Prateri komentáře u knih
Zdolán další díl - a těch mrtvých při těch střetech! Já si dám pauzu, než začnu číst pokračování.
Taková předvídatelná oddechovka, kterou jsem už nutně potřebovala, abych si odpočinula od knih se smutným koncem. Je to dobrá kniha pro ty, co milují romantiku.
Pekelná kuchyně - název sám napovídá, že bude v knize pěkné horko. Horko je tam, napětí také, lidé v ohrožení, konec jiný než se při četbě nabízí, což tušíte, protože pan Deaver to ani jinak neumí.
Kniha se chlubí na přebalu značkou Světový bestseller. Pokud je takto označeno nějaké literární dílo, mám o něm úplně jiné představy. Manželská smlouva svým obsahem i slohem je kniha průměrná. Ale je to jen můj názor.
Povídky moc nečtu, toto byla výjimka, dobrá výjimka:-). Přesto, že jsou ponuré, líbily se mi.
Žít v Římě na samém počátku našeho letopočtu bylo o život. Znelíbit se, nebo mít velký majetek vedlo k jisté smrti, mnohdy na základě vynuceného doznání. Asistovaná sebevražda se vlastně rovnala vraždě. A pokud se Římané zrovna nevraždí, tak je určitě najdete při tělesných radovánkách. Život otroka tam není život :-((.
Přesto některé věty našly místo v mém sešitě citátů.
Máte-li rádi historické romány, neváhejte a přečtěte si Neronův Řím a Nero a smrt.
Jako oddychovka dobré, ale žádné veledílko to není. Noru Roberts čtu ráda, ale poslední dobu nemám nějak štěstí na její knihy. Souhlasím se Suzy, je to na 3,5 hvězdičky.
Přečetla jsem za den. Bylo to takové lehké počteníčko, lehce napsané. Pobavilo a hlavně mě seznámilo s anglickou spisovatelkou, o které jsem neměla tušení. Žádné složité čtení, ale na odpočinek dobré.
Možná, že bych dala i pět *, kdybych se dozvěděla, co skrývala minulost doktorky Lydie.
No, umí psát lépe paní Robertsová. Její knihy čtu ráda, ale tuhle jsem protrpěla.
Tak to se mi líbilo. Možná, že to není literární skvost, ale knížka mě pěkně držela ve svém zajetí. U mne je to za 5*.
Pravda je, že celým příběhem se nesl vývoj politiky v Egyptě 20. století. Taky to moc nemusím, ale přesto kromě zajímavého života hlavních postav, což bylo napínavé a čtivé, mi uvízlo v hlavě i něco informací o životě a postoji Egypta ke světu. Ještě mě to donutilo podívat se na internet, jestli politické události v knize byly pravdivé.
"Žila jsem již před staletími" tentokrát po česku - přečtené jsem měla za chvíli. Nesrovnávám to s knihou paní Erskinové, ale čtivé je to také a navíc, minulé životy je moje oblíbené téma. Byli už jsme jednou na tomto světě a máme ještě v tomto životě nějaký dluh z minulého, který musíme splatit? Kdoví.
Vražda pro mě zůstane vraždou a sebelepší motiv na tom nic nezmění.
Vraha v knihách předem znát nemusím, armády minulého i současného století s jejich praktikami ve jménu jakési války, tak to už nemusím vůbec. Ale dočetla jsem. Napsané a popsané je to tak, jak to pan Patterson umí.
Soudní antropoložka, kus kosti a máme příběh detektivní. Tady je na kostičce rýha, tady skvrnka a za chvíli už víme, komu stehno patří. Úžasná práce.
Jména mi taky dala zabrat, musela jsem dělat pokaždé inventuru postav, když jsem začala číst, ale stejně si nejsem úplně jistá, že jsem ty kosti správně přiřadila :-)).
První třetina knihy mě nijak nenadchla. Dokonce mi blesklo hlavou, jestli ta neustále popisovaná nespokojenost bude pokračovat ještě pár stránek, tak knihu odložím. Další děj už celou situaci měnil, a to už jsem četla s větším zájmem.
Ještě že tam byli ti dva zdravotníci - američtí supermani. Jinak by děj knihy skončil po pár stránkách a bylo by po zábavě :o))).
Život i vyjadřování Esterky drsné, ale lhala bych, kdybych napsala, že jsem se nebavila.