PetrCepek komentáře u knih
Agatha Ch. a slečna Marplová, tyto dámy prostě nemohou zklamat, třebaže jsem je vytáhl z knihovny zejména kvůli čtenářské výzvě. Kdo umí, ten prostě umí.
Jedna z mála výjimek, kdy se filmové zpracování (to z roku 1973 se Stevem McQueenem a Dustinem Hoffmanem) bylo stejně skvělé jako kniha.
Velice čtivá kniha, kde jsou logika s věrohodností zcela upozaděny ve prospěch tempa a průběžného šokování čtenářů. Hlavní kladný hrdina (s nadváhou, psychickými problémy z čerstvého ovdovění, probodnutým stehnem, hlavou plnou sedativ, povinností číst jakýsi deník atd.) dokáže za necelé dva dny více, než zdravý Drsný Harry za týden. A hlavní záporný hrdina je snad ještě produktivnější. Navíc má jako každý správný "zápaďácký" literární sériový vrah nutkavou potřebu na sebe co nejvíce upozorňovat. Takovouto touhu jsem u skutečných sériových vrahů z našich zeměpisných šířek (např. spartakiádní vrah Straka, Václav Mrázek, vrah taxikářů David Virgulák, manželé Stodolovi či ukrajinský kanibal Čikatylo) vůbec nezaregistroval.
Můj zdaleka nejoblíbenější Jack London, a jedna z mých nejinspirativnějších knih vůbec.
Švédský Forrest Gump potěší a málokoho zklame (na rozdíl od slabší Analfabetky a mizerného Zabijáka Andrese). Vzhledem k silně sestupné kvalitě knih se bojím číst druhý díl staříka 101. Ale asi to zkusím
Za mne je Červenka spolu se Spasitelem nejlepší z tuctu (zatím) příběhů HH. Je vždy prima, když se člověk při čtení zajímavé knihy neplánovaně dozví informace, které od románu nečekal. Ať to bylo obléhání Leningradu norskými dobrovolníky v Července či krutě patová situace srbsko-chorvatského Vukovaru ve Spasiteli. Navíc má Spasitel nádherně vymazlený nečekaný závěr, který miluju.
Shodou okolností jsem oba díly Gravesova majstrštyku četl poměrně nedávno, takže nyní jsem si vychutnával moje nejoblíbenější kapitoly.
PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.
Je skvostné si přečíst příběh z antického Říma napsaný svěžím moderním jazykem, a jako bonus přitom vzpomínat na úžasný herecký výkon Dareka Jacobiho ve stejnojmenném britském televizním seriálu.
Dan Simmons je mistr mnoha žánrů a jeho Hyperion bývá často uváděn jako autorova nejlepší kniha. Což je poněkud nonsens, protože Hyperion je pouze půlromán, jenž bez své druhé poloviny (kniha Pád Hyperionu) je jen velice zajímavým čtením, postrádajícím mnohá vysvětlení a byť jen náznak nějakého alespoň předběžného zakončení. Nicméně společně s druhou částí vytváří úžasně vymazlené dílo.
Oproti jiným Solženicynovým dílům je tohle tak akorát dlouhé, tak akorát drsné, a hlavně úžasně čtivé. Poslední větu knihy by si měl každý plačtivák vytetovat na dlaň, aby mu zvedala náladu.
Prvních sto stránek se všemi rozvětvenými Vangery mi daly co proto, ale pak to už byla - hlavně zásluhou Lisbeth - fantastická jízda. Jako ostatně všechny tři díly Larssonova Milénia.
Další typická hartlovina (v dobrém i v tom špatném) v duchu: "Podívejte se, vy životem omlácené chudé neúspěšné čtenářky, že i bohaté úspěšné ženy mají problémy. Takže jste na tom vlastně úplně stejně!" Prostě taková hezky načančaná kytka k MDŽ. Naštěstí na rozdíl od nanicovatého Nejlepšího víkendu a vyloženě nepovedených Patnácti roků blbosti (pardon lásky) jsou Gazely o fous lepší. Jen mi ty tři hypervěrné, veleúspěšné, multisamostatné a supermateřské světice s problémovými manžely i rodiči tak nějak časem splývaly v jednu jedinou wonderwoman. Naopak velice oceňuji nápad s implementací hrdinů mého nejoblíbenějšího Hartlova románu do příběhu Gazel, třebaže těch vstupů Prvoka, Tečky, Karla i Šampóna mohlo být klidně o něco víc.
PS A.P. Čechovovi je připisován citát, že pokud je v příběhu zmíněna pistole, musí se z ní vystřelit. Patrika Hartla považuji za světového rekordmana ve zmiňování nejrůznějších pistolek, pušek, revolverů či pistolí, z nichž se nikdy nevystřelí. Například ortoped s třiceticentimetrovým údem.
Všechny obálky odeonské edice GAMA, vytvořené geniálním Jiřím Rathouským, jsou nádherné, nicméně přebal románu Marie z Černobylu patří k nejkrásnějším. Už jen ta čtyřka cudně skrytá za záložkou, připomínající, že to byl čtvrtý blok elektrárny, kde došlo ke katastrofě.
Zajímavé na knize je, že ani jednou v ní nepadne slovo Černobyl. Naopak rostlina pelyněk černobýl je autorem zmiňována v každé druhé kapitole a rovněž originální ukrajinský název knihy v doslovném překladu zní Marie z pelyňku na konci století.
První dvě třetiny románu jsou čtenářským zážitkem, v závěrečné třetině se příběh autorovi poněkud rozklížil zejména vinou klopotné snahy o jakousi symboliku, ale přesto hodnotím knihu velmi vysoko.
Tři hvězdy za příběh plus jedna hvězda za pozoruhodný způsob vyprávění a ta pátá za Bulgakovu odvahu něco takového ve Stalinistickém Sovětském Svazu vytvořit.
Mimochodem, viděl jsem už dvakrát aktuální nastudování Mistra a Markétky v Divadle v Dlouhé (režiséři Skútr, v roli Wolanda fascinující Vondráček) a mohu doporučit.
PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.
Coby chovatel tří bambastických kocourů tuto knihu vnímám jako "povinnou" četbu a většinou povídek jsem byl nadšen. Paní skvělá detektivkářka si vzala home-office a dík za něj.
Vinou vlastního "nevědění" jsem tuto novelu během četby vnímal jako pozoruhodné dílo téměř devadesátiletého stařečka Kundery a teprve v doslovu jsem se dozvěděl, že Nevědění vzniklo před více než dvaceti lety. Rázem byl můj obdiv menší, nicméně způsob, jakým Kundera pár let po Sametové revoluci sám sobě i ostatním umělecky zdůvodňoval (nebo spíš obhajoval) své setrvání ve Francii namísto návratu do rodné vlasti, určitě stojí za přečtení. Už jsem od mého oblíbeného autora četl lepší knihy, ale také jsem se protrápil mnoha horšími.
Po slaboučké "dvojce" Undergroundu přichází projekt "Kotleta" v té nejlepší formě! Zábavné, přiměřeně přisprostlé, prima hlášky a milý odkaz na legendární Dahlovu povídku o feromonovém parfému Čubka. Jen úžasnou Agu si holt užijeme až v "jejím" příštím díle. Už se těším!