Pavlína197
komentáře u knih
Tajemství černé skály
Joe Todd-Stanton
Líbily se mi ilustrace a milý, nevšední příběh. Jen koi kapři v moři mě překvapili.
Kamkámek
Milena Lukešová
Jsem celkem překvapená nízkým hodnocením a vesměs negativními komentáři, protože mě se knížka docela líbila. Líbila by se mi ještě o trochu víc, kdyby místo Kamkámka bylo hezké české klučičí jméno a kdyby každá část nezačínala Kamkámek není ..., ale třeba Kamkámek je jako ... nebo ... by chtěl být jako ... a pod., prostě bych vynechala ten negativ. Autorka milým způsobem srovnává dětské chování s tím zvířecím a i ilustrace jsou krásné, reálné; zvlášť tu reálnost dnešní dětské ilustrace často postrádají.
A že se v knížce píše i o jeslích nebo plácnutí přes zadeček mi vůbec na závadu nepřijde. I když s tím nesouhlasím, nepohoršuju se nad tím. Vždyť ještě dřív děti rodičům vykaly a pracovaly na poli a číst o tom v knihách nebo pohádkách nikomu nevhodné nepřipadá. Dřív to tak prostě bylo, takhle se žilo. Vzala bych to jako námět k vyprávění a povídání.
Kdybych měla doma malé dítě, s chutí bych si s ním knížku přečetla a prohlídla.
Pochoutky z chaloupky
Patrik Rozehnal
Tato kuchařka se mi líbila víc, než předchozí Pochoutkový rok. Recepty v ní jsou jednodušší a tudíž uvařitelnější. :-)
Dar
Petr Pavlík
Knihu vydalo nakladatelství Albatros v roce 1988 pro děti a mládež. Vzhledem k téměř nulové přímé řeči, dlouhým a složitým souvětím a častým popisům krajiny si neumím představit, že by se mladým čtenářům opravdu líbila, ať už tehdy nebo dnes. Já už dávno dítě nejsem, takže právě popisy šumavské a jakutské přírody mě bavily. A překvapilo mě, jak často už tenkrát autor v knize narážel na otázku ochrany životního prostředí.
Královna děsu aneb Panická porucha
Aleš Cibulka
O panické poruše už jsem přečetla ledacos, ale všechno bylo zaměřeno na lidi, které poruchou trpí nebo na jejich blízké, případně odborníky. Myslím, že této knize jde hlavně o to, dostat povědomí o panické poruše do široké veřejnosti, a právě díky rozhovorům se známými osobnostmi se jí to může podařit. Pravda, komentáře za rozhovory bych také vynechala, zato odborná část mi přišla užitečná - stručná a souhrnná.
Neuvěřitelné září - Tajný deník Tomáše S.
Petra Braunová
Petra Braunová je moje oblíbená spisovatelka, takže se nevyhýbám ani jejím knihám pro děti. Tahle mi připomíná Ztraceni v čase. Je stejně tak strašidelná, ale tady je od začátku jasné, o co jde. Nedoporučuji číst před spaním dětem s bujnou fantazií a citlivou povahou.
Poustevník
Michael Finkel
I já jsem byla zpočátku zklamaná, že se v knize nepíše o poustevníkovi takovém, jak si ho představuji já - jako člověka, který žije mimo dosah civilizace a je naprosto nebo alespoň z velké míry soběstačný. Přes toto zklamání jsem se brzy přenesla, protože i tak je příběh zajímavý. Navíc začíná jako čtivý román a je škoda, že to tak nezůstalo do konce. Po několika prvních kapitolách se z knihy stala sbírka autorových domněnek, různých svědectví a informací o jiných poustevnících v historii. Ale chápu, že pokud toho sám Poustevník moc neřekl, nebylo také moc o čem psát. Každopádně ve mně kniha vyvolala mnoho protichůdných emocí a názorů. To se povede málokteré knížce, takže si ji budu určitě dlouho pamatovat.
Žeberův odkaz
David Jan Žák
Super, super, super! Napínavé a dobrodružné od první stránky! Oproti prvnímu dílu zmizela i jakási kostrbatost textu a dobře se četlo ( četla jsem oba díly nahlas synovi). Jestli jsme se od prvního dílu nemohli odtrhnout, k tomuto jsme byli doslova přikovaní. Navíc mi to připomnělo moje dětství - jak jsme běhali po polích, loukách a lesích, prolézali potoky a kdejaká roští a řešili veledůležité záhady jako: čí je ten mrtvý pes na smetišti, kdo vytáhl sousedovi z trambusu naftu nebo kdo utopil v potoce za vsí koťata. :-)
Člověčiny
Ladislav Beran
Milé a úsměvné povídky o lidech ze staré Portyče v Písku, o tom, jak žili v druhé polovině dvacátého století. Příjemné čtení.
Nejjednodušší plán 29 dní
Tomáš Kosačík
Plán jsem nezkoušela, hubnout nechci, hledala jsem spíš inspiraci v receptech. Ale i tak jsem si knížku pečlivě pročetla. Návod je podrobný, polopatický, recepty jednoduché, spousta podpory a povzbuzení. Víc to zjednodušit by už nešlo. Mně osobně by chyběla v jídelníčku pestrost, ale pro začátek, jako nakopnutí, může kniha posloužit dobře.
To by se veterinářce stát nemělo
Cathy Woodman
Příjemné čtení, místy dojemné, chvilku napínavé, fajn oddechovka. Romantika není můj oblíbený žánr, ale baví mě příběhy z veterinární praxe, takže si pravděpodobně časem přečtu pokračování.
Ahoj krásko
Ann Napolitano
Vždycky, když někdo v komentáři ke knize napsal, že by mohla mít o sto stran méně, nechápala jsem. Po dočtení Ahoj krásko mám přesně tenhle pocit. Neustálé opakování toho, jak se všichni milují, potřebují a trpí, když spolu nejsou, velmi častá přirovnání pomocí jako, jako že, jako když mi po dvou stech stranách už lezlo na nervy. A pořád dokola. A ty prkenné dialogy o ničem vložené jakoby pro oživení dlouhých statí tomu taky nepomohly. Sto stran před koncem se děj zase trochu rozběhl a dočetla jsem. Nadšení ostatních čtenářů rozhodně nesdílím, dokonce bych řekla, že tahle kniha pro mě byla ztráta času.
Už se nebojím
Pavlína Šamalíková
Knížečka se mi moc líbila, obrázky i verše. Ale bojácnému dítku bych ji nečetla večer před spaním.
Živý les
Antonín Šplíchal
Dobrý nápad; škoda, že zvuky trvají jen několik vteřin a nejsou delší.
Zvířátka kolem nás
Jiří Havel
Nedávno jsem měla v ruce leporelo na podobné téma a byla jsem z něj docela zklamaná. Toto je úplně jiná liga. Básničky jsou milé a smysluplné, verše se rýmují, mláďata jsou správně nazývána, hezké obrázky korespondují s básničkou. Tuhle knížečku bych svým dětem koupila.
Najdi moje mládě. Na farmě
Antonín Šplíchal
Obrázky jsou hezké, ale... Bylo by fajn, kdyby karty byly třeba na kroužcích a dvojice nebyly na stejné straně, aby je děti opravdu musely hledat. A výhrady mám k ,,textu". Když už se děti mají něco učit, jak říká anotace, proč se píše králíček a ne králíče, proč mládě vlaštovky a ne ptáče, proč žabka a ne pulec atd.
Julie mezi slovy
Petra Dvořáková
Pohádka z reálného života. Děti, které něco podobného prožívají, může alespoň trochu utěšit, že v tom nejsou samy. A děti, které nic takového neznají, mohou v bezpečí knihy zjistit, že svět není jen růžový. Milé, poučné, vtipné i dojemné čtení.
Volání anděla
Guillaume Musso
Jako ostatní thrillery od G. Musso je i tento napínavý a čtivý, se zajímavou zápletkou. Přesto mi připadá, že jsou tak nějak na jedno brdo. Čím to je? Postavami? Prostředím? V tomto případě mi navíc nesedla romantická vložka, jako by si autor vzpomněl na poslední chvíli - sto stran před koncem blesk z čistého nebe a láska až za hrob.
Flouk a Líla: Dobrodružství z mrakodrapu
Petra Dvořáková
Všechny knížky od Petry Dvořákové, které jsem zatím četla, se mi líbily, proto jsem chtěla poznat i její knižní tvorbu pro děti. Zkusila jsem Flouka a Lílu a říkám si: jaká škoda, že tohle nemám komu přečíst. V něčem mi to připomíná klasické pohádky, v něčem je to pohádka netradiční. Setkává se tu příroda s technikou, svět hmotný a virtuální. Čeká na nás pohádkové napětí, trocha poučení a šťastný konec. ( I když tu uklízečku bych možná nechala být. :-) ) Díky pěkným ilustracím si dokážu příběh představit i jako animovaný film nebo jako večerníček.
Co ta očka vidí
František Hrubín
Knížky miluji od dětství a když jsem teď tuhle náhodou našla u mamky v knihovně, udělalo mi to tááákovou radost a vyvolalo kupu vzpomínek.
