petra.kind komentáře u knih
Asi poprvé jsem četla o tom, jaké to bylo po válce v Německu a vůbec poprvé jsem slyšela o jejich "war babies" a mám chuť si o tom zjistit ještě víc. Jestli se mi na knížce něco líbilo, tak to byl právě ten "klíč k pochopení Gretina smutku, který zastínil i Tomovo dětství", právě to prozření syna ve vztahu k jeho matce. Míň už se mi líbil závěr. Jak se píše v komentářích, byl opravdu uspěchaný a tím to celé ztrácelo na té dojemnosti a autenticitě, o které se píše v anotaci. Myslím, že bez té okaté snahy to na závěr za každou cenu okořenit romantikou, by ta knížka byla lepší a silnější.
Není to tak dávno, co jsem do komentáře ke knize Ani mouše by neublížili od Slavenky Drakulić psala otázku, co by taková válka asi udělala s námi. Vzpomněla jsem si na to už asi u dvacáté strany této knížečky, kdy mi došlo, že my jsme tu válku ani nepotřebovali. Že i Češi Čechům jsou schopni provádět hrozné věci, když k tomu dostanou příležitost. Zastyděla jsem se, že s tím, co vím a znám z historie, mi to nedošlo už tenkrát.
Mně ta kniha sedla :) Možná je to tím, že první díl jsem nečetla, ale viděla jsem pouze filmovou podobu, takže nemám s čím srovnávat. A nebo jsem prostě jen momentálně potřebovala něco takového, něco oddychového, sladkobolného... :)
Lehkost, nadsázka, ironie a takové zážitky, že jsem i já najednou zatoužila být dobrodruhem :) Skvělá oddechovka. Jediné, co mě štve, je, že mám to původní vydání s tím nehezkým přebalem! :D
Kniha, která odstartovala mé nadšení pro severské krimi, ačkoliv se rozhodně nedá říct, že bych měla takové pocity od první stránky. První polovinu jsem knihu odkládala, abych se k ní po čase vracela s tím, že když už jsem si ji koupila, tak ji musím dočíst a ještě že jsem tak udělala! Děj začal na obrátkách nabírat tak, že těžkopádný úvod byl hned zapomenut a při první příležitosti jsem naběhla do knihkupectví pro druhý a třetí díl!
Do puntíku souhlasím s komentářem uživatele mamadli1922, i když v hodnocení jsem trochu shovívavější. Většinou odpouštím, když se knize, objevují věci, které trochu nedávají smysl. Když chci věrně zobrazenou realitu, nevyberu si knihu, jejíž příběh je čistá fikce. Ale tady tolik věcí nedávalo smysl. Vždycky jsem myslela, že nemám logické myšlení, ale až tak zle na tom nebudu, aspoň to je příjemné zjištění :D Ani nevím, jestli jsem kdy četla knihu, u které bych tolikrát vytáčela panenky nahoru a říkala si "to nééééééé" :D Přesto dávám dvě hvězdičky. Čtivé to celkem je a účel (odreagování se) to docela splnilo.
Jsem ráda, že jsem se ke knihám dostala až byly všechny vydané, protože čekání na třetí díl by bylo strašné. Příběh je vykonstruovaný tak, že mi nad fantazií a smyslem pro detail autora padala sanice. Jen jsem trochu měla problém orientovat se v jednotlivých postavách (a že jich tam je fakt požehnaně), protože mi ta švédská jména přijdou všechna na jedno brdo :D Třetí díl (a hlavně jeho závěr) je pro mě prostě taková třešínka na dortu, který se začal péct už na začátku toho druhého.
Zatímco prvním dílem jsem se prokousávala nejdřív trochu ztuha, druhý už jsem přečetla jedním dechem. Dvojice "Lisbeth a Mikael" je mi jedna z těch nejsympatičtějších a jsem ráda, že další díly se točí hlavně kolem Lisbeth, která je fakt svéráz. Líbí se mi postupné odkrývání pozadí příběhu a to jak kniha pořád drží v napětí. Ke knize se sem tam vracím a pořád nenudí!
"Ženy jsou obtížněji měřitelné."... "Ženy mívají složitější cestovní návyky." ... "Má se za to co, že ženská těla (a kromě toho takové těla zvířecích samic) jsou příliš složitá, příliš proměnlivá, a tudíž by bylo příliš drahé je zkoumat."
Jestli jsem někdy trpěla přehnaným optimismem, že se situace žen (které tvoří polovinu populace!) zlepšuje, tak mě asi definitivně přešel. Nejen o tom, jak nás (ženy) to stojí zdraví a životy. Nebo jak nás (společnost - takže i muže! halo!) to stojí peníze.
Souhlasím s tím, že je knížka "napsána s energií, vtipem a jiskřivou inteligencí", nicméně ani to mě neuchránilo před pocity frustrace a vzteku. Tohle bude ještě dlouhá cesta...
První část knihy se čte opravdu docela těžko a dost jsem se nudila, nicméně o to víc ale dokáže překvapit to, co se v knize odehrává dál. Dokonale jsem se nechala autorkou nachytat :)
(SPOILER) Vzhledem k tomu, že jsem ve věku hlavní hrdinky, čekala jsem, že to bude jiné, že to bude něco jako Netflixová Valeria, ale nebylo... bohužel. Až dětinské vyjadřování (btw dát si panáka pokaždé, když je v textu "lulina", by byla dobrá chlastací hra) střídají pseudohluboké myšlenky. Humor byl na začátku docela fajn, postupně ale začal váznout a váznout. Vulgarity beru, můj slovník taky není nonstop jako ze žurnálu. Co mě ale skoro až bolelo, byly některé... příměry? Namátkou "... Náš polibek nebyl nevinný a Petr mi ten večer odhalil svoji duši"... och, jaká romantika!, ale pak ta věta pokračuje: "... a celý se roztekl JAKO MARŠMELOUN NAD OHNĚM". Ehm, cože? COŽE?! :D A ještě by mě zajímalo, jestli jiné ženy běžně používají slovo "klenot", když mluví o penisu, že je to v knížce hned dvakrát. Musím se zeptat kámošek :D
... to mám za to, že jsem se nechala utáhnout na růžovoučkou líbivou obálku :D
128 stran. Kosti, zabití muži, chlapci, strach, znásilněné a zabité ženy, děti, těla, smutek, bída, masové hroby, nelidskost, zničené rodiny, zničené životy...
Po přečtení této knihy jsem si vzpomněla na jeden citát od Platóna. „Jen mrtví viděli konec války; jen mrtví vědí, co to znamená žít.“
I já bych řekla, že je kniha z celé série nejslabší. Dlouho jsem se při čtení bála, že budu na konci neskutečně zklamaná. Ale naštěstí to až tak nedopadlo :) Ale možná je to tím, že tohle je má nejoblíbenější detektivní série a nejsem tak úplně objektivní :D Po detektivkách, které jsem v poslední době četla, oceňuju, že se nás Adler-Olsen nesnaží za každou cenu šokovat neskutečně brutálními způsoby, jakými lze někoho zabít. Toho už jsem měla celkem dost. Tak jak to bylo s Rosie, už víme, bude příště Asadův příběh? Že by konečně? :)
Celá trilogie je zajímavá a bere dech. Tam, kde mnohé takové příběhy končí, tento začíná. Osvobození týraného dítěte pro něj neznamená rovnou "happyend", ale naopak tím začíná další a další boj o jeho budoucnost. Mnohokrát jsem se při čtení divila, proč po tom všem pořád toužil po matčině uznání. Nicméně to je právě asi to, co člověk, který sám něco takového neprožil, nikdy nebude úplně schopný pochopit. Taková zkušenost je příšerná, ale je skvělé, že ji dokáže předávat dál a pomáhat jiným.
Moje první kniha od Rachel Abbottové a řekla bych, že ne poslední. Po dlouhé době něco, u čeho jsem se i trochu bála :) (Taky na vás tak působí malé nemluvné holčičky? :D ) Otevřené konce mi obvykle nevadí, ale tady mě teda zarazil :)
Knihu jsem si koupila, protože se mi líbily předchozí Bábovky, ačkoliv to trochu vybočuje z žánru, který čtu běžně. Ale u této knihy mám trochu problém se stylem vyprávění. Zprvu mi přišel zajímavý, ale s přibývajícími stránkami mi začínal být spíš na obtíž a ke konci mě vyloženě otravoval. Asi jako když opakovaný vtip přestává být vtipem. Nicméně stěžejní děj a nápad mě zaujal a i přes můj subjektivním problémem se stylistikou :D, se mi kniha četla dobře a rychle. Takže jako oddychovka se to dá.
Strhující je přesně to slovo, které tuto knihu vystihuje. Tempo vyprávění je neuvěřitelné. Už úvodní kapitola je jako vystřižená z akčního filmu, až na to, že popisuje realitu, která předčí kdejakou fikci. Šílené, ale především cenné svědectví. Je důležité "vyprávět o nich", o tom, co se dělo, o tom, co se děje...
Autorka v knize pokládá otázky, které mě samotnou při čtení knih s takovou tématikou napadají. Co jsou ti lidi zač? Rodí se už jako "obludy", nebo se tak mění pod vlivem situace? Projevila by se někdy tato jejich stránka, kdyby nepřišla válka? Kniha nutí k zamyšlení. Obzvláště když si člověk uvědomí, jaké peklo se rozhořelo mezi lidmi, kteří dlouhá léta žili vedle sebe jako sousedé, přátelé, kolegové... A co by taková válka udělala s námi?
"Hodně z těch jejích příběhů jsem si zapamatoval - už kvůli vnukům. Často jim vyprávím o její válce, a ne o své. Všiml jsem si, že je pro ně zajímavější. Protože já reprodukuju hlavně vojenské a válečné znalosti, kdežto ona city. A city jsou vždycky výraznější a působivější než fakta."
A proto má tato kniha takovou sílu.
Jinak doporučuju i český dokument Kamarádky na smrt, ve kterém vypráví o své účasti ve válce ženy, které sloužily v 1. čs. armádním sboru.
Na knihu mi stačil víkend a zbytek neděle jsem strávila vyhledáváním informací o "vlacích naděje". Velmi zajímavý a čtivý příběh. Kolik dětí takto bylo a je okrádáno o dětství a musí tak brzo dospět...?