pessimist
komentáře u knih
Vrány
Petra Dvořáková
Během čtení jsem měla milionkrát chuť báru objemout, jak mi jí bylo líto.
Matka by si měla uvědomit, že se všechno netočí jen okolo ní a že nemá jen jednu dceru, ale dvě, a ta druhá potřebuje stejné množství pozornosti, podpory a lásky, jako ta starší.
Upřímně, občas jsem chápala matčino chování, z větší části ale byly její reakce podle mého názoru přehnané a měla jsem často chuť jí dát facku. To samé s otcem.
Takhle to skončit nemuselo.
Zadní dům
Anne Frank
I když se vlastně jedná jen o deník mladé dívky, je hrozně důležité, aby ho lidi četli a aby věděli o všech těch hnusech, jaké se za války děly a jak se lidem během té doby žilo. Mrzí mě, že jsem se k němu dostala až teď.
Hrozně se mi líbilo, jak Anne byla pozitivní a neustále věřila tomu, že válka brzy skončí a už zase bude chodit do školy a dělala si plány do budoucna. Zároveň mě to samozřejmě hrozně štvalo, protože všichni víme, že to nakonec dopadlo špatně.
Obdivuju je, že tam takhle zvládli žít.
Romeo, Julie a tma
Jan Otčenášek
Měla jsem ji k maturitě a ze všech dvaceti knih se mi tahle líbila nejvíc. Hrozně moc jsem jim to přála, doufala jsem, že jim to všechno vyjde a že spolu utečou, nakonec mi to samozřejmě rozervalo srdce.
Rozhodně doporučuji.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Každá strana mi způsobovala neuvěřitelnou bolest, ale byla to dokonalost. Doufám, že někde v knižním vesmíru, se Mathildě daří mnohem líp, hrozně moc jí to přeju.
Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
Všichni v životě potřebujeme svého Charlieho. A Sam. A Patricka a Billa.
Miluju.
Introvertka v hlučném světě
Deborah Tung
Při přečtení každé strany jsem měla pocit, jako by to bylo o mně. Jsem ráda, že na světě nejsem jediná takový podivín.
Katka
Michael Třeštík
Úplně nevím, co si o Katce myslet. Začalo to tak, že ty drogy prostě chtěla zkusit protože ji to lákalo, a pak už je vlastně nikdy brát nepřestala. Docela mě štvalo, jak pořád říkala, že chce přestat, že chce vést normální život, víceméně celou knihou říkala, že určitě přestane a vyabstinuje a pak stejně vždycky do těch drog zase spadla. Jako chápu, že z takové závislosti se člověk málokdy vyhrabe jen tak, že prostě chce, ale ona měla několik šancí s tím bojovat a nikdy to nedotáhla do konce. Když otěhotněla, upřímně jsem jí fandila a doufala jsem, že kvůli dítěti by toho konečně nechala, nakonec mě to samozřejmě zklamalo.
Je fajn, že si je vědoma toho, že jsou drogy hnus a že bez toho už nemůže normálně fungovat a tak. Nějak mi jí ale nebylo líto.
Líbí se mi, jak jsou v knize i fotky, pro někoho jako jsem já, kdo neviděl dokument, je to docela fajn a můžeme tak vidět, jak se drogy podepisují i na vzhledu. Na začátku to byla fakt hezká holka.
I když mi přijde, že je o drogách hodně knih, pořád to není dost. Všichni by si alespoň jednu takovou knihu měli přečíst, sice to od drog málokoho odradí, ale je dobré si o tom aspoň přečíst.
Doporučuji a na dokument se určitě chystám taky konečně podívat.
Chci tě mít ve skříni
Simona Votyová
Už od první strany mě to zaujalo a chvílemi jsem se od toho nemohla odrthnout. Violu i Viliama jsem si hned zamilovala (Violu o něco více) a strašně moc jsem jim to přála. Obdivuju, že autorka píše z pohledu obou hlavních hrdinů, občas mě ale docela štvalo, že se mezi jednotlivými kapitolami udála tak dlouhá doba. Hrozně moc mě zajímalo, co se dělo mezi tím, občas mi fakt lámalo srdce, že to nevím. Rozhodně by mi teda nevadilo, kdyby kniha byla delší.
Taky obdivuju, že autorka popsala život s autistickou dcerou.
Violu fakt miluju, ale ke konci mi začalo vadit její chování. Nebo teda, ne že by mi přímo vadilo, spíš mě to hrozně mrzelo. Čím víc se blížil konec, moje srdce se pomalu ale jistě lámalo na malinké kousíčky a hrozně mě to všechno štvalo.
Opravdu to vždycky musí takhle skončit?
Upřímně doufám, že někde v knižním vesmíru, jsou po tom všem Viola a Viliam pořád spolu.
Probuzení Simona Spiera
Becky Albertalli
JO. Young Adult je takový můj guilty pleasure, ale za tuhle knihu se rozhodně nestydím. Blue je podle mě nejroztomilejší postava z knihy a kdybych mohla, hned bych si ho vzala. Kniha se mi s každou další stránkou líbila víc a víc, což se teda nedá říct o filmu, který mě spíš s každou další minutou víc a víc zklamal, rozhodně si myslím, že se to dalo udělat líp, ale tady se přece jen nehodnotí filmy, že jo.
Jedním slovem: miluju.
Nedotýkej se mě
Laura Kneidl
Na začátek musím napsat, že tento typ knih běžně nečtu. Naivní romantické příběhy plné klišé, ve kterých je hlavní mužská postava samozřejmě svalnatý fuckboy, co střídá holky jak na běžícím páse a někde v průběhu řekne tu dechberoucí větu, že neexistuje holka, do které by se kdy mohl zamilovat, a potom se samozřejmě zamiluje do hlavní ženské postavy, která je většinou osamělá a bez kamarádů, to není nic pro mě. Já jsem ale potřebovala nějakou romantiku, která mi zlomí srdce na milion kousíčků, tak jsem se rozhodla, že si to zkusím přečíst, a rozhodně nelituju.
Dobře se to čte, zvládla jsem to přečíst za pár dní, což možná mohlo být způsobeno tím, že jsem se nemohla dočkat, až se ti dva konečně dají dohromady.
Přiznám se, že některé části se mi moc nelíbily, ale za to si můžu já sama a moje nelibost vůči romantickým knihám. Jsem si jistá, že čtenářky romantiky si knihu zamilují.
A ten konec? Jako vážně? Na jednu stranu Sage chápu a rozhodně jí nemám za zlé, že se zachovala takhle, na druhou stranu bych jí dala facku a Lucovi samozřejmě taky, protože ji nechal jít.
Teď se půjdu uklidit někam do rohu, kde budu tiše plakat a čekat, až vyjde druhý díl.
Říkala si o to
Louise O'Neill
Důležitá kniha o důležitém tématu.
Co si budeme povídat, Emma není úplně andílek, upřímně mě její chování někdy hrozně štvalo, to ale nic nemění na tom, že si to, co se jí stalo, nezasloužila a nikdo by ji za to neměl soudit nebo jí to dokonce dávat za vinu. Zvedá se mi žaludek z lidí, kteří mají sexistické poznámky, někoho obtěžují nebo dokonce znásilní. Je úplně jedno, jestli je oběť pod vlivem nebo má na sobě minišaty, nikdy si za to nemůže sama. Všem těm klukům bych jednomu po druhém urvala koule, pěkně pomalu, ať je to bolí.
Knihu miluju a nenávidím zároveň. V Česku se o tomhle tématu ještě nemluví tak, jak by se o něm mluvit mělo, upřímně doufám, že se to brzy změní. Víc takových knih.
Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr
Martin Selner
Obě knihy jsou krátké, takže jsem je měla přečetené během pár hodin, a musím říct, že to teda byly skvěle strávené hodiny.
Autor píše vtipně, z veliké části mě to rozesmálo, někdy mě to ale donutilo kývat hlavou a ptát se sama sebe, jestli je opravdu možné, aby byly lidé pořád takoví hlupáci, jindy mě to zase překvapilo, protože jsem některé věci o autismu nevěděla.
Určitě doporučuji.
Sedm rozchodů Amy a Craiga
Don Zolidis
Obálka knihy mě hned zaujala, tak jsem si řekla, že se vrátím k mému dřívě tak milovanému young adult, ale přiznám se, že mi kniha moc nesedla. Nevím, čím to bylo, možná tím, že už mi přece jen není patnáct a s postavami se neztotiožňuji tak, jako dřív.
Některé postavy mi přišly nudné, Amy se občas chovala jako hrozná svině a já být Craigem, dávno bych se na ni vykašlala. Některé rozchody podle mě byly zbytečné. Občas jsem se ztrácela v těch rozchodech a dobou, kdy se to odehrává, ale to je možná jen moje chyba.
Mladší čtenáři si knihu jistě užijí.
