pleybe komentáře u knih
Dobrodružné a napínavé čtení, které vás naprosto pohltí, ať už jste malí, nebo velcí. Knížku jsem i jako dospělák přečetla jedním dechem. Příběh je výpravný a zavede vás do skvěle vymyšleného světa hraček a ztracených věcí, a to v tom nejkouzelnějším čase v roce – v čase vánočních zázraků. Za poutavým a zajímavým příběhem se však skrývá další přidaná hodnota této knihy, z níž se do života poučí nejen malí čtenáři, ale klidně i ti velcí; stejně jako i u jiných příběhů od Rowlingové se tu setkáváme s poselstvím a výchovným přesahem, v jehož středu stojí vyzdvižení role přátelství a lásky v životě.
Tak tohle byla bomba. Vůbec nechápu, proč jsem čtení této knížky tak dlouho odkládala. Asi mě odradil ten texting v anotaci? Ale nakonec ho tam ani nebylo, kolik jsem očekávala. Nebo se mi snad příčila myšlenka na to, že by v MM romanci mohlo dojít k trojce s holkou? Tak či onak, autorky opět nezklamaly a znovu mě překvapily. Do příběhu mě vtahovaly s každou další stránkou – stejně jako jsem to měla při čtení duologie ON a MY.
Příběh svižně odsýpal, ani jsem nevěděla jak a byla jsem na konci knihy. Nejprve jsem si říkala, že to mezi hlavními hrdiny ani nemůže fungovat, jak mi připadali odlišní, ale cestu k sobě si nakonec našli mnohem snadněji, než jsem čekala. V určitém ohledu mi ale přijde nedotažený samotný závěr knihy. Ne, že by snad byl konec špatný, ale možná přišel až příliš rychle... možná to chtělo ještě aspoň jednu kapitolu navíc, kde by kluci dostali trochu prostoru jako spokojený pár, a my tak měli pomyslnou tečku na závěr příběhu.
Každopádně, jako oddechové čtení to bylo dokonalé. Postavy byly naprosto uvěřitelné, příběh romantický i akční, nekonala se žádná nuda, ale ani srdcervoucí dramata. Je vidět, že kniha nepatří do ranku lgbt+ YA literatury, nýbrž že si zaslouží své místo mezi vyspělými gay romány.
Knížka, která svou barevnou a hravou obálkou nejen stoprocentně zaujme na pultu v knihkupectví, ale taky vám během čtení několikrát vyvolá na tváři potutelný úsměv. Zápletka je sice na ohrané téma, ale díky věkovému rozdílu hlavních hrdinek se nad ní můžete i skvěle zamyslet a jisté věci si uvědomit. Každopádně, Jasmína ve vás spíše zanechá dojem ztřeštěné puberťačky, nikoliv téměř třicetileté ženy - i když v průběhu děje zase o kousek dospěje. Některé situace vás pobaví svou groteskností, u jiných se pro změnu upřímně zasmějete tomu, jaké patálie si osud pro hlavní hrdinky nachystal. Ke konci vás nemine ani kapka romantiky a vy si vlastně uvědomíte, že koupě této oddechovky nelitujete, přestože ve vás start příběhu tento dojem vyvolával. Takže hodnotím jako takový průměr, který dokáže zlepšit den a který je vhodný pro nepříliš náročného čtenáře.
Myslím, že tuto knihu málokdo doopravdy docení, jelikož její čtení není nic lehkého a odsýpajícího. Pro dnešní čtenáře se stává náročnou z mnoha důvodů; jde o duchovní literaturu, o knihu, v jejímž závěru je nalézána útěcha ve víře, což ateistickou část naší společnosti příliš neosloví, a vůbec alegorický ráz příběhu je sám o sobě něčím, co neposkytuje odpovědi na první dobrou, ale vyžaduje od čtenáře aspoň malé zamyšlení (pokud má kniha splnit svůj účel i v dnešní době). Navíc potýkání se se starou češtinou, v níž už zkrátka nejsme dneska zvyklí číst, je už jen takovou pomyslnou třešničkou na dortu - nebo spíše posledním hřebíčkem do rakve u laických čtenářů, především těch školního věku, kteří dostanou za úkol tuhle knihu přečíst v rámci povinné četby. Na přečtení Labyrintu světa a ráje srdce, které nemá být zároveň i utrpením, musí dle mého názoru čtenář (literárně) dospět. A pro ty, kteří se čtením knihy třeba momentálně zápasí a chtěli by si ji přiblížit přijatelnější, zábavnější a zároveň věrnou formou, doporučuji stejnojmenný animovaný seriál z produkce České televize, který ve dvaceti čtyřech pětiminutových epizodkách shrnuje vše podstatné.
Nevím, zda zařazení první povídky na čestné úvodní místo knihy, byl dobrý nápad. Má v sobě potenciál spoustu čtenářů odradit, přestože další povídky jsou mnohem lepší a čitelnější. Soubor obsahuje dobré kousky, obstojné kousky a pak tuto nepovedenou úvodní povídku – za mě značně nešťastná volba.
Líbilo se mi, jak se povídkami prolínaly ty samé postavy. Ty, které jsme znali z předchozích příběhů, se najednou vynořily v menší roli či náznaku v těch pozdějších a dotvářely tak dojem celistvosti prostředí i samotných událostí. Osudy jednotlivých postav v sobě nesly hloubku, ale nejsem si jistá, zda na mě dokázaly dostatečně zapůsobit - v některých povídkách ano, ale v jiných jsem ke sdělení příliš nepřilnula.
Dávám tomuto souboru lepší tři hvězdičky. Kdyby měly všechny povídky stejně dobrou úroveň, mohlo to být i víc, ale bohužel ty "silnější" kousky byly spíše menšinovým úkazem.
Napínavý příběh, od kterého se nedalo odtrhnout! Ze začátku mi chvilku trvalo, než jsem si uvykla na střídání pohledů hlavních hrdinů, ale během několika stránek byl tento neduh pryč. Snad také proto, že autorka postupně navyšovala počet stran, které danému jednotlivci věnovala, až se nakonec nebála přenechat jednomu hrdinovi klidně celou kapitolu. Jak je na zadní straně obálky shrnuto slovy Kary Thomasové, příběh je plný nečekaných zvratů a odhalení, takže je čtenář po celou dobu udržován v napjatém očekávání a neustálém dožadování se nových informací o odhalování Simonova vraha. Samotnou mě sice ve výsledku rozuzlení zápletky příliš nepřekvapilo - od jisté chvíle jsem svého favorita na viníka měla - ale za to jsem se asi o to víc vžila do osudů a osobních problémů jednotlivých hlavních hrdinů. Dva z nich mi přirostli k srdci natolik, že jsem s nimi opravdu prožívala každý (v případě této knihy spíše) pád i vzestup, a jakmile jsem dočetla příběh do konce, loučení s nimi nebylo ani v nejmenším snadné. Za mě určitě skvělé YA počtení - obzvláště pro ty, kteří stejně jako já milují kriminální příběhy s kapkou romantiky k tomu.
Naturalista je série, která mě od Andrewa Mayna zatím bavila nejméně. Jeho ženské hrdinky v ostatních sériích mi přišly mnohem více sympatické než Theo, jemuž jsem pořádně nemohla přijít na chuť. První dva díly této série si mě ještě dokázaly získat, zbytek jsem četla spíše ze setrvačnosti a zklamání postupně rostlo. Temný vzorec ve mně tento dojem jen umocnil. Jde podle mě o nejméně povedenou Maynovu knihu, kterou jsem doposud četla. Scházelo mi tu zejména napětí, v jehož důsledku se jindy od příběhu nemůžu odtrhnout a jež je pro autorovy knihy typické. I míra akce postupně slábla a klesala. Námět andělů smrti byl fajn, ale myslím si, že z něj šlo vymáčknout mnohem víc.
Moje první setkání s Johnem Grishamem a musím říct, že jsem nebyla příliš unešená. Knížka má průměrný, leč nadějný rozjezd, ale záhy je to spíš propadák než nějaké zábavné čtení. Prokousat se první půlkou knihy bylo peklo a jedna velká kopa nudy. Zlepší se to až s druhou polovinou příběhu věnovanou vyšetřování vraždy, ale ani tak to není žádné terno – ten začátek to zkrátka pohřbil.
Příběh je zasazen v originálním prostředí a i samotná zápletka je velmi neotřelá. Kapitoly jsou sice kratšího rozsahu, ale každá z nich končí tak napínavě, že máte problém se od knížky odtrhnout. Nutno ovšem říci, že celý příběh působí velmi překombinovaně – když knihu dočtete, těžko budete schopní převyprávět její děj od počátku do konce, tak komplikovaný je. Těžko říct, jestli je to pozitivum, nebo naopak. S větším časovým odstupem od dočtení knihy si z ní moc podrobností nepamatuji, což je vlastně škoda, protože při čtení jsem z ní byla naprosto nadšená.
Knížka mě zaujala svým grafickým zpracováním. Je hravá, interaktivní, a přesto vás poučí a zcela jistě i něco nového naučí. Ovšem jako většina podobných příruček má jednu velkou nevýhodu – poměrně rychle zastarává, a proto se dohledávání a ověřování informací nevyhnete, ani když do ní budete nahlížet.
(SPOILER) Tato kniha v sobě ukrývá nepochybně netradiční příběh. Myšlenka vzniku knih skrze vázání lidských vzpomínek je zcela jistě originální, avšak přestože první část knihy pracuje s tématem vazačství jako s ústředním, příběh se nakonec stočí poněkud jiným směrem. Nemůžu říct, že by mě tato úvodní část nudila tak jako některé z dalších komentujících tady (i když se zde několik slabších míst rozhodně nalézalo), ale nutno podotknout, že ve mně začátek příběhu vzbudil dojem, že samotné vazačství bude i nadále gró knihy. Čekala jsem, že další části budou do hloubky rozvíjet podstatu tohoto fantasy světa, to se ovšem nestalo.
Od druhé části je vyprávění najednou veskrze osobním příběhem hlavního hrdiny a samotné vazačství je sice pro následující vývoj děje důležité, avšak z popředí se najednou dostává do pozadí a zůstává jakýmsi podkreslujícím tématem stmelujícím děj, nikoliv již ústředním bodem knihy. Pokud se s tímto faktem vyrovnáte a zároveň vám nevadí ponořit se do milostného příběhu dvou mužů, pak vás kniha zajisté dokáže pohltit stejně jako mě.
Určitým slabším místem příběhu je i jeho relativně otevřený konec. Po všech útrapách a zvěrstvech, kterými si hlavní hrdinové prošli, by si myslím zasloužili jednoznačný happy end. Na druhou stranu, autorka vývojem příběhu dala jasně najevo, že ve světě, kde funguje vazačství vzpomínek, není žádné místo pro sluníčkaření. Navíc i sami protagonisté odchází z příběhu poněkud neslavně a s určitou morální poskvrnkou. Takže je nakonec asi i dobře, že nám autorka dala každému možnost posoudit jednání hrdinů dle našich vlastních morálních zásad a na jejich základě si domyslet "reálný" konec příběhu.
Tato kniha mě překvapila, a to i přesto (nebo možná právě proto) že podobné příběhy příliš nečtu. Čekala jsem přeslazenou naivní romantiku, avšak tohle převyprávění moderní Popelky má svou hloubku i určitou originalitu. Umí přetvořit ohraný námět v něco, co vás pohltí. Autorka tu skvěle pracuje s emocemi, děj je svižný, rychle ubíhá a já se do něj velmi snadno začetla. V rámci svého žánru pro mě tato kniha představuje opravdu dobré dílo a věřím, že si příběh zamilujete (i když je tam pár momentů, kdy jsem měla chuť s některými postavami pořádně zastřást, a to včetně hlavní hrdinky).
Určitě užitečná příručka, ať už píšete e-maily denně, nebo jen jednou za čas. Autorky vás provedou celým procesem psaní mailu, upozorní vás na nejčastější chyby a přihodí znalosti o všem, co by se vám při psaní mailu mohlo hodit. Oproti "100" trilogii zde oceňuji především ucelenost podání tématu. Tato kniha slouží opravdu jako průvodce psaním mailů od A do Z, je praktická, mířená na běžné uživatele a myslí i na to, jak moc ovlivňuje naše psaní mailů korespondence v angličtině a její specifická pravidla. Za mě opravdu super publikace!
Na Almanach jsem se neskutečně těšila, ale nakonec jsem zůstala dosti zklamaná. A pokud čekáte, že se vám dostane do rukou rádoby encyklopedie plná nových informací, budete nepochybně zklamaní taky. Kniha je, jednoduše řečeno, recyklací již známého. Těží především z osobitých ilustrací – ty jsou sice nádherné a originálně kombinují styly hned sedmi různých ilustrátorů, ale co se obsahové (ne-grafické) stránky týče, zůstává potenciál knihy zcela nenaplněn.
Informace zde podané se skládají zejména z různých citací, kratičkých shrnutí a medailonků. Pro dětského čtenáře ok, pro skalního fanouška HP knih, který očekával další doplňkovou publikaci do sbírky, velké zklamání. Chvilkami je kniha chaotická a jednotlivá témata, i když jsou určitým způsobem členěna, často působí spíše nahodile. Co mi však vadí asi nejvíce je marketing, který fanoušklm sliboval něco zcela jiného, než ve výsledku dostali – Almanach těží ze slávy knižní (a filmové) série a ve skutečnosti utahuje fanoušky na vařené nudli.
Tahle kniha představuje parodii snad na všechno, co si od ní čtenář slibuje. Na krimi thriller, na erotický román, na "žhavý sex" i "břitké jazyky". A snad i parodii na knihu. Jediné, s čím souhlasím, je, že to byla opravdu, ale opravdu "nekonečná jízda". Bohužel ne ve zrovna lichotivém slova smyslu. Dočetla jsem to spíše ze setrvačnosti a proto, že nedokážu žádnou knihu nechat nedočtenou, ať je katastrofální sebevíc.
Byla jsem vážně zklamaná. Obálka i anotace lákají na mnohem lepší příběh, než jakého se vám v knize dostane. Všechny postavy jsou absolutně nesympatické, o zdravém (nejen sexuálním) vztahu si tu můžete nechat jen zdát a o kvalitnějším krimi příběhu/thrilleru taktéž. Neustálé střídání pohledů vám brzy začne lézt na nervy, protože ve většině z nich je popsána stejná situace, jen z pohledu toho druhého. Sex je žhavý asi tak jako charaktery "propracované", břitkost jazyků spočívá v mluvě, za kterou by se nemuseli stydět náctiletí floutkové - v žádném případě neodpovídá tomu, jak by se měli vyjadřovat protagonisté coby osoby s vyšším vzděláním a společenským postavením. Ale koneckonců, tomuto vlastně neodpovídá ani jejich jednání, ani jejich charakter. Kniha je zkrátka naprostým opakem kvalitní literatury a bohužel, neosvědčila se ani jako oddechový kousek. Je mi líto, ale s něčím tak špatně napsaným jsem se už hodně dlouho nesetkala.
Před přečtením knihy jsem nejprve viděla filmovou verzi. Ta mě přilákala svým odlehčeným humorem, kterým pěkně vybočovala z řady typicky českých, hořkosladkých komedií s nádechem tragiky všednodenního života, a jelikož jsem byla s filmem spokojená, pustila jsem i do čtení knižní předlohy. Ta je psána deníkovou formou, což není úplně pojetí, které bych běžně vyhledávala, ale tady mi to nevadilo.
O zábavu zde ani tak není nouze, jednotlivé charaktery mají své žertovné rysy, na nichž je poté stavěn situační humor zprostředkovaný vyprávěním Mariiny postavy jako plejáda vtipných historek ze života Kostkovic rodiny, ovšem ne vždy jsou vtípky vydařené a část z nich zavání spíše trapností, než trefným uhozením pointy na hlavičku.
Z počátku vás kniha bude bavit, později si uvědomíte, že je všechen humor na jedno brdo a jeho příchuť se při čtení vytratí do světa nudy. Posléze přijde éra čekání na něco nového, osvěžujícího, co by příběh znovu nakoplo, a když konečně získáte dojem, že by se to mohlo znovu rozjet k lepšímu, najednou zjistíte, že jste na podivně ustřiženém konci knihy, který je zapíchnut doslova uprostřed další příhody.
Není to zrovna galantní zakončení, ale svůj účel částečně plní – zatímco jsem během čtení poslední třetiny knihy byla rozhodnutá, že do dalších dílů rozhodně nepůjdu, po dočtení váhám, zdali přeci jen nedat šanci ještě i navazující knize. Poslední aristokratku hodnotím jako lehký nadprůměr adekvátními 3,5 hvězdičkami.
(SPOILER) Nechala jsem se navnadit hezkou obálkou, lákavou anotací a všemi těmi pozitivními ohlasy tady a musím přiznat, že jsem byla značně zklamaná. Čekala jsem víc, ale očividně skutečnost, že je kniha autorovou prvotinou, je výmluvnější. Kniha dostála tomu, co od debutu může člověk očekávat - má své chyby, není dostatečně "vyšperkovaná" a je neuměle propracovaná.
Autorův styl je na úrovni, s dobrou slovní zásobou, ale k vyprávění příběhu zvolil ich-formu a už nedokázal skloubit svůj projev se samotným vypravěčem/hlavním hrdinou a charakterem, který mu vtiskl. Sám hlavní hrdina a vlastně i jeho bratr mi byli nesympatičtí. Na jednu stranu se choval jako fracek, na druhou z něj byl inteligentní, empatický a vyspělý mladý muž, který jde po stopě zločinu. A tato nesourodost projevu a osobnosti postavy nebyla problémem jen u hlavní postavy.
Anotace láká na detektivní zápletku, ale spíš mi přijde, že jsem četla příběh nestabilního středoškoláka, který víc řeší své rodinné a teenage problémy, než samotné vraždy. K těm tak nějak přijde a zvláštním způsobem se dostane k neumělému řešení místních hrůz. A způsob, jakým nakonec dopadne vraha, také působí jako provedený jen tak mimochodem. Nehledě na to, že konečné vrahovo přiznání a podrobné líčení událostí se k danému charakteru nehodí stejně, jako styl projevu u labilního hlavního hrdiny.
Děj se rozjíždí pomalu - aspoň pokud stále čekáte na tu pravou detektivní práci. A prolog, kterým je uveden, ve vás vyvolává mylný dojem toho, co bude hlavní zápletkou nebo aspoň důležitým prvkem v její výstavbě. Ovšem rodinná historie je vysvětlena, průbojnost hlavního hrdiny záhadně uklidněna a větší odezvy to nemá. Konečné propojení rodinné minulosti se současnými vraždami je spíš takovým oslím můstkem.
Osobně mi vadilo i to, jakým způsobem byla zakončena většina dialogů. Často jsem očekávala, že daný rozhovor postav bude dále pokračovat, ale najednou přišel střih a byl konec. Důležité bylo sděleno, promluva utnuta a potenciál se jaksi vytratil. Nejhůře to vyznělo při rozhovoru, který se udál záhy po sexuální scéně – nehledě na její překvapivě podrobnější vylíčení, které je znakem vyspělosti, jež jaksi zbytku příběhu chybí.
Váhala jsem, zda hodnotit dvěma, nebo třemi hvězdičkami. Nakonec jsem přimhouřila oči, ale 2,5 hvězdy by bylo výstižnější. Možná, když nebude čekat příliš, nebudete zklamaní.
(SPOILER) Z příběhu mám poněkud rozporuplné pocity. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na skutečnost, že se tu páruje náctiletý chlapec s o dosti starším ex-manželem jeho starší sestry. A že se do svého ex-strýce zamiloval prakticky ještě jako dítě... Ten věkový rozdíl je tu dosti velký, Rikimu už patnáct sice bylo, ale stále je to oproti Markovi mladé pískle. A tak se také ostatně celou dobu choval – jeho počínání nebylo vždycky úplně logické a místy působilo stále pubertálně a teenagerovsky nevyzrále. Což na jednu stranu můžeme brát jako fajn dokreslení Rikiho charakteru, na druhou stranu to na mě ale místy bylo až moc dětské a naivní (dokonce víc naivní, než mladý člověk při první lásce normálně bývá).
Co mi ale vadilo mnohem více než Rikiho dětinské chování, byl fakt, že se příběh odehrával během jednoho týdne. Proběhlo tu až moc změn na pouhých sedm dní. Vztahy a city takhle rychle nevykrystalizují, zvlášť, když jsou na začátku týdne ještě silně jednostranné a působí místy spíše platonicky a umanutě. Možná by pro mě příběh byl uvěřitelnější, kdyby se odehrával v delším časovém úseku. A ten zcela nekonfliktní postoj Verulky k tomu, že se Riki a Marek dali dohromady? Její přijetí nové skutečnosti bylo stejně rychlé jako mávnutí rukou. Neříkám, že nejsem ráda za její pozitivní postoj, není nutné, aby jim dělala problémy, ale vše šlo zase až příliš rychle – tak moc, až to působilo neadekvátně situaci.
Oceňuji však vnitřní grafické zpracování e-knihy. Obálka mohla být propracovanější a považuji ji za e-knihový průměr, ale hra s černým a bílým pozadím stránek + grafické prvky bublinek se mi velmi líbily.
Téhle knížky jsem se trochu bála, ale wow! Příjemně mě překvapila a nakonec jsem se začetla tak moc, že jsem se od ní vůbec nedokázala odtrhnout.
Strážci slunce jsou neotřelou kombinací mytologie, napínavé akce, queer problematiky a v neposlední řadě i romantiky. V mnoha ohledech vnáší do oblasti české překladové literatury spoustu nového stejně jako Kluci ze hřbitova, které ovšem (aspoň za mě) tato kniha naprosto překonala. Velmi oceňuji ztematizování latinskoamerické mytologie, se kterou jsem jako česká čtenářka doposud nepřišla nijak do styku a která mi připadala velmi zajímavá. Vedle antické a příp. egyptské mytologie je to v našem prostředí zkrátka něco nového a neokoukaného.
Akční linka mi trošku připomínala takový mix Percyho Jacksona a Hunger Games. Ale neskutečně mě to bavilo, byla jsem napnutá jako struna od začátku do konce a sledovat měnící se pořadí jednotlivých účastníků zkoušek bylo něco na moje nervy – udržet se a nepřetočit na konec knihy, abych zjistila, jak to dopadne, mi dalo vážně zabrat.
Tematizace queer identity, problémů, které s sebou přináší, a vůbec celkově prezentace LGBT+ komunity jsou v knize velmi podobné tomu, jak to známe z Kluků ze hřbitova. Nenásilnou formou jsme konfrontováni s trans hrdinou, nebinaritou i homosexuální orientací. Musím říct, že do formy, jakou je napsaný Teo, jsem se neskutečně zamilovala. Pohled do jeho nitra je psán velmi nenuceně a přirozeně, až jsem měla pocit, že je Teo můj reálný kamarád. Celkově jsou všechny postavy psány velmi reálně a lidsky, nikoliv černobíle, nýbrž se všemi svými klady i zápory, až jsem si dokonce oblíbila i ty „záporné“.
Romantika mezi Teem a Aureliem zde sice zatím není prakticky vůbec rozvedená, ale semínka už jsou slušně zaseta a já se těším na pokračování, ve kterém se snad ještě více sblíží a my se v této rovině (doufám) dočkáme něčeho pořádného!
Konec knihy je částečně otevřený, ale vzhledem k tomu, že se plánuje pokračování, jsem relativně spokojená. Některé věci by možná chtěly trochu více objasnit a dovysvětlit už teď, ale pevně věřím, že se odpovědí na své otázky dočkám v druhém dílu. Už aby tu byl!
Knížka pokračuje ve stejném duchu jako první díl, 100 perliček pro (ne)milovníky češtiny. Jak po obsahové, tak po formální a grafické stránce. Jde o dílko originálně pojaté, též hravé a interaktivní, které si opět klade za cíl nás poučit o zrádných aspektech češtiny. I zde musím ovšem poukázat na značnou nevýhodu takovéto příručky, a tou je poměrně rychlé zastarávání nastíněných pravidel. Sice ne globálních rozměrů, ale ne všechny informace jsou i dnes aplikovatelné do praxe v tom znění, v jakém jsou v knize uvedeny. Čeština je holt živý jazyk, který se neustále vyvíjí, a proto dostává stále nové a nové kodifikace. Tímto se jen potvrzuje základní češtinářské pravidlo: nutné je ověřovat, ověřovat a ještě jednou ověřovat!