pucii komentáře u knih
Kniha měla velký úspěch. Příběhy jsem předčítávala na skautských táborech holkám před spaním, pak jsme měly chvilku a každá ze skautek se mohla vyjádřit, co si o příběhu myslí. Výklady jsem pak četla jen těm skautkám, co chtěly....
Pro mne byla kniha přínosná, k zamyšlení se. (Není to typ knihy, do které se člověk začte a nedokáže se odtrhnout, spíše přečte kousek a nějakou dobu trvá, než jej vstřebá.) Kniha je však na mne velmi náročná a některé části jsem ještě nedokázala pochopit - budu se k ní muset vrátit. Nicméně je nadčasová.
Nemohu napsat, že by mne kniha zklamala, neboť jsem od ní nic nečekala. Babička ji měla v knihovně a po její smrti jsem si knihovnu procházela a chtěla si přečíst pár knih tohoto autora. Také asi nemohu říci, že je nečitelná, pouze mne prostě nezaujala, tedy jsem četla a zpětně nemohu říci o čem. Zanechala ve mne stejný pocit, jako když jsem se učila na maturitu a byla jsem v takovém stresu, že se mi text neukládat do paměti. Ale tentokrát bez stresu. Možná je to stylem, každému sedne něco jiného.
Myslím si, že může pomoci při učení jak se modlit, jak/o co vlastně prosit a v důsledku i pomůže naslouchat a nacházet správnou cestu. Ale samozřejmě nejde to samo - je to jen návod a v praxi je to dost o sebezapření.
Tak tedy název knihy skutečně neklame, povídky jsou neobvyklého typu. Jak by řekl Jára Cimrman: krok stranou. Čtenář očekává, že se něco stane v ději, který se rozvíji. Ale ono ne, nestane se nic a povídka se zcela nečekaně ukončí. Nemohu tedy říci, že by se mi povídky nelíbily, ale jsou prostě "jiné". Jako bych začala vyprávět, že mi vlétla vosa do pití, člověk by očekával, že budu pokračovat o tom, jak mne bodla v krku, dusila jsem se, skončila jsem v nemocnici. Ale ne, místo tohoto konce bych řekla, že jsem ji teda vytáhla a šla spát.
Přiznávám, že nebýt autora, kterým je můj oblíbený herec, knihu bych patrně nečetla a nebo nedočetla, není to úplně můj typ. Ale na druhou stranu, když už jsem knihu z úcty k herci dočetla, byla jsem fakt ráda. Některé příběhy byly skutečně překvapivé. Tedy nebýt mého oblíbence by kniha měla asi o hvězdičku méně.
Určitě kvalitní literatura, jednotlivou látku autor probírá většinou od "základních" údajů, aby ověřil, že čtenář zná alespoň základ správně a tudíž bude dále látka pochopena správně. Samozřejmě je pak dobré si vše procvičit v praxi.
Knihu jsem četla dávno při škole - a teď už mi jen doma leží v hromádce prachu. :/
Tak se někomu podařilo pracovat tak, jako by se celý život jen bavil.
Peter v knize popisuje práci nosiče z trochu jiného úhlu, než si ji člověk představí po dovolené, na které se párkrát minul s nosičem. Vcelku zábavné čtení na odreagování. A taky velmi naučné, dozvíte se, jakým způsobem v Tatrách předpovídají počasí, či jak indikují sezónu, zdali je dobrá, velmi dobrá, nebo nestojí za nic :-) . A mnoho dalších velmi užitečných informací.
Hned v úvodu jsem se úplně zamotala do postav a pak i děje. Takže - musela jsem si pak doprovodně pouštět seriál, ať se zorientuju. Patrně to není chyba knihy, pouze je v ní mnoho postav. Ale já bych si během čtení musela kreslit rodokmen a mapu :-) .
Pro mne byla kniha velmi povzbudivá, možná až inspirativní. Holka, která neudělala vůbec nic převratného, nežila v nijak špatné době, umřela velmi mladá, a přesto její život nebyl marný. Někdy mne až mrazilo, co vše si ona dokázala odříci. Pro mne snad zcela nemožné, ačkoli mi nic nebrání....
Tuším, že to je stejné kniha, jako "Sám sobě psychiatrem", která je staršího data. Tedy pokud by někoho napadlo podobně jako mne číst obě, nemá to smysl. Pravděpodobně někomu může pomoci, pokud nic podobného ještě nečetl a o toto téma se nezajímal. Mne již nepřinesla moc nového. A také asi hodně záleží na tom, co vlastně člověk řeší. Tedy lidem s chronickým stresem z dnešní doby asi může pomoci. Stres z manipulace, citového vydírání, pronásledování a dlouhodobých přednášek je asi dost specifické téma. Tedy není divu, že nesplnila mé očekávání.
Na odreagování fakt pěkné, určitě bych se knihu nesnažila nijak analyzovat co se týče ideologií, náboženství a životního stylu, neboť si nemyslím, že to autor psal s tímto účelem. Myslím si, že to má být zábava na odreagování. Za běžných okolností bych si tuto knihu nepřečetla ani omylem, ale do nemocnice je to ideální. Přečteno za 1 den ležení na nemocničním lůžku pěkně nahlas i pro spoluležící. A teda ten dodatek autora byl na celé knize nejlepší.
V této době mi přijde zbyteční knihu kupovat - vše se dá dohledat na netu. Jedině dětem, pokud by jim to udělalo radost a zvýšilo starostlivost o křečka.
Jinak si myslím, že kniha obsahuje vše potřebné, co je vhodné vědět při chovu křečků. Otestováno na páru džungarů (ve zverimexu zakoupených jakožto dvě samice), z kterých postupem času vznikla farma o cca 40 křečcích.
Stále jsem si lámala hlavu, kde bych na stromě ráda bydlela. Asi to byla nějaká horní větev s terasou. Teď bych brala suterén bez schodů.
Jo, tak po přečtení této knihy jsem upustila od velkého snu "stát se popelářem" a začala snít o tom, jak pasu ovce :-) . Moc se mi líbila!
Mne kniha nijak neoslovila. Koupila jsem si ji po doporučení několika kamarádů protestantů, prý jak je to úžasná kniha. Nicméně mne vůbec neoslovila.
Kniha je psána formou čtení na každý den, měla by se číst 40 dní. Na každý den jsou úkoly k zamyšlení. V úvodu knihy je napsáno, že není náhodou, že se kniha dostala právě k Tobě a že je Tobě věnována. Já obecně knihy psané touto formou nemám ráda. Přijdou mi vnucující svůj názor či mystifikující. Přitom nevím, kde autor vzal tu jistotu, že to, co si on myslí, je skutečně tak, jak popisuje. Obecně mám raději příběhy motivující k zamyšlení. Či nějak podložené/vypozorované výchovné knihy, typu Pět jazyků lásky atp.