Pavlina50 komentáře u knih

Tak jsem si ráno řekla: „mrknu, co jsem si to vlastně půjčila, přečtu si jen tak první dvě kapitoly a pak se půjdu věnovat tomu, co jsem si dnes naplánovala…“ Ale ouha!
Teď je odpoledne, před chvílí jsem knihu dočetla a zjistila jsem, že na těch několik hodin jsem ztratila pojem o prostředí a čase.
Ano, byla to pro mě opět správná trefa do černého, příběh tří trochu podivínských až asociálních žen mě opravdu pohltil.
Byl to zajímavý příběh opředený tajemstvím minulosti a krásně vykreslené ať už roky padesáté, osmdesáté, i ty téměř aktuální, které máme ještě v živé paměti.
Při čtení jsem tentokrát vůbec neměla potřebu přemýšlet, která postava je mi sympatická a která ne…valná většina z nich totiž sympatická vůbec není, ale co mě na tom bavilo….na každé z nich, i na těch, které by vlastně měli být synonymem špatných charakterů, se našla i spousta dobrých a sympatických vlastností.
A kupodivu mě tentokrát ani nevadilo, že současná dějová linka byla zasazena do počátku doby covidové, Líbilo se mi, že se autorka vůbec nesnažila nijak „covidově moralizovat“ a opakovat zaběhlé covidové mantry, prostě jen bez emocí popisovala obyčejné pocity a komplikace, které tato doba nám všem přinášela. Naopak…dokonce si myslím, že děj zasazený do tohoto období dost napomohl pochopit introvertní povahu a jednání Věrky.
I když je kniha dost předvídatelná ve smyslu rodinných vztahů a propletenců, vůbec mi to nevadilo. Na zvědavosti a napjatém očekávání mi to vůbec neubíralo, protože to, že tuším, kdo je kdo, vůbec neznamená, že si umím také domyslet, co udělá a jak ovlivní psychický stav okolních postav.
V poslední době se knihy tohoto typu v české literatuře množí jak houby po dešti…vždycky si před každou další kladu otázku: „Bude mě to ještě vůbec bavit? Může někdo vymyslet ještě nějaký další příběh, který by překvapil, působil nově, neotřele a zajímavě?“
Jsem moc ráda, že to pořád jde. Těm, kdo milují rodinné, dramatické ságy, tento docela smutný, ale přitažlivý a zajímavý příběh určitě doporučuju.

8 06.12.2022

S ohledem na opravdu miniaturní formát je to taková knížka do kapsy, která se dá přečíst za velice krátkou dobu.
Dá se předpokládat, že tuto knihu, i kdyby byla napsána sebelépe, nebude nikdy adorovat kdokoliv, kdo v minulých letech nesouznil s veřejně známými názory pana Tománka na dění posledních tří uplynulých let.
Právě proto je to určitě jedna z těch knih, které budou díky tomu vyvolávat hodně kontroverze, bez ohledu na samotnou myšlenku knihy. Její děj je natolik svázaný s událostmi posledních let (a samotný způsob propagace knihy i samotným autorem tomu dost nahrává), že je velice těžké udržet si určitý odstup a vnímat ji opravdu jen jako symboliku třeba pro některé obecné a nebezpečné jevy ve společnosti (ovládání davu, manipulace, obchod se strachem…). A to i přestože vím, že ta podobnost s děním posledních let je opravdu od autora cílená.

Podtitul: „Trpce úsměvná kniha, ze které vás bude mrazit“, na mě fungoval ale jen z poloviny, protože mě z ní opravdu mrazilo až tak, že jakýkoliv úsměv, ani ten trpký, ve mně absolutně nevyvolávala.
To, co se v příběhu dělo, mě opravdu jen děsilo – i když absurdita děje byla přivedená až do krajnosti, asociace v hlavě mě jen smutně utvrzovaly v tom, že ovládnout davové myšlení velké masy lidí skutečně není tak těžké, stačí vyvolat strach z čehokoliv a lidský pud sebezáchovy se začně projevovat. U někoho extrémně emotivně, u někoho třeba trochu realističtěji a střízlivěji.
Asi se najde hodně kritiků, kteří budou knize vyčítat, že srovnává nesrovnatelné, očividný nesmysl se skutečně ohrožující realitou, ale osobně si myslím, že to není nutné.
Není to reálný příběh, ale opravdu jen podobenství, co by se mohlo stát, kdybychom všichni bezmyšlenkovitě věřili úplně všemu, co je nám předkládáno a nesnažili se o tom vůbec přemýšlet.
Ať už v tom člověk hledá spojitost s aktuální dobou nebo to bere obecně a z širšího úhlu.
Osobně mě ta kniha jen utvrdila v názoru (bez ohledu na to, že příběh v knize vzhledem k jeho absurditě byl cíleně úplně jednostranný) že davové myšlení bez vlastních střízlivých úsudků není nikdy ku prospěchu věci a že krajně vyhrocené názory na obou protipólech nepřipouštějící dialog či konfrontaci jsou velice nebezpečné, destruktivní a pro lidstvo v konečném důsledku i zničující.

Vždycky je to o konkrétním nastavení myšlení člověka – to, co je pro někoho nezpochybnitelná manipulace může pro druhého znamenat snahu o jeho záchranu.
A myslím, že pravda bývá vždycky někde mezi tím….
A ať má na tuto knihu kdokoliv názor jakýkoliv, její cenu vidím právě i v tom, že nenechá lidi chladnými, že se nad ní vůbec nějak zamyslí a je pak vcelku jedno, jestli ji znechuceně zatratí nebo ji bude doporučovat ostatním.
Protože si myslím, že právě o vlastní myšlení tady jde.


A na závěr ještě nesmím zapomenout, že kniha je moc krásně vytvořena i z pohledu vizuálního – má moc povedený a graficky krásný a strukturovaný obal.

8 21.10.2022

Je to třetí kniha, kterou jsem z této série četla, a za mě bohužel mírně slabší, než ty předchozí, i když i tak si pořád drží vysokou úroveň.
Zápletka je zajímavá, především proto, že se v knize vlastně nestalo nic „nezákonného“, ale celé se to točí kolem 30 let starého a již oficiálně uzavřeného případu vraždy mladé dívky při rituálu svátku vítání jara, což právě celému příběhu dává zajímavý mystický a přitažlivý náboj. Po oficiálním uzavření případu zůstalo stále dost otazníků, a to se rozhodla rozklíčovat hlavní hrdinka příběhu Thea. Bohužel právě její osoba (i když to určitě nebyl autorův záměr) mě paradoxně iritovala ze všech postav skoro nejvíc (i když sympatiemi tedy neoplývala většina postav).
Ta přemrštěná umanutost They neustále se „rýpat“ ve 30 let staré události mě připadala už krapet nevěrohodná a nepochopitelná.
Její myšlenkové pochody a konání už mě začínalo dost lézt na nervy, protože „vyšetřit“ tento starý čin se stal očividně jedinou prioritou v jejím životě bez ohledu na lidi kolem.
Navíc vysvětlování na konci knihy bylo zamotanější, možná než bylo třeba, až moc překombinované, natahované a v konečné fázi jsem cítila i trochu zklamání z pointy..…mám pocit, že tady platí to známé - méně je někdy více.
Ale jinak dobré čtení - kladem knih tohoto autora je bezpochyby absence hluchých míst, Motte umí psát velice poutavě a v tempu, které nepřipustí vcelku ani na chvíli pocit nudy.

Každopádně taky proto si i přes tyto mírné výhrady rozhodně nenechám ujít pro zkompletování celé série ani Zimní oheň.

8 16.09.2022

Po velice příjemném překvapení z četby Rodinného podniku jsem se vrhla na další knihu této autorky a rozhodně jsem nelitovala.
Ivančino vyprávění z lázní mě snad pobavilo ještě víc.
Samotný příběh není ničím výjimečný, a troufám si říct, že ani extra zajímavý, ale způsob, jakým autorka tyto běžné situace a postřehy popisuje, je prostě kouzelný.
Její práce s českým jazykem (a to, i přestože mnohokrát vyznívá značně archaicky), slovní obraty, nápadité a originální přirovnání, vtipné dialogy, skvělý situační humor – to všechno povyšuje standardní cíleně humornou knihu raketovým způsobem na úplně jinou úroveň.
Sestava jednotlivých postav a postaviček je perfektní – ačkoliv jsem v lázních nikdy nebyla, umím si představit, že přesně na takovouto pestrou, zajímavou a podivnou směsku lidských charakterů a povah, tam opravdu lze narazit.
A hlavně si umím představit, že se k této knize někdy v budoucnu (až mě popadne jakýkoliv splín), klidně vrátím a namátkově přečtu kteroukoliv kapitolu, protože věřím, že mě dokáže zvednout náladu.
Nemůžu odolat a dát sem aspoň dva úryvky z knihy…barvitost, nápaditost a originalita autorčiny mluvy je prostě neodolatelná.
Stačí například takový obyčejný popis snídaně či oběda…a co s tím paní Ivanka dokáže udělat, mě prostě fascinuje:
„Druhý chod na mne účinkoval jako sedativum. Polovařené vepřové ve vodnatelném sósu se ustrašeně krčilo vedle špenátu, v němž mouka jasně vyhrávala nad zeleninou. Většinu talíře zabíraly knedlíky bělostné jako padlý sníh, jelikož se jim nedostalo potěšení seznámit se s vajíčkem…“
nebo
„K snídani byla vánočka, jež mohla být vláčná pár týdnů předtím, než ji k nám přivezli přes Saharu na velbloudech, a anemické kakao. Bledší než ono byla už jen paní Váchová, která mě uvítala sdělením, že to ubohé dítě Helenka nemůže vůbec opustit lože, ačkoliv ji během noci nekonvenčním způsobem opustily jak borovička, tak večeře…“
…no není to kouzelné???

8 14.09.2022

Je to kniha o pohřešované ženě, který ale není o jejím hledání, ale začíná právě až jejím návratem zpět k rodině.
Příběh je vyprávěný z ryze ženského pohledu – ze současnosti střídavě dcerou zmizelé ženy a vedle toho novou manželkou. A do jejich vyprávění je pravidelně vsouvána i retrospektiva vzpomínek samotné pohřešované ženy, která pomalu objasňuje, co se jí vlastně v minulosti stalo.
Je to docela dobře napsaná kniha se zajímavým dějem, docela věrohodným - k takovým razantním a fatálním změnám v myšlení spousty lidí (i když pro většinu z nás nepochopitelným) bohužel prostě dochází.
Velmi brzy je odtajněn důvod a způsob jejího zmizení, takže svým způsobem odpadá moment napětí, ale vlastně to vůbec nevadí, protože absence napětí je vyvážena takovým neustálým podvědomým pocitem, že stejně něco není v pořádku a že toto asi nemůže skončit dobře.
Kniha má svižné tempo, je psána čtivým stylem. Hvězdičku ubírám za některé pro mě málo uvěřitelné okolnosti – zejména to, jak se k té nestandardní situaci, kdy do běžně funkční rodiny vstoupí (a začne tam znovu žít) bývalá manželka, postavila ta současná. Pro mě byla až nereálně chápající (i když ke konci v ní naštěstí přece jenom začalo něco hlodat), přesto jsem nedokázala uvěřit, že by žena takto dokázala přijmout svoji „konkurentku“.

8 12.08.2022

Náhodný tip, od kterého jsem nic moc nečekala, ale nakonec se z toho vyklubalo docela fajn čtení – nekomplikované, nenáročné, s naprosto realistickými postavami a s příběhem, kterému lze uvěřit, protože s některými situacemi se dnes a denně potkává nebo je zažívá spousta z nás. Takže hlavní hrdiny lze velice dobře chápat a vůbec není těžké se vžít do jejich příběhu.
Díky své „obyčejnosti“ (a to vůbec nemyslím hanlivě) se sice nejedná o žádnou hlubokomyslnou literaturu, ale rozhodně dokáže zaujmout. Bylo to, jako bych seděla u kafé střídavě s kamarádkou a kamarádem – manželským párem - dělala jim „vrbu“ a oba si mě střídavě vylévali srdce, jak je ten život kolikrát těžký a nespravedlivý a co s ním dál.
Zajímavé a hezky podané bylo i téma autistické dcery. Autorka se vkusně a citlivě vypořádala s přiblížením toho, co všechno musí rodiče takových dětí zvládnout, jak složité a vyčerpávající můžou být situace, které jsou pro ostatní lidi naprosto běžné a jakým způsobem můžou až destruktivně zasahovat do partnerských vztahů. Ostatně jako všude, kde se vyskytne jakékoliv postižení či nemoc.
Autorka byla pro mě krok do neznáma, vůbec jsem ji neznala, ale bylo to příjemné překvapení, čtení jsem si užila.

8 14.06.2022

Docela zajímavý rodinný román.
Na začátku mě sice trochu vyděsila okamžitá nálož velkého množství postav a jmen, ale jakmile jsem si do hlavy vsugerovala, kdo je kdo a rodinné vztahy mezi nimi (a to naštěstí netrvalo dlouho), už se to četlo dobře. Problém nebyl ani ve střídání časových os, měly svůj řád a dalo se v nich velice slušně orientovat.
Je to příběh jedné početné rodiny, milujících se rodičů, jejichž láskyplný vztah nespadl do rutiny ani po mnoha letech manželství, a jejich čtyř dcer, z nichž každá je úplně jiná a prožívá si své osobní a vcelku hodně dramatické životní karamboly. Právě na osudech všech dcer je patrné, že ani výjimečně šťastné a téměř idylické manželství jejich rodičů, kterého jsou při vyrůstání svědky, neposkytuje záruky, že se to podaří i jim.
Ani jedna z dcer není bezproblémová, ať už řeší současné vztahy nebo si nese traumata z minulosti. Každou z nich sice lze aspoň částečně chápat, ale kupodivu ani jednu z nich nelze milovat. Mě osobně nejvíc iritovala Violet, důvod je díky její dějové lince jasně dán, a kdo si knihu přečte, hned pochopí.
Jediné sympatie ze všech postav ve mně vzbuzoval vlastně jen Jonah, nejen kvůli jeho osudu, který měl složitý už od narození, ale hlavně díky jeho přirozené a často naivní a nedomyšlené upřímnosti, vlivem které se často setkával s nespravedlivým nepochopením okolí.

Kniha je dost obsáhlá, ale nudná rozhodně není. To velké množství stránek je vcelku účelné, v drtivé většině to není žádná zbytečná „vata“, ale spíš podrobná propracovanost děje a náhledu do nitra a uvažování jednotlivých postav.

Myslím, že i když stát se bestsellerem kniha asi potenciál nemá, přesto je zajímavá.
Není to hloupé a naivní čtení a každý v ní může najít určitě aspoň nějakou podobnou situaci, kterou buď sám prožil, nebo která mu aspoň trochu připomíná třeba sama sebe.

„Zasloužíš si být s někým, kdo když sedí u stolu naproti tobě, uvědomuje si, že jsi to nejlepší, co ho kdy potkalo…Není důvod se spokojit s někým, kdo do tebe není blázen.“

8 23.05.2022

Příběh druhé ze sester, které po smrti otce pátrají po svých kořenech. Bohužel se mi ho podařilo sehnat až po přečtení dalších 3 dílů, ve kterých byly některé životní peripetie Ally už prozrazeny, takže některé a dost zásadní zápletky už jsem znala. Ale vůbec mě to nevadilo, protože Lucinda Riley píše tak poutavě, že jsem se moc ráda nechala unášet dalším příběhem ze série, která mě zatím ještě pořád nepřestala bavit. Tentokrát mě moc potěšilo zejména zasazení do prostředí Norska, pro které mám velkou slabost a také propojení s hudbou E. Griega, což byl jediný skladatel vážné hudby, jehož hudba se mi líbila už v dětství na hodinách hudební výchovy na základní škole a byla ji tam schopna poslouchat. Jen nějak pořád nemůžu vydýchat, že Lucinda už bohužel nic jiného nikdy nenapíše. Taková spisovatelka romantických příběhů bude chybět i mě, která právě romantické příběhy čte jen docela výjimečně.

8 13.12.2021

Kapitola čtyřicátá druhá:
„O tomhle vyprávět nebudu. Odmítám to.
Jsou věci, o nichž víte, že spíš umřete, než byste je vypověděli, věci, o nichž víte, že jste měli spíš umřít, než je vidět.
Já se díval a viděl je.“

Já četla a přečetla to. Podrobněji hodnotit nemůžu a nechci.
Toto bylo až příliš úchylné. Vlastně se stydím za to, že jsem to byla schopna dočíst a dočíst jsem prostě musela, protože jsem prostě po těch odpornostech nutně potřebovala happyend.
Přišel – nepřišel?
Spoilerovat pro ty, co budou mít odvahu se do této knihy pustit, nebudu.
Kdo má dobrý žaludek, tak možná do toho…, ale jinak opravdu nedoporučuju. Byla to prostě Hra…

„V tom sklepě, s Ruth, jsem chápal, že zlost, nenávist, strach a osamělost tvoří jediné tlačítko, které čeká na dotek jediného prstu, aby je odpálil k ničení.
A pochopil jsem, že můžou chutnat jako vítězství…“

Nebylo to vysloveně špatné, ale předchozí knihy od této autorky se mi líbily trochu víc. Je to kniha zaměřená spíš na dokola se opakující vysvětlování pocitů, myšlenkových pochodů jednotlivých postav a pitvání minulosti, a to vše na úkor jakéhokoliv děje. Byla tam také patrná snaha o zakomponování většího množství postav, ale na můj vkus byly opravdu dost málo rozpracované. Například dějové linky kolem rodiny Devina nebo kolem Nancy a Neila mi přišly vcelku zbytečné. Závěrečné rozuzlení mě také nijak extra nenadchlo, takže i přes tradičně dobrou čtivost knih této autorky hodnotím jen jako průměr. Neurazila, nenadchla.

8 11.06.2021

Jen čtyři dny děje a cca 500 stránek…..a přitom kniha vůbec nenudila. Klobouk dolů před autorkou. Je to další z dobře zpracovaných témat Magdaléniných prádelen, i když tentokrát slouží nechvalně proslulá historie prádelen jen jako motiv ke zločinům aktuální doby. Motiv msty je tak nastaven hned úvodní kapitolou a zbývá jen vyřešit, kdo z toho obrovského množství lidí, kteří tyto ukrutné instituce zažili na vlastní kůži, má po tolika letech potřebu takto krutě se mstít.
Činy z minulosti, které byly samotným obětem přisouzeny, dávají člověku prostor k přemýšlení, zda zločin je vůbec zločinem anebo jen spravedlivým trestem za spáchané zlo, když selhává justice a vůbec celý společenský systém.
Někdy prostě člověk sympatizuje trochu víc s pachatelem zločinu, než se samotnými obětmi. Škoda, že hned na obalu knihy je avizován velký zvrat v závěru knihy. Ten sice opravdu přijde, ale vzhledem k jeho očekávání na mě už bohužel nezapůsobil asi tak, jak autorka zamýšlela. Ale jinak je to velice dobrá detektivka s poutavým námětem a čtivým zpracováním.

8 08.06.2021

Myslím, že největší síla této knihy je v „onom zvratu“, který je i tady v komentářích hodně zmiňován. Pro mě to byl opravdu slušný šok, protože celá první půlka knihy mě zas až tak moc nebrala a připadala mi docela zdlouhavá, nic zásadního a poutavého se v ní vlastně nedělo. Pořád se mi honily hlavou otázky, proč je kniha tak vysoce hodnocena. Ale přesně v té půlce jsem to dokonale pochopila. A tak jsem se vrátila na znovu na začátek, abych zjistila, zda jsem opravdu tak špatný a nesoustředěný čtenář a tak zásadní věc jsem přehlédla. Myslím, že zvratový záměr autorce prostě dokonale vyšel… hezky si s námi pohrála. Za mě je tato kniha opravdu výborný, mrazivý a velice slušně propracovaný psychothriller, který po úvodní dramatické zápletce čtenáře tak trochu pomalu zklidňuje a ukolébává a následně naopak nabírá opravdu strhující tempo a graduje. Přesto ale dávám o jednu hvězdičku méně, protože ten rozjezd (až do půlky knihy) byl na mě opravdu až moc dlouhý.

8 26.05.2021

Dost čtivá záležitost o dvou ženách - Clare a Evě, které utíkají před svým životem.
Je to kniha o tom, jak je nebezpečné zahrávat si s cizí identitou a o tom, že každého jeho osud stejně dožene. Líbilo se mi, že autorka dotáhla do konce všechny detaily, a to, co se zpočátku jeví jako dost těžko nevěrohodné náhody mělo nakonec svoje logické a docela přijatelné vysvětlení. Více mě bavila dějová linka Clare, vyprávění kolem Eve jsem vnímala spíš jako takové doplnění Clařina příběhu.
Konec na mě zpočátku působil dost nedotaženě a trošku mě zklamal, ale to se změnilo okamžitě po přečtení epilogu, který mě hned vzápětí opravdu dostal.

8 02.05.2021

Moje druhá kniha od U. Poznanski. Četla jsem zatím jen Hlasy, už ty se i zdály dost povedené, ale tato kniha posunula zájem o knihy této autorky ještě daleko víc. Příběh mě hned vtáhl do děje a nepustil až do přečtení poslední stránky. Je to extrémně napínavý příběh, ve kterém několik zdánlivě nesouvisejících vražd navede na otevření případu šestnáct let staré a nevyřešené vraždy související přímo s hlavní hrdinkou – vyšetřovatelkou Beatricí.
Tipů na pachatele jsem měla několik, pochopitelně jsem byla úplně vedle, takže konec byl pro mě opět překvapivý a rozhodně nezklamal.
A Florin? Beatrici ho fakt závidím, takhle nějak si představuju pana Božského.

8 01.05.2021

…strašně silná kniha!
Popisuje část našich dějin, o které jsme se ani ve škole moc neučili a které nám byly (možná) záměrně dost zamlžovány, a to utrpení lidí „na druhé straně“. O utrpení a zvěrstvu lidí za druhé světové války už toho bylo napsáno strašně moc, ale ne zas tak moc o důsledcích, které z této hrůzy vyšly. Mám na mysli pomstu na nevinných lidech, které v období války stáli na té opačném straně. V žádném případě všechny tyto lidi nechci hájit, myslím si, že velká spousta z nich, i když třeba v době války nikomu přímo neškodili, z této doby a z moci fašismu stejně určitým způsobem profitovali na úkor stejně nevinných lidí, takže nemohli po válce očekávat zvlášť velké pochopení. Bohužel v takových zlomových obdobích je ale vždycky uplatňován princip kolektivní viny - atmosféra a nálada v takové době nikdy nepřeje jednání a rozhodování z odstupu a s rozumem. Oko za oko, zub za zub.
Prostě pořád platí, že člověk je prostě dobrý nebo zlý bez ohledu na rasu a národnost. Zlo je zlem vždy, když přináší utrpení nevinným lidem a samotná národnost nedělá z žádného člověka automaticky dobrého nebo naopak zlého.
Hlavní postavy Gerty mi bylo na začátku příběhu pochopitelně strašně líto, do událostí doby byla opravdu zatažena zcela nevinně hlavně díky svému mladému věku, ale postupně s jejím dozráváním se mi sympatie a pochopení k ní trochu vytrácely. Její zapšklost, nulová snaha zapomenout na staré (byť strašné křivdy a zážitky) a neschopnost přizpůsobení se současnosti mi přišla snad až trochu fanatická, každopádně touto svojí stránkou povahy ubližovala hlavně sama sobě. Připadalo mi, že místo, aby hledala cestu, jak se z těchto svých „nočních můr“ dostat a žít aspoň trochu plnohodnotný život, je záměrně pořád vyvolávala a naopak kritizovala ty, co našli jinou cestu a aspoň částečný klid v duši. Docela jsem proto naopak chápala její dceru Barboru, která si (ačkoliv jí zřejmě díky okolnostem nebyla dána do vínku bůhvíjaká bystrost), dokázala najít svoji cestu životem.
V zásadě se mi kniha dostala dost hluboko pod kůži, dlouho po přečtení jsem nad ní přemýšlela a ke spoustě pasáží jsem se i vracela. Kvůli některým kapitolám a pasážím bych knize dala klidně i šest hvězdiček, ale kvůli jiným – těm někdy zvláštně chaoticky psaným a někdy pro mě docela nezáživným (například dlouhé a stereotypní popisy života v Perné nebo třeba pro mě naprosto zbytečné dlouhé popisy dojení krav – dost to ubíralo na spádu a čtivosti), zase snad jen tři.
Nakonec tedy ubírám jednu hvězdičku právě za tyto někdy zbytečně zdlouhavé, zmatečné a nudné pasáže… škoda jich, protože jinak pro mě měla kniha strašně velkou emoční sílu. Její přečtení – už jen z hlediska historických fakt – ale určitě všem doporučuju.
Citace z knihy:
„Jenže ji nenapadlo, že nebude čas vysvětlovat někomu, jak žila a pro co žila. Že nebude čas třídit lidi podle skutků, že zbude chvíle jen prohlédnout si kmenové listiny a rozdělit lidi podle toho, jestli měli na lístcích D.“

8 24.03.2021

Tak tohle bylo něco!
Promyšlený příběh a brilantní kombinace několika žánrů - thriller s motivem sekty, detektivka s téměř hororovými prvky, dobrodružný příběh z mrazivého prostředí, tajemno a částečně i román pro ženy s drobnými náznaky love story. Zpočátku nevinný výlet s přáteli na horskou chatu hlavní hrdinky Maury, která momentálně ze všeho nejvíc řeší svůj komplikovaný milostný život, se změní v dramatický boj o život celé pětičlenné skupinky, když uvíznou zcela opuštěni a bez jakékoliv možnosti kontaktu uprostřed nehostinné, mrazivé přírody. Záchrana se jeví v podobě ukryté a tajemné vesnice, kde naleznou všechno k přežití…kromě lidí. Ale je to opravdu tak? I když už prolog čtenáře nasměruje, čeho se tato tajemná zápletka bude týkat, kniha obsahuje takovou přemíru zvratů a překvapení, že si ani na chvíli nemůžeme být jisti, kdo je vlastně „padouch“, kdo je hrdina, kdo má čisté nebo naopak tajné skryté úmysly. Stejně tak si nemůžeme být ani jisti, zda právě předložené vysvětlení a pointa už jsou ty konečné a definitivní. Toto všechno dokáže spolehlivě udržet neskutečné napětí téměř až do samého konce. Z této knihy jsem opravdu nadšená, takže nic jiného než plný počet hvězdiček a doporučení neřeším.

8 28.02.2021

Moc pěkný příběh – dvě časové linky, kde v současnosti sedmnáctiletá Izzy s docela složitým životem pátrá v minulosti další mladé dívky Clary z první poloviny dvacátého století.
Co přivedlo na první pohled šťastnou a zamilovanou Claru do psychiatrické léčebny s téměř nelidskými metodami „léčby“? Byla opravdu blázen, který už se z ní nikdy nedostal? A co se stalo s její velkou láskou? Spousta otázek, otazníků ale také nalezených odpovědí přivádí Izzy k postupnému poznávání a pochopení vlastních životních traumat. Závěr je docela překvapující, což mě na knihách vždycky moc baví. Víc se mi líbila časová linka Clary, její strašný osud jsem s ní fakt prožívala a moc jsem jí přála, aby se jí podařilo dostat se ven a žít normální život, který si zasloužila. Příběh Izzy byl pro mě trochu slabší, možná proto, že se podobal spíš knihám pro teenagery z prostředí středních škol, kde standardně vždy skupina oblíbených a dominantních dívek trápí hlavní hrdinku, která stejně nakonec nejzápornější dívce odloudí nejen její „kamarádky - posluhovačky“, ale většinou i kluka. Ale i přes toto slabší místo knihy jí dávám plný počet hvězdiček, protože čtení bylo opravdu poutavé, napínavé a v případě osudu Clary i mimořádně silné.

8 11.02.2021

„Mám rád dobré detektivky,“ řekl. „Jenomže všechny začínají v nepravou chvíli! Začínají vraždou. Vražda je ale konec. Příběh začíná dlouho předtím – někdy dokonce o celá léta dřív – všemi těmi příčinami a událostmi, které svedou jisté lidi na jisté místo v jistou hodinu jistého dne. „Všechno se sbíhá k danému bodu. A pak, když přijde čas – všechno to vyvrcholí. V nulté hodině. Tak je to, všechno se to sbíhá k nulté hodině…“

Toto platí v této klasické detektivce téměř doslova. K vraždě dochází teprve až ve druhé polovině knihy, v celé první polovině se seznamujeme s velkým množství (později podezřelých) postav a s jejich vzájemnými vztahy. Zajímavá zápletka, ještě zajímavější zvraty ve vyšetřování a nakonec závěrečné rozuzlení, kde jsem pachatele jako vždy neodhadla. Příjemné čtení.

„Láska se promění v nenávist mnohem snadněji, než si myslíte...“

(SPOILER) Je to kniha s názvem Anežka, která je ale nakonec úplně o někom jiném než o Anežce. Anežka zde není fyzicky přítomna, je tu jen jako metafora nesplněných představ hlavní hrdinky. Hlavní hrdinka – do sebe zahleděná Julie - si plně užívá svobodného a nezávislého života až do jednoho okamžiku, kdy se zčista jasna rozhodne mít dítě. Příroda je ale proti a tak se rozhodne pro adopci romské holčičky Agnes. Dál už je to příběh o matce bez mateřských citů, o narušeném vztahu mezi rodičem a adoptivním dítětem, o nesplněných přáních a tužbách, kdy realita pomalu a postupně rozbíjí představy matky o budoucnosti, kterou si vysnila.
Kniha nakusuje spoustu závažných společenských témat – problémy adopce, dětskou šikanu, rasismus, předsudky…
V knize se prolíná několik časových linek, zaujalo mě, jak autorka minulost a přítomnost od sebe zajímavě odlišila. V minulosti je Julie popisována ve třetí osobě, zatímco v přítomnosti mluví ich – formou. Na samotném konci knihy se ich – forma dostává i do vyprávění Agnes. Zvláštní bylo, že ani jedna z postav mi nebyla moc sympatická (i když u Agnes tím míním jen její dospívající verzi, jako dítě jsem jí opravdu litovala). Obě dělaly spoustu chyb a tak vůbec nebylo jasné, kdo vlastně víc může za to, k čemu muselo nakonec nevyhnutelně dojít. Takže někdy jsem chápala jednání Julie, někdy zase Agnes. Chvílemi mi v knize chybělo hlubší vykreslení některých vedlejších postav, zejména matky Julie, vztah mezi nimi mi přišel málo vyjasněný. Nejvíc mě ale zklamal konec knihy, ten jsem opravdu nějak nepobrala....Možná by se mi líbilo víc, kdyby kniha skončila hned sedmdesátou kapitolou.
Pobavily mě i ty pasáže knihy, které její celkovou dusnou atmosféru aspoň na okamžik zlehčily a působily až komicky – např. scéna, kdy s kamarádkou sledují v televizi Sama doma, nebo úryvky z facebookových maminkovských stránek.
Smysl knihy je jasný - věčná otázka, co dokáže život dítěte více ovlivnit – způsob výchovy nebo geny a vrozené vlastnosti? Jasnou odpověď asi nikdy nikdo nemůže dát.
Anežka je moje druhá přečtená kniha od paní Hanišové, ale proti Houbařce mi přišla přece jen trošku slabší.

„Chtěla z toho uřvaného, upoceného tvorečka, kterého se tehdy ujala, vytvořit něco dokonalého. Agnes se měla stát Anežkou. Jenže se prostě nepovedla, přes její veškerou snahu Agnes zůstala Agnes.“

„Tahleta přerostlá lolita není moje Agnes, ale někdo úplně cizí, pomyslí si Julie. Je to zmařená investice. Vadné zboží. Chtěla by ji vrátit.“

8 20.01.2021

Tak toto mě hodně bavilo! Moc se mi líbil i ten originální nápad s oboustrannou knihou. Hodila jsem si korunou a začala od Jáchyma. Příběhem z pohledu Veroniky jsem si pak už jen následně doplňovala mezery a podrobnější detaily jejího života, které byly naopak z pohledu Jáchyma jen okrajově naznačeny. Osudy obou postav, byť mě někdy jejich chování a jednání docela iritovalo, mě opravdu bavily. Už jsem přečetla všechny dosud vydané Hartlovy knihy a tato je pro mě zatím asi nejlepší.

8 18.01.2021