Pavlina50 komentáře u knih

Vcelku známý příběh, k čemuž určitě dopomohlo z velké míry i jeho filmové zpracování. Asi si spousta z nás si při jejím čtení říká „…proboha, jak mohla být tak hloupá, tak naletět atd.“, ale myslím, že to není zas tak těžké pochopit. Málokdo si asi umí představit tak neskutečný obrat v chování a jednání člověka, kterého milujeme, který byl tak dlouhou dobu vlastně „úplně normální“ a dosud nejevil absolutně žádné známky chování ovlivněné svými rodovými kořeny.
Knihu jsem četla dříve, než jsem viděla film a jsem za to ráda. Kniha je totiž podstatně ještě o dost drsnější než film, životní podmínky v íránské metropoli jsou zde vylíčeny ještě daleko otřesněji a surověji, taktéž i chování a jednání lidí kolem Betty. Knížka proto na mě působila ještě daleko víc autenticky, cítila jsem z ní ještě daleko víc beznaděje a deprese než z její filmové verze. I když ani film rozhodně nepovažuju za špatný, na knihu prostě nemá. V porovnání s ní mi totiž připadá jen jako takový slabší odvar toho strašného úseku života hlavní hrdinky, kterým si prošla. Díky knize si myslím, že skutečný příběh byl bohužel ještě o několik tříd horší, než je ztvárněn ve filmu.
Kniha se mi velmi dobře četla, má velký spád, ale rozhodně se nečetla lehce. Pochopitelně s ohledem na její téma. Kéž by byla dostatečným mementem pro jakoukoliv dívku či ženu, která absolutně propadne jen citům bez jakékoliv míry rozumného a zdravého úsudku.

8 18.01.2021

Když jsem se poprvé setkala s tématem těchto „azylových“ domů pro padlé dívky, byla jsem šokovaná. Především ze skutečnosti, že tento způsob „převýchovy a nápravy“ spousty žen a dívek ve jménu Boha přetrvával ve světě (nejen v Irsku) až do roku 1996.
Hlavní hrdinky, z nichž drtivá většina se zde ocitla nedobrovolně, jen z vůle okolí a pro mě absolutně nepochopitelně často i z vůle vlastní rodiny, procházejí neskutečným peklem. Kniha líčí jejich nelidské ponižování a trýznění, kdy jsou jim neustále do hlavy vtloukány pocity viny a postupně odebírána veškerá lidská důstojnost. Jejich život je tak zredukován jen na fyzicky namáhavou práci, pokání a modlitby. Celou knihou mě provázel na jedné straně absolutní pocit beznaděje, ale na druhé straně také víra ve druhou šanci a svobodu.
Magdaléniny prádelny jsou pro mě další z nepochopitelných a nepřijatelných součástí historie, o to horší, že historie i té docela nedávné. Bohužel vrhá i další špatný stín na římskokatolickou církev, pod jejíž hlavičkou byly nejčastěji provozovány, tyto skutečnosti její obrázek rozhodně nevylepšují.
Četba této knížky byl pro mě dalším ze silných zážitků. Bez ohledu na drsný děj je velmi čtivě a poutavě psaná - nebudu spojlerovat závěr knihy, jaký osud hlavní hrdinku čeká, zda získá zpět svobodu a svoji důstojnost, rozhodně to stojí za přečtení.

8 17.01.2021

Tak tohle bylo jen pro silné žaludky! Nechci a nebudu spekulovat, jestli je vůbec možné, aby se takové hrůzy v reálu děly, zda opravdu cílem autora nebylo jen šokovat čtenáře, nebo to všechno opravdu prožil. Každopádně chvílemi jsem měla nutkání knihu odložit, protože se mi až zvedal žaludek. Stejně jako spousta lidi tady si kladu otázky, jak je možné, že té matce - očividné zrůdě to všechno klidně procházelo, proč bylo okolí včetně otce tak slepé a lhostejné, taková forma týrání už přece musí být na první pohled viditelná. Co bylo impulsem, že matka tak radikálně a nepochopitelně změnila v jednom okamžiku svoje chování a vůbec celou osobnost? Proč chlapec prostě neutekl, třeba k prarodičům? Dá se toto všechno opravdu tak dlouho před okolím utajit? Osobu a chování otce jsem nepochopila vůbec. Také by mě zajímalo, jestli došlo k nějaké satisfakci, zda byla dostatečně potrestána nejen matka, ale i slabošský otec, který podle mě nesl úplně stejnou vinu. Možná jsou odpovědi na tyto otázky v dalších knihách autora, ale obávám se, že na pokračování tohoto opravdu strašného příběhu už nemám. Pokud tato kniha vznikla jako memento, abychom byli všímavější a pozornější vůči svému okolí, anebo pokud to byla forma terapie autora, tak svůj smysl opravdu má. Hvězdičkama ale hodnotit nemůžu, protože dávat termín "líbí" se mi v tomto případě strašně příčí.

Bavilo mě to.
Pachatelem jsem si sice byla jistá docela brzy, myslím, že ho autorka až moc okatě naservírovala, nicméně, čtení mi to nijak neotrávilo, v napětí mě udrželo to čekání, kdo a jestli vůbec budě někdo zachráněn, či kolik obětí tam ještě bude. Mělo to spád, velice dobře se to četlo, další mouchy proto hledat nebudu. Autorku si určitě ponechám v hledáčku.

7 25.07.2023

Už u mě skoro začíná platit když mám chuť na thriller, ne moc drsný, spíš takový klidnější, víc odpočinkovější, sáhnu po Lindě Castillo. Je to jistota. A taky mám pocit, že zraje, protože tuto sérii jsem začala nevědomky číst úplně pozpátku od těch nejnovějších, a teď se teprve vracím do začátků Kate a jejího policejní týmu a ty novější knihy se mi líbily možná o chloupek víc. Jedinou vadu na kráse této série vidím snad jen v tom, že časem mi všechny jednotlivé případy splývají a moc si už nevzpomínám na děj. Ale Kate se svým životním příběhem - s amišskou minulostí a přítomností s Tomasettim - mi naštěstí v hlavě docela dobře uložena zůstává.

7 09.03.2023

Velmi útlá knížka o jednom nerovném přátelství odehrávající se v poválečných letech, kdy platily zákony msty a pomsty - oko za oko, zub za zub.
Bohužel…v tomto případě nezpochybnitelná síla příběhu suverénně vítězí nad formou.
Je to příběh z pohledu malé holčičky, čemuž je cíleně uzpůsoben také použitý jazyk knihy, ale i když mě většinou tento soulad baví, v tomto případě mě to moc nenadchlo.
Celkově - jednoduchost, přímost, strohost – to je sice v dnešní době čím dál častěji používaný literární styl, ale tady mám pocit, že něco pokluhávalo, že to prostě úplně nebylo ono.
Spíš než minimalisticky to na mě působilo značně jednoduše a ploše, jakoby cílené pro velmi mladou věkovou kategorii. Pokud bych knihu našla v sekci literatury pro mládež, ocenila bych ji určitě daleko víc, protože by byla ideální knihou pro doporučenou četbu ve školách. Ale sáhla jsem po ní v knihovně pro dospělé, tak zas až tak bezvýhradně nadšená nejsem. Je v ní také spousta situací, kterým lze uvěřit možná jen se zavřenýma očima… ale OK, tak jsem ty oči teda zavřela. Po dočtení knihy se završením celého příběhu ale zůstal paradoxně dojem možná o malinko lepší než při samotném čtení, tak tu čtvrtou hvězdičku přece jenom přidávám.

7 23.02.2023

Vlastně jsem to - vzhledem k tomu, že jsem už četla Útočiště – mohla čekat. Ale přesto….
Když se spojí originální a nevšední nápad s čtivým literárním stylem, vznikne něco, jako například tato kniha, kde to na začátku vypadalo jen na dobrou detektivku s výbornou atmosférou, kdy jsem si pořád jen říkala, co za tím může vězet a když na konci došlo k rozuzlení, opět jsem nevěřila vlastním očím. A vůbec mi nevadilo, že mě autor celu dobu vodil za nos - mám ráda takové knihy.
Byla to správně naložená směs napětí, strachu a zvědavosti završená výraznou pointou, která úplně změní pohled na celý příběh. Přesně takhle si představuju, když se o něčem řekne, že je to mysteriózní….
V obou případech – v Útočišti i v Krvavých stínech - jsem se sice na konci v té realitě trochu ztrácela, ale přesto mě to celé prostě fascinovalo. Doufám, že Loubry bude dostatečně plodný autor.

7 07.02.2023

Zdánlivě až skoro poetický název knihy, který evokuje spíš nějaký romantický příběh, značně klame.
Čtení této knihy procházkou růžovou anglickou zahradou ani zdaleka není, je to naopak mrazivý a smutný příběh dvou ztracených malých chlapců, o to tragičtější, že je inspirovaný skutečnou událostí, byť ne z naší domoviny.

Celý příběh vypráví jeden ze zmizelých chlapců jakoby nějakému imaginárnímu kamarádovi a tento styl dětským, nechápajícím pohledem je sice z jedné strany velice nápaditý a neotřelý, zejména proto, že, byť jsou to jeho myšlenky, popisuje všechny události jakoby úplně zvenčí, z pohledu někoho, kdo se na celý děj dívá jako na film v kině (víc kvůli možnému spoileru prozrazovat nechci).
Ovšem na druhé straně bylo právě toto pro mě také základním kamenem úrazu.
Nevím, do jaké míry autorka zná děti a jejich vyjadřovací schopnosti, ale toto fakt nesedělo. Použité výrazy a celkové vyjadřování vůbec neodpovídalo jedenáctiletému klukovi. Neskutečně mě až iritoval ten přehršel zdrobnělin typu „penízky, postýlka, léčivé kapičky, bráška spinká, prší mi do vlásků, na oběd bylo masíčko…“brrr…i když jsem se snažila od takové nepřirozené mluvy oprostit a vnímat jen ten příběh, bylo to těžké. Na kluka téměř pubertálního věku díky takovému vyjadřování působil spíš až retardovaně a to asi autorčiným záměrem nebylo. Kdyby měl chlapec třeba šest let, asi by mi to tak nevadilo, ale takto…
Celé čtení mi to tak nepříjemně narušovalo, že jsem téměř až do konce knihy byla přesvědčená, že víc jak tři hvězdičky - a to jen za sílu příběhu - nemůžu dát.
Ale…
O co v příběhu jde a kdo v tom má prsty, lze autorka nijak neskrývá a lze si to odvodit už brzy na začátku knihy.
Přesto mě konec a celé rozuzlení, které je na konci přehledně v kostce prozrazeno a doplněno o všechny podrobnosti, tak zasáhlo, že jsem tu jednu hvězdu přece jenom musela přihodit.
Navíc jsem si bohužel masochisticky vygooglovala i ten příběh skutečný včetně fotografií obou chlapců, který autorku inspiroval, a to byla ta pomyslná poslední emocionální tečka, která zapříčinila, že tato kniha mi zas tak brzy z hlavy určitě nezmizí.

7 13.01.2023

„Považovali nás prostě za obyčejné děti, i když po pravdě jsme se spíš podobali zvířatům. Věděli jsme pouze to, jak zůstat naživu…“


Knih, které zobrazují utrpení židů za druhé světové války je hodně, a možná jsme jimi někdy už trochu přesyceni, ale tento příběh je přece jenom zase trochu jiný. Není zasazen do prostředí koncentračních táborů, ale i tak se děj odehrává v naprosto nelidských podmínkách, v prostředí, kde by se většina současné populace obávala vůbec vkročit. Popis událostí v tomto ponurém prostředí plného strachu, nejistoty i šílenství je neskutečně depresivní, a kdybych nevěděla, že se jedná o skutečně prožitý a reálný příběh, nikdy bych nevěřila, že je možné v takových podmínkách a po takovou dobu přežít.
Kniha je psaná z pohledu malé holčičky, která svoje prožitky, které ve svém věku byla schopna vnímat, doplňuje převyprávěnými zápisky z deníku svého otce a předkládá tak ucelený příběh přežití malé skupiny polských Židů po dobu 14 měsíců v městské kanalizaci. V knize je velká spousta silných momentů – za všechny snad jen jeden, který mě opravdu zasáhl – rozhodnutí Genie ohledně svého dítěte, které je sice na jedné straně absolutně nepřijatelné, ale z jiného pohledu vlastně i pochopitelné. Této polarity je v knize spousta, autorka a přímá svědkyně tohoto příběhu popisuje objektivně i jednotlivé charaktery postav tak, že všichni Židé nejsou jen ti „hodní“ a naopak i mezi Němci se našel někdo, kdo nebyl ten „zlý“.
Postava Leopolda Sochy byla výjimečná – vlastně takový polský Schindler, který sice zachránil podstatně méně životů, což ale vůbec nesnižuje hodnotu tohoto jeho neskutečné hrdinského činu.

„Kdo zachrání jeden život, jako by zachránil celý svět.“

Při čtení knihy a s vědomím, že je to skutečný příběh, mě neustále napadala otázka: kolik utrpení dokáže člověk snést? Kde má hranice? A taky si nejde nepřiznat, jak jsme v dnešní době vlastně zhýčkaní, jak často lpíme na zbytečných věcech a už mírné nepohodlí nebo narušení životních standardů nás dokáže vykolejit a vyvolat mezilidskou nenávist…
Je to kniha, kterou asi tak brzy z hlavy nedostanu – na jedné straně je z ní psychicky neskutečně špatně, ale na druhé straně vyvolává obdiv nad lidskou vůlí a nezdolnou sílou přežít.

Myslím, že je pořád ještě nutné si připomínat minulost a rozhodně bychom se z ní měli aspoň nějak poučit….je škoda, že to pořád neumíme.


„Všichni jsme byli z pomyšlení, co se Ince s babičkou stalo nebo co se jim může dít teď, zoufalí, ale smutku jsme se mohli věnovat jen omezený čas, a tak jsme jej pustili z hlavy. Ne protože bychom je snad nemilovali nebo si nechtěli uchovat vzpomínku v srdci. Ne jako projev neúcty či lhostejnosti. Ne, jedině proto, že pro pláč už nezbyl prostor…Všichni jsme se dívali, jak naše přátele či členy rodiny odvádějí jako na porážku. V jakékoliv době bychom se zhroutili žalem, ale v této nám nezbývalo, než doufat, že příště nebudeme na řadě my…“

7 04.01.2023

„Ideály svět nezmění. Lidé musí změnit sebe…“

Další z generačních románů, který mě nalákal zejména tím, že se odehrává v kraji mě velice blízkém. Bohužel ale právě to se asi ve finále stalo pro mě spíš mínusem.
Začátek knihy mě docela chytil – příběh Marýny byl zajímavý a čtivý, i když ani u ní jsem celkově žádný extra velký a silný příběh přece jenom neviděla. I přes krutost doby, bídu, hlad a celkově těžký a tvrdý život jsem to vnímala jako vcelku standardní život mnoha žen v tomto kraji, právě proto, že byl víceméně takový, jaký znám z přímých vyprávění mnoha žen této generace, mezi kterými jsem vyrůstala. Ale životní osudy Marýny byly nakonec taky jediné, které mě bavily. Další tři příběhy už mě neoslovily vcelku vůbec, čtivost knihy pomalu upadala a zhruba od poloviny knihy už jsem se vlastně těšila, až budu na konci. Poslední příběh – Fany už jsem bohužel považovala skoro za ztrátu času. Moc jsem nepochopila jeho smysl v knize - snad jen doplnění časové posloupnosti a generační posun ve způsobu života, i když ani ten zde nepůsobí moc kontrastně. Celkově mi mezi příběhy chyběla nějaká pevnější a silnější návaznost. Přímá generační i časově navazující linie všech čtyř žen by se mi asi líbila víc, kniha by na mě možná působila uceleněji a kompaktněji.

Celkově mi ale kniha nepřinesla nic nového…jen popis běžného, i když hodně tvrdého života žen, které to díky době, ve které žily, měly v životě nastavené tak, že to z dnešního pohledu už není ani moc pochopitelné. Většina z nich měla v sobě zakořeněné vlastnosti jako – pokora, extrémní smířlivost, potlačování vlastních potřeb, a hlavně nulová snaha cokoliv změnit …a to mě vždycky hodně iritovalo. I svým potomkům se většinou snažily vštěpovat podobné myšlenky, jakoby dřina a těžká práce bylo to jediné, za co ženy zaslouží ocenění. Možná to vnímám hodně osobně a proto tento můj „vlažný“ přístup ke knize.

V té dnešní záplavě dalších skvělých knih s podobnými tématy a daleko silnějšími příběhy mě osudy těchto čtyř žen bohužel moc nezasáhly.

Za Marýnu a taky za dobré využití autentického nářečí ale dávám aspoň ty tři hvězdy.

7 09.05.2022

Citace: „Tři sourozenci, kteří vzešli z kolébky bezbřehé tragédie. Navzájem odděleni, ale navždy pronásledováni šepoty vyrvanými z vědomí ostatních.“
Proč jsem dala 5 hvězdiček? Prostě, protože to bylo vynikající!
Strhující, silné, poučné, smutné, bolestné, emotivní i láskyplné, jedním slovem… krásné.
Pohled na Araby a Izraelce a konflikty mezi nimi z úplně opačného úhlu, než jsme zvyklí.
Tohle ve mně bude rezonovat ještě dlouho.
Pro mě asi nejsilnější kniha, kterou jsem četla od doby Hany od A. Mornštajnové.

7 13.04.2022

Po knize jsem sáhla především z důvodu doplnění informací nakousnutých ve skvělém druhém dílu Šikmého kostela. Naštěstí jsem k ní přistupovala už s vědomím, že se nebude jednat o klasický román ale spíš o literaturu faktu. A to bylo splněno. Je to takový „hybrid“ (ale v dobrém slova smyslu) klasické beletrie, literatury faktu proložený dobovými archivními fotografiemi, které jen umocňují emoční zážitek z knihy. Nicméně se čtením jsem měla trochu problém. Ne díky polodokumentární formě, ale největší potíž mi dělalo to obrovské množství jmen, kterými je kniha zahlcena. Chápu, že autorka chtěla čtenářům přiblížit osudy co největšího počtu lidí a rodin, které tato tragédie postihla, ale na mě to bylo už nějak moc. Některé výrazné osoby jsem si do paměti dokázala uložit, při zmínkách o nich jsem je dokázala identifikovat a vzpomenout si na jejich předchozí životní peripetie, ale zbytek (a bohužel většina) mi už dost splývala, a pokud se o nich začala autorka zmiňovat, nedokázala jsem se napojit na jejich předchozí životní linky a vybavit si jejich vzájemné vztahy. Mám pocit, že v tomto případě by možná méně bylo více a ani menší množství zmíněných postav by určitě žádným způsobem nesnižovalo hluboký a emotivní dojem z této knihy. Proto těch pár hvězdiček dolů.
Ale jinak knihu rozhodně k přečtení doporučuju. Ukazuje a přibližuje nám dějiny jednoho malého kousku naší země, které se v dějepise neučí. Už proto je tato kniha určitě skvělým počinem a velkým přínosem pro ty, koho minulost baví a zajímá.

7 12.04.2022

(Pozor na možný SPOILER)
Vůbec nechápu, proč jsem se dosud knihám od Kundery vyhýbala. Měla jsem představu, že budou určitě složité, náročné na čtení a pochopení a že moje mozková kapacita je nepochopí.
Jaké překvapení? Díky letošní výzvě jsem se dokopala k přečtení této klasiky a jsem tomu velice ráda. Kniha se k mému velkému překvapení četla velice dobře, jazyk nebyl vůbec složitý, ale paradoxně i tento jednoduchý jazyk dokázal tak nádherně vyjádřit myšlenky knihy a nutil neustále se zamýšlet nad tím, co nám Kundera nejen příběhem hlavního hrdiny Ludvíka, ale i ostatních postav, servíroval.
Je to další z ukázek nelehké doby normalizace, která je založená na dopadu nedomyšleného žertu na celý další život jedince, konkrétně Ludvíka Jahna, který se nedokáže vyrovnat se starou křivdou a shodou náhod se mu naskytne po mnoha letech příležitost k pomstě. Bohužel se ale přesvědčí, že takto dlouho odkládaná pomsta není vždycky sladká, naopak – umí slušně zhořknout a vůbec není zárukou pro dosažení klidu v duši.
Příběh je vyprávěn střídavě očima několika postav, u nichž jsou krásně viditelné jejich rozdílné charaktery a kontrastní úhly pohledu na stejné situace. Snad ani jediná postava mi nebyla sympatická, každá byla úplně jiná, především ženy zde byly popisovány spíš jako naivní a hloupé husy, ať už to byla přesvědčená a uvědomělá Markéta nebo Helena, která díky své naivitě doplatí na Ludvíkovu pomstu nejvíc a jejíž osud v knize, do kterého Ludvík tak necitelně a cynicky zasáhne, vyznívá naprosto tragikomicky. Snad jen Lucie (ale rozhodně až po vysvětlení důvodů jejího chování) měla nejblíž k určité „normálnosti“. Muži (s výjimkou zase až snad moc smířlivého Kostky) jsou zde naopak naprostým prototypem cynismu a bezohlednosti. Pokud většina mužů vnímá ženy tak, jak mužské postavy v této knize, uff…není to vůbec pro ženy příjemný pocit.
Na knize mi nesedla akorát ta podivná kombinace s tradicí jízdy králů a lidových písní. Myšlenky tohoto spojení jsem asi nepochopila. Části knihy, které se podrobně věnovaly „filozofickým“ úvahám spojeným s tímto tématem, mě moc nebavily, narušovaly mě samotný klíčový příběh, v kontextu děje mi nedávaly smysl a občas jsem je i přeskakovala.
Ale jinak….žert (ať už ten na začátku knihy nebo ten konec, který připomínal krutý a absurdní žert možná ještě víc než ten původní) na mě prostě zafungoval.

Myslím, že tato kniha patří do té skupiny knih, které si zaslouží být čteny i více než jednou, protože se v ní dá asi neustále něco objevovat.

Tak hlavně pozor, s kým žertujete…..v jakékoliv době!

„Člověk, ta bytost prahnoucí po rovnováze, vyrovnává tíhu zla, která mu byla hozena na hřbet, tíhou své nenávisti. Ale zkuste namířit nenávist na pouhé abstraktno principů, na nespravedlivost, fanatismus, krutost, anebo došli-li jste k tomu, že nenáviděníhodný je sám lidský princip, zkuste nenávidět lidstvo! Takové nenávisti jsou příliš nadlidské a tak člověk, aby ulehčil svému hněvu (vědom si jeho omezených sil), soustředí ho nakonec vždycky jen na jednotlivce.“

7 05.04.2022

Letos mám zatím při výběru čtiva docela šťastnou ruku.
Opět dobrá promyšlenost zápletky, krátké kapitoly, které zaručují těžké odkládání knihy (…ještě jednu a už opravdu poslední…), a kupodivu jsem nakonec uvítala, že autor děj zasadil do, i když fiktivního, přece jenom „amerického“ prostředí. Tak nějak si neumím představit, že byl pachatel a oběti měli ryze české jména. Myslím, že to „poameričtění“ této knize slušelo.
Hodně věcí bylo jasných už od samého začátku (zejména motiv pachatele), škoda že i jeho identita se provalila tak brzy. Nevím, jestli to byl záměr autora, anebo má tak malé mínění o „detektivních vlohách“ čtenářů. (POZOR SPOILER! – Ta přesmyčka byla fakt až moc okatá). Taky mi přišel naprosto zbytečný podrobný popis motivu a průběhu činů pachatele v úplném závěru knihy, … proč ještě ta závěrečná rekapitulace, když už úplně všechno - od motivu po každý detail zločinů - bylo známo…netuším. Takže za ten konec jedna hvězdička dolů, ale jinak byl tento „český“ thriller moc fajn a překvapil v dobrém slova smyslu.

7 17.03.2022

(Pozor - spoiler!)
Prostředí psychiatrické léčebny…prostě nemůžu odolat.

Samotný název knihy – Klíč – má tady více významů, nejen ten, co je na obalu knihy („minulost jedné ženy skrývá klíč k budoucnosti druhé“). Ať už je to metafora pro nalezený klíč ke kufru (Sarah), klíč ke svobodě (Amy) nebo třeba klíč ke štěstí a lásce (Ellen).

Podrobněji jsem anotaci nečetla, myslela jsem si, že se pouštím do klasického temného thrilleru a netušila jsem, že to bude trochu jinak. Nicméně, velice brzy jsem v mozku „přepnula“ a srovnala se s nečekaným žánrem a vlastně jsem vůbec nebyla zklamaná. Naopak - kniha má velice čtivý styl, stránky rychle ubíhaly, nebyly tam vůbec žádná hluchá místa a i ta romantika a emoce tam nebyly nijak přehnané, všechno bylo dávkováno jemně a vkusně.
Začátek knihy je takový klasický, drtí čtenáře popisem drsných a často nelidských praktik při léčbě psychicky narušených pacientů, z nichž někteří ani tu správnou diagnózu pro takový způsob léčby nemají. O to víc s nimi čtenář trpí.
Toto líčení ústavních praktik je ale postupně pomalu odsouváno do pozadí a na řadu se dostávají spíš vztahové příběhy hlavních hrdinek, kdy zpočátku odhadujeme, která s kým, postupně ale všechno do sebe začne zapadat.
Potěšilo mě, že nakonec nezůstaly viset ve vzduchu žádné nezodpovězené otázky, obě časové linky se dobře propojily a vše bylo úplně vyjasněno.

A že je konec přeslazený? Tady mi to vůbec nevadilo. Vlastně jsem ráda, že některé knihy mají i své happy endy…i když i tak jeden z happy endů této knihy má přece jenom spíš hořkou příchuť. Minulost se bohužel vrátit a nahradit nikdy nedá.

7 14.03.2022

Tak tato kniha mě tak dostala, že jsem jejích skutečných 448 stránek vnímala, jako kdyby jich bylo tak maximálně 200.
Sice jsem si na začátku skoro myslela, že čtu úplně jinou knihu, než kterou jsem očekávala podle anotace, ale zanedlouho bylo všechno vysvětleno.
Kniha má výborný a skvěle propracovaný námět i jednotlivé postavy. Luka i Averyho jsem si zamilovala. Intenzivně jsem s nimi prožívala veškeré jejich bolesti, které jim byly způsobovány, cítila jsem strach o ně a současně i strach s nimi. Atmosféra, děj i popis života v ústavu byly popsány tak působivě, že mě to dokonale pohltilo a vlastně jsem úplně zapomněla na její začátek a první klíčovou postavu Tima. Pak jsem jen napjatě čekala, kdy a jak se příběhy obou hlavních hrdinů - Luka a Tima protnou.
I když je to kniha dost obsáhlá, byla téměř bez hluchých míst a každá věta tak měla svůj určitý smysl a důvod.
Vyústění příběhu bylo sice trochu slabší než začátek a střed knihy, bylo mírně absurdní, ale na druhé straně vlastně takové pravé „kingovské“, kde nesměla chybět pochopitelně aspoň trocha vkusného nadpřirozena.
Vlastně mi to skoro připadalo, že jsem četla tři různé knihy napříč žánry: nejdřív klasický klidný beletristický román, pak skvělý parapsychologický thriller a nakonec nějaké napínavé fantasy zkombinované s žánrem ne nepodobným typickému akčnímu filmu.
Knihu jsem opravdu hltala a čtení si do sytosti užila. Těžko jsem ji každý večer zavírala.
Základní myšlenka využití dětí (nebo i dospělých lidí) s takovými schopnostmi určitě nutí i k přemyšlení, možná je v kontextu bezpečí celého světa dokonce i ušlechtilá, ale díky způsobům provedení, jak byly popsány v knize, je bez jakýchkoliv debat a pochybností nelidská a zrůdná.
A tak chci pevně věřit, že je to opravdu jen Kingova fantazie…bohužel dětí ve světě mizí pořád až moc…

7 14.03.2022

Pokud bych měla knihu zhodnotit jen jednou větou, asi by vypadala takto: dost naivní příběh o jednom krátkém „školním výletu“ mladé holky se šesti novináři, kteří se sice zpočátku chovají jak nezvladatelní puberťáci, ale nakonec jim tento výlet změní osud i charaktery.
Ano, tato moje charakteristika sice zní určitě dost výsměšně, ale já to tak hanlivě vůbec nemyslím. Vzhledem k tomu, že už mám jeden díl z této série za sebou, moc dobře jsem věděla, do čeho jdu a co mám od knihy očekávat a podle toho k ní také přistupovala.
Je taková ta kniha, po které sahám, když potřebuju oddech od drsných psychothrillerů, nechci vůbec o ničem přemýšlet a jen si chci vypláchnout hlavu bez ohledu na naivitu příběhu. A to mi naprosto splnila.
Pro mě měla kniha obrovský bonus v podobě zde skvěle zachycené Kodaně.
Musím hodně vyzvednout autorčin um, jak do knihy vložila popisy jednotlivých konkrétních míst v tomto městě. Dokonale mi osvěžila paměť, kdy jsem před patnácti lety na stejných místech stála a taky přiblížila ty objekty, na které jsem při tehdejší cestě vůbec nenarazila, což mě po přečtení této knihy dost mrzí. Prostě v jedné ruce kniha, ve druhé mobil a google, a souběžně se čtením jsem plánovala novou cestu do Kodaně. Těch 1 000 km není zas taková vzdálenost.
Akorát ten dánský koncept žití - hygge na mě moc nezafungoval. Základní principy mi totiž nepřipadají vůbec nijak převratné. Naopak považuju je za naprosto přirozené a běžné i bez toho, aby se z nich stal nějaký styl a bylo nutné se je objevovat a učit. Myslím, že takto přirozeně umí žít i většina lidí u nás, aniž by tušila, že se jedná o nějaký styl.
Jinak – moc povedená je i obálka, ostatně jako všechny patřící k této sérii.
Ve čtení této série budu postupně určitě pokračovat, už kvůli přiblížení těch destinací, kde se každý z příběhů odehrává. Cestovat se tak trochu dá i v hlavě.

7 14.02.2022

Kniha s velice líbivou obálkou a s docela zajímavým prvotním nápadem – i když styl psaní trochu za nápadem pokulhával. Bylo to psáno až příliš jednoduše, některé situace by si zasloužily určitě jít do větší hloubky, takto to na mě kniha jako celek působila docela dost uspěchaně a nedotaženě.
Je to kniha obsahující dvě základní zápletky – jednu historickou – procesy s čarodějnicemi a vazba a propojenost na současné obyvatele obce a tu druhou ryze detektivní – vražda, zmizení, nález koster…To vše je zabaleno do stylu červené knihovny a nepochybně i tak trochu do knih „young adult“ – takže takový žánrový mišmaš a záleží na čtenáři, zda se dokáže povznést i nad ty styly, které běžně nečte.
Já jsem se snažila zaměřit jen na ty dvě základní linky a tolerovat tu omáčku kolem, i když osobně bych možná přivítala i tak, pokud by se autorka věnovala jen jedné zápletce. Pro mě by určitě byla přitažlivější ta historická a určitě by se mi líbilo, kdyby byla víc rozpracovaná a propracovaná.
Tajné chodby, tajemná dvířka ve sklepech, neznámá žena na prastarém obraze až příliš se podobající jedné ženě ze současnosti, to vše zkombinované s rodovou historií plnou čarodějnic, by mělo navodit pořádně tajemnou atmosféru, ovšem na mě se to díky stylu psaní bohužel zas až tak moc nepřeneslo.
I těch „zločinů“ - koster a podivných zmizení mi na tak malou obec připadalo nějak nepřirozeně moc. Bohužel toto všechno trochu knize škodí a znehodnocuje za mě dost zajímavý a nápaditý námět. Takže nakonec hodnotím jako průměr – nápadité, čtivé, ale zase nijak zvlášť výjimečné.
Navíc jsem zjistila, že se mi tato kniha parádně hodí do letošní čtenářské výzvy, protože káva se tam vařila a popíjela opravdu nadměrně.

7 10.02.2022

Začínám si být jistá, že s M. Robothamem nikdy nešlápnu vedle. A absolutně žádnou roli nehraje ani jakákoliv tloušťka knihy. Ať 250 stránek nebo třeba 500 – čtení mi vždycky uteče stejně rychle bez pocitu jakékoliv chvilkové nudy. Jako zatím všechny jeho knihy i tato mě chytla hned od začátku a nepustila až do konce. Kandidátů na pachatele jsem měla hned několik, ovšem jako vždy…vedle jak ta jedle. Promyšlenost jeho příběhů mě fakt baví. Na začátku vždycky tápu v souvislostech, připadá mi, že není možné uspokojivým a logickým způsobem jednotlivé linky spojit, ovšem na konci do sebe všechno vždy perfektně zapadne a nezůstane žádná nevyjasněná okolnost. Myslím, že jeho příběhy - včetně tohoto - patří rozhodně mezi „chytré“ thrillery a špičce tohoto žánru.

7 24.01.2022

Jednotlivé názvy kapitol sice vybízejí spíš k představám o příběhu o stavbě domu, ale jinak se jedná o vkusnou a napínavou duchařinu o odhalování jednoho tajemství z minulosti.
Líbila se mi neotřelá detektivní zápletka se slušně budovaným napětím, vkusné tajemno se prolínalo celým příběhem a i přesto, že pointa byla dost průhledná a kniha byla dost obsáhlá, ani chvilku jsem se při čtení nenudila. Je to již druhá kniha od této autorky a za mě opět velká spokojenost.

7 24.01.2022