Péťa Z.
komentáře u knih
Sůl moře
Ruta Sepetys
Švec se na mě obrátil, oči plné slz. „Vidíš, moje milá? Jak říká staré přísloví. Plakal jsem, protože jsem neměl boty, až jsem potkal člověka, co neměl nohy.“
Ta žena v zrcadle byla děsivá, zvlášť když jsem si uvědomila, že jsem to já. Tváře jsem měla obalené sazemi, pod očima jsem měla kruhy od žalu z věcí, které jsem viděla. Na světě jsem jednadvacet let, ale poslední měsíce mě změnily. Začala jsem si zpod nehtů drhnout zaschlou krev a špínu a myslela jsem na výčitky, které do umyvadla nespláchnu.
„Hm. Ty oči. A ten nos, po tobě. Moc pěkný,“ řekl. Políbil holčičku na temeno hlavy a zavřel oči. Vypadal překrásně. Joana na něj hleděla. Taky jí připadal krásný.
Otevřel oči a zašeptal mi: „Je to neuvěřitelné. Ona je celá ty, je tvoje matka, tvůj otec, tvoje země.“ Znovu ji políbil, sehnul se ke mně a pošeptal mi do ucha. „Ona je Polsko.“ Bezděky jsem zdvihla ruce a natáhla se pro dítě.
Chtěla jsem, aby ochutnala naše jídlo. Mým rukám nesnesitelně chyběl dotek pomoučeného těsta. Mým uším chybělo praskání placek s jablky na pánvičce a mým očím duha z ovoce a zeleniny v zavařených sklenicích na poličce. Válka všechno zbavila barvy a nezbývalo po ní nic než šedivá bouře.
Chtěla jsem, aby poznala nejen Polsko, ale hlavně mé Polsko.
Přitáhla jsem si ji blíž a polsky jí pošeptala: „Nebyla žádná ghetta, žádné pásky na rukáv. Často mě uspával vánek proudící dovnitř otevřeným oknem. Je to pravda. Kdysi to bývalo takové.“
Sloužím muži, který na bedrech nese velké břímě. Důvěrně si rozumíme a máme mnoho společného. Dnes večer jsme se bavili o loajalitě. Ujistil jsem ho o své oddanosti německé věci. Také jsem se mu svěřil, že jsem kdysi cítil soucit s podřadnou rasou. Buď si jista, že jsem veškerý soucit vyrval i s kořeny. Vím, že je to slabost. Je třeba se jí nadobro zbavit. Jsme dobří Němci. Je to naše právo. Je naší povinností prosívat písek, hledat zlato a z něj odlévat silnější páteř našeho národa.
„Zrovna když si myslíš, že ti válka vzala všecko, co jsi měl rád, někoho potkáš a uvědomíš si, že pořád ještě máš co dát.“
Moje velká obrázková knížka
Nathalie Choux
Knížka pro nejmenší je vhodná pro společné předčítání s rodičem. Hodí se k prvnímu ukazování na obrázky a postupné pojmenovávání.
Neopouštěj mě
Laura Kneidl
Po víc než roce a půl jsem si přečetla druhý díl. První se mi líbil, tento už o něco míň. Tentokrát jsem si ani nepoznačila žádnou pasáž, která by mě zaujala... Příběh se vyřešil a stejně tak nejspíš zapadne. Za pár měsíců si detaily jen těžko vybavím. Odpočinkové čtení to je, ale už se ke knize nevrátím.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Pohroužil se s uhánějícím vlakem do tmy a zavřel oči...
Když je otevřel - na několik kroků před ním, oddělena od něho dvěma cizími těly, stála dívka, zrovna přistoupivší do vozu. Napřed z ní uviděl jenom jemný profil pod stínem klobouku, světlou kadeř na pohublé tváři, světélko na líbezném líčku, krásnou linii nosu a vyklenutého rtu a pootevřená ústa, ještě teď rozechvělá spěšnou chůzí. Vešla mu do srdce dveřmi jeho očí; vešla tam celičká a dveře se za ní zavřely. Všechny venkovní zvuky zmlkly. Ticho. Klid a mír. Byla tam.
„Proč se máme tak velice rádi?“ zeptal se Petr.
„Ach Petře, jistě mě nemáš rád velice, když se ptáš proč.“
„Ptám se tě proto, abych od tebe slyšel to, co vím stejně dobře jako ty.“
„Ty chceš, abych tě chválila, abych ti řekla, proč tě mám ráda. Ale toho se nedočkáš, neboť víš-li ty, proč tě mám ráda, já to nevím.“
„Ty to nevíš?“ zaraženě se zeptal Petr.
„Nevím! (V duchu se smála.) A naprosto to nepotřebuji vědět. Ptáme-li se, proč je to nebo ono, znamená to, že si tím nejsme jisti a že je to špatné. Teď, když miluji, neznám již žádné proč! Již žádné kde, kdy, neboť, nebo, jak! Má láska prostě je, opravdu je. Na ostatním mi nezáleží.“
...
„Ale co ti ostatní?“
„Kteří ostatní?“
„Ti ubožáci,“ odpověděl Petr. „Všichni ti, kteří nejsou s námi?“
„Ať dělají totéž co my! Ať milují!“
To nejlepší z nás
Nicholas Sparks
Od Sparkse jsem četla lepší příběhy.
Tento je za mě hodně nepravděpodobný. A i když jsou místa, kde slova zahřejí, často jsem se do čtení nutila. Kdysi jsem viděla film. Při čtení se mi některé scény vybavily. Ale možná, že v tomto případě je film dojemnější.
Před dávnými časy v Betlémě
Tracy Harrast
S pohyblivými prvky lze manipulovat jen ztěžka. Samotná tématika mi není blízká, ale i když se od toho odprostím, tak bych text hodnotila jako velmi špatný, nezáživný, podsouvající... Přečetla jsem s dcerou jednou a knížku pošlu dál, třeba se bude líbit někomu jinému.
Půlnoční kocourek
Sonja Danowski
Taková umělecká knížka.
Tříletá dcera miluje kočky. Knížku jsme četly opakovaně - vydrží od začátku do konce. Ilustrace jsou jiné, neokoukané, propracované a vyjadřující emoce... Na konci najdete i notový zápis Půlnoční kocourek. Krása.
Hvězda plní přání
Allia Zobel Nolan
Ježíšek nadělil pod stromeček tuhle milou knížku. Odečítání od deseti postupně až k jedné hvězdičce se dětem neomrzí, navíc když se ilustrace líbí očím. Povedená knížka. :-)
Knížka pro chytré batole - Moje hračky
neznámý - neuveden
"Plastelínové" obrázky nás s dcerkou zaujaly.
CHRASTÍTKO
Už jako malý chtěl jsem si hrát,
cinkání poslouchat, barvám se smát.
PLYŠOVÝ MEDVÍDEK
Bříško měl hebké, čumáček milý,
zakrátko jsme se skamarádili.
Děti poznávají svět
neznámý - neuveden
Neurazí, nenadchne. Ilustrace se mi příliš nelíbí. Ale! Datel je správně vyobrazen (v jiných dětských knihách se bohužel občas datel kreslí jako strakapoud - spíš chyba v překladu?).
Zvířátka na dvorku
Martin Izák
Leporelo nabízí trochu bláznivé, ale legrační obrázky zvířat s popisky. Najdeme tu třeba kapra, co tříská paličkou do bubnu. :-)
Zvířátka na statku - knížka s puzzle
neznámý - neuveden
Fascinují vaše dítě všichni živí tvorové? Nejlepší jsou taková zvířátka, na která si může sáhnout, která může potkat v blízkosti svého bydliště. Třeba na takové farmě. A aby se mu po jeho užitečných přátelích ze statku nestýskalo, může si o nich číst v tomto jednoduše ilustrovaném leporelu. Copak číst, může si je ze stránek i vytlačit a poskládat za sebou jako takové řetězové puzzle. Bude je tak mít všechny pohromadě, a ještě se o nich něco zajímavého dozví.
Hezké leporelo pro nejmenší!
Sladké sny!
Ag Jatkowska
Okouzlující nápad! Knížku určitě pořídím nejen k nám domů, ale i pro děti kamarádů. Jsem nadšená.
Kocour muzikantem
Jaroslav Čejka
Vyvedená a vtipná knížečka o kocourkovi, který chtěl zpívat do mikrofonu... :-)
Běží k sově o radu:
- Ty víš všechno, to my víme!
Zkus nám spravit náladu,
jinak z toho zešílíme.
Za chvíli už kocourovi
vyřizují s nadějí
prostou radu moudré sovy:
- Což takhle hrát raději?
Medvídek na zahradě
Katarína Macurová
Četla jsem dcerce u kamarádky. Knížka je milá, ale okénka od malé sousedky teda vůbec nevydržela její zřejmě nešetrné zacházení. U nás doma takhle knížky nikdy netrpěly. :-) A to máme dokonce jiný díl, který má stejný systém posuvných okének... Nicméně bych knížku doporučila živějším dětem tak od tří/čtyř let.
Básničky o zvířátkách
Ivona Ďuričová
Krásně ilustrovaná knížka nabízí básničky i o zajímavějších zvířatech, která se běžně v dětských knihách tohoto typu neobjevují (například ibis).
Jako plus na konci naleznete i hádanky.
Vydařené dílo. :-)
Búú! Chro-chro! Poslechněte si zvířata z farmy!
neznámý - neuveden
Zvuková knížka nabízí dětem možnost poznat zvířata z farmy za pomoci zvuků. Po stisknutí tlačítka si dítě poslechne, jaké různé zvuky zvířata vydávají, a zvuk si spojí s konkrétním zvířetem. Díky tomu si zvíře lépe zapamatuje a snadno rozezná mezi ostatními. Kniha se tak stává skvělou pomůckou pro rozšiřování základní slovní zásoby a poznávání světa kolem sebe.
Leporelo je přehledné a zvuky věrné zvířátkům z farmy.
