plamínek21 komentáře u knih
Nečekejte "mrazivý psychologický thriller", jedná se o čtivý psychologický příběh na jedno odpoledne. Nevadí ani, že zápletka je zřetelná relativně brzy.
Knihu je asi zapotřebí číst v určitém rozpoložení a věku, není určitě pro každého. Dvě kamarádky a umírající stařec se vydávají na cestu napříč Evropou. Je to niterná knížka, která se hloubku snaží maskovat mimo jiné černým humorem. Vypráví o cestě sama k sobě, o tom, že aby člověk došel k vnitřní spokojenosti a vyrovnanosti musí napřed dospět a bezpodmínečně sebe sama přijmout. Pro mne byl román velmi příjemným překvapením.
Originální zpracování mne zpočátku chytlo - pausa, přetočit, posunout - fakt dobrý. Nevadilo mi ani to, že se musím obtížněji orientovat v časových úsecích a postavách. Čtivě psáno. Jenže bohužel ke konci se to autorce nějak podivně vymklo a poslední třetina příběhu je už vyloženě slabá. A závěr je až trapný. Škoda.
Nečekejte thriller, ale spíše takovou poklidně plynoucí detektivku, která vás ukolébá před spaním. Takže jsem se nechala kolébat ženskými hrdinkami a nechtělo se mi ani přemýšlet/hádat pachatele, tak jsem si ho nechala naservírovat. Otřesná korektura textu je nepříjemným vyrušováním od četby.
Naposledy jsem byla takto nadšená u četby Larssonova Milénia. Zmizení S.M. mne k sobě doslova přikovalo. Mistrovsky napsaná kniha, u které mě bavilo absolutně všechno - jednotlivé příběhy, retrospektivní odkrývání, odhalení, které jsem stejně jako vyšetřovatelé neviděla ač bylo evidentní a přišla na něj nebohá Stephanie.
Jediné co nechápu je, jak jsem mohla doteď autora míjet.
Tak tady se zase někdo rozhodl, že z červené slátaniny udělá thriller, který vás přiková k židli. Startujeme: do ospalého přímořského městečka se stěhuje mladá svobodná maminka, aby ochránila svého synka Alfieho (je míšenec) před šikanou, které se mu dostalo v Londýně. Maminka je poněkud senzitivní a nevyzrálá osoba, chová se v tomto gardu, ale naštěstí je tu princ Michael, který to vybalancuje. Potom spousta zbytečných a ploše vylíčených postav, ve kterých trochu tápete a hlavně nevíte, zda má nějaký smysl, že tam jsou či slouží jen jako křoví. Pak je tu samozřejmě fáma, kterou pustí do světa naše nešťastnice, okořeníme temným Nietzschem, aby to bylo jako hlubokomyslnější (nepovedlo se) a nad vším necháme vznášet se "vraždící monstrum". Mno.... a pak už jsem jen narychlo dolistovala ke zdárnému konci, ale musím říct, že poslední stránka mne opravdu dostala - to jsem nevěděla jestli se mám smát či ze zoufalství brečet :-(
Forenzní psychiatrička Emma a její pacientka Connie - ta první se snaží té druhé pomoci vybřednout z hlubin disociativní amnézie a rozpomenout se na příčiny a důsledky jejího traumatu, ta druhá té první během jejich rozhovorů nastavuje zrcadlo a klade nepříjemné a přitom tolik důležité otázky. Katarze se dostane oběma a to je dobře.
Silný příběh, který mi ke konci vehnal slzy do očí.
Až budete v knize číst o listu, který se z posledních sil třese na stromě, zkuste si představit, zda chcete, aby se udržel co nejdéle (Connie) či už konečně spadl (Emma).
P.S. Vůně od Jo Malone Lime basil and mandarin je ostrá, vtíravá a pro mne nepříjemná.
Robotka, autista a totál blbec taťka. Toť dokonalá rodinka. A konec - tak ten je úplně mimo cokoliv :-(
Mohla to být velmi zajímavá kniha, ale bohužel se záhy začala ubírat předvídatelným a trochu plytkým směrem. Jednu hvězdičku přesto přidám za překvápko, které si autorka nechala na úplný konec.
Zdařilý debut. Neotřelý a zajímavý námět, čtivě napsáno.
A to rozuzlení - napadala mne řada variant, ale tahle fakt ne :-).
Pro ty, co mají zlozvyk listovat na konec, tak tentokrát doporučuji si to odpustit, překvápko za to stojí :-)
Smrtící nuda. Zoufale natahované, příběh mne vůbec nezaujal. Kdyby nebyl nouzový režim, který přináší nedostatek knižní potravy, tak bych knihu zcela jistě odložila cca ve třetině.
Autorku považuji za osvědčenou stálici současné prózy. A mám její knihy moc ráda. Má velký vypravěčský dar a umí nenásilně čtenáře vtáhnout do děje. Nicméně tentokrát mne příběh zlomyslné krasavice, která se rozhodla zničit jednu rodinu zklamal - něco mi tam chybělo či přebývalo. Každopádně jsem se při četbě zasnila, jak to bylo krásné, když si člověk mohl jít sednout do restaurace, vybrat si z jídelníčku a světe div se i si jídlo na místě sníst. A doufám, že tahle divná doba bude brzy patřit tam kam má - do kategorie sci fi a katastrofické utopie :-(
Neočekávejte od knihy žádný úderný thriller - je to spíše rozvláčnější příběh o tom, že by si měl člověk vždycky hlídat hranice, že by si měl naplňovat touhy a sny, hýčkat a posilovat své sebevědomí. A také o tom, že nejvyšší imperativ je vlastní rodina.
A závěr - tak sice rádoby překvapivý, ale asi jediný možný :-)
Viola má ráda Viliama. Viliam má rád Violu. Ema nemá ráda nikoho. Ema má autismus. Komorní příběh ze současnosti o jedné rodině, o tom, že nestačí mít rád nebo nerad. O touhách, potřebách, očekáváních, toleranci, lásce, pochopení, o každodennosti a statečnosti. Určitě doporučuji.
Bez téhle knihy se obejdete. Dcera i matka jsou lezoucí na nervy, vnučka je sympatická. A chůva ? To neprozradím...každopádně jsem se trápila, abych dočetla.
Autorka mne baví. Zaujal mě už její předchozí román, kdy přichází na scénu svérázná vyšetřovatelka Charlie, kterou do jejího rodiště přivádí vyšetřování zločinu. "V temnu" se mi líbilo ještě více. Charlie se znovu musí utkat nejen s pátráním po dávno pohřešované dívce, ale také opět se svou minulostí, vzpomínkami na kontroverzní matku a sebou samou. Knížka je velmi čtivě napsaná, napínavá do poslední stránky.
Spisovatelka má dar čtenáře do děje vtáhnout, knihu jsem odkládala opravdu nerada.
Nesympatická narcistní psychopatka nabízí exkurzi do své choré mysli. Použije k tomu mimo jiné zbylé dva členy své rodiny. Je to tragikomické čtení. A ponaučení ? Nikdy narcise nenaštvěte nebo lépe - snažte se ho nepotkat.
Této skvělé knize dám plný počet - jinak to ani nejde. Vybroušený styl, psychologicky propracované charaktery postav, zajímavý příběh a hlavně :-) - diriguje můj oblíbený Joseph.