piskutek
komentáře u knih
Zlodějka knih
Markus Zusak
Tak tuhle knížku se nebojím označit za literární skvost. Vypravěčka Smrt je velice zajímavý nápad, a někteří měli problém s formou a stylem psaní, který je neotřelý a zakládá si na neobvyklých slovních orbatech. I mně to zezačáku přišlo trošku moc, říkala jsem si, proč ten autor nemůže něco taky říct ,,normálně", ale po několika kapitolkách jsem si zvykla a nabyla dojmu, že forma hezky koresponduje s celým příběhem a správně knížku dokořeňuje. Spousta sympatických postav (Hans Hubermann, Rudy Steiner i samotná Liesel...) na jejichž osudech vám bude záležet ať chcete nebo ne. Velice zvláštím prvkem knížky bylo vyzrazení konce někde uprostřed. I když jsem ale věděla co přijde, nezabránilo to tomu, aby mě to šokovalo a úplně dostalo. No, už asi moc okecávám prostě vřele doporučuju a nenechte se odradit tou tloušťkou knížky, stejně budete na konci litovat, že není ještě tlustší. :-D
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
No nevím, co si o tom myslet, podle mě je kniha dost přeceněná, a po přečtení všech těch vyjuchaných recenzích jsem asi prostě čekala hlubší emotivní zážitek. Kniha je napsaná pěknou formou, hezký přirovnáníčka, metafory a tak, ale bohužel to pro mě bylo příliš omáčky a málo činů. Především 2 hlavní postavy mi přišli bez osobnosti a nějaké pořádné akce jsem se od nich dočkala až v závěru knihy, a to byl hlavní důvod toho, že mi vůbec nepřirostli k srdíčku (jako třeba Rudy ve Zlodějce). Knihu jsem jen tak prolítla, bylo mi vcelku jedno co s Wernerem a Marie-Laure bude, a i když mě jedna konkrétní událost celkem šokovala, no tears were shed. Není to špatná kniha, je to napsané pěkným jazykem a ten koncept je zajímavý, bohužel, když mi nepřirostou k srdci postavy, nepřiroste mi k srdci ani knížka.
Slavík
Kristin Hannah
Tenhle komentář píšu s odstupem času, takže doufám že dojmy zůstaly zachovány, a že si to pamatuju tak jak to doopravdy bylo (abych tu neplkala nějaký nesmysly.) Po dlouhé době jsem konečně narazila na knížku, které ve mně hoděn zanechala a myšlenek na ni jsem se nemohla zbavit ještě asi týden po přečtení. I když je kniha poměrně tlustá, měla jsem ji přečtenou za 3 dny. Celkově byl příběh dobře pracován, jednotlivé dějové prvky se pěkně prolínali až to nakonec vytvořilo pěkný celistvý obraz. V průběhu čtení i slzička ukápne, u mě osobně to bylo v momentě (SPOILER ALERT) kdy se pro Daniela/Ariho přijeli příbuzní z USA (abych to uvedla na pravou míru, neukápla tak upně slzička - rozeřvala jsem se jako batole). Trochu pateticky na mě však působila postava věčně zahořklého otce bez jakéhokoliv zájmu o okolí, ze kterého se jako úderem blesku stal 100% napravený lidumil. Celkově ale knížku hodnotím velmi kladně.
Papírová města
John Green
Celkový pocit - kladný až smíšený. Kniha má jednu velkou výhodu a to, že je velice čtivá. Kdybychom měli porovnat kvalitu forma x obsah, jednoznačně vítězí forma. Najdeme tam hodně vtipů, mouder, a míst po jejichž přečtení jsem se prostě musela zvednout a dojít ke stolu pro zvyrazňovač, abych si je mohla podtrhnout. Dějově trochu slabší, ale to jsem si díky už opěvované formě uvědomila až zpětně. Co se týče postav, tolik uctívaná polobohyně Margo si mě až tolik nezískala, nemohla jsem si pomoct a celé to její chování a rádoby odboj proti konvencím mi přišlo jenom jako sobecké spratkovství. Nejlepší byli Ben a Radar (Radar možná ještě o trošičku víc.) Konec mi přišel nedotažený, a když si ted položím otázku ,,A proč že vlastně tekla?" tak si na ni vlastně neumím odpovědět. Jinak pěkná oddechovka.
