Petass komentáře u knih
Nevím, proč jsem knihu při povinné četbě vynechala! Nějak mě nelákala utopická sci-fi... Ale to byla chyba! Skvělá, ale znepokojující kniha. Kdykoliv jsem ji otevřela padla na mě úzkost jako deka, jako by snad mělo spadnout samo nebe... a pak v jednom okamžiku najednou obrat o 360 stupňů. Jeden nádherný odstavec, jehož poselství si ponesu dlouho. Tohle si přečtěte a vydržte do konce!
Já jsem to věděla! Ale i tak jsem si pomalé vyšetřování a závěrečné odhalení užila. Spousta zajímavých postav, popisů, londýnských hospod a sněhu. :) I když mě druhý díl bavil a těším se na pokračování série, nechápu to nízké hodnocení Volání kukačky. Jednička byla dle mě ještě o fous lepší. Těším se, k čemu dalšímu odhalí Cormoran u Robin nadání a jak se jejich kancelář rozvine.
Nechápu, proč jsem se sérii tak dlouho vyhýbala, asi jsem si nechtěla autorku spojovat se špatnou knihou... Ale tahle kniha byla sakra dobrá!!! I přes pomalé tempo a podrobné popisy, až jsem se musela někdy pousmát, do jakých detailů autorka zachází, mě kniha neskutečně bavila, přečetla jsem ji za víkend. Mám ráda spíš klasické detektivky, než potoky krve a sadistické vrahy. Kukačka je přesně můj šálek kávy. Cormoran Strike má tak akorát správnou směs šarmu, vtipu a inteligence. Robin ho skvěle doplňuje. Doporučuji a těším se na další díly!
Strašně se mi to táhlo a první část mě hrozně vytáčelo neustálé ohlížení Audrey Rose za předchozím případem. Tento díl mi přišel strašně na sílu poslepovaný, postavy i celá akademie byly divné, pro mě nesmyslně fungující. Dočetla jsem jen proto, že jsem chtěla znát viníka. Myslím, že autorka nečetla Desatero doporučení Pátera Knoxe, mám pocit, že v tomhle díle porušila většinu z nich. Až to působilo úsměvně. I na YA mi to přišlo málo. Pokračování stejně přečtu, ale už nemám žádná očekávání.
Ze série mě nejvíc bavil první díl a ten si také nejvíce pamatuji. Povídky byly fajn, ale bohužel jsem si často nevybavovala podrobnosti ze série, ke kterým odkazují. Asi by mi vyhovovalo, přečíst nejprve sérii znovu. Kvalita příběhů je proměnlivá, což už tak u antologií bývá. Každému se může líbit jiná povídka. Přes všechna "ale" to bylo překvapivě dobré a návrat do světa Smrtek mě bavil. Doporučuji!
Stále stejná šablona, ale tenhle díl mě bavil. Příjemný oddech. Bohužel mě autorka s každou další knihou rozčiluje víc a víc drobnými zbytečnými nesmysly, odkazy na značky a opakováním popisů. Když jsem četla, znovu, že Toddova matka vypadá příliš mladě na to, aby byl její syn, dokonce jsem chvíli hledala, jestli nejsem omylem o pár stran zpět... je to hrozná škoda, tyhle prkotiny sráží jinak fajn příběh dolů. V českém překladu mi vadilo přeložení cupcake jako "dortík". K vodě, nebo ke krbu stačí.
Nebylo to špatné, ale ani žádný zázrak. Dočteno jen díky výzvě, jinak bych ji dávno odložila. Filmy jsem neviděla. Na knize je bohužel hrozně znát, že jde o přepis scénáře. Nemohla jsem se přenést přes styl strohých informativních a popisných vět bez přídavných jmen či citového zabarvení. Výsledkem bylo, že mě to velmi často nebavilo... navíc mi postava Jindřicha strašně stále připomínala Pelíšky. Ovšem přetrvával spíš pocit kopie než pozitivní navázání. Možná i ty tři hvězdy jsou hodně. Snad 2,5 hvězdy, ale bude to hodně individuální, vám se klidně líbit může...
Ničím nepřekvapí, ani nenadchne. Dostanete to, co slibuje. Strašně dlouho mi ale trvalo, než jsem se začetla. Obvykle mám ráda knihy s barvitými popisy, ale tady mě to první třetinu knihy ubíjelo. Ohledně výroby vína mám pocit, že některé věci se ztratily v překladu... O vinařství mám trochu povědomí, takže mi popis výroby a "laboratoře" Jeana-Marka úplně nepřišly v pořádku. I jednání některých postav bylo těžko uvěřitelné. Romantická oddechovka na víkend. Nic víc.
Nic jsem neočekávala, přibrala jsem si ji v knihovně vlastně náhodou. Když o tom přemýšlím, ležela v oddělení YA a tomu podle mě i odpovídá, za horor bych to neoznačila. Chtěla jsem původně číst historický román s milostnou linkou, ale jak na potvoru byly všechny mnou chtěné půjčené. Zcela překvapivě tato kniha vlastně splnila má přání. Bavilo mě to, četlo se to samo, Jacka jsem odhalila, ale nevadilo mi to. Místy nechutné popisy, ale to se u tématu Rozparovače asi očekává, naštěstí mě už v tomto směru otupily série Petera Maye. Hvězda dolů za nepříjemně zdůrazňované feministické téma. Těším se na pokračování s Drakulou!
Příběh o lásce k domovské krajině, přírodě, muži a dítěti. O nutnosti a odvaze přežít, co nám život postaví do cesty a plynout dál... jako řeka. Bohužel mě autorka nedokázala vtáhnout, k Viktorii jsem si nedokázala vytvořit vztah a pohnutky k přesunu svého domova jsem jí nedokázala uvěřit. Souzním s komentářem Jaroiva níže. Amerika stále není schopna se vypořádat s rasismem a já jsem se neuměla vyrovnat z dalším příběhem z dlouhé řady. Kniha je srovnávána s Kde zpívají raci, ta pro mě předává čtenáři zcela něco jiného: bezbřehou sílu popisů přírody, které vám vyvstávají před očima a nepodstatným se stává paradoxně děj. Tady nefungovaly ani popisy ani děj... Pro mě průměr, ale určitě za přečtení stojí.
Nevydržela jsem a vzala do ruky další díl. Tento mě bavil o něco víc díky novému schématu dovolené na lodi. Bylo to fajn, ale autorka využívá i tady mechanismy úplně mimo realitu. Meddie například po půl hodinové instruktáži může řídit silný motorový člun a vozit hosty?! Tak to těžko! Podobných berliček by se našlo... je to zábava a to je důvod proč její příběhy čtu, odpočinu si u nich, ale věřit jí je nedokážu. Škoda. Na hory či k vodě fajn.
Francouzský venkov, který plyne podle vlastních pravidel, spousta zajímavých postaviček, trocha historie a romantická linka. Bavilo mě to, taková ta příjemná směs. Jen nevím, co si počít s francouzským pohledem na spravedlnost. Určitě si přečtu další díly ze série s udatným a bezchybným Brunem. Vadou na kráse byly překlepy a občas nevhodný překlad, za to ale autor knihy nemůže. Doporučuji!
Tohle bylo silné. Dočetla jsem s mrazením v zádech. Když vidím kolem sebe stížnosti, jak se dnes všichni máme špatně, přála bych fňukalům aspoň 10 minut v kůži autora. Kniha mi otevřela netušenou část historie, mechanismus emigrace, pochopení k emigrantům, ale i autorovu duši. Poslední část knihy mě zcela pohltila. Až mám ze sebe samé výčitky svědomí, že nedělám dost, abych si zasloužila své pohodlí. Doporučuji!!!
Extrakce osmičky se ukázala nekompatibilní s čímkoli složitějším, než je slabikář a tak jsem sáhla po Julii, když nic, budu myslet na něco jiného, než bolest zubu. Vyšlo to! Hyacinth a Garath jsou mým nejoblíbenějším Bridgerton příběhem. Značně tomu napomáhá lady Dunbery a všichni Bridgertonovi. Je to vtipné, mezi hrdiny to jiskří a dialogy jdou skvělé! Zub už nebolí, příjemný pocit zůstává. Díky! Příště zas! :)
Patrik Hartl není úplně můj top autor, ale občas si od něj ráda něco přečtu. Obvykle s vidinou příběhu “ze života", který bude trochu k smíchu a trochu k pláči. Očekávání splněna, ale bohužel mi tentokrát příběh přišel nastavovaný a nekončící “řada nešťastných příhod" už byla neúnosná. Dočítala jsem toužebně vyhlížejíc konec... Špatné to ale úplně nebylo, na volné zimní večery dobrý.
Byla jsem jak v Jiříkově vidění, když jsem knihu objevila na tátově hromádce, tohle opravdu není jeho šálek čaje. Dostalo se mi vysvětlení, že od Mayleho už všechno přečetl a chtěl něco z Provance :) Ač byl teda žánrem překvapen, prý to nebylo tak hrozný. Já jsem si knihu užila. Kodaň ale zůstává top. Tak zase příště někde jinde se sebevědomou hrdinkou a modrookým hrdinou ;)
Doporučuji číst po částech, stejně jako Bystrouška původně vycházela na pokračování. Bylo to milé, vtipné, moravsky venkovské. Edice Zlatoroh je doplněna skvělými ilustracemi Stanislava Lolka. Docela jsem se divila, jak dobře se text čte vzhledem k svému datu vydání. Na konci jsem zjistila, že byl původní text z roku 1921 upraven. Mám pocit, že kouzlo textu člověk pochopí až s věkem, když jsem ji četla jako povinnou četbu, určitě jsem se nebavilo tak dobře jako dnes.
Půlměsíčním městem jsem si chtěla zkrátit čas při čekání na pokračování Dvorů, no to jsem si pomohla! Teď budu netrpělivě vyhlížet pokračování dvou sérii! Bavilo mě to, dostala jsem, co jsem čekala, sexu bylo dost, ale nevadilo mi to. Mnohem víc mi vadily chyby v textu. Mám chuť to přečíst hned znovu a “nachytat" někde autorku při chybě, ten propletenec je opravdu složitý. Pravdu jsem sice tak trochu tušila, posledním odstavcem mě ale dostala!
(SPOILER) Moje čtvrtá kniha ze série a asi si dám pauzu, dlouhou. Autorka opakuje schéma, jak to skončí jsem tentokrat věděla snad už na třetí straně, zase tu máme partu podivínů, kteří všechno umí a zachrání hrdinku, popisy sklouzly na nulu. V Kodani jsem stala na molu a seděla v kavárně s hrdinkou. Tady byly stále všechny pokoje “opravdu nádherné". Když autorka nevěděla kudy kam, přihodila odkaz na Jamieho z Cizinky. Chtěla jsem knihu odložit v okamžiku, kdy Izzy během cesty ve sněhové kalamitě šlápla do louže - cože?!! Musela jsem si to přečíst 5x, abych se ujistila, že tu situaci chápu správně. Nakonec jsem zatnula zuby (stejně jako Ross na každé druhé straně) a četla dál. Vrcholem bylo, když si hrdinové po všech těch popisech “úžasného jídla", udělají kávu z kapsle Nesspreso, hlavně, že chceme být lokální a kupujeme ekologické svíčky. Katastrofální byl i překlad a chyby v textu. Časem sáhnu nejspíš po dalším díle, až budu potřebovat opravdu jen vypnout mozek a neočekávat vůbec nic.
Jak už název napovídá, tohle není obyčejný cestopis a autorka si na něj ani nehraje. Je to spíš soubor humorných příhod z jedné odvážné cesty, která udělala radost člověku, co celý život v něco věřil a nenechá si to vzít, i když nám ostatním se to nemusí líbit. Bylo to moc fajn, smála jsem se na hlas a měla chuť si dát rum na kuráž spolu s hrdinkou. Doporučuji, ideálně číst pomalu po částech jako oddech od jiných žánrů.