Prokrastinuji komentáře u knih
Lidičkové, tohle je ten druh komiksů, který mě nikdy neomrzí! Příběh Nicka a Charlieho pokračuje školním výletem do Paříže (miluju knihy, které se odehrávají v Paříži????!). Čeká na ně rozhodnutí, jak budou postupovat v odhalení jejich vztahu pro rodinu, přátelé a celkově “celý svět”. Autorka do toho nenásilné a skoro nenápadně otvírá velice lehce a opatrně další závažná témata - čímž mě velice příjemně překvapila a po tom konci bych se nejraději ihned vrhla na čtvrtý díl. Srdcerváči si stále drží svůj status feel good příběhu, při jehož čtení své usmíváte od ucha k uchu a v pohodě všechny se starosti vypustíte. Nemám tomu, co vytknout a všem moc doporučuju! Rozhodně mám v plánu někdy do budoucna sáhnout i po dalším autorčině příběhu❤️
Jako vždycky (když recenzuji thriller) zmíním, že tohle není můj dominantní/vyhledávaný žánr, ale když už sem tam po nějakém sáhnu, většinou mě dost baví a čtení si užívám. No a jinak tomu nebylo ani u knihy Poslední slova. A pokud náhodou thrillery také nejsou tahounem ve vaší žánrové rutině, dovolte mi jednou větou schrnout, proč si zrovna tuhle ale opravdu musíte přečíst…
Hlavní hrdinka napíše negativní recenzi na knihu, a autor knihy se ji za to následně pokouší zabít.
Uznejte, že tohle je prostě thriller pro všechny zapálené knihomoly. Jak dopadne Vám prozratovat nebudu, ale připravte si pevné nervy - já se samozřejmě nejvíce bála o němou tvář - pejska Lajku (ano, je pojmenovaná po první psí kosmonautce). O zvraty tady není nouze, až vás jimi autor ke konci možná trochu přehlíží Ale jinak nemám knize co vytknout. Poslech jsem si moc užila.
Moje hodnocení: 4,5/5
Tato audiokniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectviluxor a @tembr_audioknihy za účelem recenze. #spoluprace
Nezalekněte se - je to celkem bichle, ale stránky vám budou mizet pod rukama a čtení si užijete od první do poslední stránky! Mezi hlavním párem byla neuvěřitelná chemie od první interakce. Ani jeden není dokonalý - máme tady plus size hrdinku, psychické problémy,... A pozor spicy scény jsou tady fakt hot! U nás vydal překlad Baronet, a já jejich produkci prostě miluju :D
Tak tahle kniha je moje nové guilty pleaseru, aneb vím, že má svoje mouchy, ale já tomu příběhu přesto naprosto propadla :D
Hlavní hrdince Corvině se po smrti matky zhroutí svět, ale obrdží přijímací dopis z tajemné univerzity Nikdyvíce. Tady potkává Vada Deverella, a něco je k sobě nezadržitelně táhne, i když by spolu vlastně být neměli - jejich vztah je zakázaný. Ještě bych mohla zmínit, že se na starém hradě, kde univerita sídlí, ztrácejí studenti.
Tohle je skvělá, na podzim jako dělaná, gotická spicy romance. To čtení, které chcete mít po ruce, když je venku sychravé počasí :D
Ašak pokud bych mohla doporučit, a troufnete si, sáhněte po originále v angličtině, který je u nás lehce sehnatelný
B-O-Ž-Í-Č-K-U! Tak tohle bylo dokonalé!!!
Knihu jsem si vzala jen tak namátkou na recenzi, když mi ji nabídli, a já si v rychlosti prolétla anotaci (jindy dělám hodinové researche a důkladně si promýšlím, zda kniha stojí za můj čas - a že tahle teda stála, to vám povím!)… Řeknu vám, že tohle byl jackpot! a měla jsem štěstí na skvělý romantasy příběh. Divím se, že jsem o něm neslyšela víc už dříve.
Připravte se na magii, neohroženou hrdinku, hate to love romantiku (která je sice slow burn, ale rozhodně v ní nechybí nějaké to „koření“), pletichaření, tajemství,… Je toho hodně. Tahle kniha je nadupaná od začátku do konce, a já si její čtení moc užívala. Protože tady není nic jak se na první pohled může zdát.
Zamilovala jsem si Kana, romantickou linku, Arweninu ztřeštěnou kamarádku a celý ten nový svět plný magie a magických bytostí (ano, dojde i na draka, ale třeba i strigu?!).
Kniha vyšla oficiálně před pár dny a já vám ji moc doporučuji :D Myslím, že by mohla sednout fanouškům Ranhojičky, ACOTARu, Království hříšných či Studie jedu.
"Kdysi dávno jedna dívka zachránila prince, jemuž bylo souzeno umřít. Uslyšíte mnoho verzí tohoto příběhu a žádná nebude úplně přesná..."
Na tuhle knihu jsem se hodně těšila. Čekala jsem něco na styl mého milovaného Krutého prince od Holly Black - new adult romantasy s hate to love motivem. Navíc údajný retelling na Šípkovou růženku a dualog... ne počkej chyba xD Úplně nejhorší, co se může stát - je vydaná první kniha z plánované dualogie (očekáváte, že tam na konci jsou teda nějaké ty cliffy, abyste chtěli číst druhý díl), a vy se před čtením dozvíte, že autorka si to rozmyslela, a nechá to jako standalone (ehm, co ty cliffy? To jako budu číst něco, co není řádně ukončené??). Řeknu vám, že mi nálada číst tuhle knihu řádně zhořkla s tímhle poznáním. Musela jsem se ze začátku do čtení trochu nutit, ale po víc jak měsíci jsem nakonec knihu dočetla... :D
Asi takhle, já nemám ráda neuzavřené příběhy, takže se mi bytostně nelíbila představa, že tohle dočtu, a nebude to mít konec. Nakonec to tak hrozné nebylo :D Pokud máte rádi Kruťase, a Trnová královna vás láká, určitě tomu dejte šanci. Jen s tím, že tohle není řádně ukončené, je třeba k příběhu trochu jinak přistupovat... Je to jako když čtete dobrý příběh, a pak se vám vloudí do mysli "a teď by se mohlo stát tohle...". A pak ten příběh nedočtete, ale necháte ho žít vlastním životem ve Vaší hlavě.
Já osobně ocenila temnější atmosféru, a určitou poetičnost, která je vetkaná do psaní. Vedle ní je tady zároveň absence větší propracovanosti postav do stavu, aby vám byly více sympatické. Na druhou stranu, myšlenka, že Violet vlastně není až taková hrdinka jako potencionální záporačka, se mé temné dušičce líbila :D Jedná nepředvídatelně, a nevěří, že svět je spravedlivý. U prince Cyruse si budete říkat, že je vlastně se svým prokletím v zenu ( + flirtuje se všemi, a chce sex se všemi) - a to se stalo naposledy v jakém příběhu?! :D A co se romance mezi nimi týká, jak už tady někdo napsal, tohle není klasická pohádka - v tomhle příběhu princ nikoho nezachraňuje, a romantická stránka vývoje vztahu mezi hlavními postavami dostane bohužel méně prostoru.
Chci říct, že s touhle knihou mám dosti love to hate & hate to love vztah. Líbí se mi, ale zároveň jsem se pořád nepřenesla přes fakt, že zůstává "standalonem"...
„Můžeme se navzájem zničit, a udělali bychom to bez váhání.“
"Jen si to užij," řekl mi jednou otec. "Bude po všem dřív, než si to stihneš vůbec uvědomit."
Pro mě hodně očekávaná kniha, od autora jedinečné Smrtky, která se řadí mezi moje oblíbené knihy. Anotace zněla skvěle - máme tady hlavního hrdinu, který se ocitne v alternativních verzí svého života, kdy každá jedna je něčím odlišná. Jako velký bonus jsem navíc brala, že se jedná o standalone, a ne sérii. Čtení se mi trochu protáhlo, ale pravda je, že jsem si ho užila, a cítila napříč stránkami autorův styl vyprávění, který jsem si ve Smrtce tolik zamilovala. Co už mi moc neříkalo, a vlastně stále neříká, je americký fotbal, a ten protkává tenhle příběh od začátku do konce. Miluju filozofování, a líbí se mi, že autor nakousl hned několik problematických témat, kterým čelí současná společnost, ale přijde mi, že mohly být probrány krapet víc do hloubky. Podtrženo sečteno, je to moc fajn kniha, ale asi ne úplně nejlepší, co jsem kdy četla.
Začnu svou oblíbenou větou: "Detektivky moc nečtu." Tady bylo nicméně těch impulzů, proč po ni sáhnout více. Zaprvé mě zaujal název a obálka. Po přečtení i samotná anotace, a když jsem slyšela prvních pár minut z audioknihy, byla jak se říká ruka v rukávu, a já se rozhodla do tohohle příběhu ponořit. Než, ale budu pokračovat ve svém názoru, dovolte mi vás informovat, že...
Tato audiokniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectviluxor @tembr_audioknihy @audiolibrix za účelem recenze. #spoluprace
Ujišťuji vás, že takovýhle formát příběhu se jen tak nevidí. Vypravěčův humor oplývá místy až černým humorem. Dopředu vám sdělí, v jaké a té kapitole dojde k nějaké té vraždě, a že v této knize nenajdete jedinou erotickou scénu. Jistě, klasicky tady máme na začátku tělo... Vlastně těch těl je nakonec víc, a nechybí skupinka podezřelých. To všechno se děje v lyžařském středisku, a točí se kolem jedné nevšední rodinky.
Je asi jen jedna kniha, ke které bych si to jakž takž dovolila přirovnat, a to sice Úzkosti a jejich lidé od Fredrika Backmana. Obě mají humor, nechybí určitá situační absurdita, dostanete nějaké informace dopředu, a hledáte pachatele. Tím to, ale vcelku končí.
Osobně jsem se v audioknize místy ztrácela, a musela si určité pasáže přetáčet znovu. Hlas interpreta byl nicméně moc příjemný. Vidím to tak, že příběhu v podobě mluveného slova musíte věnovat stejnou pozornost jako tištěnému výtisku, aby vám nic neuniklo.
Každý v mé rodině někoho zabil bych doporučila všem, kteří hledají něco svěžího, a chtějí změnu v rutině standardně uchopeného stylu vyprávění.
Hodnotím 4/5
Čtvrté křídlo bych se nebála označit za knihu roku 2023. Snad každý, kdo miluje knihy, a pohybuje se na Instagramu nebo Tiktoku o ní už slyšel. Ke mně se dostaly hlavně pozitivní názory, a tak byla moje očekávání spíš vyšší.
Začátek nebyl špatný, ale chybělo tomu větší kouzlo. Svět mě zaujal, postava Violet mi byla sympatická, ale její love interesti mě nechávali chladnou. Potencionální milostný trojúhelník, kde se opakuje určitý vzorec z jiných knih. Xaden je taková vykrádačka Rhyse. Bohužel, když se autorka dostala do bodu “a teď je dám dohromady, jejich interakce pro mě byly křečovité, a ne úplně šťastně zvolené. Tu chemii jsem prostě nefeelovala.
Co musím vyzdvihnout jsou ale vedlejší postavy - Violetiny sourozenci, a přátelé. No a samozřejmě draci - ti jsou na téhle knížce to úplně nejlepší. Když došlo k rozřazování draků a jezdců, příběh mě strhl. Co se týká vzdělání, jakýkoliv student tady může kdykoliv umřít nebo být zavražděn, a nikdo ani nemrkne.
Osobně jsem z knihy nadšená. Označila bych to spíše jako NA.
Co se týká intimností, dala bych tomu dvě papričky.
Žena se usmála a vycenila na Laru rovné bílé zuby. “Ithicana je nebezpečné místo."
A já jsem nebezpečná žena, pomyslela si Lara.
Miluju trope domluveného sňatku, hate to love vztahy, a fantasy romance, takže tohle bylo něco pro mě :) Jasně, tu část “vezme si ho s myšlenkou, že ho později killne/rozloží jeho králoství/ - to už tady párkrát bylo zpracované, ale mně to zas tak nevadilo. Koneckonců, každej ten příběh je ve finále trochu jiný, a jakmile jsem se začetla, nešlo přestat. A bože jak jsem zase ponocovala :D Totálně jsem propadla tomu světu - ostrovy spojené mostem? A za mě i příjemná změna díky všem těm zvířátkům, které bych v reálném světě fakt nechtěla potkat O.O A na té obálce pořád vidím Halbranda a Galadriel z Prstenů moci - sorry not sorry, idk co bylo dřív (tipuju knihu), ale při čtení jsem si Arena a Laru reálně představovala jako ty herce. Jejich slovní přestřelky byly skvělý. Jen teda zmíním, že nevím proč, ale čekala jsem to víc spicy xD Na druhou stranu oceňuju, že je tady určitý (skoro až slow burn) building jejich vztahu. Samozřejmě celkově v příběhu nechybí akce, napětí, zrady a intrik :D Vím, že někteří ty samolepky nemají rádi, ale tohle je fakt pro fandy Maasové a Jennifer L. Armentrout.
4-4,5/5
“Je načase, aby nám naši nepřátelé přestali diktovat, jak máme žít..."
“Sen."
“Tak ho proměňme ve skutečnost."
Na překlad téhle knihy jsem se opravdu moc těšila, a měla určitá očekávání. Jasně, nečekala jsem druhé Dvory od Maas, ale obstojné NA fantasy, které si zamiluju. A to se tak nějak nestalo...
Tahle kniha nemá žádnou zbytečnou omáčku - cítím to tak, že autorka si vytyčila určité body&zvraty v zápletce, a za nimi si nekompromisně šla. Bohužel na mě to pak působí tak nějak instantně. Hlavní postavy se setkají hned v první kapitole, což by nemuselo být nutně špatně, kdyby to celé nepůsobilo tak nějak křečovitě. Jako čtenář víc než emoce vnímáte přehršel informací (mimochodem fakt bych ocenila mapu, myslím, že tahle kniha si o to vyloženě říkala) - a i když ten pak ustává, co se týká emocí postav, občas jsem pociťovala určitou absenci? Nevím...
Hale (28) je fae, princ Bastard z východního dvora, který při útoku na horský dvůr přišel o svou předurčenou, hledá svého přítele Raffiela - dědice Dvora ve vysokých horách, a chce aby mu Remy pomohla najít dva sesterské talismany, které by mohli pomoci v boji proti Nesmrtelné čepeli, kterou má v držení severní král Vostemur - hlavní padouch příběhu. Ví, že Remy přísahala Horskému dvoru věrnost, a v tomhle ohledu na ní apeluje. Všichni pociťují napětí, že se blíží další válka. Hale pro mě bohužel není adept na dalšího knižního manžílka, a jelikož on a Remy jsou hlavní postavy, je vám asi jasné, kam to bude směřovat...
Remy (19) je sirotek, rudá čarodějka, která přežila před třinácti lety masakr na Dvoře ve Vysokých horách, a potuluje se se svou novou rodinou, kterou tvoří dva hnědí čarodějové - Fenrin, který je pro ní jako bratr, a léčitelka Heather, která je jejich pěstounka. Bohužel, Remy mi jako postava vůbec nesedla. Možná to má být jejím nízkým věkem, ale přišla mi často jak vystřižená postava z YA příběhu, a těm já už moc neholduji.
Rudí čarodějové jsou v posledních letech aktivně pronásledováni a vražděni. Až by se zdálo, že Remy je možná poslední. Nicméně, na začátku knihy se dozvídáme, že hodně jejích lidí přežilo, a Rudý coven se shromažďuje. Mimochodem, horší fae se k Rudým chovali jako k sobě rovným, a to se ostatním fae, zvláště pak Vostemurovi, nelíbilo.
A proč se některým čarodějům říká Rudí? Máme tady celkově ještě zelené, modré a hnědé. Jejich magie se odlišuje v tom, na co mají nadání. Modří mají vize, zelení můžou nechat růst rostliny a plodiny. Hnědí mají nadání pro bylinky a léčitelství. Rudí umí pohybovat věcmi.
Z vedlejších postav pak musím zmínit i Carys a Orlí dvojčata - Talhana a Briatu. Carys a Briata boří mýty o tom, že schopní bojovníci jsou jen muži. Je to možná taková snaha autorky o feministickou vsuvku? :D Pro prince tyhle fae nejsou jen poddaní, ale i přátelé. Jsou typicky charismatičtí jako fae, ale i vtipní a neformální.
Co musím vyzdvihnout, a autorka to zvládla na výbornou je téma rodiny. Její toxicita, dysfunkce, absence, ale i to, že rodinu si můžeme najít - že naší rodinu nutně nemusí tvořit lidé, se kterými nás pojí krev. To je myšlenka, kterou i já irl zastávám. Prostupuje to celou knihou, a opravdu se mi to na příběhu líbilo.
A teď k minusům. Kromě toho, že jsem si nedokázala vybudovat vztah k ústřední dvojici, něco je na zápletce už od začátku předvídatelné, a celkově to není moc originální Nic, z čeho si sednete na zadek - nebo alespoň já si nesedla. Pokud ovšem nemáte fantasy s fae, potažmo vílami, tolik načtené, myslím, že by pro vás tahle kniha mohla obstojně fungovat.
Myslím, že je jasné, že knižní upíři a vlkodlaci prožívají návrat. Stmívání byla jednou ze dvou knižních sérií, které mě přivedly ke čtení, a odstartovaly mojí posedlost nadpřirozenými postavami. A jak teď tak koukám, začínající se vracet, a Třinácté znamení je jednou z mnoha překladových vlaštovek, které se dostávají k českým čtenářům.
Je to skvělá, erotikou nabitá, vlčí romance, a já si její čtením opravdu užila. Vytáhla mě ze čtecí krize, a četla se prakticky sama.
Ayla byla napůl člověk a napůl vlk, což ji smečka dávala dost sežrat. Občas se chovala trochu víc jako puberťačka, a já s ní měla trable to přiznávám. V něčem mi přišla trochu povrchní, a nemůžu říct, že bych si ji zrovna oblíbila. Co se týká Kadena, našeho sexy alfa samce, ten neměl chybu. Další knižní manžílek pro mě :D Jasně, popisů o tom jak je hot, je tam možná víc, než by bylo potřeba, ale sakra jo :D
Líbilo se mi, a bylo zajímavé, jak autorka rozdělila smečky podle znamení zvěrokruhu - jejich fungování, rituály, dovednosti Ten svět má dost potenciál, a je trochu škoda, že nebylo dáno ještě více prostoru, pro jeho popis, ale jedná se o první díl série, a já jsem zvědavá jak se bude dál vyvíjet.
Co bych vytkla, a trochu mi vadilo, byly při překladu nešťastně zvolené výrazy pro popis erotických scén. To pro mě trochu kazilo celkový dojem.
Koruna z kostí a zlata je už třetí díl v sérii Z krve a popela. Na první díl nedám dopustit, druhý mi přišel trochu zbytečně natahovaný, ale pořád jsem si čtení celkem užívala. Při čtení trojky mě bohužel dohnaly mé četné zdravotní problémy, a čtení se mi tedy dost protáhlo. I tady jsem si, ale při čtení užívala ty nezaměnitelné vibes, které nese autorčin styl psaní.
Byla to zase celkem jízda. Jasně, je to pořádná bichle, kterou byste někoho mohli ubít, a jasně, malé proškrtání by tomu asi neublížilo. Co musím vytknout je, že na některý pojmy/slovní spojení (např. „uzlíček nervů“, „nech mě hádat, máš otázku“, Poppino vyhrožování, že pobodá Case,…) jsem už začala být alergická xD V knize se až moc často opakují.
Trojka krásně navazuje tam, kde dvojka skončila. Máme tady další zvraty a další otázky, na které naši hrdinové jen těžko hledají odpovědi. Nechybí ani větší, či menší zrady, násilí, krev a intriky, a ano, pořád si myslím, že autorka miluje Upíří deníky :D
Díky tomu, že jsou tady zmínky o tom, co jsme se dozvěděli už v předchozích dílech, jsem neměla tolik problémy s orientací kdo, kdy, kde, co, proč a jak :D Přeci jenom jsou to opravdu bichličky, a s časovou prodlevou, se kterou u nás vycházejí, čtenáři na pár věcí můžou pozapomenout.
Fantasy svět je vymyšlen opravdu zajímavě, ale já začínám mít obavu, zda to autorka nedělá až moc velkém - aby se pak sama neztratila v té pavučině dějových linek, zvratů a nezodpovězených otázek. Protože se samozřejmě dozvídáme další nové informace, a je jich opravdu dost.
Co si na téhle sérii opravdu užívám je romantická linka mezi hlavními hrdiny. Jsou pro sebe navzájem vším, respektují se a jiskří to mezi nimi. Ještě musím zmínit Kierana, kterého mám díl od dílu radši - jeho postava mě prostě baví :D
3,5/5
"Není nutné celou situaci lakovat na růžovo, nemyslíš? Nejsi do mě zamilovaná, nejde ti o to, abych před tebou padl na kolena, vyznal ti nehynoucí lásku a žádal tě o ruku. Chceš orgasmus, ne prstýnek."
Pýthie je romantický příběh, s hate to love vztahem, zasazený do fantasy světa. Děj se odehrává na univerzitní půdě. Hlavní hrdinové Lis a Romain jsou oba pýthie - umí předpovídat budoucnost. Každý z nich má svou minulost a prožil určité trauma. Mají proto odlišné pohledy na svou kulturu a svět, a oba si malují svou budoucnost úplně jinak. Na popud Lisiných rodičů, je Romain přinucen snažit se přesvědčit Lis, aby v jejich světě setrvala a pokračovala v navazujícím studiu. Díky vizím a snům, Lis a Romain ví, že jejich osudy jsou propletené, a proto uzavřou celkem pikantní sázku.
Musím říct, že mě kniha neuvěřitelně bavila, a čtení jsem si užívala. Autorka vytvořila komplexní příběh, kdy vás ani nemusí napadnout, že jsou určité věci propojené, ale jsou. Navíc využila ve vyprávění skvělá přirovnání, takže jsem se i zasmála. Romain je takovej ten univerzitní týpek, nad kterým byste slintali a Lis je takovej vztahovej čumák :D musela jsem se smát jejím šíleným nápadům a nepovedeným pokusům jak ho svést. Fajn byly i vedlejší postavy a byla bych ráda, kdyby byla třeba i další kniha z pohledu Blanky :D
Pokud nebudete očekávat nadupanou fantasy, a máte rádi knihy německých autorek jako je třeba Mona Kasten, myslím, že vám tahle kniha sedne.
Řeknu vám, myslela jsem si, že přesně vím, co od knihy čekat, ale byla jsem (nutně podotknout, že mile) překvapená. I když jsem něco málo odhadla, stejně jsem si až do poslední chvíle nebyla jistá, jak to vlastně skončí. Vím, že někomu chybí popis výcviku, někomu nesedl překlad jmen, ale za mě je to skvělý, a vlastně bych na tom asi ani nic neměnila. A ano, je to kniha, která vám dost možná zabere jen dva dny na čtení, ale podle mě na vás přesto zvládne s přehledem zapůsobit stejně jako jiné, o dost popisnější, příběhy. Líbilo se mi morální dilema, před kterým Adéla v knize stojí, a vypadá to, že ať se rozhodne jakkoliv, někomu bude ve finále stejně ublíženo. A objevil se tady v romantické lince, taky jedem prvek, který mám v knihách dost ráda, ale nechci nikomu kazit překvapení :D
Pátá minuta je o nás představuje LGBT slowburn vztahovku z pera dvou šikovných českých autorek, které bravůrně zachytily vývoj a psychiku obou chlapců - jejich pocity a protloukání se každodenním životem, vztah s rodinou a vypořádávání se se zjištěním, že se jim líbí kluci.
Ethan i Kai měli svoje záliby, přednosti, ale i chyby a chovali se na svůj věk. Může se klidně stát, že na první dobrou vám nebudou úplně sympatičtí, ale jak je budete postupně poznávat, najdete si k nim cestu.
Začátek příběhu jsem vnímala depresivně, a celkově bych řekla že kniha si po celou dobu drží jakousi syrovou reálnost - což ale rozhodně není mínusem. Je skvělý, když se příběh na papíru, který čtete zdá být reálný, až máte pocit, že je reálný.
V téhle knižce se najde hned několik zajímavých myšlenek, a líbilo se mi, že oba kluci mají rádi knihy, zejména pak fantasy.
Co bych vytkla je určitá nepřehlednost, která nastává, když se na scéně objeví více postav. Ztrácela jsem se pak v tom, kdo co řekl.
Jako celek jde rozhodně o povedený počin a myšlenka páté minuty mi přišla zajímavá. I když jsem se ze začátku bála tloušťky, kniha se četla dobře a rozhodně nemáte pocit, že je tady něco zbytečně navíc.
Tohle duo autorů začínám mít fakt ráda :D První jsem četla Akta Illuminae, pak si odskočila k Nikdynoci (kterou psal Jay Kristoff sám), a pak se pustila do Aurory a teda za mě paráda.
Jako takhle nejsem kdovíjakej fanda do sci-fi - například číst takového Marťana pro mě bylo utrpení, ale sci-fi co spadá spíš do YA žánru? Jako třeba právě Akta Illuminae či Aurora? Sem s tím!
Připravte se teda na hodně charakteristický humor, který je pro tyhle dva autory typický, samozřejmě nechybí akce a skvělé postavy, se kterými jsme se seznámili už v prvním díle, ale ve dvojce se o nich dozvídáme další věci a máme šanci zase je o něco lépe poznat.
Očekávejte napětí, bitvy, trochu romantiky a hlavně pořádný cliffhanger.
Netrpělivě vyhlížím třetí díl T.T
Řeknu vám, tahle kniha je pořádná bichle, ale vůbec to nevadí, protože se čte dobře - děj odsýpá, a i když by někdo myslel, že to autorka celkem natahuje, všechno v knize má svůj smyl a řád. Tedy, myslím...
Řekla bych že se nám tady setkává Buffy s Locikou z Na vlásku - hlavní hrdinka Poppy má vlastnosti obou těchto fiktivních postav, ale je tam toho ještě krapet víc. Co se týká Hawkeyho Flynna (bože to sklonění jména) řeknu vám, že pořád nevím jaký na něj mám názor xD Nicméně souhlasím, že tahle kniha je jak dělaná pro fanoušky Sarah J. Maas - konec konců právě ústřední dvojce postav, jako by vypadla z pera tehle bestsellerové autorky - jsou to krásné (ehm jizvy nepočítám, pokud to někomu nesedí, berte v potaz tedy vnitřní krásu I guess) a silné postavy, které žijí ve světě, který rozdělila válka a ve kterém žijí smrtelníci, ale existují i nadpřirozené bytosti.
Celou knihu už od začátku prostupuje určitě sexuální napětí, samotný příběh vlastně začíná i v takovém zajímavém podniku, kde teče alkohol proudem, a kromě hraní karet, a sexu s náhodným cizincem, se můžete rovnou zůčastnit třeba i orgií. Je to vlastně taková cudnější swingers party. Hlavní hrdinka Poppy je Panna vyvolená bohy, která by na tomhle místě neměla nic dělat, jenže právě na tomhle místě se nachází a zde ji poprvé potkáváme a rovnou se setkáváme i s Hawkem Flynnem -lovcem, který je dobrý v zabíjení a je NEUVĚŘITELNĚ sexy - teda tak uvěřitelně, jak moc vám to dovolí představivost, protože přeci jen je to pořád kniha, ne nějaké vizuální médium.
Poppy vede dost skromný a uzavřený život, vždy skryta za závojem a odděná celá v bílém. Ne, že by to byla její volba. Nesmí se s nikým bavit a její obličej smí vidět jen její strážci, nejlepší přítelkyně Tawny a vévoda s vévodkyní, u kterých Poppy žije, protože je sirotek. O rodiče přišla během útoku kravenů - krvelačných příšer, které přicházejí s obávanou mlhou a zabije je jen rána do srdce nebo hlavy.
Už z anotace se dozvíte, že Hawke se stane Poppyným strážcem. Je mezi nimi chemie, a občas mě zaráželo jak moc do ní vlastně Hawke dělal - různé dvojsmyslné narážky, oslovení "princezno", nějaká ta tajná líbačka pod vrbou,... Jenže na všechno vrhá stín fakt, že se Temný (velkej zloduch, co prohrál Válku dvou králů) pokusil Poppy unést, na panství se najde zavražděná dívka, která v sobě nemá jedinou kapku krve, a autorka si pro čtenáře připravila ještě pořádnou dávku akce a zvratů, ale nebudem si zbytečně spoilerovat.
Jenže od cca strany 150 autorka začíná trousit drobečky, a pokud jste ve fantasy zběhlí, velice brzy vám dojde kam tím zhruba míří a proto strhávám jednu hvězdu. Nemohla jsem uvěřit, že si Poppy nebyla s to dát dvě a dvě dohromady v průběhu, ale celkově ji to trvalo i v moment, kdy už se ohalilo "jaké karty jsou na stole". Teda pořád si z toho konce nejsem jistá, zda to Poppy tak úplně pobrala... Autorka sice zvládá psát několikastránkové monology, ale když v tom Poppy začně mít guláš, vlatně sama nevím, co si mám myslet. Každopádně, kdyby drobečky k zápletce začala autorka trousit trochu později, c'mon má to přes 500 stran, možná bych si čtení užila ještě o krapet víc, a hlavně bych byla víc překvapená a šokovaná.
Rereadingy moc často nedělám, ale když se blíží seriál a kniha u nás vyšla v novém krásném paperback vydání, neváhala jsem. Přiznávám, že mám pořád slabost pro tajemné záporáky, ztracené hrdiny, kteří nevědí jak se dostat z friend zone a prastaré tajemné postavy, které znají odpovědi na všechny otázky. Ano, kniha je trochu předvídatelná a doplním, že i čtivá. Některé věci jsem si pamatovala a některé už vůbec, takže jsem si všechno měla možnost oživit. Líbila se mi stejně jako napoprvé? A víte vy, že vlastně asi jo :D jasně, vím, že jsou lidi co Grišu označují za horší průměr, ale mě učaroval tenhle příběh, svět, který autorka vybudovala a postavy, které buď miluju nebo nesnáším...
Na jednu stranu chápu, že některým lidem příběh nesedl, já osobně sama měla s hlavní hrdinkou Mei dost problémy a well, ta záležitost s polibkem... Do knihy jsem šla s tím, že potřebuju u něčeho vypnout, číst něco feel good, něco nad čím nemusím uvažovat a bude to sluníčkový. A ono to bylo vtipný - protože jsem očividně naladěná na stejný vlně jako autorka, ale zároveň jsem u toho 100% nevypla a někdy se můj mozek snažil dělat rozbory a pitvat určitý blbosti. Stoprocentně sluníčkový to teda rozhodně taky nebylo.
Na knize rozhodně oceňuju čtivost, krátký kapitoly s geniálníma názvama, vtipnost, zpracování knihy a příběhu pomocí zpráv a fotek, vše barevný, sem tam malá ilustrace a hlavně ty popkulturní odkazy byly prostě skvělý. Celkově se asi jedná o mojí úplně první čtenou feel good romaci a rozhodně chci tuhle žánrovou kolonku trochu blíž prozkoumat.