PetrCepek komentáře u knih
Ve čtyřce této zajímavé série vystoupalo fantazírování Franty Kotlety z Alabamy vysoce nad mou představivost, takže jsem chvílemi nestíhal. Nápad se sjezdem lovců skvělý, ubylo však odlehčujících pasáží a celé se to začalo brát víc vážně. Což je u tohoto žánru většinou špatně. Snad pátý díl s agentem Franksem v hlavní roli na pět hvězd dosáhne.
Franta Kotleta z Alabamy opět výborný, zasněžený Michigan plný vlkodlaků zábavný a Earl, Haether i Lococo skvělí, pouze mi text oproti prvním dvěma dílům připadal maličko kostrbatější a drobně těžkopádnější. 4,5 hvězdy by bylo přesnější.
Sebastian Bergman se mi líbil mnohem víc jako sebestředný parchant než jako přičinlivý lítostivý taťka. Po pěti výborných detektivkách přišla nepovedená "bakalářská" šestka o strastech soukromého života členů slavné mordparty, obklopených spoustou vzájemně zaměnitelných ženských figur, o nichž si udrží přehled pouze velmi pozorní čtenáři. Navíc spousta logických lapsů plus pachatel se zvláštní schopností nepozorovaně pronikat (asi skrz zdi jako Hopkirk?) do cizích bytů i garáží. Snad příští díl nepříznivý dojem napraví.
Tenhle western střihlý červenou knihovnou patřil před padesáti lety mezi mé nejoblíbenější čtivo, které jsem hodně obrečel, když se mi někam ztratilo (nejspíš zásluhou starostlivých rodičů). Po půlstoletí se mi tentýž text dostal do rukou znovu. Přivolal mnoho vzpomínek a ještě více nostalgie, nicméně z hlediska literárních kvalit mu dávám tři hvězdy čistě z protekce.
Původně jsem chtěl dát jen dvě hvězdy za první dvě povídky, které se jakž takž daly číst, ale jednu nakonec přidávám s úcty k jiným, mnohem lepším dílům pana spisovatele Kulhánka. Za víc hvězd tahle nesmyslná (Nomen omen :-) divná záležitost bohužel nestojí.
Agátě je sedmatřicet, cítí se na osmdesát a do základů vyhořelý dům je proti ní novostavbou. Pečlivě napsaný román již rozpadlého (poněkud hermafroditního) autorského páru pro ženy v těžké depresi o tom, že jiná dáma je na tom ještě hůř. "9 a 1/2 týdne" po česku s podstatně drsnějším koncem pro Mickeye Rourkeho i Kim Basingerovou. Tři hvězdy dávám, protože nejsem ženou a žádné deprese mne zatím nedostihly. Ale špatná kniha to určitě není.
Zejména drama z tanečního maratónu je úchvatné, včetně doslova strhujícího finále, obdobně jako stejnojmenný film.
Stejně jako v případě jedničky Říkadel o autech náleží také u tohoto pokračování všech pět hvězd doktoru Juhaňákovi, a sice za jím vymyšlenou a sponzorovanou ediční řadu nakladatelství Triton "Pro radost dětem". Levných barevných srozumitelných publikací pro nejmenší posluchače (či malé čtenáře) není nikdy dost.
Celou trilogii Vzpominka na Zemi mám rád, ale toto je úplně o něčem jiném a hlavně jinak. Nedočteno, odloženo. Možná velká chyba, možná ušetřený čas.
Originální pohled na dávný úspěch jedné skvělé generace fotbalistů, který žádná další parta zatím nepřekonala (byť ta z roku 2004 na to měla)
Hezké a moc chytře napsané, perfektní ilustrace, nicméně jednu hvězdu jsem ubral za neustálé opakování tří témat "Bůh - ženy - smrt", které to celé trochu sráží. Určitě si pořídím i třetí díl (vyjde-li) a budu doufat ve stejnou pestrost skvělých nápadů a asociací, ale též ve větší pestrost tematickou.
Moji úplně první Strugačtí. Brouk v mraveništi vyšel roku 1973 jako příloha nějakého dětského časopisu a třebaže jsem řadě věcí moc nerozuměl, bylo to jako číst knihu z jiné dimenze. Když jsem ten příběh nedávno četl znovu po čtyřiceti letech, byl jsem už trošku zmlsanější.
Chytře napsaný příběh, na svou dobu výborně natočený film o takovém jiném MeToo
Krásně napsaná kniha, skvěle natočený film, stejnojmenná píseň s působivým videoklipem. Doporučit lze vše.
Dvě třetiny výborná kniha (byť trošku vykrádačka Nikdykde či Unlundun), ale závěrečná část se autorovi bohužel rozklížila jako housle ve sprše.
Po úžasné trilogii Prvního zákona jsem za prosinec "slupnul" v chronologickém pořadí tři sequely. Zatímco Nejlépe chutná za studena se úvodní trilogii takřka vyrovná a Hrdinové jsou napsaní velmi dobře, Rudá země za nimi citelně pokulhává. Nejen uspěchaným překladem a nedostatečnými korekturami, ale též minimalistickým (navíc úplně zbytečným) využitím takové superpostavy, jakou je Caul Třesavec. Figur je zde jak na osmi orlojích, evidentní identita šéfky Zálomu (krásná dagosská obchodnice a věčná intrikánka) zůstane nakonec neprozrazena, dva legendární mágové (učedníci samotného Tvůrce) nesvedou vyčarovat ani pingpongový míček a starý vysloužilý herec, který v půlce knihy přišel o všechny rekvizity, má v závěru příběhu náhle kompletní divadelní fundus a bez jakékoliv přípravy sehraje s osmi naprostými amatéry tak dokonalý tyátr, že přesvědčí značně podezíravého Coscu i samotného inkvizitora. Snad stokrát si někdo na dvou až třech řádcích olizuje zuby a dvěstěkrát je na nejméně pěti řádcích připomínána Templova nespolehlivost. Jakoby jindy skvělý Joe Abercrombie tady nutně potřeboval popsat co nejvíce stránek ...
Pořád jsem netušil, jak to celé Joe Hill zakončí, a ani trochu mne nezklamal.