Profesorskey komentáře u knih

Trilogii jsem přečetl jedním dechem a musím uznat, že už dlouho se mi nečetlo něco tak hezky. Není to těžká literatura. Je napsaná líbivým, úsečným a stručným jazykem, který se lehce překlání do představ a jsem moc rád, že třetí díl není výjimkou. Myslím, že není co dodat. Pokud se vám líbily první dva díly, tento nezklame. P.S. Jsem tu sám, kdo si myslí, že se zfilmování této knihy opravdu povedlo?

4 10.03.2023

Vždy, když jedu metrem, si představuji Arťoma s náboji v kapse a s puškou ve zpocených, roztřesených rukách. Záhadné dunění z potrubí, které značí temnotu... a ta se blíží... cítíš ji i ty za sebou. Tak utíkej!

První díl Metra se mi při čtení hodně líbil. Stále se něco děje, příhody jsou svižné, atmosféra výživná, vyvrcholení je parádní. Ale po rozležení děje v hlavě po dočtení jsem přišel na zajímavou věc. Každá stanice je jako krátká povídka, která má svůj začátek, konec, a příběh. Ono to při čtení funguje náramně - "hej kámo, další stanice, tahle je zaplavená, paráda. Lidi tu nemají co žrát, hustý, co se tady asi stane..." a pak "cože, tady se kradou děti? A co se to pohybuje ve stínech...". Jenže při pohledu na dílo jako celek je to spíše negativum. Každá vedlejší postava je totiž absolutně plochá, protože přechází z jednoho příběhu (z jedné stanice) do druhé a z mého pohledu si nenese vůbec nic. Je to jako hrát hru, ve které řešíte v každé epizodě nějaké jiné rébusy (to jsou jednotlivé stanice), ve kterých vám občas pomůže nápověda se jménem vedlejší postavy. Za mě osobně tedy lehká oddychovka s pronikavou atmosférou.

4 02.12.2022

Promiňte, ale nemohu hodnotit hvězdami, přijde mi to nemístné. Nečekejte žádný koncentrační brak, tohle je vážně něco jiného. Je to silnější, depresivnější, popisnější, překvapivější a bolestivější než všechno, co bylo o koncentračních táborech sepsáno. Pan Pahor, ať odpočívá v pokoji, klade ve vzpomínkách ty správné otázky. Svým výborným slohem popisuje absolutní marnost časů v táboře a při přesunech. A já tímto dílem končím s tématikou koncentračních táborů.

Jsem zase zpátky u staré party kámošů, sedíme ve squatu jednoho z nás na matracích. Na zemi káva, čaj, cola a pivo. Před námi je další z mnoha zabitých víkendů. Gamemaster vypráví příběh, máme hornet-drony, ke kterým přiděláváme malé nálože, abychom spáchali atentát na obézního mafiána, za kterýho dostaneme tu hromadu kreditů. Nikdo z nás netuší, že ten cyb-ork, který dělal hlídače u lidskýho prodejce, nás napíchnul a že do nižších částí budov právě vchází banda mafiánských přisluhovačů s jediným cílem. Vymazat nás.

Sakra! Tohle byla jízda. Mladí dneška mají počítačový Cyberpunk, my jsme měli Shadowrun.

Nejedná se o knihu jako takovou, jsou to pravidla hry na hrdiny v cyber-punk prostředí. Vzpomínám, jak jsem se před patnácti lety na střední dostal k druhé edici pravidel po několika letech hraní dračího doupěte a absolutně mě uchvátilo provedení a především svět. No nedávno jsem se dostal k anglickému vydání již páté edice a musím říci, že se hodně věcí změnilo. Komentář níže patří k páté edici.

Na grafickém zpracování se dámy a pánové z Topps a Catalyst game labu neskutečně vyřádili. Je absolutně krutopřísný. Herní systém obdržel balíček změn, ale jelikož již v mém okolí nejsou lidé, kteří by si rádi zahráli, nemohu soudit zda k lepšímu, či horšímu. Co zůstává faktem je to, že jsem měl před sebou 466 stran popisů, pravidel a tabulek, které popisují od světa, ve kterém se děj odehrává (geografii, historii, politiku, hudbu, sekty a další), přes klasický výběr metatypu a atributů, po tabulky plavání, skákání, řízení, střelby k vybavení. Jen najít pár přátel, určit gamemastera a hrát. Ale to už je pryč. Tenhle čas už je pryč.

3 20.06.2023

Příběh, který byl nespočetněkrát zfilmován, parafrázován i knižně zpracován. Příběh, jehož myšlenky jsou aktuální do dnešních dnů a nejspíše i aktuální budou. Je člověk zodpovědný za své dílo? Má člověk právo zničit to, co vytvořil? A kdy nám dojde, že i ten nejlepší vědecký výstup může být využit k ničení? Za mě osobně nutné přečíst.

3 17.06.2023

(SPOILER) Tato kniha spíše než finance popisuje určitou filozofii, kterou je možné aplikovat na ekonomické stránky života. Určitě to není svatý text, ani návod ke zbohatnutí. V následujících řádcích se pokusím popsat některé stěžejní myšlenky díla:

1) Největším dříčem v životě je váš mozek. Učte se a vzdělávejte se (Kiyosaki zdůrazňuje především vzdělání v oboru financí, psychologie, komunikace, prodeje a v oblasti vašeho zájmu)

2) Budujte zdroje nepodmíněného příjmu. Ať to jsou investice do cenných papírů, spořící účty, nemovitosti generující zisk, autorská činnost, nebo podnikání, u kterého nemusíte být osobně.

3) Naučte se rozlišit reálná aktiva a pasiva. Pokud vám něco přináší dodatečné peníze, je to aktivum. Pokud vám to peníze z rozpočtu odčerpává, je to pasivum. A snažte se získávat aktiva.

4) Pokud máte problém s penězi, možná není na straně příjmu, ale na straně výdajů. Naučte se žít skromně a nekupujte blbosti, které spadnou do položky pasiv a budou vám každý měsíc odčerpávat peníze z rozpočtu.

5) Bohatství není obnos na účtu, ale doba, po kterou nemusíte pracovat a přesto máte příjem. Pokud dokážete z nepodmíněného příjmu pokrýt své životní náklady, jste bohatí.

6) Hleďte si svého, makejte, dřete a dokončujte. Pokud budete mít vizi na vytvoření nepodmíněného příjmu, tak budete o to víc dřít, abyste si ji vytvořili.

7) Zaměřte se na to, co vám působí radost.

Bylo tam toho víc, ale myslím, že je to vystihnuté dostatečně. Teď k mému osobnímu hodnocení. Knize se musí nechat, že zaznamenala úspěch. Stěžejní myšlenky jsou napsané dostatečně laicky, aby je pochopil i teenager. Kniha sama o sobě popisuje důležitost vzdělání, šíře záběru vašeho vědění, a především nutnost tvorby nepodmíněného příjmu. Stejně jako většina naučných knih se zamotává do nutnosti určitého počtu stran. Některé věci a myšlenky se v díle opakují tolikrát, že to člověka prostě nebaví. Odpustit si ty zbytečné části a plky, nadbytečnou vatu, tak by to byla příjemná padesátistránková stručná brožurka, která jde přímo k věci. Nedám méně hvězd, protože myšlenky v knize jsou vlastně fajn. Nedám více, protože to šlo udělat stručněji a lépe.

3 22.05.2023

Ale jako vážně, čekal jsem víc. Tím nechci říct, že by to bylo špatné. Je to taková ta první kapitola, která seznamuje s postavami a dějem a to je možná ten problém. Co se týče základní myšlenky, tak si propojte filmy Pozemšťan a Univerzální voják, zabalte to do krve ve stylu Loba, a máte prvoplánovou řezničinu. BRSRKR! vol. 1 nicméně trochu zklamal. Ale přesto se těším na druhý díl.

3 20.05.2023

Možná je to mým současným rozpoložením, kdy jsem chtěl číst jednoduchý, čtivý příběh ze soft sci-fi prostředí, že musím dát takto vysoké hodnocení. Jazyk knihy je velmi jednoduchý, sestává z krátkých vět, které dodávají na svižnosti akce. Krátké kapitoly, které jsou běžně ukončené tak, že vás donutí číst hned tu další, fungují na stejném principu. Nadechnete se a po sto stránkách zjistíte, že vás kniha polapila. Jazykově opravdu nečekejte nějaké světoborné dílo, je to lehké pošimrávání jazyka, které zvládnou bez problému i náctiletí, což nevidím jako mínus (prostě je to jednodušší četba, a co jako?).

Děj má v sobě lásku rodiny, je zde náznak milostného trojúhelníku, který se snaží hlavní postava vyřešit. Ta je někdy zmatená, což se dá pochopit u tak mladé holčiny. Já osobně oceňuji autorčinu snahu popsat nestálost, zmatenost, rozpolcenost duše teenagera a dívky k tomu. Prostředí je velmi líbivé, užil jsem si jak pasáže z měst, tak i popisy přírody.

Za mě osobně odpočinková četba. Pokud chcete něco lehkého, co do vás spadne a zanechá takové to hřejivé "ach" někde uvnitř v duši, vřele doporučuji.

3 26.02.2023

O životě, o práci a o setkání se smrtkou. Ať už ke knize přistoupíte s tím, že se chcete naučit řemeslu psaní, nebo se chcete dozvědět něco nového o vašem oblíbeném spisovateli, nebudete zklamaní. Opravdu stojí za přečtení. Proč tedy nedávám plný počet hvězd? To je způsobené příslibem krátkosti, který je učiněn na začátku knihy. Osobně si myslím, že některé myšlenky šly zestručnit a jiné by zasloužily více prostoru.

3 25.12.2022

Znám literární díla, která jsou skvělá, smělá, úžasná až dechberoucí... a pak jsou tu Strážci. Orgasmická příběhově literární a malebná exploze, která uchvátí smysly a nepustí ani po dočtení.

3 12.12.2022

"Bomba" je bomba. Komiks popisující zrod atomové bomby od dinosaurů, přes vědecká esa své doby, druhou světovou válku, po následky a počátek studené války. Prostě a jednoduše je skvělá.

3 27.11.2022

Glukhovsky se mi pomalu ale jistě zapisuje do mozku jako dobrý vypravěč žánru post-apo. Stanoviště mi po přečtení přijde jako trochu delší povídka, která zabaví při deštivém víkendu. Neurazí, ale ani nějak překvapivě nenadchne. Text příjemně plyne, děj graduje, a ač se jedná o první díl, tak je i dobře a dostatečně ukončen. Autor znovu vsází na osvědčenou kartu - máme tu železniční most, který překonává neprostupnou jedovatou hraniční řeku, ze které stoupá leptající žlutá mlha. Ale z druhé strany něco přichází... něco, co vysvětlí minulost. Něco, co je třeba pochopit a možná i zastavit. PS: pokud nemáte rádi fanatické náboženské pindy, sáhněte po něčem jiném.

2 15.06.2024

"Když pohladíte trpaslíka, prý to přináší štěstí. Představte si, kolik štěstí by vám přineslo, kdybyste trpaslíkovi vykouřili..."

No prostě kniha citátů Tyriona. Nic víc, nic míň. Už nějak přivykám tomu, že existují knížky, které parazitují na úspěchu jiných děl. Peníze hýbou i knižním světem. Popravdě ale tohle je lepší než "Hra o trůny ve světě podnikání". Co přijde příště "Hra o postel - kamasutra z Hry o trůny", ve které se bude popisovat styk sourozenců jako supr věc?

Toto dílko je nicméně celkem zábavné, protože Tyrion je jedna z nejzajímavějších postav ve Hře.

2 07.04.2024

Je to rychlé, svižné, akční, odpočinkové, vlastně dobré. Je to znovu takové, že by se to dalo zfilmovat jako celovečerák Startreku. Tak proč to hodnocení? Protože to není tak dobré jako první dva díly. Opravdu mám pocit, že se to kvalitou ani vzdáleně nepřibližuje prvním dílům - nebo mi to jen přijde, protože jsem Maříkem již přesycen? Nevím. Ale když máte za sebou první dva díly, určitě se vrhněte i do tohoto. Teď si dám kávu a vrhnu se na Mrtvou zónu.

Cením: Snahu o diplomatickou linku, dvě kapitoly ze strany korzárů.
Necením: Rychlý přesun od diplomacie k řezničině (je to škoda).

2 06.04.2024

Docela blbost, která mě ale přivedla k malému zamyšlení. Nežijí masy lidí dobrovolně svůj život "prsa"? Nezabíjíme čas bezcílnou aktivitou, která poskytuje chvilkovou rozkoš nevedoucí k uspokojení? A neničíme svůj potenciál, který máme v rukou, do té míry, jako bychom ty ruce neměli? Neoddáváme se sexu, který nedosahuje té fáze úchylnosti, kterou potřebujeme, ale o kterou si nedokážeme říci? Neuznáváme a nesoudíme lidi ve svém okolí absolutně špatně? Nejsou ty největší pilíře morality, které známe, jen masky zastírající stejné bestie a posměcháčky, kterými jsou i ostatní a my samotní?

Moje první kniha roku 2024 a určitě poslední od pana Philipa Rotha. Nějak nesedlo, jako čtenář jsem tam složitě hledal věci, které nevím, jestli tam byly. A vlastně nevím, co tím chtěl autor říci.

2 01.01.2024

Rozhodně lepší než první díl, ale... ALE... Vetřelci jsou tu jen loutky bez duše, které sprovodíte ze světa jednou kulkou a se slovy "táhni do hajzlu". Kde jsou ty potvůrky schovávající se ve stínech, v šachtách, čekající na svůj okamžik? A kde je ta "stanice hrůzy"?

Nicméně jsme dostali alespoň solidní přímočarou military sci-fi se zelenými mozky, která vlastně neurazí, ale ani nějak extra nenadchne.

2 26.10.2023

Atmosféra vzhledem k současnému dění stahuje zadek, že bych s ním mohl štípat pětku drát. Ale jinak se jedná o prvoplánovou putovní řezničinu.

2 07.10.2023

(SPOILER) Kniha, která populární formou představuje antické stoické filozofy. No, populární formou... Občasné použití vulgarismu a caps locku společně s vykřičníkem, a také vyzývání k okamžité akci, může být populární a chtěné tak pro náctiletého mladíka, ale pro mě to bylo otravné. Zároveň, pokud knihu budete číst, opravdu se zamyslete nad každou kapitolou. Čtěte ji pořádně a zjistíte, že 90 % odstavců je parafrází jedné myšlenky. Vlastně myšlenka díla by se dala shrnout do několika vět, které níže napíšu. Představené myšlenky, které vychází ze stoiků, jsou dobré, ale v tomto bych vám raději doporučil William Irvine - Jak žít dobrý život. Tato kniha myšlenky představuje v hrubé stoické realitě, která je pro tento typ publikací lepší. Pokud přemýšlíte, že si knihu "odserte se" koupíte, níže vám popíšu vlastně vše, co se z knihy dozvíte:

1. při přemýšlení o sobě, nepoužívejte budoucí čas, ale přítomný. Jak nepřemýšlet: "Já bych chtěl, já budu cvičit, já začnu podnikat". Jak přemýšlet: "Já jsem, já chci, já podnikám". To váš mozek naprogramuje k okamžité práci, ne k odložení cíle do budoucna.

2. pokládejte si otázky, které začínají slovy "jsem ochotný", či "jsem neochotný". Upřímnou odpovědí na otázky zjistíte, co vlastně chcete a převezmete zodpovědnost za to, čím jste. Vymaníte se ze soudů ostatních, rodičů, výchovy, společnosti.

3. vyhráváte ve věcech, které si myslíte. Když se budete strachovat, že se rozejdete, a když o tom budete stále přemýšlet, a nakonec se rozejdete, tak jste vyhráli. Proto nepřemýšlejte negativně. Stane se to, nad čím přemýšlíte a jak o tom přemýšlíte. Mozek a slova v něm řídí naše nálady a ty naše činy.

4. nesnažte se kontrolovat věci, které kontrolovat nelze. Jediné, co můžete kontrolovat, jsou vaše myšlenky a činy.

5. Činy mohou řídit myšlenky. Jste tím, co děláte, ne tím, co si myslíte. Proto konejte.

6. Motivace je k ničemu, důležitější je disciplína a vytrvalost. Cíle nedosáhnete hned, je potřeba dělat malé kroky kupředu a být vytrvalý.

7. Uvědomte si, že umřete. Že nevíte kdy. Že se věci mohou úplně podělat. A že nic není jisté. Pak nebudete tolik překvapení, když se to stane a zároveň si budete víc vážit toho, co máte a koho máte.

A to je vše.

2 04.07.2023

To je ta moc žen v životě muže. Jsou hybatelem tužeb. Jsou nevyřčenými motivy, které nás vedou k cílům. Jsou naší spásou. I zkázou. Záleží, na kterou narazíte. A sakra, při čtení tohoto uměleckého díla, a že tam toho čtení je o dost víc než v předešlém díle, si to uvědomíte. Trochu slabší než předchozí díl s Marvem, ale přesto libová černobílá parádička.

2 11.06.2023

Chápu, proč kniha dostala ocenění. Některé pasáže jsou naprosto geniální. Jiné naprosto otravné. Některé úsměvné k puknutí. Jiné depresivní k utonutí. Jako celek to kupodivu funguje. Ale není to můj šálek kávy.

2 18.03.2023