petaSk komentáře u knih

[audiokniha]
Viděla jsem film a byla zmatená z hlavní hrdinky, její motivace mi nebyla jasná. Z knihy mi už jasná byla. Hrdinka je naivní, zaslepená a až neskutečná v nekritičnosti, co se kolem ní děje.
Jedná se o varování, jak může sdílení všeho dopadnout. Věřím tomu, že nástroje k tomu není těžké vyvinout, ale pochybuji, že by to šlo tak rychle a všichni to přijímali s takovým nadšením, jak se popisuje v knize. Stačí se podívat, jak je Zuckenberg, šéf Facebooku, zván na kobereček , jak se lidé vyjadřují různě v mnoha diskuzích a jak jsou sítě omezovány a musí zavádět regulace, tak aby odpovídali zákonům. Stačí se podívat, jak rozporuplné reakce a odpor vyvstávají pod článkem o tom, že si někdo implantuje pod kůži čip na otevírání dveří.
V knize se všechno děje téměř bez odporu a společnost Circle má dveře všude otevřené a dělá si co chce, například implantace čipů dětem do kosti. Z lidí je jen nemyslící masa se stejným názorem. V tomto ohledu se vzdaluje realističnosti.
Kniha byla také možná až zbytečně natahovaná. Sice jí to dodávalo na civilnosti, ale zkrácení by jí neublížilo.

5 20.04.2018

Strohý, emocemi nabitý, intenzivní a poetický román. Už dlouho se mi nestalo, že by mě pasáže v knize citově dostaly, ale Zulejce se to povedlo, a to bez rozvleklých citových výlevů nebo melodramatu. Putovat přes celé Rusko, číst o těžkém životě v tatarské rodině, o krutých transportech, hladu, zimě a smrti, ale i lásce a sebeobjevování byl zážitek. Teď se bojím, že bude dlouho trvat, než na mě bude mít jiná knížka podobný dopad.

5 04.12.2017

Můj největší problém je, že jsem Purity začala číst v den, kdy jsem skončila se Svobodou od stejného autora. Svoboda pro mě byla zjevením. Detailně prokreslené historie postav je dokázaly čtenáři pochopit.
Od Purity jsem už tušila, co dostanu. Bohužel se mi ale nenaservírovaly úplně nové zajímavé charaktery, ale u mnoha z nich jsem měla pocit, že autor zrecykloval ty z předešlé knihy i s jejich komplikovanými vztahy k rodičům. Ženy jsou většinou hysterické bytůstky, které neví, co se sebou, zatímco muži jsou zmítání pocitem viny, protože jsou neschopni je udělat šťastnými.
Přesto i v rámci těchto mantinelů Franzen představil širokou paletu mnoha postav, v nichž se ale čtenář neztratí.
Bohužel jsou stránky zase prokládané spoustou masturbace, zbytečným zdůrazněním sexu, i ve vztahu k rodičům a pasážemi, které se četly velmi těžce pro svou nezáživnost.
Měla jsem i problém s hlavní hrdinkou. Zatímco ostatním postavám se Franzen věnuje s velkou péči a snaží se je zachytit ve vší barvitosti, s Pip, jako kdyby nevěděl, co si počít. Byla jako nastrčený tmel, který spojuje osudy ostatních postav, ale ve skutečnosti na ni nezáleží.
Knihu doporučuji číst s větším odstupem od podobných knih (hlavně těch Franzenových), protože si vyžaduje hodně energie, ale stojí to zato.

5 28.10.2017

Tak tohle se nakladatelství Jan Melvil povedlo. Nejdříve vynikající Příběh lidského těla a teď další bomba Obsahuji davy. Ačkoliv se jedná o populárně naučnou knihu, budete se muset u čtení pekelně soustředit a mnohdy číst odstavec i vícekrát. Další dílek do skládanky zapadl. Ale co dílek, další nový svět. Protože informace, které tato kniha předkládá rozšířily můj obzor a imaginaci takovým způsobem, jak by to nedokázala ani propracovaná fantasy. Mikrobi, tak mocní a všudypřítomní. Všichni na nich závisíme, a oni závisí na nás, různými způsoby. Doporučuji všem, kteří se zajímají o svět kolem nás. Nejedná se o žádnou jednohubku, je to bible o mikrobech, a dovoluji si říct, že nejen pro laiky.

5 15.06.2017

Kniha je napráskaná spoustou informací ohledně lidského skupinového chování. Škoda jen, že autorovo levicové smýšlení se podepisuje na jeho objektivitě, takže například přehlíží, jak děsivě se dokáží lidé chovat jako členové davu, ale jen vyzdvihuje jeho klady. V knize je takových příklonů spousta. Kniha tak působí trochu jako propaganda. Přesto knihu doporučuji, informace zde jsou platné, jen jejich interpretace je na škodu.

5 04.05.2017

Začalo to jako slibný politický thriller, skončilo jako nevydařená červená knihovna. Pan K. je borec. Je to stárnoucí zaměstnanec zpravodajské služby a cynik s nadhledem obklopen blbci, konzumenty a lidmi, co si na něco hrají. Je mu šedesát, ale balí ho ženy každého věku, ačkoliv on má pro ně jen pohrdání. Zatímco se Evropa ocitá v chaosu, on je v klidu se svým psem a rybařením, jen zima je trochu nepříjemná, ale to ho nerozhází. A ačkoliv si to evropané nezaslouží a protože nemá co lepšího na práci, tak se nás rozhodne zachránit a odjede do USA. USA je stejně prázdná a hloupá jako Evropa. A ačkoliv je pan K. uzavřený muž s nadhledem a lidé ho označují za nebezpečného a odmítají ho, ti samí lidé se mu v dlouhých monolozích svěřují se svými životními příběhy a svěřují mu svůj osud. Pan K. je celou knihu bez větších emocí, pokud nepočítáme nudu a marnost, se kterou všechno kolem sebe komentuje. Nakonec svůj životní příběh vyklopí v pajzlu prvnímu štamgastovi pomocí dlouhého monologu. Pan K. je mi pořád ukradený. Hrdina se ocitá v Izraeli, který není lepší než Evropa a USA. Nakonec se dozvídáme, že pan K. touží po lásce.
Krize v Evropě je vyřešena bez jeho většího přičinění, i když si máme myslet něco jiného.
Špióni, vraždy, politikaření jsou v této knize jen kulisy. Příběh je spíše pohrdlivým komentářem hlavního hrdiny na vše kolem. A protože je tak moudrý, za odměnu dostane krásnou a inteligentní dívku o dvě generace mladší, která se do něj bezhlavě zamiluje během první hodiny.
Motivace hlavního hrdiny je mizivá. Román je nekonzistentní a neví, o čem vlastně má být a na co se zaměřit. Panu K. jeho snahu zachránit Evropu nevěřím. Během celého čtení mi nebylo dovoleno hrdinu poznat, protože na vše reagoval stejným způsobem. Chyběla mi i další výrazná postava, díky které by bylo možné pana K. lépe pochopit. Všechno to byly jen nevýrazné vedlejší figurky, které ho nijak neovlivnily. Objevily se a byly odhozeny jako nepotřebná veteš.
Reakce lidí na pana K., i jeho románek nejsou problémem. Problémem je, že vzhledem k tomu, jak autor líčí chování a popis hlavního hrdiny, jsou tyto reakce nevěrohodné.
Vyplněná předpověď blízké budoucnosti nevypovídá nic o dobré knize, ale spíše o přehledu o situaci v EU.

5 10.05.2016

Autorka, obyvatelka Los Angeles, je ohromená francouzskou kulturou natolik, že jí chce žít o po svém studijním návratu z Paříže. Svou knihou se snaží vštěpit zásady a styl života, které odkoukala ze svého pobytu ve francouzské aristokratické rodiny Chic, jak ji nazvala ve své knize. V mnoha ohledech je kniha inspirativní, ale dle mého se nedá brát doslova. Pomůže si uvědomit některé aspekty života a nabídne, jak by to šlo dělat lépe - elegantněji. Problém vidím v tom, že se snaží aplikovat styl života Pařížanů, kteří jsou na tento styl zvyklí (nebo si aspoň autorka myslí, že takto žijí všichni), nejen na sebe, ale na všechny své čtenáře, kteří ale vyrostli v jiném prostředí. Dle mého v mnoha případech myslí autorka černobíle, pouze v některých případech od pravidel upouští, a to v těch, ve kterých se jí to hodí. Měli bychom poslouchat klasickou hudbu, doma se nepovalovat, líčit se jen "nahým" způsobem a být za každých okolností elegantní. Co je ale pohodlné pro Pařížany, může být extrémně nepohodlné pro ostatní, a to právě kvůli tomu, že každý za pohodlí považujeme něco jiného. Ale není krása právě v té pestrosti? Byla by škoda, kdybychom byli všichni jako Francouzi. Autorka si v mnohém také odporuje. Ačkoliv obdivuje osobitost Francouzek, které se nebojí být samy sebou, tak nám zároveň vnucuje jejich pravidla. Na druhou stranu jsem se i já nad některými prvky musela pozastavit a zeptat se sama sebe, jestli by některé věci v mém životě šly dělat i jinak, kvalitněji. Přínos této knihy je v inspiraci, a slovo inspirace podtrhávám. A pokud chci něco do svého života přenést, udělat to vědomě, aniž bych kvůli tomu musela žít křečovitě, ale hlavně francouzsky. Kniha je ale velmi osvěžující, a čtivá, i když psaná klasickým americkým způsobem: nikoho neurazit, být stále milá, na všechno svítí sluníčko.

5 11.03.2015

Kniha více příběhů, z nichž ten nejvýraznější je popis útrap mladé japonské studentky Naoko, pro kterou je šikana spolužáků jen jednou z mnoha útrap. Dějová linka Ruth mě nezajímala, a zřejmě ani neměla. Líbil se mi způsob vyjadřování Naoko, to jak suše věci kolem sebe komentovala, bylo to na hony vzdálené tolika rádoby ironickým způsobům vyprávění v první osobě, kdy hlavní postava shazuje sama sebe v domnění, že se jedná o humorný nadhled na vlastní život. O to více mě zklamal konec, který je sice povzbudivý, ale blíží se přeslazeným happy endům. Navíc, závěrečné vplétání kvantové teorie mi přišlo mimo vzhledem k předešlému ladění knihy. Ale nic z toho není rozhodující pro to, jak výborná a krutá kniha je.

5 27.12.2014

Kniha převážně o tom, jak vidět v životních krizích příležitost k osobnímu růstu. Autor tyto krize nijak nezlehčuje a ani neříká, že jejich konec bude příjemný. Thomas Moore chápe běžný život člověka jako to nejlepší, co se nám může stát, zároveň taky varuje před konformitou a stádností a nabádá nás skrze vlastní temnotu poznat a přijmout, co jsme. Ač strávil Thomas Moore v klášteře, jeho kniha není nijak moralistická, ani náboženská. Občasné příběhy z bible mají stejnou funkci jako příběhy z řecké či jiné mytologie a filozofických učení. Temné noci duše je skvělá směs psychologie, filozofie, spirituality a mytologie, čehož Thomas Moore skvěle využívá, aby nám temnou noc co nejlépe pomohl pochopit.

5 25.10.2014

Při čtení jsem si říkala, že příběh je variací na Mrtvou a živou, ve které Rebecca nezemřela a role a motivace všech jsou převrácené naruby. Pak jsem si přečetla ohlasy na obálce knihy a zjistila, že rozhodně nejsem jediná. Na rozdíl od díla Daphne du Maurier se ale nejedná o "vyšší" literaturu, ale o žánrovku, thriller z viktoriánského období. Kniha rychle odsýpá a přináší přesně tu dávku napětí, aby vás nutila číst dál a nenáviděli jste ty správné postavy. Autor u charakterů nejde nijak do hloubky a nad logikou jsem musela dost přivírat oči, ale byla jsem si vědoma toho, že kniha je spíše zábavným dílem bez velkých ambicí, takovou fajn jednohubku na dva večery.
Rozhodně se nenechte nachytat tím, že byste dostali kvalitu knih Pokoj nebo Mrtvá a živá, na které se odkazuje obálka. Společné mají jen téma,.
Čtení mě bavilo, ale myslím, že za měsíc už ani nebudu vědět, že jsem knihu četla.

4 28.11.2021

Kniha o osamělém IT "opraváři", který řeší klasické nešvary uživatelů PC a přitom je jejich nedobrovolnou vrbou.
Micah je puntičkářský a má rád svou rutinu a pořádek, ale není to žádný podivínský sociopat, s lidmi si rozumí, s ženami mu to ale nevychází.
A pak je tady jeho rodina, ztělesnění chaosu, které je navzdory rozdílům součástí.
Nejdříve jsme svědky Micahova obyčejného dne, abychom s ním později překvapeně zjistili, jak se mu život tříští pod rukama, a že si za to možná může tak trochu sám.
Síla autorky je dle mého v dialozích, které se mi hodně líbily.

4 20.11.2021

Vděčný koncept, kdy se sériový vrah po letech vrací pro uprchlou oběť, která si mezitím vybudovala vlastní život a myslí si, že je v bezpečí. Autorka se snažila o prokreslení postav a budování vztahu mezi nimi, škoda jen, že to skončilo červenou knihovnou.
Líbilo se mi budování napětí a očekávání okamžiku, kdy se vrah rozhodne udeřit.
Jedná se o klasickou mainstream žánrovku, která dobře pobaví.
Mám dojem, že příběh se inspiroval jedním skutečným vrahem, který naháněl prostitutky s puškou kdesi na Severu Ameriky.

4 20.11.2021

[audiokniha]
Já prostě nechápu, že vychází tolik rádoby psychologických románů a přitom je to George Martin, který v rámci fantasy žánrů dokáže vykreslit ty pestré charaktery tak věrně.

4 01.11.2021

Toho skákání z místa na místo na mě bylo někdy až moc a celá tahle série bohužel postrádá mnoho z napětí a strachu Vetřelců a jedná se spíše o testosteronovou jízdu. Zároveň mi tady moc nesedí degradování vetřelců jako zbraně, i když celou filmovou sérii se o to samé snažila Wayland-Yutani.
Na druhou stranu se mi čte dobře a těším se na další díl.

4 29.10.2021

Thrillerů, které o sobě říkají, že jsou šokující nebo naprosto odlišné je devět z deseti. Po přečtení většiny z nich zjistím, že se ale drží v bezpečných zajetých kolejích a nabízejí jen variace téhož. Ani Moje báječná žena není šokující bomba, i když obrací některé zajeté stereotypy naruby a nabízí pomalu se odvíjející a místy až poťouchlý psychothriller. Vyústění příběhu není těžké odhadnout, přesto kličky, které k němu vedly mě často překvapily.

4 18.10.2021

Hororová klasika o slasti až k bolesti
Frank je unavený životem. Všechno zažil, všechno vyzkoušel, a tak když se mu naskytne možnost otevřít brány pekla a zakusit slast překonávající všechny představy, neodolá. Objeví se členové řádu Řezné rány, kteří si za pojmem slast představují něco zcela odlišného než Frank a jsou rozhodnuti mu jeho přání splnit.
Hellrasier nepatří k mým nejoblíbenějších dělům Cliva Barkera, ale rozhodně jsou jeho ikonickým dilem, které stvořilo Pinheada. A na rozdíl od dnešních hororů se autor nebojí velké tělesnosti a agónie. Zároveň forma psaní se podobá až áčkovým klasikám.

4 16.10.2021

Krásná kniha plná nádherných slov. Těžko věřit, že autor nepsal současný román, ale že Francouzovu milenku stvořil až o sto let později, než se odehrává děj. Postavy jsou hodně dobře prokreslené a příběh plyne dost pozvolna. Román o sešněrovanosti okolního světa, touze mu uniknout, ale taky vlastních zásadách a snech.

4 14.10.2021

K mému velkému překvapení se kniha četla hrozně dobře.
Okrajově jsem věděla, co je renesance a znala i Tudorovce, ale Shakespearova Anglie mě provedla mnoha oblastmi tehdejší doby: politika, vzdělání, rodina, děti, víra. Spousta věcí se mi poskládala dohromady a já jen lituju, že podobná díla neexistují i k dalším historickým období.
Přiznám se, že Shakespeare mě moc nezajímá, ale odraz tehdejších reálií v jeho dílech byl krásným zpestřením a já jsem za to ráda.

4 09.09.2021

Mám ráda thrillery, kde se hrdina úplně ztratí ze systému. Od Posledního letu jsem toho moc nečekala, a to bylo dobře. Krom výše zmíněného tématu jsem dostala rutinní thriller těžící s už otřelých témat. Kontrast mezi oběma ženami fungoval, ale obě byly prostě zase jen obětí svého okolí, a tenhle postoj mě už dost nudí. Zároveň zde bylo několik nelogičností. Vedlejší postavy nezajímavé.
Kniha se četla dobře, ale za pár měsíců na ni úplně zapomenu.

4 09.09.2021

Četla jsem v ANJ, nevím, jestli bych se do knihy v češtině pustila. Jedná se o průměrný thriller, který si hraje se známým tématem Okno do dvora. Hlavní hrdinka je opět alkoholička, narkomanka (doufám, že tenhle trend už v knihách odezněl) a vyděšená.
Přesto jsem závěr nečekala a kniha mě docela bavila.

4 12.05.2021