pettrass komentáře u knih
Čekala jsem víc. Nevím přesně co jsem čekala, ale poslední třetina knihy mě zklamala. Příběh se hezky rozvíjel, i když jsem se někdy pozastavovala nad chováním hlavní hrdinky (asi mám jinou představu o tom, jak by se měla chovat třiceti sedmiletá profesorka na univerzitě). Samotné rozuzlení příběhu nebylo příliš originální a chování hrdinky naprosto nereálné. I když se autorka snažila trochu to před samotným závěrem obhájit (nebo nás připravit) tvrzením o sopce na Novém Islandu, která zničehonic vybuchla, i tak mi to přišlo trochu přitažené za vlasy. Aby se chování hrdinky úplně změnilo a z úplně obyčejné osoby (jak Caroline o sobě tvrdila), se stala naprosto chladnou ...... (nechci spoilerovat) - která všechno tohle udělá s naprostou samozřejmostí a moc se nad svými činy nepozastavuje - je nereálné.
Tenhle typ příběhů prostě miluju - zavřete skupinku různých lidí v nějakém prostoru (v této knize je pozvete na opuštěný ostrov) a sledujete jejich měnící se charaktery v nějaké nestandartní situaci. Lidé začínají umírat a pořád přemýšlíte, kdo by to tak mohl být, kdo je všechny vraždí!? Agatha mě naprosto dostala. Viděla jsem i různá televizní zpracování knihy a pořád se u tohoto příběhu bavím a nikdy mě neomrzí. Chci více takových knih!!!
Je to dobrá detektivka, ale čekala jsem asi víc (pravděpodobně za to můžou mí přátelé, kteří knihy od Nesba naprosto opěvovali, díky nim jsem si i knihu přečetla a nelituji toho). Kniha mě chytla asi až od druhé třetiny, kdy se příběh více rozvinul. A jsem teda překvapená, že jsem vraha podezřívala a uhodla správně. Určitě v sérii s Harry Holem budu pokračovat a doufám, že knihy budou jen lepší a lepší.
Myslela jsem si, že už jsem na literaturu označovanou pro young adults už stará, ale asi nejsem :-). Kniha na mě opravdu zapůsobila a mile mě překvapila. První jsem viděla film, ale z něj jsem moc nadšená nebyla. Film nikdy zcela nevykreslí vnitřní život a myšlenkové pochody postav, Katniss je mladá dívka vyrůstající v tvrdém světě, kde se musí bojovat za jídlo a samotný život. V některých ohledech je příliš vyspělá, jindy mi připadala jako puberťák. Katniss je morálně téměř dokonalá - nesobecká, obětavá apod., ale kdyby tomu tak nebylo, určitě bych byla zklamaná a už v žádném případě bych jí nefandila. Samozřejmě už od začátku víte, že vyhraje, ale i tak mě moc bavilo sledovat její osudy a cestu k vítězství.
Autorka krásně vykreslila její představu budoucnosti, její svět je pro mě děsivý a zároveň i velmi reálný. Její vylíčení geneticky modifikovaných lidí, zvířat i plodin nutí člověka zamyslet se, jestli už se pomalu taky neblížíme k takové budoucnosti. A doufat, že tomu tak opravdu není a že mezi námi nebudou létat malý ptáci, kteří budou špehovat, vše co říkáme a jak se chováme. Doufat, že se lidé nebudou snažit změnit každou píď svého těla, aby šli dokonale s módou a že nebudou s radostí sledovat hry, v nichž se navzájem zabíjí mladí lidé. A nebo už se to děje??? :-)
Ano, je to romantika a slaďák, ale kniha mě zaujala a neskutečně jsem fandila Jamiemu a Claire. Trochu mě udivuje, že autorka minimálně řešila změnu způsobu života Claire. Pro mě by to byl naprostý šok a nevím, jestli bych se s tím dokázala vyrovnat, ale Claire to prožívá naprosto samozřejmě a bez jakýchkoliv rozpaků. Docela by mě bavilo, kdyby autorka více rozebírala rozdílné jídlo, hygienické návyky, změnu společenského postavení apod. Vůbec se mi nelíbilo, že autorka neustále ubližovala hlavním postavám, určitě to byla doba velmi neklidná a nebezpečná, ale ne každý je neustále přepadáván a napadán apod. Klidně by kniha mohla mít o třetinu méně stran. Nemyslím, že by to příběhu nějak ublížilo, spíš naopak prospělo. Ale i přes mírné výtky se mi kniha velmi líbila a měla jsem ji, i přes velký rozsah, hned přečtenou.
Název knihy nechápu, byly to pouze dva příběhy - samozřejmě, když zmíníte Hitlera a Stalina, spousta lidí se naláká (ale na druhou stranu to spoustu lidí i odradí). Možná kdyby autor uvedl i nějaký podtitul, bylo by název knihy aspoň trochu logičtější. Vlastně mi přišlo zbytečné tyto příběhy vydávat jako knihu. Příběhům by více sedělo časopisecké vydání s použitím fotografií a různými vsuvkami na okraj. Kniha se četla dobře, ale to nic nemění na tom, že mi připadá zbytečná a bez uvedení použitých zdrojů jako vycucaná z prstu. Spousta příběhů je notoricky známá a možná, kdyby je autor povyprávěl trochu jinak, než si přečtete v každém druhém časopise, byla by kniha zajímavější a ne tak naprosto neoriginální a bez nápadu.
Moc jsem se těšila až si knihu přečtu (v knihovně na ní byla velká řada rezervací :-)) a doufala jsem, že mě nezklame. Nezklamala. Je to krásná knížka z mé oblíbené Anglie a o mých oblíbených sladkostech a o zvláštních milých, protivných a různých lidech. Bavily mě obě linky příběhu a bavila jsem se nad většinou velmi kousavými vsuvkami z knihy o sladkostech. Některé věci byly trochu přitažené za vlasy, ale u romantických knih to tak trochu očekávám, i tak je to jedna z těch lepších knih.
Moc nečtu česku literaturu, ale někdy mě přece jen nějaká česká kniha zaujme. Toto je určitě jedna z knih, které chci mít v knihovně a jednou se k ní určitě vrátím. Knihu jsem přečetla jedním dechem a nedokázala jsem se odtrhnout od poutavého příběhu, který byl smutný a tak hezky vyprávěný. Příběh plný lásky, smutku, zoufalství, odehrávající se v Indii, ve Zlíně, v Americe, v době okupace, v koncentračních táborech, Příběh, který vykresluje dobu tak realisticky, až si připadáte, že jste součástí života hlavních hrdinů a doufáte, že vše dopadne dobře. Ale ne vždy tomu tak je a na konci knihy už nedokážete skrýt dojetí ani smutek nad osudem Ráchel, Tomáše a Daniela, kteří se vám dostali pod kůži. Už dlouho mě žádná kniha tak nedojala a nenutila, abych o ní tak dlouho přemýšlela.
Po přečtení této knihy jsem měla chuť otevřít si láhev červeného vína, koupit si boty na tango a přihlásit se na kurzy tanga (škoda, že u nás není taky taková tančírna). Kniha je krásná, odpočinková, je tam trocha klišé (cynik ve mně se někdy bouřil), celkově pro mě příjemná četba. Postupně se, i díky této knize, pročítám i dalšími knihami Roberta Fulghuma (letos jsem ho viděla i na živo - na Colours of Ostrava - a bylo to velmi příjemné a Listování (scénické čtení této knihy) mi připomnělo, proč mám tuhle knihu tak ráda).
Knize se nedá upřít, že je čtivě napsaná, ale to neznamená, že je to nějaké terno. Už dlouho mi tak nevadila hlavní hrdinka knihy jako v tomto románu (asi jsem jí pořád nevěřila ty alkoholové excesy a šílené stavy - vůbec jsem se do ní nedokázala vcítit nebo s ní soucítit). Knihu jsem četla dřív než došlo k takovému rozruchu a nadšení kolem ní. A nějak to pořád nechápu, existuje spousta lepších a napínavějších knih. Na druhou stranu se mi líbil ten nápad líčit příběh z pohledu z vlaku, škoda jen, že to nebylo líp promyšlené a domyšlené. A konec? Ten jsem nějak očekávala už od poloviny knihy a moc mě nepřekvapil.
Ani vlastně nevím, proč jsem si tuhle knihu v knihovně rezervovala. Doufala jsem, že to bude dobrá oddychovka, ale vůbec mě to nebavilo a i když jsem od knihy moc neočekávala, doufala jsem, že mě mile překvapí - což se nestalo. A některé pasáže, obzvlášť ta v Londýně mi připadala, mírně řečeno, přitažená za vlasy. A ani romantická linka příběhu mě nezaujala. Jednu hvězdičku dávám proto, že jsem četla i horší knihy. Možná už očekávám od knih víc ...
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak knihu zhodnotit. Přečetla jsem ji vcelku rychle a zaujala mě. Celou dobu jsem se snažila představit si, komu bych já uvěřila - matce či otci. Konec mě hodně překvapil a jsem docela ráda, že to neskončilo tak, jak jsem si představovala (naprostým masakrem). Možná jsem přece jen očekávala něco víc, ale i tak mi kniha připadala čtivá a dobře jsem se u ní bavila.
Do knihy jsem se hned začetla a nemohla se od ní odtrhnout. Mám ráda knihy, v nichž se prolíná současnost s historií (obzvlášť tou skotskou). Oba příběhy byly poutavé a trochu té romantiky nikdy nezaškodí. Skvělé odpočinkové čtení.