Pavlína197
komentáře u knih
Slyšet jeleny zpívat
František Šmehlík
Na této knížce mě v první řadě zaujal název a v druhé srovnávání s mou oblíbenou českou autorkou Klevisovou. V anotaci mě mátlo a trochu i odrazovalo slovo netvor. Nicméně srovnání s Klevisovou mě přesvědčilo si knihu půjčit a přečíst. První polovina knihy mi opravdu stylem a prostředím oblíbenou autorku připomínala. Druhá polovina knihy už na mě byla moc... moc krvavá, moc drsná. Bylo pár chvil, kdy jsem knihu odložila a rozdýchávala. Nebýt těchto scén, užila bych si knihu víc a lépe, protože jinak je to opravdu zdařilá detektivka. Každopádně už chápu, proč bylo v anotaci použito slovo netvor.
Podobně brutální příběhy záměrně nečtu a pokud na ně nečekaně narazím ve filmu, přestávám se dívat. Vím, že je to oblíbené a populární čtivo, a to mě zas a znovu přivádí k zamyšlení, proč někdo potřebuje takové knihy psát ( a kde bere inspiraci) a proč je někdo potřebuje číst.
Tři sestry
Heather Morris
Nechala jsem se zlákat vysokým hodnocením a knihu si přečetla, i když předchozí dvě mě moc nenadchly. Tato bohužel také ne.
Vadil mi naivní až přeslazený styl, nesedí mi to k tématu. Občas se mi kniha zdála přitažená za vlasy, např. když se dívky o čemkoli rozhodovali, určující argument byl slib kdysi daný tatínkovi, přestože zdravý rozum velel zachovat se jinak; nebo když esesák ošetřoval Cibi nohy a ještě jí k tomu uvařil čaj. A pak ta spousta nesrovnalostí, a to jsem si určitě nevšimla všech. Např. zámek kdesi v Německu: uprchlíci tam dorazili začátkem května a na zahradě sbírali zralá rajčata a mrkev (?); uvnitř ležel okoralý chleba, takže někdo odešel nedávno a o pár stránek dál všude ležel prach, takže tam dávno nikdo nebyl (?). Nebo: Cibi a Miška se brali v dubnu 1946 ( text) nebo 1947 ( popisek u fotografie) ? A rozbalování dárků 25. prosince na Slovensku už tu někdo zmiňoval. Už jen vzhledem k tématu by si kniha zasloužila lepší zpracování.
Na druhou stranu oceňuji druhou polovinu knihy, která vypráví o životě Židů po válce. Literatura v nás často vytváří dojem, že s koncem války skončilo i všechno utrpení. Tady máme možnost si uvědomit, že pro vězně peklo ještě pokračovalo, antisemitismus přetrval i po válce a pocity viny si v sobě postižení nesli až do smrti.
Z celé knihy se mi nejvíc líbil epilog, ta rodinná soudržnost, radost ze života a trvající optimismus. Pravděpodobně i to jsou věci, které pomohli lidem válečné hrůzy přežít.
Sami na této zemi? - O Boží přítomnosti mezi námi
Ladislav Heryán
Touto knihou si autor získal moje sympatie. Líbí se mi, jak nám skrze neuvěřitelné avšak skutečné příběhy přibližuje víru a pomáhá porozumět Bibli.
,,Šťastný člověk může být jen ten, kdo říká to, co si myslí, a jedná tak, jak mluví.´´
Ranč u dědečka
Táňa Keleová-Vasilková
Pěkná oddechovka. Jak já Julce závidím ranč v horách a tu její dokonalou vyrovnanost! :-)
Posílám to dál
Lucie Bílá
Nejsem velká fanynka Lucie Bílé, i když v určitém svém životním období jsem některé její písně často poslouchala a mám je dodnes ráda. Nečtu bulvár, takže toho o Lucii moc nevím. Na knížce mě zaujal název a navíc se mi hodila do výzvy. :-) Lucie se tu otevřeně a snad i upřímně zpovídá ze svých pocitů, vysvětluje své názory, vypráví zážitky a to všechno je proloženo krásnými fotografiemi. Knížka se pěkně čte, což mě mile překvapilo, i když nevím, jak velký podíl na textu Lucie má - z anotace se dozvíme, že na knize spolupracovala s J. Fištejnem. Ale - celé to na mě působí za prvé jako oslava Lucie Bílé. Nepopírám, že Lucie je obdivuhodná a krásná žena ( minimálně na fotkách, osobně ji neznám), a určitě má důvod a právo být na sebe pyšná. Jenomže text je psaný v ich formě a vyznívá jako sebechvála a ta víte co... Prostě mi to není sympatické. A za druhé mám dojem, že si Lucie potřebovala vyřídit účty s těmi, kteří jí někdy nějak ukřivdili, ublížili, nebo třeba pohrdli její pomocí a dobrotou, ať už je to bulvár, únosce nebo kamarádka. Zkrátka, mám-li to shrnout, tato kniha byla zřejmě napsána pro Luciiny skalní nekritické fanoušky, pro ně bude pokladem.
Na plechárně / Sladký čtvrtek
John Steinbeck
Knížku jsem četla před třemi měsíci a dodnes nemám jasno, jestli se mi líbila nebo nelíbila. Bavilo mě prostředí, působící maloměstsky až vesnicky, vztahy mezi obyvateli ulice, moře blízko, spousta volného času... Zato některé postavy mi lezly pěkně na nervy a nevím nevím, být na místě doktora, jak bych snášela jejich láskyplné vměšování do života. :-) A jak píše Osice, toho chlastu všude a pořád!
Děvčata první republiky
Dita Pepe
Příjemné a zajímavé čtení, pro mě hodně vzpomínkové. Celou dobu jsem měla v hlavě jednu ze svých babiček, letos by jí bylo 85 let. Často jsem u ní trávila víkendy a prázdniny; večer, když jsme šly spát, já na peci a babička na pohovce, prosila jsem, ať zase vypráví a babička vyprávěla... dokud jsme jedna nebo druhá neusnuly. Vzpomínám na to moc ráda a tato kniha ve mně vyvolala podobné pocity jako vyprávění mojí babičky. Škoda, že už si lidé nevypráví, člověk tak měl možnost poznat širší rodinu, její historii a vlastně i mnoho z historie obecně.
Navíc je kniha krásně udělaná.
Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
Příběh je to pěkný, plný citů a pocitů. Líbí se mi, že se obě části nekopírují, ale doplňují. Nicméně celkový dojem z knihy nemám úplně dobrý, neskutečně mi vadilo, jak autor vyhrocuje situace a to nejčastěji větným spojením ... tak, že ... . Začala jsem Jáchymem a ke konci mi to tak vadilo, že jsem knihu málem odložila. Ale byla jsem na druhou část Veronika tak zvědavá, že jsem první přece jen dočetla. Přesto mě to otrávilo tak, že knize dávám jen dvě hvězdy.
Jíst lidi je neslušné
Malcolm Bradbury
Takhle nudnou knížku jsem opravdu dlouho nečetla. Čekala jsem něco ve stylu Pan Kaplan má třídu rád, ale našla jsem jen spoustu rádoby inteligentních řečí o ničem bez vtipu a humoru.
Být tady na webu kolonka Nedoporučuji nebo Ztráta času, tato knížka tam fofrem letí.
Normální obraz srdce
František Kožík
Poetické, melancholické, trochu těžší čtení. V paměti mi zůstává krásná otcovská láska.
Zápisník abstinentky
Michaela Duffková
Zápisník abstinentky se mi líbí víc, než Zápisník alkoholičky; jednak proto, že autorka na mě s druhou knihou působí jako zkušenější spisovatelka, a možná i proto, že abstinence je přece jen pozitivnější pojem než alkoholismus. U obou knih obdivuji otevřenost a upřímnost, jež do nich autorka vložila, odvahu jít s kůží na trh. Líbí se mi i její nápad přetavit takovou zkušenost v pomoc druhým.
Sešit s tátovými recepty
Jacky Durand
Knížka vypráví o vztahu otce a syna, o jejich společném životě, který se točí hlavně kolem jídla a vaření. I když rodiče nejsou dokonalí a děti si z jejich chyb nesou do života drobná i větší traumata, pouto mezi nimi může být silné a trvalé.
Trochu mi vadila forma příběhu - syn v duchu mluví k otci, ale je jasné, že vše je řečeno pro nás, čtenáře. Pro mě to ubralo na věrohodnosti, přestože příběh sám o sobě je věrohodný až až. Takový život prostě je, hodně si toho neřekneme, spoustu věcí neuděláme, a zamrzí nás to, až když už to nemůžeme změnit.
Křesadlo
Petr Mika
Je jasné, že aby se tato klasická Andrsenova pohádka vešla na deset malých stránek, je výrazně zkrácená, respektive zestručněná. Myslím ale, že v této knížce o text až tolik nejde, hlavní jsou tu obrázky. Když knihu napůl otevřete, postaví se domy, stromy, lidé, zvířata... a s některými se dá dokonce hýbat.
U babičky jsme měli stejně dělanou Perníkovou chaloupku, jako malá ještě nečtenářka jsem ji milovala.
Revoluce jednoho stébla slámy
Masanobu Fukuoka
,,Jsem přesvědčen o tom, že nejuspokojivějším životem žije ten, kdo se stará o své, dobře jí a spí a ničeho se neobává."
Knížka přesně pro mě. O tom, jak jednoduchý a příjemný by život mohl být, kdyby lidé nebyli tak chamtiví. Zpočátku trochu náročnější nezáživné čtení, ale pak už je to perla za perlou.
Dobrodruhům
Tereza Ramba
Tak tohle byl tedy nářez! Ani ne tak cestovatelských zážitků jako emocí. I když jsem asi jako většina čekala něco trochu jiného, moc se mi líbí, jak Tereza popisuje své cestování skrze pocity. Dlouho už jsem nikde nebyla a tahle knížka mi připomněla, jaké to je, když je člověk na cestách a když se vrátí domů - často unavený, ale hlavně přeplněný pocity jako je nadšení, energie, hrdost, úcta, síla, radost, svoboda a ano, i láska. ( Ta hlavně, protože - vždyť víte : Láska je! :) )
Líbí se mi, jak je kniha poskládaná a líbí se mi i název, který si mohu vysvětlit různě: knížka pro dobrodruhy nebo přeji dobro druhům jako kamarádům nebo jako zvířatům a rostlinám...
Anežka
Viktorie Hanišová
Knížka se dobře čte, přesto jsem si musela dávat pauzy, abych příběh strávila.
Dravec
Marek Epstein
Kdyby byl tohle film, stal by se z něj hollywoodský trhák. Jasně, mohla bych zkoumat, jestli je konec reálný, postavy uvěřitelné a kdesi cosi. Já jsem se příběhem nechala strhnout a unášet a nakonec vyplivnout s lehkým úsměvem a se slzami v očích. A to už se mi dlouho nestalo...
Dětem
František Halas
To Vám je tak milá knížka! Já vím, můj pohled je zkreslený vzpomínkami na dětství. Ale o ty emoce přece jde. Našla jsem tu dokonce básničku, kterou jsem asi ve druhé třídě recitovala maminkám k MDŽ, tu o jaru. No, není hezká? A ty ilustrace!
Bouře
Anne Jacobs
Tento díl série se mi líbil nejvíc. Vidím, že autorka chystá pokračování, za což jsem ráda, protože tentokrát mě opravdu zajímá. :-)
Psí sny a jiné povídky
Jevgenij Ivanovič Čarušin
Zdá se mi škoda, že tuhle knížku si v knihovně dlouho nikdo nepůjčil, a proto ji vyřadili. Obsahuje krátké povídky o zvířatech a lidech, některé realistické, jiné trochu pohádkové. Napsané jsou jednoduchým a srozumitelným stylem, na každé dvoustraně text doplňují milé ilustrace. Myslím, že by knížka mohla zaujmout jak mrňousky při předčítání tak malé čtenáře. I mně se líbila. Nebýt ruských jmen, nenapadlo by mě hledat její původ v Rusku.
