poetree komentáře u knih
Docela příjemné počtení, brala jsem to jako vyprávění o životě, neboť některé rady mi při představě uvedení do života připadají jako lehké scifi, a tak docela záleží, jak na dítě působí i okolí a rodiče nemohou mít kontrolu nad každou minutou dítěte... nicméně, při popisu prvního roku s druhými dětmi jsem se nad tou tragikomedií fakt zasmála... tak snad něco uvedu do skutečnosti...
Zajímavý příběh, pravda, je to dost "omáčkoidní" a americkým způsobem psané, ale četlo se to hezky, akorát mi to přijde v našem světě nerealizovatelné, když pak dítě chodí do škol(k)y... ale určitě je kniha inspirující. A hlavně, člověk musí začít u sebe neb příklady táhnou, že... Třeba mě hooodně překvapilo, že (údajně) ve Francii nesvačí, nejí na ulici v poklusu atd... tady už nás moc nenapadne se nad touto "prkotinou" pozastavit a přitom je to celkem opravdu nedobrý zvyk... Celkem souhlasím s komentářem Dámy s hranostajem :)
Kuchařku jsem prolistovala, zaujalo mne jen pár receptů (ty snad někdy vyzkouším) a co mi tedy vadilo a vadí je, když se veg. snaží všemožně napodobit maso (a asi se zavděčit masožravcům anebo uspokojit potlačovaného masožravce v sobě:)
Zajímavá kniha. Myslím, že pokud dítě není podvyživené, není s výkrmem kam spěchat a klidně si může cucat mrkev aniž by co doopravdy dítě snědlo...no, více se dočtete uvnitř :)
Moc pěkné, milé čtení. Do kolen mě ještě víc než závěrečná scéna dostala scéna "vyznání pana Barka" u moře... Navíc mám dobrý pocit, že jsem po delší době přečetla knihu (neboť je vcelku krátká, že) :)
Pro nás Evropany celkem osvětová kniha, o které by se mělo více vědět...třeba ani ne o knize, ale o tom, že ty plenky nejsou až tak potřeba, jak se nám všem vrylo do vědomí... když se chce, vše jde. No, nebo aspoň částečně :-)
Jak nestíhám nic, tak jsem to ne zcela dočtené musela vrátit do knihovny, ale těch pár, co jsem četla, stálo rozhodně za přečtení!
Celkem souhlasím s madam níže (Dáma s hrnstjm) - nečetla jsem celé, nejvíc se mne týkala otázka očkování dětí, tak jsem to přelouskala, zděšená... a pak jsem si našla, že by se paní Strunecká měla brát s rezervou...viz ocenění Stříbrný bludný balvan od Klubu českých skeptiků, kterým tedy věřím víc, jelikož si informace prověřují a nejednají/nepíšou na základě domněnek... http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1353860988
Jsem skoro na konci, čte se lehce, protože je určena všemu lidstvu a aby těch 5 kroků k utišení miminka pochopil opravdu každý, je to rozepsáno hodně rozvláčně a furt dokola a spousta omáčky kolem, takový americký happy způsob psaní mi to přijde... kniha by se dala o nejméně 3/4 zkrátit i s obrázky :) ale jinak jsem o těch metodách slyšela už předtím ,tak jsem je celkem zkoušela, krom zavinování (jen jsem držela druhou ruku, kterou nemělo miminko u mého těla, ať s ní tak nemáchá :) a myslím, že to vcelku funguje :) ps - jde to i bez dudlíku.
Milá knížka, která mě pohltila :-) Pěkná pohádka pro malé i velké :)
Mám ráda pohádky a fantasy, a tak jsem se na ni vrhla, když je to taková KLASIKA... ale docela mě to zklamalo, průměr... kam se to hrabe na Moersovu Zamonii a Modrého Medvěda..
Moc líbila. Asi si budu muset přečíst Janu Eyrovou, což jsem měla i tak v plánu někdy... Zvláštní...: náhodou jsem před touto knihou četla jinou, která byla taky založená na (potenciální?) výměně dvojčat (Uloupený život od Beneše)...
Ač se o architekturu zajímám jen málo, kniha mě zaujala nejprve obálkou, pak pár fotkami uvnitř a nakonec stála opravdu za přečtení. ...Kdysi jsem si nevím proč fantasmagoricky myslela, že Bořek Šípek je nějak fitness spojen s Olgou Šípkovou :-) Tak už si je nebudu spojovat :-))
Jaroslav Havlíček patří mezi mé české favority... na Neviditelného to nemá, ale jeho styl je skvělý a stojí za přečtení :-) Viděla jsem půlku filmu, ale celkem mě nebavil, když byl tak nějak o něčem jiném...
Věta z popisu - Opravdu čtivá knížka, kterou lze doporučit pro zlepšení nálady. - to akorát vystihuje :) Milé, nenáročné počtení.
Mně se to moc líbilo, Malevil byl samozřejmě lepší - v jistém smyslu katastrofy a stísněného prostoru se témata podobaly..., mám moc ráda Merleho styl psaní, dokáže mě chytit a nepustit...
Moc pěkná knížka. Milé povídání, trocha lehkého filozofování, vzpomínání na život svůj a koček autorky - a skrze pozorování jejich chování vyvozuje závěry, které platí i pro nás člověčí zvířata... Asi si ji ještě někdy přečtu. Navíc kočka na obálce vypadá skoro jako ta naše doma :-)
bohužel jsem se k ní dostala až 2 dny před tím, než jsem ji musela vrátit do knihovny... zaujala a snad si ji zas někde půjčím.
Obsahuje sbírku Kytice a esej o této sbírce z pera B. Hrabala :-)