Pavlína197 komentáře u knih
Moc pěkná kuchařka. Líbí se mi, jak jsou rozepsané suroviny a postupy k receptům. Bavilo mě si ji prohlížet i v ní číst.
Zase příjemné, odpočinkové čtení. Jako když se díváte na svůj oblíbený seriál. Byla jsem zvědavá, jaké drama nám ve třetím díle autorka nachystala, a dočkala jsem se. Tentokrát to ale nebyly přírodní živly. Co mi v knihách vadilo byla ta zbytečně složitá jména - Fox-Gifford a Talyton St. George.
Opravdu doslova příručka - trocha podstatné teorie a hodně praktických návodů. Oceňuji a doporučuji hlavně kapitoly o komunikaci a hněvu.
Kniha je plná nádherných fotografií, které ve mě vyvolávají touhu všechna ta místa najít a projít, což je, myslím, i účel této knihy.
Napínavé, vtipné, dobrodružné, romantické... Ruddy je borec, sympaťák a správnej chlap. Škoda jen, že není také barevný.
Naprosto souhlasím s komentářem Aerine. Text je tak moc lyrický, že se v něm samotný příběh skoro ztrácí. Neustále jsem měla pocit, že mi něco uniká, a zřejmě proto mě čtení nijak zvlášť nebavilo. S tématem odsunu, respektive odchodu, Němců z Rumunska jsem se setkala poprvé a to jediné pro mě nakonec bylo zajímavé.
Když po revoluci začaly vycházet tyto sešitky, moje babička, také velká čtenářka, si je oblíbila a často si je kupovala. Já jsem jich pár také zhltla, prošla jsem si díky nim obdobím červené knihovny. Dneska už mi není šestnáct a nejsem ani ve věku své babičky, takže momentálně to není úplně můj oblíbený žánr. Ale jako vzpomínka na babičku a na mladá léta to bylo milé.
Myslím, že tuto knihu nelze ohodnotit. Jsou to skutečná svědectví o událostech druhé světové války vyprávěná dětmi a dospívajícími. Některá vyprávění jsou opravdu děsivá, ale je potřeba je občas číst, abychom nezapomněli, co se dělo a znovu to nedopustili.
Tahle knížka mě za srdce nevzala, ale pěkně se četla a dobře jsem si u ní odpočinula od těžších témat. Prostě nejsem cílová skupina. Nejvíc mě zaujal druhý dodatek.
Mně se knížka líbila moc, od první do poslední stránky. Asi proto, že mám odjakživa podobný pohled na přírodu, krajinu a vše živé. Líbí se mi, jak to autorka popsala a vyjádřila, jako bych tam všude byla s ní a viděla a cítila to, co ona. Obdivuji její odvahu jít za svým snem.
Tyto omalovánky jsem si koupila jako své první omalovánky pro dospělé a přestože od té doby v mé knihovně přibylo mnoho dalších, tyto mám stále nejraději. Jsou prostě krásné!
Červená knihovna se špetkou erotiky. Příběh je jednoduchý, čte se sám, dobré jako vložka mezi náročnější četbu na vyčištění hlavy.
První polovina knihy mě moc nebavila, měla jsem dojem, že se nic zajímavého neděje a že se opakuje to, co už známe z předchozích dílů. Druhá polovina ovšem nabrala spád a teď je mi skoro líto, že toto je poslední díl.
Zpočátku jsem se do knížky nemohla začíst. První povídka se mi moc nelíbila, nesedl mi styl vyprávění a říkala jsem si, o čem to vlastně je? Druhá a třetí povídka se mi líbily víc, ale nijak výrazně se mě nedotkly.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na autorův přehnaně ironický styl. Pak už mě povídky bavily a občas i rozesmály.
Název Rostlinná antibiotika si vyrobíme sami se mi zdá hodně zavádějící a knize ubírající na důvěryhodnosti. Léčení a prevence kořením a bylinkami mi naopak přijde naprosto příhodné, protože přesně o tom kniha je. Obsahuje spoustu jednoduchých receptů, jak využít většinou běžné a dostupné bylinky a koření při domácí samoléčbě.
Mám pocit, že předchozí komentáře snad patří k jiné knize. Četla jsem synovi a shodli jsme se, že tento díl série byl nejslabší. Celou knihu se nic moc nedělo, až na konci trocha napětí.
Potřebovala jsem oddechovku a to se mi splnilo. Stejně jako v první knize dramatický závěr, což ve mně probouzí zvědavost, jak asi skončí třetí díl, když už máme za sebou požár a povodeň.