petra.kind komentáře u knih

"Hodně z těch jejích příběhů jsem si zapamatoval - už kvůli vnukům. Často jim vyprávím o její válce, a ne o své. Všiml jsem si, že je pro ně zajímavější. Protože já reprodukuju hlavně vojenské a válečné znalosti, kdežto ona city. A city jsou vždycky výraznější a působivější než fakta."

A proto má tato kniha takovou sílu.

Jinak doporučuju i český dokument Kamarádky na smrt, ve kterém vypráví o své účasti ve válce ženy, které sloužily v 1. čs. armádním sboru.

3 13.03.2018

128 stran. Kosti, zabití muži, chlapci, strach, znásilněné a zabité ženy, děti, těla, smutek, bída, masové hroby, nelidskost, zničené rodiny, zničené životy...

Po přečtení této knihy jsem si vzpomněla na jeden citát od Platóna. „Jen mrtví viděli konec války; jen mrtví vědí, co to znamená žít.“

4 23.02.2018

Po knize jsem sáhla kvůli tomu, že se mi hodně líbila Slepá mapa od paní Mornštajnové, což je taky taková rodinná sága. Tato kniha má pro mě navíc tu přidanou hodnotu, že se děj odehrává na Valašsku, protože já sama su cérka z valašskej dědiny :) Takže mi kniha vyvolala spoustu vzpomínek na dětství. Na prababičku nebo na rozmluvy s prarodiči v typickém nářečí. A věta "ztiš tu televizu, ta reklama strašně řve", je jako vystřižená z obýváku mých rodičů :D Strohý způsob vyprávění mi vyhovuje, protože ve mně (kupodivu) dokáže vyvolat víc emocí, než když se je ze mě někdo snaží za každou cenu ždímat.

9 19.02.2018

Příběhy neobyčejného hrdinství. Není to tak dávno, co jsem narazila na článek o Ireně Sendlerové, takže když jsem v knihkupectví viděla tuto knihu, ani chvilku jsem neváhala. Často jsem při čtení měla pocit, že sleduju nějaký dokument. Kniha je nejen o paní Sendlerové, ale i o dalších, neskutečně statečných lidech, díky kterým se podařilo zachránit tolik dětí. Podle mě určitě stojí za to si ji přečíst.

2 15.02.2018

Knihu jsem dostala a pustila jsem se do ní, aniž bych zjišťovala, co od ní mám čekat. Dokonce jsem si ani toho podtitulu (od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům...) nejdřív nevšimla :D Takže mě nezklamala, ani nenudila, ale naopak pobavila. Stránek má (na takovou knížku) tak akorát. Celkem příjemný relax, než se pustím zase do něčeho vážnějšího :)

09.02.2018

I já bych řekla, že je kniha z celé série nejslabší. Dlouho jsem se při čtení bála, že budu na konci neskutečně zklamaná. Ale naštěstí to až tak nedopadlo :) Ale možná je to tím, že tohle je má nejoblíbenější detektivní série a nejsem tak úplně objektivní :D Po detektivkách, které jsem v poslední době četla, oceňuju, že se nás Adler-Olsen nesnaží za každou cenu šokovat neskutečně brutálními způsoby, jakými lze někoho zabít. Toho už jsem měla celkem dost. Tak jak to bylo s Rosie, už víme, bude příště Asadův příběh? Že by konečně? :)

4 04.01.2018

Tak trochu autora podezírám, že si z nás dělá srandu. Že to nemyslí vážně a že to má být míněno i jako parodie. Jinak si nedovedu vysvětlit kombinaci nešikovného, ze všeho vyděšeného, věčně zmláceného a dobitého vyšetřovatele, který neumí zacházet se zbraní, a jeho neohrožené pomocnice, která jezdí na motorce, je hacker, létá s vrtulníkem a jen tak mimochodem (jaká náhoda!) je taktéž instruktorka prvního stupně potápění ve Francii a dvouhvězdičková instruktorka v podmořském potápění. Aneb kniha nabízí i spoustu úsměvných momentů :D Bohužel ale úsměvné nejspíš být nemají. Třetí díl si možná přečtu, abych se dozvěděla, co četnice Zieglerová ještě ovládá ;-)

13 25.12.2017

Jestli něco špatně nesu, tak jsou to situace, kdy někdo ubližuje zvířatům nebo dětem, prostě těm, kteří jsou na někoho odkázaní a nemohou se bránit. Divím se, že jsem vůbec našla odvahu tuto knihu otevřít. Silný příběh.

8 20.12.2017

Bohužel i já se musím přiklonit k těm, které kniha spíš zklamala. Dokážu si představit několik možností, jak by se děj knihy mohl po útěku hlavní hrdinky vyvíjet, ale ta, kterou si autorka vybrala, mě nemile překvapila. Neřekla bych, že se jedná o thriller. Škoda.

2 20.12.2017

Poprvé jsem knihu četla když jsem byla jen o málo starší než Christiane. Drsné, šokující a bez obalu. Možná by to byla dobrá povinná četba pro studenty, ale podle mého názoru i pro rodiče... Všimli jste si, kolikrát v knize zaznělo "taky to měl doma těžký"? Vyrůstat v Gropiusstadtu muselo být peklo...

11 06.12.2017

Celá trilogie je zajímavá a bere dech. Tam, kde mnohé takové příběhy končí, tento začíná. Osvobození týraného dítěte pro něj neznamená rovnou "happyend", ale naopak tím začíná další a další boj o jeho budoucnost. Mnohokrát jsem se při čtení divila, proč po tom všem pořád toužil po matčině uznání. Nicméně to je právě asi to, co člověk, který sám něco takového neprožil, nikdy nebude úplně schopný pochopit. Taková zkušenost je příšerná, ale je skvělé, že ji dokáže předávat dál a pomáhat jiným.

4 25.11.2017

Jestli se mi na postavě Harryho Holea něco líbí, tak je to především to, že nám není servírovaná postava dokonalého vyšetřovatele, který se nikdy nemýlí a vždy má pravdu. Jen pokud čtete knihy v sérii v rychlém sledu za sebou, tak se vzorec toho, kdo bude na konci opravdu tím vrahem, začíná trochu opakovat.

10 07.11.2017

Moje první kniha od Rachel Abbottové a řekla bych, že ne poslední. Po dlouhé době něco, u čeho jsem se i trochu bála :) (Taky na vás tak působí malé nemluvné holčičky? :D ) Otevřené konce mi obvykle nevadí, ale tady mě teda zarazil :)

4 07.11.2017

Mně ta kniha sedla :) Možná je to tím, že první díl jsem nečetla, ale viděla jsem pouze filmovou podobu, takže nemám s čím srovnávat. A nebo jsem prostě jen momentálně potřebovala něco takového, něco oddychového, sladkobolného... :)

7 07.11.2017

Čekala jsem drsný a syrový příběh, ale při čtení jsem měla hodně rozporuplné pocity. Přišlo mi, že Kate vlastně vůbec nevadilo, že se zní stala prostitutka. Spíš že si v tom libovala. Četla jsem několik knih s touto tématikou, ale tohle je jediná, která na mě takto zapůsobila.

2 07.11.2017

Pan Finch si rozhodně získal moji pozornost. Ke knize jsem se dostala spíš náhodou a neměla jsem od ní moc velké očekávání, protože detektivek už jsem přečetla řadu. Ale kniha mě opravdu bavila. Musím souhlasit s komentáři, že obsahuje pasáže, které jsou trochu přitažené za vlasy a závěr mi připomínal bitvu o Bradavice :D Každopádně se hodlám pustit do druhého dílu a těším se na něj :)

1 27.10.2017

Po dočtení mám dost rozporuplné pocity. První část se mi líbila, chápala jsem dilema hlavní hrdinky. Druhá část byla taky poměrně silná, ale to protože téma holocaustu takové je samo o sobě. Ale třetí část... romantická limonáda místy hodně přitažená za vlasy. Závěr se dal lehce předvídat díky mnohým náznakům, z nichž minimálně jeden vyloženě bil do očí. Na knihu jsem se těšila, ale ve výsledku to bylo spíš zklamání.

8 28.08.2017

Slepá mapa mi stejně jako kniha Hana přinesla krásný čtenářský zážitek. I teď je mi po dočtení tak nějak smutno, ale i hezky zároveň. Moc se mi líbí styl, jakým paní Mornštajnová píše, a to včetně toho, že příběhy podává prostě. Některé věty jsou v knize jakoby mimochodem, ale stejně se mi nad nimi tajil dech, když jsem si uvědomila, jak velký význam mají s ohledem na historický vývoj událostí.

11 26.08.2017

Asi už jsem těch detektivek přečetla moc. Dívky z trajektu patří mezi ty slabší. K napínavým a vyhroceným scénám docházelo hlavně díky jednání některých postav, které vyloženě odporovalo logice. Hlavní hrdince bych to možná ještě odpustila, ale policii? To nééé...

2 20.08.2017

Přiznám se, že po tom, co jsem viděla (nečetla) Sedmilhářky, jsem od této knihy čekala víc. De facto je vzorec stejný jako u Sedmilhářek, jen ta tajemství jsou jiná. Nicméně knihu úplně nezatracuju. Jako oddychové čtení je určitě fajn :)

2 15.08.2017