PetraH. komentáře u knih
Velmi jsem se na tenhle román těšila a počítala jsem s tím, že se vzhledem k historickému tématu bude jednat o náročnější četbu. Autorka však bohužel vůbec nevyužila potenciál, který téma nabízelo. Nekonečné nudné popisy procházek po Vídni, nebo po Praze, které už mi po polovině knížky ani nebylo líto přeskakovat, dějiny na přeskáčku a na sílu nalezené paralely mezi Anežčiným a Kateřininým životem opravdu nestačí. Velká škoda - Pavla Horáková umí skvěle vyprávět, ale V Srdci Evropy jako by na to zapomněla.
(SPOILER) Bohužel nedokážu nedočíst sérii a i po zklamání z Pandy v nesnázích jsem si říkala, že to jako čtení na dovolenou bude fajn. Velmi slabé. Spoustu mezer v ději, chyb - v jednom odstavci si Bára vzpomíná, že Tomáš umřel, když bylo Davidovi 13, v dalším odstavci má Tomáš pohřeb, když je Magdě 20. Časově nesedělo víc věcí. Kauzalita mnohdy zbytečně jednoduchá, příliš klišé. Jediné, co se mi opravdu líbilo a donutilo k zamyšlení, bylo zobrazení budoucnosti roku 2045.
Jako oddechové čtení na dovolenou fajn, ale pár výtek. Doktorandka Tereza místy píše diplomovu práci, z Králíčka Honzy se zhruba uprostřed knížky stane Tomáš a závěr vypadá, jako by autorka měla omezený počet stran a nemohla napsat už ani o větu navíc. Bylo by fajn, kdyby v Mottu někdo odváděl redakční práci.
Už jsem vlastně zapomněla, proč jsem si Prameny Vltavy chtěla přečíst. Těšila jsem se tedy na historický příběh ze Šumavy a dostala jako bonus skvostnou detektivku.
Když mi v Praze ujel přípoj, byla jsem naštvaná a řekla si, že když už nic, půjdu se pokochat do knihkupectví. Prolistovala jsem tuhle sbírku a věděla, že si ji musím odnést. K tématům a emocím už bylo řečeno hodně v předchozích komentářích, já musím ocenit formální stránku básní. Každá je jiná, všechny skvěle vypointované, bavila mě paronomázie (blik blik bliká).
Aktuální téma velmi atraktivní, první třetina super, ale po příjezdu na základnu příběh na můj vkus ne vždycky drží pohromadě. Snahu aktualizovat jazyk teenagerů roku 2055 oceňuju, ale jen anglicismy to nespraví, bylo by potřeba zapracovat i na syntaxi a nepoužívat v přímé řeči slovní zásobu bližší autorově generaci (utkvělo mi zakletí "Fuck. Jauvajs.")
Na jednu stranu lehounká oddechovka, byť prvních 30 stran vypadalo nadějněji, ale kapitoly jsou spíš takový střepy, co na sebe dějově navazujou.
Na druhou stranu hutná a náročná výpověď naší generace.
"Nejradši bych si do té pračky sama zalezla a točila se v ní dokola tak dlouho, až by to ze mě vymlátilo všechny ty úzkostný pocity, katastrofický myšlenky a pochyby, který se mi honí hlavou rychlostí světla a hrajou si tam hvězdný války."
Lákavé téma nakonec převážil humor a někdy i přesné vykreslení archetypálních postav, plusem je i otevření aktuálních společenských témat. Příběh horkotěžko drží pohromadě, postav je zbytečně moc, když pár stran před koncem napjatě čekáte, jak to dopadne, nechcete se seznamovat s novou postavou a vracet s vypravěčkou úplně mimo jakoukoli dějovou linku. Škoda, dalo se z toho vytěžit víc.
(SPOILER) "Jen u toho, co vždy dojde svého konce, je snadné zjistit, jak to začalo.
Jenže... kde je počátek toho, co nikdy nekončí?"
Přes náročné téma oddechovka do uší, na cesty do práce tak akorát. Jen si nejsem jistá, že současná česká literatura potřebuje další autorku, která se vrtá v minulosti.
Na jednu stranu Kundera, jak ho znám. Na druhou některé díly, zvlášť ke konci, pro mě nebyly tak zajímavé jako první polovina, možná spíš dvě třetiny knihy.
Zatím nejlepší, co jsem ze série četla. Od začátku čtivá, ani na stránku neztrácí tempo.
V audioverzi načtené Ivanem Trojanem a Klárou Trojanovou o to působivější.
Velice atraktivně zpracovány příběh, jehož konec znáte, a přesto se zatajeným dechem doufáte, že dopadne jinak.
Taková trochu neurazí, nenadchne a na konci lehce překvapí novela.
Kniha, ke které se rozhodně budu vracet celý život, a jsem hodně zvědavá, jak ji budu vnímat. V první části jsem byla zamotaná mezi podobnými jmény postav, druhá část absolutní pecka.
Hodně dlouho jsem nic podobného nečetla, napadá mě snad jen Semotamové Ve skříni, možná proto jsem tak nadšená z něčeho, co na první pohled vypadá jako nedějový soupis nepořádku v hlavě, ale na druhý pohled zjistíte, že se děj neustále posouvá vpřed.
(SPOILER) Kosmonaut z Čech mě hodně bavil. Poslouchala jsem audioknihu, začala jsem cestou v autě a pak se musela přemlouvat, abych nejezdila, dokud knížka neskončí. Mou pozornost upoutal zejména střídáním současnosti s retrospektivními pasážemi. Nejslabší částí pro mě byla paradoxně krize, kdy to vypadalo, že Jakub zůstane ve vesmíru. Jen jsem si říkala, že přece nemůže umřít.
Jakub musí do vesmíru pro uvědomění toho, co je na světě vlastně pro něj nejdůležitější, přesto Lenku pochopí. Celá kniha je o hledání, smíření, díky kterému je možný návrat ke kořenům.
Skvělé, neobvyklé, audiopodoba velmi dobrá, jen mi tam k dokonalosti něco scházelo. Kdyby byl Kosmonaut z Čech jídlo, řekla bych, že jen potřeba ho ještě dochutit.