Pett komentáře u knih

Neuvěřitelně vykreslený boj s předsudky... se sebou samým... s dospíváním... s touhou po dokonalém životě... po svém kousku štěstí...sledujete zoufalý souboj matky s dcerou... kolotoč lží, z kterého vám běhá mráz po zádech a říkáte si, kam až dokáže společnost zahnat člověka... jak jen dokáže být člověk bezohledný a sebestředný... očekávala jsem trochu jiný příběh dle klasického schématu, proto jsem byla příjemně překvapena jiným pohledem na věc...
A pozor... nedáte jí z ruky, dokud nerozpletete ten jejich nešťastný osud...

17 15.05.2016

Hodně velká nadčasovka... kdo z nás nemá občas pocit, že je jen jednou z mnoha uhnaných ovcí ze stáda... příběhu je neuvěřitelných 63 let a tolik křičí dnešní dobou... nikdo na nic nemá čas... degenerujeme u sociálních sítí... agrese graduje... samota stoupá... slova se ztrácí...
Proboha lidi, vzpamatujme se už konečně trochu... ať můžeme takovéhle příběhy číst s pocitem "úsměvné neskutečnosti" a ne s úzkostí nad tím naším vlastním světem! Víc takových Clariss mezi námi...

17 10.05.2016

Tenhle přátelský lokál mi zanechal milé útulno na duši... až jsem tím malinko překvapená... příliš smířlivý klus životem v tak lidsky neklidné době mě totiž nejednou zatahal za záložku... nicméně mi jsou blízké takové ty člověčí ztráty a nálezy... a pak ženský, co maj koule na tom správném místě... podtrženo a dočteno... bylo mi s touhle obyčejně neobyčejnou tlupou prostě hezky... díky za tu nekonečnou laskavost... půjčím si slova jiného alabamského drahouška... je mi smutno, Ninny!

16 04.11.2024

Laskavé vyprávění mi obalilo záložku tou nejvlídnější člověčinou... bylo fajn si nějaký ten moment posedět v té či oné chalupě... tiše přihlížet nekonečné houževnatosti a vesnické pospolitosti arménsky čarovného bytí... aneb... láska nechodí po horách, ale po lidech... a mnohdy ji ani zdánlivě smrtelné lože nezastaví... konejšivá poetika nevšedních všedností mi zanechala příjemně melancholický klid na duši... snad i trochu uchlácholila zoufalou mysl z dnešní tak nějak zrychlené a lidskost pozbývající doby.

16 18.02.2024

Začínala jsem mít už trochu těžkou záložku po vší té neutěšené temnotě... takže tuhle partu božanů jsem teď potřebovala snad víc než Lucy konec světa nebo Talia svůj vysněný rýč... naprostá a absolutní zamilovanost... nešlo se přestat culit nad tou dětskou bezelstnou přímočarostí... láskyplná vlídnost kontra lidská malost... společnost zalknutá předsudky... jinakost obalená opravdovostí a láskou... výjimečnost každého jednoho z nich... výjimečnost každého jednoho z nás... tohle vyprávění mi zkrátka tak moc načechralo duši. Miluju a děkuju!

16 24.11.2023

V jednoduchosti je krása a v lidskosti ta nejněžnější síla... miluju čekat na moře a miluju ty hmyzáky v břiše... až téměř opojně naservírováno, že jsme všichni prostě jen člověk... občas děláme vlny... jindy hledáme sebe sama... sekáme mnohdy až osudové chyby... stavíme mosty a pak je bez pardonu pálíme... o tolik víc pak mrazí z těch nenávistných homofobních debat... láska je přeci o lidech... obaluje duše bez rozdílu pohlaví.
Nechte si rozkmitat chlopeň, protože láska je aneb díky moc za tak potřebné svěží krásno v záplavě českých stejnobrdovských dramat... ach!

16 03.08.2023

Skvostně znamenitá neobyčejnost... tenhle zvláštní Dům mi naplnil záložku svojí osobitou Krásou a vzrůstající neklid mi tak nějak podivně příjemně rozvířil duši... nechce se mi tentokrát víc brouzdat v ději... je zkrátka nejvíc třeba si tuhle skvostnou cestu s Piranesim prožít a nechat si zatopit svoji očarovanou srdeční komoru nekonečným přílivem emocí... klaním se a děkuji za tak nesmírně osvěžující jinakost vyprávění, protože to vám bylo opravdu NĚCO.

16 18.12.2022

Koho by napadlo, že taková zdánlivě obyčejnsky vypadající záležitost v sobě ukrývá tu nejskvostnější symfonii slov... ačkoliv mi světlo lidskosti v bestiálním hávu temnoty bez pardonu rozprášilo chlopeň, to vám bylo takové zvláštní blaho číst... bohužel mi do příběhu vpadla momentální obludnost stále se opakující člověčí vyprázdněnosti, která mi na chvíli ukradla chuť vracet se mezi řádky děsivě přítomné minulosti, kdy tolik úzkosti naráz se zkrátka nedalo unést... ALE.. pominu-li veškeré bolavo... tenhle příběh si zaslouží žít dál nejen v našich záložkách.

16 14.09.2022

Jedna duše ztracená a navztekaná na celý širý vesmír... druhá zpustošená životem a pečlivě ukrytá ve svém vlastním sadu bolesti... pak je tu voňavý a šťavnatě idylický venkov... osudová trojka do traktoru... hledání cesty jak být je občas pěkná dřina... miluju ten pozvolný krok sun krok k samé podstatě životních ztrát a nálezů... a možná právě proto mi pak ten překotně hysterický závěr podivně zhořkl na záložce... v jednoduchosti je přeci tolik krásy... škoda té skvostné atmosféry... každopádně ta obálka je opět hostovsky nejvíc úchvatná.

16 08.09.2022

Nahlédnutí do svízelného žití v tehdejším nejtemnějším Irsku skrz optiku rozvrkočeného klučiny Frankieho mi naplnilo záložku smutkem, zmarem a sžíravým vztekem... občas jsem se nějakému tomu slovnímu kotrmelci malého kluka sice měla chuť zasmát, ale vnímala jsem to jen jako určitou formu úniku z té obrovsky těžké beznaděje jejich bytí, do které se řádek za řádkem nořila moje duše... a možná právě ta dětská nadlehčenost mi už ke konci trochu ubírala z mého vlastního cítění... paradoxně... což mi bylo svým způsobem líto... protože tenhle příběh by si zkrátka tu depresi a smutek zasloužil ;)

16 03.04.2022

Dusno a plíživo jedné takové zlověstné doby...dusno a plíživo jednoho takového smutně nadiktovaného žití... nálož sžíravé touhy po svobodě!
Leč mi vyprávění bez větších emočních řetízáků všech zúčastněných občas dost vydeprimovalo záložku a ženská kontra mužská pravidla z tohoto prudérního irského divnosvěta mi opět ukradla nejednu cévku... nakonec jsem přeci jen dočítala osvěžena příjemně neuchopitelnou slovní jinakostí... nebylo to sice na první začtenou, ale stálo za to si touhle znamenitostí projít.

16 19.09.2021

Tentokrát mi ukradlo požitek z příběhu více než velké natěšení na Štifterův pověstný duši lahodící dar slova... poetika mé chlopni blízká se bohužel ztratila kdesi v šantánu... Ruda mi úplně punčocháče nesroloval a cuchal mi cévku jenom tak trošku hodně... blížící se konečné rozuzlení mi se značnou razancí vyplivlo pouze jeden velký otazník na záložce... asi jsem holt větší cimprlich než jsme doufali a tohle podání mi zkrátka nebylo tak nějak sympatické... promiňte ;)

16 16.04.2021

Jak jen je těžko v mnohdy krutém světě lidí... je osvěžující potkat se s něčím, co nakloní vaší duši zase trochu jiným směrem... očekávala jsem další těžkou duchnu dusivých padesátek a ono se z toho vlastně vylíhlo něco tak chytře lišácky ochočujícího, že mě vypravěč na svém štokrleti vtáhnul do děje na první dobrou... vnímáním života v různých proměnách bytí mi příběh tak trošičku naťukl v mysli mojí milovanou Růži pro Algernon (takovým tím, co získáváme a pak pozbýváme zas) . Inu, nechte si také tou zvláštní atmosférou nasáknout záložku, stojí to totiž za to.

16 06.11.2020

Vyprávění o tom, jak moc těžké je vymanit se z diktátu svého okolí a jít si po své vlastní cestě... kolik jen to chce síly prosadit si své vlastní já skrz rodinnou a společenskou rozpolcenost a finální bolest všech zúčastněných...
Krom této dušervoucí linky budete mít nutkavou potřebu si během čtení alespoň jednou přičichnout k barvám a bude vám líto, že ve vašich silách je maximálně domeček jedním tahem ;) moc hezky vykreslená ta čistá láska k umění, kdy máte chuť zajít do galerie a vidět svět očima Ašera Leva...

16 27.05.2019

Když pláče Ahmed, pláče i Azíz a já? Já plakala společně s nimi... krutý, dechberoucí, bolavý, srdcervoucí a tak moc silný příběh... ti dva mé já nemilosrdně rozmašírovali na miliony částeček... zůstala jsem prostě tak... rozbitá a bolavá... s duší ukrytou kdesi v citrusovém sadu... tolik emocí na tak malém prostoru... nezabývám se otázkou, co je dobré a co špatné... nepřísluší mi role soudce... je mi jen obyčejně lidsky líto, že takový osud dětí je leckde absolutně beztrestně na denním pořádku... děsivá myšlenka... velmi smutná realita... a velmi alarmující čtení!
To zoufalství posledních písmenek ve vás bude křičet ještě hodně a hodně dlouho! A vlastně... nejen těch posledních... tenhle příběh křičí od první stránky... jak jen podivné mnohdy to lidské plémě je!

16 03.08.2018

Opět naprostá návykovka... nevím, jak on to dělá, ale vždy mě absolutně a nekompromisně přiková k papíru a připraví mi spousty probdělých nocí... tentokrát jde o velký příběh nejednoho přátelství, lásky a rodiny... závisti, peněz a žárlivosti... možná chvílema až příliš "americké", ale i tak skvělé... nechte se pohltit Goldmanovic partou a jejich dobrodružstvím... namoutě, tohle pomalu se plížící Drama vás bez pardonu zaháčkuje a nepustí ani vyčůrat!

16 02.03.2017

Absolutní nádhera!!! Procházet se jeho příběhy je jako pohlazení... už po první stránce jste lapeni ve víru myšlenek... zbožňuji jeho charakteristické znaky, je to vždy jako setkání s milým známým... tuhle studna, tamhle kočka, tady měsíc... a vždy se mi po někom zasteskne... Aomame, Ptáček na klíček a další moji blízcí... atmosféra byla opět omamující... scéna na ruském kole opět dechberoucí... myšlenkové pochody opět okouzlující... inu, co naplat... jsem za-mi-lo-va-ná... vážení :)

16 06.10.2015

Co k tomu říct? Snad poprvé se mi nechce vůbec knihu hodnotit... ale i tak se pokusím...
Téma je to nadmíru náročné, s tím určitě souhlasím...jenže... pokud tedy číst o něčem takovém, obešla bych se bez těch klišoidních věcí okolo, které mě tolik rušily... má mě rád, nemá mě rád... milostné trojúhelníky, čtyřúhelníky či osmiúhelníky... měla jsem chtě nechtě pocit, že chvíli čtu naivní ženský román, pak zamilovanou upířinu a posléze zase něco málo z kuchařky... jen ať je tam toho co nejvíc, ať si každý vybere....
A tím vším se prolínalo tak vážné téma jako smrt a holocaust.... mimochodem z toho všeho nejpůsobivější... pokud to byl účel, tak se u mé maličkosti bohužel minul účinkem a emoce se nekonaly žádné... možná jsem na toto téma "zdeformovaná" Laskavými bohyněmi- doporučuji k přečtení všema deseti... a vyjmenovala bych dalších pár, které mě totálně rozcupovaly na kousíčky.... a to jsem rozhodně nečetla s předsudky porovnání s tím či oním... ale prostě pokud takové těžké téma, tak bez té naivní a ploché povrchnosti okolo...

16 17.10.2014

Bravurně odvyprávěno... bez zbytečných cirátů mi houževnatá malá Marie zalila srdeční chlopeň voskem a adieu, milá zpustošená záložko... ta nemilosrdně zlá krutost osudu mi totiž nejednou řádně zalomcovala slezinou... naservírováno se syrovou surovostí dané doby... navíc ta spousta detailů... z toho mi až brzlík přecházel... užila jsem si zkrátka tuhle jízdu napříč lidským tělem až do morku té nejposlednější kosti.

15 19.12.2022

Mezi řádky prvních příběhů jsem stále hledala pokračování osudů starých známých a podezírala sama sebe z nepozornosti... než mi došlo, kterým směrem se tato neobyčejná pouť tak trochu našeho obyčejného lidství ubírá... duševní jízda napříč staletími je naprostá dokonalost... každý ten jeden život mnou lomcoval a plíživě kousek po kousíčku si uzurpoval můj tak moc vzácný spánek jen pro sebe... cílové ocitnutí se před branami člověčí hlouposti bylo pro moji maličkost jako rána palcátem po záložce... o to více rezonující četbou v předvolebním čase. Díky za tak nevšední počin!

15 02.04.2022