petra.kind komentáře u knih
Kniha je čtivá, pořád jsem se chtěla dozvědět, co bude dál. Opět se zde střídalo vyprávění jednotlivých postav, i když zezačátku mi dělalo problém se v nich orientovat, protože těch vypravěčů je víc než v Dívce ve vlaku. Když si to tak vezmu, jinak by se to na tolik stran ani napsat nedalo, protože ve výsledku se tam toho zas tolik neudálo :) Závěr moc nepřekvapil, v tomto byla Dívka ve vlaku určitě lepší a taky více držela čtenáře v napětí. Ale byla to fajn oddychovka mezi těmi mými obvyklými mordy :)
První kniha, kterou jsem od Nesba četla a která mě fakt dostala. Do té doby jsem asi nečetla nic, co by se tomu nějak podobalo. Svižný děj, akce střídala akci a závěr byl taky dle mého gusta. Zatím kniha, která mě od Nesba nejvíc bavila (Holeovi jsem pořád ještě na chuť úplně nepřišla).
Že v 90. letech po Stockholmu pobíhal (ehm... tedy jezdil na kole) magor, který střílel na přistěhovalce jsem věděla, nicméně co jsem nevěděla (a co mě překvapilo), byla celková situace ve Švédsku v té době. Ta typická protipřistěhovalecká rétorika, zkreslování faktů, zveličování situace, neskrývaný rasismus a hlavně to, jak si díky tomu někteří politici připisovali kredity... Příliš mnoho paralel s tím, co se děje u nás. Každopádně my si můžeme gratulovat, že tu máme jen pana Baldu, který "pouze" pokácel stromy na koleje. (Ironie, pokud by to nebylo jasné). Díky Absyntu propadám reportážní literatuře čím dál víc a už teď jsem moc zvědavá na knihu Jeden z nás.
Na knihu jsem narazila náhodou a jsem tomu ráda. Příběh z našeho regionu, z milovaného Valašska. Oceňuji, že autor vykreslil situaci takovou, jaká tehdy skutečně byla, a to včetně toho, jak se lidi mezi sebou udávali nebo taky úlohu partyzánů, kteří bohužel kolikrát místním způsobili jen problémy nebo rovnou smrt. Vzhledem k tomu, že se děj odehrává na konci války, kniha okrajově zmiňuje i události na Ploštině nebo Vařákových pasekách. Příběh zamilované Marty odlehčuje tísnivou atmosféru, takže se nad knihou člověk i zasměje. Krásná kniha.
Když začala první čečenská válka, bylo mi pět let. A zatímco já jsem prožívala bezstarostné dětství, Polina vyrůstala uprostřed válečného pekla. V knize neidealizuje ani jednu z válečných stran, ale naopak bez příkras popisuje podmínky, ve kterých vyrůstala. Se svým ruským původem to v Čečensku měla o to těžší. Důležitá kniha.
"Mluvili jsme o tom, že moc uměle rozeštvala národy, které po dlouhá staletí žily svorně. Jen proto, aby mohla konat své černé dílo a nikdo se s poukazem na všeobecnou nespravedlnost nesnažil vyvolat revoluci. A aby si místo toho šli lidi po krku na základě etnické nesnášenlivosti. Je to promyšlený, lstivý a podlý plán."
Příběhy neobyčejného hrdinství. Není to tak dávno, co jsem narazila na článek o Ireně Sendlerové, takže když jsem v knihkupectví viděla tuto knihu, ani chvilku jsem neváhala. Často jsem při čtení měla pocit, že sleduju nějaký dokument. Kniha je nejen o paní Sendlerové, ale i o dalších, neskutečně statečných lidech, díky kterým se podařilo zachránit tolik dětí. Podle mě určitě stojí za to si ji přečíst.
Bohužel i já se musím přiklonit k těm, které kniha spíš zklamala. Dokážu si představit několik možností, jak by se děj knihy mohl po útěku hlavní hrdinky vyvíjet, ale ta, kterou si autorka vybrala, mě nemile překvapila. Neřekla bych, že se jedná o thriller. Škoda.
Čekala jsem drsný a syrový příběh, ale při čtení jsem měla hodně rozporuplné pocity. Přišlo mi, že Kate vlastně vůbec nevadilo, že se zní stala prostitutka. Spíš že si v tom libovala. Četla jsem několik knih s touto tématikou, ale tohle je jediná, která na mě takto zapůsobila.
Asi už jsem těch detektivek přečetla moc. Dívky z trajektu patří mezi ty slabší. K napínavým a vyhroceným scénám docházelo hlavně díky jednání některých postav, které vyloženě odporovalo logice. Hlavní hrdince bych to možná ještě odpustila, ale policii? To nééé...
Přiznám se, že po tom, co jsem viděla (nečetla) Sedmilhářky, jsem od této knihy čekala víc. De facto je vzorec stejný jako u Sedmilhářek, jen ta tajemství jsou jiná. Nicméně knihu úplně nezatracuju. Jako oddychové čtení je určitě fajn :)
Zajímavá kniha. Líbí se mi styl vyprávění, který je trochu jiný než u většiny knih tím, že hrdinka vypráví, co se jí stalo, vrací se do minulosti. Některé pasáže se mi zdály trochu přestřelené a taky tam jsou určité náznaky, které prozrazují, kdo bude oním vrahem. Ale rozhodně jsem se při čtení nenudila a ani jsem neměla problém se začíst.
Knihy ze série s Malin Forsovou patří mezi mé oblíbené a ani Zeměbouře rozhodně nebyla zklamáním. Líbí se mi, že kniha dává prostor nejenom vyšetřovatelce a alkoholičce Malin, která tak tak balancuje na hraně, aby zůstala střízlivá, ale že je v každém díle poodkryto soukromí ostatních členů policejního týmu, takže je neznáme pouze povrchně. Promlouvání mrtvých a obětí je něco, co tyto knihy odlišuje od ostatních autorů a knih tohoto žánru. Chci další díl! :)
Pokud Bridget Jones, tak tragikomičtější a syrovější. Zase růžovoučká obálka, ale čtenářský zážitek rozhodně lepší než v případě knížky Coura. Hlavní hrdinka je sice otravná, nesympatická a její chování je sebedestruktivní, ale... každý máme svoje ups & downs. Někdo má ty propady větší, někdo menší. Někdo se s nimi vypořádává líp, jiný zas hůř. Ne každý je tak silný, ne každý hned ví, co se sebou... a vlastně může být úlevné o tom číst.
Další varianta náboženského fanatismu... A stejně nebezpečná jako ty ostatní. Kromě jiného mě na knížce zaujalo, že i když člověk odmalička vyrůstá a je vychováván v takovém prostředí, stejně se u něj může rozvinout taková vnitřní svoboda, která autorku dovedla tam, kam ji dovedla. Deborah už jako malá polemizovala nad tím, jestli to, co se jí říká a podsouvá, je správné nebo jediné možné. Do určité míry chápala, proč si její prarodiče vybrali takový způsob života (to, jak si satmarští chasidé vysvětlují holocaust pro mě bylo docela překvapivé). Zároveň si ale kladla otázku, proč by tak měla sama žít a proč by na ni mělo být takový vliv to, jak se rozhodli její předci. Řekla bych, že sekulární knihy, ke kterým se dostala její rodině navzdory, na tom měly taky asi docela velký podíl. Trošku mě štvalo, že se netflixová minisérie Unorthodox docela dost liší, dokud sama autorka v doslovu neuvedla, že na sérii spolupracovala a že tento seriál má vyprávět nejen její příběh, ale i příběhy ostatních, kterým se podařilo odejít.
Pan Finch si rozhodně získal moji pozornost. Ke knize jsem se dostala spíš náhodou a neměla jsem od ní moc velké očekávání, protože detektivek už jsem přečetla řadu. Ale kniha mě opravdu bavila. Musím souhlasit s komentáři, že obsahuje pasáže, které jsou trochu přitažené za vlasy a závěr mi připomínal bitvu o Bradavice :D Každopádně se hodlám pustit do druhého dílu a těším se na něj :)
Zajímavý pohled na věc, zajímavý styl vyprávění a kniha celkově je čtivá. Stačily mi dva dny na to ji zdolat, protože jsem byla zvědavá jaký bude závěr. Ale zpětně... rozhodně to není kniha, která by nějak vybočovala z toho, co už jsem četla a o čem bych byla schopná nějak zaníceně a dlouho vyprávět. Sice je to označováno jako temný psychothriller, ale četla jsem teda i temnější psycha.
Knihu jsem dostala a pustila jsem se do ní, aniž bych zjišťovala, co od ní mám čekat. Dokonce jsem si ani toho podtitulu (od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům...) nejdřív nevšimla :D Takže mě nezklamala, ani nenudila, ale naopak pobavila. Stránek má (na takovou knížku) tak akorát. Celkem příjemný relax, než se pustím zase do něčeho vážnějšího :)
Knížka byla opravdu čtivá, protože autorčiny zážitky jsou v našich podmínkách jen těžko představitelné. Opravdu hodně drsná sonda do vězeňského života. Za chyby se platí a hlavní hrdinka za tu svou zaplatila opravdu hodně. Vyplnit 7 a půl roku svého života takovými zážitky, to je opravdu strašné.