PPardinio komentáře u knih
PŘÍPAD EWY MORENOVÉ byla fajn jednohubka na jarní lenošení. Postavy autor vykreslil reálně, vyprávění mělo celkem spád a letní atmosféra děj tak nějak odlehčovala. Nemyslím si ale, že by šlo o nápaditou zápletku. Za mě jednoduchý příběh o pár postavách, kdy jeden z účastníků je vrah a ostatní jsou ovlivnění 16 let starou vraždou. Autor rozkresluje život zavražděné Winnie Maas a učitele Maagera. Nic víc, prostě průměr. Styl psaní naprosto OK.
PROROKOVA SMRT nepřinesla nic ohromujícího nebo nového. Místy jsem měl dojem, že autor už neví, jak trilogii zakončit a dotáhnout dění kolem Eliase do zdárného konce. Hlavní dějová konspirace není uvěřitelná, ale má se tvářit, jako že je možné, aby se příběh v reálném světě odehrál. Za mě zbytečně nastavované, kdy hlavní padouši, kteří klamou několik tajných služeb, jednají jak banda amatérů. Škoda, místy zde potenciál byl. Velmi sestupná tendence oproti první knize, druhá byla průměr a zde za 2*.
(SPOILER) Můj pohled na POSLEDNÍ LEŽ byl jako na houpačce. Po krátkém průměrném úvodu vykreslujícím život mladé malířky, jsem byl zvědavý, co se bude dít v táboře Slavík na břehu tajuplného jezera. Později jsem se těšil zase na konec, abych příběhy tábornic z chatky Svída měl již za sebou. Osudy všech mi v ten moment byly naprosto fuk. Nejvíce mi asi vadilo prapodivné chování všech hlavních postav. Rozumím ale tomu, že se autor snažil čtenáře zmást v názorech na Thea, Cheta, Bekky, Franny, Lottie nebo Emmu. Poté opět nastaly v ději příběhové zvraty a autor lépe pracoval s temnější atmosférou místa. Našel jsem si zase cestu k Em v její mladé a dokonce i starší verzi. Děj se ale po
nějakém čase opět vlekl a v momentě, kdy autor strhával pozornost k psychickým problémům Emmy, jsem již opět počítal zbývající stránky. Vše se vleklo, rozuzlení nabízelo podivné vyznění. Naštěstí závěr vše napravil. Zde mě autor mile překvapil (opomenu-li opět nějaké to nelogické chování postav během vyšetřování detektiva Flynna) a mé hodnocení překlopil na slabší 4*.
Bavila mě hlavně první polovina knížky. Pozdější část děje, která se odehrávala v okolí smyšleného ostrova Vrakonisi, mě již nedokázala tolik oslovit. Nemohu příběhy porovnávat s knížkami Iana Fleminga, protože PLUKOVNÍK SUN od K.Amise je moje prvotina s agentem 007. Za mě průměrný příběh, ve kterém mi asi malinko chyběla propracovanější akce a větší prostor daný hlavnímu záporákovi. Tři hvězdičky dávám hlavně za chemii mezi Jamesem Bondem, Ariadnou a Litsasem.
Škoda místy lehce nepřehledného vyprávění.
Při čtení PRÁSKAČE jsem se oprostil od srovnávání s jinou severskou tvorbou a bylo to dobře. Neměl jsem tak přehnaná očekávání. Propojení dvou světů (Policie x Mafie, Norsko x USA) vedlo v závěru k velmi zajímavé zápletce, která byla ušetřená zbytečných akčních scén. Autor přišel s trojicí detektivů (Brekke, Haugen, Torp), u které jsem neměl problém se stylem vedení vyšetřování a vzájemnou chemií postav. Kladně hodnotím i Antonův styl humoru. Zdařilá prvotina, těším se na další díl série.
OBĚŤ jsem přečetl jako 9.knížku od autora. Poprvé jsem se zde setkal s Elínborg v pozici hlavního vyšetřovatele. Její pohled byl zase malinko jiný. Pozitivně tak hodnotím autorovu snahu střídat v knížkách hlavní postavy. Zde se případ točí kolem rohypnolu a zavražděného Runólfura. Dějové linie rodinných vztahů z domova Elínborg jsou z mého pohledu dost časté a děj nepříjemně nabourávají. Tempo knížky je tak hodně pozvolné, nedozvídám se již také nic nového o zvyklostech obyvatel Islandu, což mám na knížkách od autora nejraději. Za mě průměrná detektivka a slabší kousek z pera Arnaldura Indriðasona.
TAJNÁ SEDMA je pro mě vzpomínka na dětství. Od autorky jsem četl i jiné série příběhů, ale v mých očích jasně vedla tato, kde parta 7 dětí zažívá nesčetná dobrodružství. Noc ohňů jsem měl jako dítě v TOP 3 knížek o TS. Hltal jsem sběr dříví, vše kolem rachejtlí a samotný příběh, kde do děje vstupovala otravná Zuzka a tajuplný člen zlodějské party. Super četba pro děti.
KŘÍŽ, poslední díl trilogie s detektivem Fredrikem Beierem a jeho parťačkou Kafou. Z mého pohledu lehce podprůměrné dílo, kdy i já musím souhlasit s tím, že se autor v posledním díle hledal a nepodařilo se mu udržet žánr vykreslený ve Vídeňském bratrstvu. Kříž už byl pak dost chaotický, zdlouhavý, lehce přitažený za vlasy a nesedělo mi ani propojení dějových linek se záhadnou Organizací. Škoda, potenciál Ingar Johnsrud určitě měl, ale po dočtení posledních stránek jsem byl hlavně rád, že to mám vše za sebou. Slabé 3*
Pomalejší rozjezd knížky vynahrazuje relativně sympatická hlavní postava detektiva Wistinga a akční dcera Line nezůstává stranou. Nemusím úplně detektivky, kdy náhody vytvářejí děj, který se proplete v celkový příběh. Druhá polovina HONÍCÍCH PSŮ mě i přes několik "náhod" bavila o poznání více. Závěr mě překvapil. Dějově mě nejvíce oslovila část kolem sledovačky a epizodky s Finnem Haberem.
Jen pro zajímavost: Děj se odehrával u Osloského zálivu (Stavern, Larvik, Horten, Fredrikstad) - slavným rodákem z města Larvik je polárník Oscar Wisting (1871-1936)
Srovnání s tvorbou Nesba (obálka) určitě není na místě, spíše mi styl a rodinné vazby hlavní postavy připomněly oblíbenou postavu Kurta Wallendera od H.Mankella, který svého detektiva zasadil do malého městečka Ystad na jihu Skane. Pozornému čtenáři určitě neušlo, že Ystat se objevil i v tomto detektivním příběhu od J.L.Horsta
Na odreagování fajn knižní počin, kdy jsem neměl možnost porovnávat FAKTOR MERDE s předchozí autorovo tvorbou. Paul West tak byl pro mě zpočátku zvláštní postavou, protože francouzština je pro mě zakázané území. Chvilku jsem si k němu hledal cestu, ale když jsem se smířil s tím, že nebudu ztrácet čas se správným čtením francouzštiny, tak se mi knížka četla mnohem a mnohem lépe. Stejný styl jsem praktikoval i u postavy básníka Jakea a jeho zajímavé pejzy tvorbě. Je čas zase zajít na Slam poetry :-)
Pobavil jsem se, zavzpomínal na návštěvy Paříže, ale kvůli slabšímu příběhu dávám lepší 3*.
Kniha se mi líbila, některé rozhovory mě zaujaly více a jiné méně. K určitým umělcům mám negativní vztah a jejich tvorbu nevyhledávám, ale o to více mě jejich vzpomínky občas zaujaly. Uvítal bych ale i rozhovory mimo hereckou (pěveckou, reportérskou) skupinu známých osobností k ucelenějšímu přehledu nálady ve společnosti. Zajímalo by mě, jak dané dny prožívali dnes známí doktoři, vědci, spisovatelé či učitelé. Ocenil bych pohled někoho z "druhé strany", protože to takto vypadá, že na Národní třídě a Václaváku byla skoro celá umělecká scéna a že všichni chtěli změnu režimu (Chápu ale, že tyto osobnosti rozhovor asi k danému tématu moc ochotní dávat nebudou :-) ) Až na pár případů nechtějí zde tázané osobnosti jmenovat nikoho, kdo stál proti, kdo donášel, kdo se stávkou nesouhlasil...To mě osobně mrzí. Takto to beru tak, že jim určité osobnosti ublížili, ale co kdyby jim od těch žijících něco ještě káplo? Herecký, divadelní rybníček přeci není až tak veliký. Děkuji tak alespoň za rozhovor s Veronikou Žilkovou, jejíž fanoušek nejsem ani náhodou, ale oceňuji její pohled na věc, kdy se nebojí poukázat na známé osobnosti, které aktivně a ve své době veřejně podporovali vládnoucí stranu. Neberu to jako praní špinavého prádla na veřejnosti. Beru to jako informativní údaje k danému tématu a době, kdy se schylovalo k Sametové revoluci.
Z těchto důvodů dávám 3*.
Jako milovník cestování dávám 3*, ale jinak jde o trochu slabší příběh z pera J.Vernea. Uznávám, že čtenáři, které nebaví příliš cestopisy, se zde budou asi po většinu času celkem nudit. Hlavní dějové zápletky a zvraty jsou totiž očekávané, málo časté a bohužel vždy velmi rychle odvyprávěné.
Jsem veliký fanoušek detektiva Kurta Wallendera a Než přijde mráz byla poslední knížka, která mi ve výčtu jeho příběhů chyběla. Vyprávění H.Mankella mám opravdu rád, zvykl jsem si na jeho styl psaní a veškeré postavy. Linda pro mě tak nebyla pochopitelně neznámou postavou, ale měl jsem malinko problém s vyprávěním z jejího pohledu. Kurt nad ní dohlížel, vedl vyšetřování, ale přesto jsem jej ve vyprávění postrádal. Nebylo to úplně ono. Chyběla mi chemie veškerých postav. Příběh náboženských fanatiků mě sám o sobě bavil, ale i zde to mohlo být malinko více dotažené. Jako klad tak hodnotím hlavně fakt, že mi Linda vykreslila Kurta malinko jinak, než jsem jej vnímal jako čtenář předešlých knih.
Z nostalgie dávám slabší 3* a jsem rád, že H.Mankell napsal v sérii čtivější a napínavější příběhy.
Zbytečně zdlouhavé a místy nastavované krimi. Je štěstí, že se děj občas stočil i jinam než k rozpravám hlavního vyšetřovatele nad jeho super klobásou, k hektolitrům vypitého alkoholu, večerním drinkům v županu a tunám jídla. Evert Bäckström si mě svým vtipem a svérázným hodnocením veškerého dění vůbec nezískal. Doslova jsem k této postavě cítil odpor. Kdyby nebylo několika zajímavých pasáží ve druhé polovině knížky, bylo by mé hodnocení určitě nižší. Za mě velmi slabé 3*
Před Kalypso jsem bohužel nečetl první díl série s Fredrikem Beierem, a proto mi možná nějaké vztahy a dějové linky unikly. Přesto si dovolím tvrdit, že největší slabinou této série je právě hlavní hrdina. Přiznám se, že jsem Fredrikovi za celou dobu nepřišel na chuť a jeho chování mě vyloženě štvalo. Jde o emočně nevyrovnaného detektiva, který jedná chaoticky, skoro až amatérsky a většinou na vlastní pěst. Stejně jako v mnoha ohledech podobný H.Hole od J.Nesba má problémy s léky, chlastem a nečekaně i v osobním životě. Ženy mu nějakým způsobem však nedokážou odolat. (To musí být jeho knírkem v kombinaci s dokonalým čichem, který by mohl detektivovi závidět i dobře cvičený pes. Fredrik Beier je takový norský fousek v lidském provedení) Prostě super detektiv, kterého chcete mít za parťáka :-)
Krátké kapitoly ději pomohly, ale flashbacky volil autor v některých případech dost necitlivě a v mých očích to ději spíše škodilo, i-když šlo o zajímavé a nosné téma. Jako již tradičně, při čtení severské krimi, na mě neudělal dojem závěr. Nedostavilo se to napětí, ze kterého by mi spadla brada. Spíše se dostavilo opět ťukání na čelo a kroucení hlavou nad počínáním lidí. Celkově hodnotím knihu za slabší 3*. Autorovi dám šanci u 3.dílu a poté se rozhodnu, zda má vůbec smysl číst díl první
Pro mě jednoznačně milé překvapení, kdy jsem od knihy zpočátku moc neočekával a nakonec jsem dostal pěkný historický román. Autor mě svým stylem vyprávění dokázal rychle zaujmout a druhou polovinou knížky mně udělal radost. Mám totiž rád bitvy a těch zde bylo opravdu dost.
Nejsem zrovna fanoušek Prince, a proto bych se k této biografii určitě nedostal, kdyby nešlo o "dárek" k zakoupeným jiným knihám.
Zpracování knihy je pěkné, fotky jsou super, ale informativně mi to přišlo spíš jako taková jednohubka :-)
Po grafické stránce velmi pěkná knížka, doplněná velkým množstvím hezkých fotek. Jednotlivé kapitoly rozdělené mezi 3 hlavní aktéry výpravy na Srí Lanku jsem přečetl s neuvěřitelným zaujetím. Občas jsem se zamyslel, někdy zasnil a lituji, že knížka byla tak strašně krátká. 4 hvězdičky dávám proto, že toto vydání (i-když obsahuje krátké dovětky), mi přijde nějak nedokončená (o něco ochucená). Přesto jde o velice příjemné čtení.
První knížku jsem zatím nečetl, nejsem ani veliký milovník motorek, ale dokáži ocenit kvalitní cestopis a to tato knížka dle mého opravdu je. Jawa kolem světa 2 je napsaná velmi čtivě, doplněná o krásné fotky a o plno zajímavých faktů o Austrálii. Jako motorkářský analfabet jsem zvládl se zaujetím číst i pasáže o technických údajích Jawy či potkávaných motorkách. ( Přiznám se,že jsem opravdu nevěděl, která bije :-) ). Nejvíce se mi ale líbil autorův humor a jeho popis lidí, které na cestě potkal. Díky této knížce si možná také navíc někde seženu cestopis od doktora Václava Potužníka :-)
Něco podobného bych opravdu rád jednou zažil. Prozkoumávat svět, poznávat zajímavé lidi a řešit krizové situace, kdy člověk pozná trochu více sám sebe. Jízda ve třech je super, ale z vlastní zkušenosti vím, že to přinese občas dost slušnou ponorku, kdy si člověk musí od ostatních na chvilku odfrknout. Kdybych hodnotil pouze dobrodružnou cestu kolem světa, kdy si tři kamarádi plní bláznivý sen po jednom propitém večírku, tak musím dát jasných 5 hvězdiček. Styl psaní mi však občas trošku vadil a a z počátku jsem měl veliký problém rozlišit, kdo je kdo. Nejsem navíc moc zastáncem toho, kdy je většina zážitků spojena s alkoholem. Ale chápu, že popis krajiny či nějaký ten výšlap by nebyl čtivý. Závěr knihy byl již dost uspěchaný a bylo zde dost znát, že bez sponzora a různých rozhovorů v TV, novinách či rádiu by takto nákladný trip nešel uskutečnit.