Pavlína197
komentáře u knih
Táta k příštím Vánocům
Martina Drijverová
Toto bylo milé čtení! Když byl syn malý, četli jsme pár novějších knížek od M. Drijverové a všechny se nám líbily. Tuto jsem objevila ve vyřazených knihách v naší knihovně, hned jsem po ní sáhla a nelituji. Syn už je puberťák a vyprávění o dvou malých holkách, které si hledají nového tatínka, by ho asi nebavilo. Mě ale potěšilo - žádný stres a přitom docela chytlavé. Škoda, že mě v dětství tato autorka minula.
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Cynická Bára není zrovna moje krevní skupina. Co mě na knížce bavilo, byl babiččin posmrtný život nebo spíš popis, jak to chodí v nebi.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Jsem z téhle knížky poněkud rozpačitá. Většina ji tu moc chválí, mě se celkem líbila, ale zase tolik mě neuchvátila. Prvních osm kapitol mě nebavilo, od deváté jsem byla zvědavá, co bude dál, konec téměř typický americký happyend. Zamrzely mě drobné nesrovnalosti, např. : pohřeb byl v neděli ( str. 54) X pohřeb se konal v sobotu ( str. 135). Ke konci knihy mi začala vadit častá až křečovitě vtipná přirovnání a chování kocoura mi přišlo nepravděpodobné. Na druhou stranu mě bavilo sledovat, kdo nebo co zase překazí Ovemu plány.Na podobné téma jsem četla knihu Jasno lepo podstín zhyna, ze začátku sice těžší na začtení se, ale oslovila mě mnohem víc.
Mezi kořeny
Kateřina Audová
"Půda je natolik komplexní soubor procesů, že jim dokážeme jen s těží porozumět."
I tak se autorce povedlo nám laikům život v půdě jednoduše a stručně přiblížit. Díky ilustracím, které mě na knize zaujaly jako první, díky poetickému textu, díky srozumitelným informacím.
A špetka filozofie na závěr: "Půda je naše matka, z ní pochází naše obživa a do ní se vracíme, když naše těla doslouží. Jak se chováme k půdě, tak se chováme sami k sobě."
Vánoční pohádka
Daniela Krolupperová
Ač je Daniela Krolupperová moje oblíbená spisovatelka dětských knih, tato se jí moc nepovedla. Říkám si, jestli čtenáři, kteří knihu tak vysoce hodnotili, vůbec vnímali text. Pokud si chcete potrénovat pozornost a logické myšlení, směle do toho, dětem bych ji ale nečetla. Víc to rozebírat nebudu, to už udělala čtenářka jatox.
Jak přežít svou vlastní pubertu - i s učiteli a rodiči
Markéta Švamberk Šauerová
Mně se knížka líbila. Je rozdělena do pěti kapitol: obecně o pubertě, jak vycházet s učiteli, jak vycházet s rodiči, jak vycházet s kamarády a jak pomoct sám sobě; teorie, rady, cvičení, příklady ze života. Otázkou je, jestli se najdou puberťáci, kteří by byli tak uvědomělí a přečetli si ji, a když už, nabízené rady a cvičení využili.
Kousek světla
Zuzana Válová
Knížka na mě působí jako výtah myšlenek ženy či dívky, která se hledá; hledá sama sebe, své místo na světě. Je to občas dřina, ale nevzdává to. :-)
I graficky je kniha opravdu povedená; slova jsou propojena nití a doplněna příjemnými ilustracemi.
Je fajn, vzít knížečku občas do ruky, jen tak náhodně ji otevřít a chvilku číst.
Dovolená očima delegátky
Jitka Herzánová
Mně se knížka líbila. Byla vtipná, dobře se četla, navodila prázdninovou atmosféru, a byť mě Řecko nikdy nelákalo, mám skoro chuť se tam rozjet. :-)
Měla bych jen dvě výtky : za prvé tam na můj vkus bylo dost nadávek ( i když naučit se pár nadávek v cizím jazyce je celkem zábava) a za druhé bych se chtěla zastat paní s ,,infarktem" ( troufám si předpokládat, že šlo spíš o panický záchvat, což je dost nepříjemný zážitek, zvlášť pokud je člověk sám s dvěma dětmi v cizí zemi; nedivím se, že paní volala delegátku, divím se, že to nepoznal doktor a zhodnotil to jako hysterický záchvat ženy v přechodu; ale chápu, že pro knížku to bylo dost nadsazeno, jen jsem doufala, že to autorka ještě někde vysvětlí).
Jinak smekám před všemi dobrými delegáty. Postarat se o hromadu cizích lidí a ustát všechny situace s klidem a rozvahou musí být opravdu fuška.
Sobecké prasátko
Andy Riley
Jojo, mě tohle prasátko taky připomíná spoustu lidí... Že by záměr autora?
Panský dům a jeho dědictví
Anne Jacobs
A je tu konec! Toto byla moje první rodinná sága. Není to můj šálek čaje, ale jo - jako nenáročné, odpočinkové čtení to bylo fajn. Taková pohádka pro dospělé.
Vlaštovka v bublině
Markéta Lukášková
Nevím, jestli jsem správně pochopila, že tato kniha je volné pokračování Lososa v kaluži, ten se mi líbil o něco víc. Tady mě trochu zaskočila sci-fi rovina, protože sci-fi nemám ráda. Pak jsem si na to ale zvykla a nakonac mě vlastně bavilo pozorovat, jaké vymoženosti nás - možná :-) - v budoucnu čekají.
Rodinné povídky
* antologie
Povídky se mi líbily, dobře se četly. Čekala jsem texty vtipné, odlehčené, humorné, ale většinou to byly povídky vážné, k zamyšlení, o složitých vztazích. Překvapilo mě to u Ani Geislerové při porovnání s její knihou P.S. . Ráda jsem objevila další české autory.
Jsi tam, brácho?
Marek Herman
Knížka se mi líbila moc. Chlapi mi úplně mluvili z duše. U jejich rozhovorů bych chtěla někdy být.
Schovej mě v dešti
Jojo Moyes
Za mě lehké odpočinkové čtení. Předvídatelný příběh, romantika, která nechytí za srdce, ale ani neurazí.
Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
Crazy one woman road movie. Předchozí knížky autorky se mi líbily mnohem víc. První dvě třetiny byl zmatek vzpomínek, myšlenek a představ hlavní hrdinky, až poslední třetina mi začala dávat smysl. Četla jsem dál jen z úcty k autorce a kvůli pointě, která však nepřišla. Tento styl psaní nemám ráda, takže mně knížka nesedla.
Uspávanka s plavčíkem a velrybou
Jan Skácel
Milé a veselé verše Jana Skácela plus okouzlující a výstižné ilustrace Pavla Čecha - to je dokonalá kombinace. Připoměla jsem si biblický příběh o Jonášovi, jen tenhle o Jankovi skončil o dost líp. :-)
Holčička, která spolkla mrak velký jako Eiffelova věž
Romain Puértolas
Tuhle knížku jsem četla a dočetla jen proto, že kamarádka chtěla znát můj názor na ni. Celou dobu jsem si říkala, jestli má cenu pokračovat, vždyť je to taková konina, tak přitažené za vlasy... No není to prostě můj šálek čaje. Pokud máte stejný pocit jako já, vydržte do konce. Pak to celé bude dávat smysl a budete mít z knihy zcela jiný dojem.
Fabrika
Kateřina Tučková
Fabriku jsem si původně vybrala do výzvy a pak mi doma dlouho ležela. Myslela jsem si, že bude plná nudné historie a vlastně už ta obálka mě nějak nelákala. To jsem se tedy spletla! Kniha je sice plná historie, ale podané příjemnou formou. Vyhovovalo mi, že příběh rodiny se po několika stránkách střídá s informačními panely a člověk tak není daty zahlcen. Líbilo se mi i to, jak nás autorka nechává nahlédnout do práce na knize a výstavě. Škoda, že tolik architektury z tehdejší doby zchátralo nebo vůbec zmizelo, při čtení jsem dostala chuť vidět vily, továrny a parky na vlastní oči. Tehdejší život měl i odvrácenou tvář a je dobře, že ani to autorka nevynechala.
Buď moudrá, má bolesti
Hana Klenková
Knížku jsem narychlo chňapla v knihobudce, aniž bych do ní nahlédla a věděla, co si domů nesu. A bylo to skvělé chňapnutí! Povídky se mi líbily moc. Všechny se mě dotkly, všechny mě zasáhly. Jestli na tuhle knížečku někde narazíte, doporučuji k přečtení.
Proč nejsi jak chlapi v práci, vole?
Vendula Chalánková
Nebavilo mě to, nelíbilo se mi to, možná tomu jen nerozumím, takže ani nehodnotím.
