Petratra komentáře u knih
Nádherná kniha, krásné velké ilustrace a spousta zajímavostí.
Netušila jsem, že v rodinné skupině surikat se rozmnožuje jen jediný dominantní pár... A že krokodýlům se z vajíček líhnou samci nebo samice podle teploty písku. Zajímavé i pro dospělé.
Jsem za tuhle knihu ráda. Byla mi doporučena z více stran a není to marný čtení. Hlavní věc, kterou jsem si uvědomila po přečtení byla to, že tak moc lidí dává druhým to, co oni sami chtějí, ale ne to, co druzí potřebují. Rodiče děti tahají na milion kroužků a dítě by třeba raději jelo na výlet nebo si doma hrálo společně hry. A v partnerských vztazích to pokračuje. Myslíme si, jak se maximálně snažíme, ale přitom druhému nedáváme to, co by od vztahu a od lásky potřeboval. A pak je tu další rovina - dokázat si uvědomit co potřebuju a s druhým to vzájemně vykomunikovat.
Tohle není zbytečná kniha.
Jedna pro mě důležitá myšlenka za všechny: "Možná bychom od sebe měli oddělit lásku jako pocit a lásku jako skutek."
14 minut po půlnoci dočteno, uff :) Tahle kniha mi dala zabrat. Četla jsem ji od května na etapy s přestávkama, protože kvůli tloušťce jsem ji nebrala na výlety a dovolené... Knihy přes 400 stran asi nejsou pro mě. Přesto nelituju, čtení jsem si užívala a temnotu celého příběhu hltala pomalými doušky. Viděla jsem kdysi náhodně film Stehlík a velmi mne zaujal. A protože mám knižní předlohy často raději než filmy (např. Gejša), tak jsem si Stehlíka rezervovala v knihovně aniž bych tušila kolik má stran. Ale stálo to za to.
"Protože, jestli z dobrejch činů může někdy vzejít zlo...? Kde je řečeno, že ze špatnejch činů taky vždycky vzejde jenom zlo? Třeba někdy... jsou ty špatný činy vlastně dobrý?..."
Myšlenka knížky se mi moc líbí, americké pojetí mi sedne o něco méně. Nevím, jestli si dokážu někdy 21 dní nestěžovat. Náramek na ruce mi to připomíná a až ho budu muset s knížkou vrátit do knihovny, mám v záloze jiné dva silikonové náramky, které mi to budou připomímat dál. V této náročné covidové době jsem bohužel nevydržela déle než 4 dny bez stížností. Stále dokola a dokola.
Nějak nevím. Takové nemastné neslané, ani dobré ani špatné. Dávám 3 hvězdičky stejně jako pro Šifru a Andělé a démony. Počátek byl vánoční dárek od bráchy, jinak bych se do toho asi nepustila. Čte se to dobře, je to docela poutavé, ale nějak je to až moc podobné tomu, co už jsem od Browna četla a další jeho knížky mě nelákají. Nenudila jsem se u toho, ale než jsem dočetla toto, tak jsem mezitím přečetla a dočetla tři další jiné knihy.
Krásné čtení. Možná i díky této knížečce mám dodnes ráda žirafy ;-)
Geniální knížka. Jedna z těch, kterou milují děti i rodiče :-)
Nízké hodnocení možná nemusí souviset nutně s knihou jako takovou ale třeba s pojetím výuky celkově. Věřím, že to není špatná učebnice, ale co je to za výuku jazyka, když na vás učitelka za celé čtyři roky mluví německy jenom dvakrát a to tehdy, když má v hodině studentku na praxi. Všechny hodiny vypadaly tak, že jsme přečetli článek, slovíčka a potom jeli od prvního k poslednímu gramatickému cvičení... S tak železnou pravidelností, že si každý mohl odpočítat, kterou větu v daném cvičení bude mít. Tohle znechucení se u mě bohužel projevilo i na vztahu k této učebnici :-) Později jsem se k tomu vrátila a "Německy s úsměvem nově" se mi zdá výrazně lepší než ta starší vydání.
Nemohl by mi někdo prosím doporučit podobně veselou knihu, s podobným inteligentním humorem, který vzbuzuje opravdový smích a radost? Zrovna v tomhle pošmourném zimním období by mi to přišlo vhod :-) Díky.
Velice přehledné, rostliny rozřazené podle lokality (slunce, stín, polostín), podle barev a s poznámkami o pěstování včetně toho, která kytka se hodí ke které.
Zvláštní kniha ale velmi inspirativní. Kdysi jsem od kamarádky dostala jako dárek Souvislosti a i přes pár zajímavých myšlenek jsem tuto paní považovala za podivínku. Po přečtení této knihy měním názor. V jejích názorech je občas až bolestivá pravda, když člověk přijme její tak trochu zvláštní pohled na život.
"Ano má smysl jedině tehdy, jestli opravdu ANO, a pokud říkáte ano, ale myslíte nebo cítíte ne - skončete s tím! Vaše ano stejně nemá žádnou hodnotu, pokud jste ho řekli jen proto, že jste nedokázali říci ne."
"Čím méně si sami sebe vážíme, tím více bojujeme, čím méně máme rádi sami sebe, tím více ubližujeme druhým, čím méně lásky cítíme, tím více bolesti do našeho života přichází. Lásce se nemusíme učit, ani se k ní nemůžeme donutit. Stačí se pro ni rozhodnout. Láska je přijetí, přijetí všeho a všech."
Báječná kniha! Už jen zjištění, že 3/4 lidí jsou extroverti pro mě bylo novinkou, která mi leccos objasnila. Díky téhle knize mnohem líp chápu sama sebe. Všem introvertům rozhodně doporučuju :) A jejich extrovertním partnerům nebo kamarádům taky,
Atuin: Neřekla bych, že ti, které kniha nebavila, jí vidí jako něco nehodnotného. Beru to jako dílo své doby, které určitě hodnotu má a k české literatuře patří. Když jsem jí nepřelouskala kdysi na ZŠ, neznamená to, že si ji nepřečtu třeba za deset let. Film Babička jsem viděla několikrát a líbil se mi, kniha mě bohužel nebavila. Ale to je jen vyjádření mého pocitu, kterým hodnotu té knihy nijak neznevažuji.
Vidět tuhle knihu někde na regálu, tak se jí vyhnu obloukem. Ale bohužel mě k ní dovedly osobní zkušenosti a pak je to hodně trefné čtení.
Doporučuji skoro neznámou knihu Syndrom lidské přitažlivosti, skvěle doplňuje tematiku - https://www.databazeknih.cz/knihy/syndrom-lidske-pritazlivosti-proc-milujeme-ty-kteri-nam-ublizuji-425978
Coelho, Coelho. Tolik diskutovaný, tolik rozporuplný. Teď s časovým odstupem se mi zdá ten příběh jako naivni návod na duševní pohodu, ale v šestnácti to pro mě bylo něco jako druhý Malý princ.
Mám bujnou a bohatou fantazii, která si tuto četbu vyloženě užívala. Pro mě asi nejlepší Murakamiho výtvor.
Jedna z mých nejoblíbenějších. Už jsem ji četla dvakrát a určitě se k ní zase někdy vrátím.
Ufff. Tohle je kniha ze které opravdu mrazí. Neměla jsem bližší zájem o knihy Simony Monyové. Jenže když 2011 zemřela, tak jsem si řekla, že si jednou přečtu Deník citového vyděrače. Doputoval ke mně až teď. Hned z prvních stránek je znát, že to opravdu žila. Dokázala to vše vylíčit až děsivě přesně. Je mi úzko kolik moc žen tohle musí zažívat a je mi líto, jakým způsobem skončil její život. Další knížky od ní však už číst nebudu, je to moc ponuré a depresivní čtení.
___________________
"Občas mi hlavou prolétne myšlenka, zda by mi nebylo lépe, kdybych se skutečně zabil. Obávám se, že toho ale nejsem schopen. Ne kvůli fyzické bolesti nebo strachu z neznáma. To věru ne. Když ale jen pomyslím, že bych zmizel z Alenina života a tím jí poskytl naprostou sexuální svobodu, když si představím všechny mé nástupce, kteří by prolézali její ložnici bez zábran, přepadá mě nepopsatelná trýzeň. Přeji si, aby byla jen má, navždy. To bych ale musel skoncovat se životy nás obou, abych mohl odejít s klidnou myslí a lehkým srdcem."
Proboha! Proč si ho na té psychiatrii nenechali? Rozpoznat nebezpečného psychopata od člověka v momentální krizi je snad jejich práce! Když to čtu, mrazí mě v zádech, cítím, jak mi po těle vyskakuje kopřivka, kůže se mi nervozitou napíná a začíná svědit. Je div, že už dávno nehniju někde pod drnem...
Skvělá inspirace pro více i méně úzkostlivé jedince... Líbilo se mi. Instagram Honzy Menděla sleduju dodnes a ráda si přečtu i další jeho knížky.
Knižní jednohubka do mhd, od které jsem nic nečekala a nakonec byla docela fajn.
"Na počátku života jsme vydáni do rukou rodičů, kteří mnohdy sami nevědí, co si počít, tak se uchýlí k početí. Na konci života jsme zase už příliš unaveni tím, jak neseme břímě žití. A tu chvíli mezi těmito obdobími zabíjíme vztahy. Vázáním se na random lidi."
"Nikdo už dnes nemá čas. Na nic, natož péct beránky. Nemáme mor, zato máme ekzémy a infarkty, ADHD a autismus. Nedíváme se navzájem do očí, nezdravíme se, míjíme se jako těla bez duší. Kromě kočiček, nákupů a notebooků s sebou všichni vláčíme své tajemné zamčené komnaty, ba celá sídla, do nichž se bojíme nahlédnout, natož pak vstoupit."