Pavlína197
komentáře u knih
Jak se dělá imunita
Blanka Říhová
Z knihy vyplývá, že pro podporu dobrého fungování imunitního systému platí obecně známá pravidla - pestrá strava, přiměřený pohyb, dostatek spánku, nekouřit, vyhýbat se dlouhodobému stresu a zbavit se obezity.
Zajímavá pro mě byla první kapitola, kde jsou popsány imunitní buňky a jejich fungování, kapitola předposlední, v níž jsem se dověděla, že pomocí imunitních buněk lze léčit nádory, a kapitola poslední o epidemiích a pandemiích v historii. V této kapitole je pěkně vysvětlena také výroba a princip vakcín proti covidu-19.
Některá témata by mohla být rozvedena víc, ale i takto mi kniha jako úvod do imunologie přijde dostačující a hlavně srozumitelná.
100 přešlapů pro (ne)milovníky češtiny
Červená propiska
Z hlediska grafiky se mi kniha líbila a bavilo mě ji číst. Oceňuji diktáty, v nichž jsem si mohla ověřit své znalosti pravopisu.
U hodně slov mě překvapilo, že je vůbec potřeba jejich pravopis objasňovat, a u některých jsem si říkala, že jsou si podobná a zabírají v knize místo jiným, zajímavějším a složitějším slovům. Nicméně i tak jsem se něco málo přiučila.
Milencův ortel
Kristýna Pivodová
Přiznám se, že jsem měla problém tuto knížečku dočíst. Na vině ale není knížka, nýbrž moje nátura. Případy jsou stručně, čtivě popsané - nejprve místo činu, pak postup vyšetřování, výpovědi svědků i obžalovaných.
Nabízí se otázka, proč jsem ji vlastně četla. Jednak jsem kvůli nemoci zrovna nemohla do knihovny a tak jsem doslova paběrkovala, co jsem doma našla nepřečteného, a jednak mě prostě zajímá, co lidi ke zločinům vede. Krom toho, že se jedná o skutečné případy, mi připadá děsivé, jak krátká je cesta od myšlenky k provedení, jak často hrají roli peníze a alkohol a také to, co říkají statistiky - totiž, že viníkem bývá často někdo, koho oběť znala, ať už z okolí nebo přímo z rodiny.
Nevěra po americku
Martina Formanová
Mně se líbí, jak Martina Formanová píše. Tato kniha není žádné intelektuální čtení, ale fajn oddechovka, a takové knihy jsou také potřeba.
O černém beránku a bílém vlkovi
Bernard Clavel
Tuhle knížku dostal jako dítě můj bratr, moc o ni nestál, není žádný čtenář, a já mu ji tenkrát hrozně záviděla. Knížka a ještě o zvířátkách! Od dětství jsem ji přečetla několikrát a určitě ji ještě číst budu. Dneska už je totiž moje a pořád se mi libí. :-)
Zmizení Edwina Lindy
David Jan Žák
Tuto knihu nám doporučila paní knihovnice s tím, že pokud se nám líbila Prašina, mohlo by se nám líbit i tohle. A měla pravdu. Příběh poněkud ponurý, děj napínavý, ke konci čím dál napínavější, nechtělo se mi knihu odkládat. Krátké kapitoly mohou dělat dobře dětem, které mají se čtením trochu problémy. Jen styl mi přišel místy kostrbatý a při čtení mě napadaly tyto otázky: Proč má Edwin tak zvláštní jméno, když ostatní mají jména běžná česká? Kde jsou učitelé ve chvílích, kdy Edwin dostává od Stejkozy nářez? A kdy Edwin konečně zmizí? Ilustrace jsou pěkné, avšak působí na mě trochu depresivně. Celkově se nám ale kniha líbila a těšíme se na druhý díl.
Noc v Central Parku
Guillaume Musso
Thriller jak má být - zajímavý začátek, napínavý děj, nečekané rozuzlení a na závěr happyend.
Vzpomínky na Afriku
Karen Blixen
Knihu jsem si vybrala do výzvy ( dánský autor). Pod vlivem stejnojmenného filmu jsem čekala romantické drama a tak se mi do ní moc nechtělo. Naštěstí jsem si přečetla dřívější komentáře a díky nim jsem si knihu mnohem víc užila. V českém překladu se jmenuje Vzpomínky na Afriku a přesně to v ní také je - autorčiny vzpomínky na Afriku, jaká byla v první polovině minulého století, v době kolonizace. Vztah s Denysem je zmíněn až v závěru knihy. Kritiky je autorce vyčítáno, že si Afriku idealizuje a její vzpomínky jsou subjektivní, ale takové jsou přece vzpomínky vždycky. Ať už je pravda jakákoliv, mně se kniha líbila a zapůsobila na mě přesně tak, jak to mám ráda - vtáhla mě do jiného světa, navíc do světa, který bych byla ráda sama poznala.
Řvi potichu, brácho
Ivona Březinová
Knížky Ivony Březinové mám ráda, se synem už jsme jich pár přečetli a všechny se nám líbily. I tahle je opravdu povedená. Konec mě osobně hodně zasáhl.
Říkal jsi ti amo
Eva Rýznerová
Tahle knížka mě překvapila. Vybrala jsem si ji ve výprodeji vyřazených knih v naší knihovně jen podle obálky. Čekala jsem prostě jednoduchou letní romantiku. Zpočátku mě milostný příběh vůbec nebavil, na květnatá dlouhá souvětí se spoustou přirovnání jsem si chvíli zvykala, občas se ztrácela - na konci věty už jsem někdy nevěděla, k čemu přirovnání patří, ale jak začala autorka o jídle, hned to bylo lepší. Psát o jídle autorka fakt umí, tyhle pasáže mě opravdu bavily.
Mindfulness pro začátečníky
Jon Kabat-Zinn
Knížka je to malá, tenká a má pár stránek, přesto jsem se jí prokousávala opravdu dlouho. Nedokážu říct přesně, proč. Možná mi nevyhovoval styl autora, možná jsem se ke knize nedostala ve správnou dobu, prostě mi nějak nesedla. Nedokázala jsem u ní udržet myšlenky, soustředit se. To se mi povedlo až v posledních dvou částech, které pro mě konečně byly jasné a srozumitelné a snad i užitečné.
V čase štěňat
Miroslav Mráček - Mrazík
Opravdu pěkná knížka pro děti a nejen pro ně o chlapci a jeho vytouženém psovi. Je v ní dobrodružství, napětí, přátelství, láska ke zvířatům, rodičům, domovu.
Válka se do vyprávění vtírá nenápadně a postupně až do poslední nejdramatičtější kapitoly.
O čem si budeme povídat
Karel Boušek
Verše se občas nerýmují a často utíkají od tématu daného nadpisem, ale i tak se mi líbily.
Třináct baladických próz
* antologie
Tato knížka už mi doma nějakou dobu ležela a dlouho se mi do ní nechtělo. Sáhla jsem po ní, až když už jsem doma neměla žádnou jinou nepřečtenou prózu pro dospělé. A asi to mělo svůj důvod. K mému překvapení se mi knížka opravdu líbila, vychutnávala jsem si povídky jako bonboniéru. Všechny jsou opravdu tragické, někde jde přímo o smrt, a to dospělých i dětí, někde o pokažený život, někde o osobní tragédii. Každá povídka je jiná, každá je zajímavá.
Balady jsou seřazené chronologicky podle doby vzniku; čím blíž konci knížky, tím ubývá archaismů a tím lépe se čtou. Za přečtení určitě stojí.
Ptačí pírko
Alexej Pludek
Líbí se mi tyto staré knížky o dětech z doby, kdy si ještě uměly hrát. Působí to na mě idylicky a vyvolává nostalgii.
Lenin v obrazech
Vladimír Rýpar
Normálně bych po téhle knížce nesáhla, ale našla jsem ji u kontejneru na odpad a nemohla ji tam nechat; protože knížka na dešti u popelnic - to se prostě nedělá. :-) A když už jsem ji měla doma... Vlastně mě docela zaujala.
Úvodní poetické nicneříkající slovo si vzal František Halas, pak následuje pár stran o Leninově politické kariéře a něco málo ze soukromí; z této knížky se zdá, že Lenin žádný soukromý život snad ani nevedl, dokonce i manželka N. K. Krupská je tu uváděna jako věrná spolupracovnice. Většinu knížky zabírají černobílé fotografie a ilustrace. Fotky z doby ukrývání se ve Finsku jsou zajímavé, Lenin je na nich bez vousů a v paruce. Mně se líbily hlavně obrázky výtvarníků SSSR. Obrazová část je chronologicky uspořádaná, doplněná popisky a celkem podrobně mapuje Leninův život.
Čas na TE.BE
Tereza Bebarová
Našla jsem v knize něco jiného, než jsem čekala - jsou tu rozhovory s hosty pořadu Čas na TE.BE a několik receptů. Celkově na mě kniha působí jako reklama na pořad a výrobky jeho hostů, ale nevadí, i tak se mi líbila. Dověděla jsem se o několika zajímavých lidech a jejich práci; nadchly mě mozaiky Pavlíny Pecko a papírové květiny Lucie Bielakové.
Pes: člen rodiny
Kate Kitchenham
Pokud máte v plánu pořídit si pejska, knihu vřele doporučuji přečíst, nejlépe ještě před zabydlením štěňátka. Je v ní mnoho srozumitelně napsaných rad, jak na výchovu a výcvik. Pokud si ještě nejste jistí nebo dokonce psa nechcete, tuto knížku raději ani neotvírejte! Protože už jen po prohlédnutí těch nádherných fotografií budete mít pocit, že bez psa nemůžete žít! :-)
Buď šťastný!
Andrew Matthews
Sice jsem se nedověděla mnoho nového, co bych už jinde nečetla, ale opakování nemůže uškodit, zvlášť pokud jsou informace podané čtivou a pozitivní formou jako tady. Myslím, že tato knížka může směle tvořit jeden ze základních stavebních kamenů leckteré seberozvojové knihovničky.
Paní Dallowayová
Virginia Woolf
Tato knížka pro mě byl trochu oříšek, stejně jako Jákobův pokoj. Na jednu stranu se mi líbí, jak VW rozepisuje myšlenkové pochody postav a vtáhne nás tak do jejich hlav a životů, stejně tak se mi líbí, jak vykresluje atmosféru míst, v nichž se postavy pohybují. Na druhou stranu bylo občas těžké udržet pozornost a musela jsem se o odstavec či stránku vrátit, abych neztratila orientaci. Tudíž si kniha vyžádala sto procent mojí pozornosti, což je nakonec dobře. Vytrhla mě z reality, od každodenních starostí a donutila mě úplně vypnout hlavu.
