puczmeloun komentáře u knih

Kdysi hodně dávno jsem knihu četl - vypůjčenou z knihovny. A mnoho let ji intenzivně (spolu s knihu Strata) sháněl (vydavatel druhé vydání vylučoval, bohužel...). Nakonec se povedlo dlouhodobým monitoringem antikvariátů po celé ČR a jsem moc rád. Tahle knížka je totiž super. Pratchettova imaginace je tady naprosto neuvěřitelná - témat, nápadů, technologií, postav ras, planet atd. je tady tolik, že se v tom člověk až ztrácí. Jasně, příběh pak není úplně dopilovaný a ne vše je logické, ale čte se to skvěle. Celovesmírné tajemství* ve stylu série Stopařův průvodce Galaxií, jen dřívější než zmíněné dílo a vtipné jiným stylem. A navíc s velkou spoustou odkazů na budoucí Zeměplochy (Noc prasečí hlídky, Malí bohové, Klač...). Pro Pratchettova fanouška a čtenáře vyhledávající sci-fi dohromady je to takový malý splněný sen. :)

* Btw strašně mi to celé kromě knih Douglase Adamse připomínalo taky poslední fázi hry Spore a objevování tajemství Hrubešů, včetně divnoplanet poschovávaných ve vesmíru :)

2 20.10.2024

Vesmírný Baron Prášil... Hříčky s časem, náboženstvím, planetologií či technikou, ve svém výsledku ale jednoduše s lidstvím (člověka i mimozemšťana). Něco svou nápaditostí připomíná skvělého Pirxe, část je zase absurdně nesmyslná jako Kyberiáda. Knihu je tak nutno brát jako sbírku povídek s velmi různorodou skladbou, kde si přečtete velmi dobré příběhy o ovlivňování historie, časových paradoxech nebo vesmírné OSN přes pravděpodobně době poplatné vesmírné parodie náboženství nebo výrobních vztahů po podivné absurdní části spletené hned z několika témat a příběhů (především druhá polovina knihy).

Každopádně představivost a schopnost vypíchnout zajímavé věci Lemovi rozhodně nechybí: "Duismus hlásá, že každý život zná dvě smrti, přední a zadní, tedy tu z doby před narozením a tu po agonii. Dichtonští teologové se údivem chytali za záklopky, když se ode mě později dověděli, že my na Zemi neuvažujeme tímto způsobem a že existují církve, které zajímá jen jediný, totiž zadní, posmrtný život. Nemohli pochopit, proč je lidem nepříjemné myslet na to, že jednou nebudou, a není jim stejně tak nepříjemné myslet na to, že předtím nikdy nebyli."

2 20.10.2024

Na prvních pět zápisů Hvězdných deníků už jsem narazil a první vzpomínka mezi ně svou šíleností i autorovou představivostí zapadala. Samotný Futurologický kongres, tedy druhá vzpomínka, byl ale natolik nekonečný, že jsem to po mnoha dnech přerušovaného čtení několikrát skoro vzdal. Když jsem nakonec povídku dočetl, musím říct, že je to něco jako zmíněné Hvězdné deníky dohromady s Kyberiádou, ale na steroidech a v drogovém rauši (doslova). Zvraty, pokud se jim tak dá říkat, jsou mimo jakýkoli rámec příčetnosti a objevuje se v nich cokoli, co člověka může napadnout. Začátek je sice šílený, ale drží se jakési pochopitelné jednotné linky. Po nějaké době se ale z textu stane ničím nehlídaná jízda měnící prostředí, roky, těla, či úrovně chemického narušení vnímání a vlivu... A úplně poslední třetí vzpomínku už jsem po pár stránkách vzdal. Autorovu představivost a zajímavou imaginaci beru, ale tohle už je totální ma*ořina bez ladu a skladu.

2 20.10.2024

Celosvětová magická detektivka? Ženský Harry Potter jako jakýsi James Bond z Avengers zachraňující mini-světy? Šup sem s tím! Spousta stránek nové zábavy pro všechny milovníky chřtánů, černého humoru a drsného přehnaného kouzlení. Rychlopoznávání nových kusů světa Scholomancie pro pokročilé zájemce jako bonus. Navíc jde autorka už opakovaně proti svým vlastním představeným a předpokládáným zákonitostem první i druhé knihy, stanovuje nové hranice a pak je s gustem překračuje. A na konci to dává smysl!

Ano, tím, že se kniha neodehrává na jednom místě a nemá jeden cíl (jako tomu bylo u jejích předchůdkyní), ale cestuje, těká, objevuje, vymýšlí, potkává, řeší malé osobní i velké globální problémy, to už nemá takový šmrnc. Ale stejně se to čte jedna báseň.

A hlavní pointa? Ještě daleko před koncem už to asi každému čtenáři musí být jasné – v jednu chvíli to prostě nejde přehlédnout – naopak hlavní hrdince onu nepozornost v závalu emocí a starostí můžeme odpustit. Nakonec je to ale v závěru všechno tak hezky zabaleno a podáno, pěkně drsně a řízně, že všechna čest. Rád bych věděl, nakolik to celé bylo ze strany autorky improvizace, nebo měla trilogii a její hlavní zákonitosti už od začátku promyšlené (například to, co je jeden hlavní hrdina, si prý rozmyslela během práce na prvním díle, podobných rozhodnutí ale musela být spousta).

Jsem moc zvědavý, jestli až se jednou ke Scholomancii vrátím a budu už vědět hlavní pointy, to bude pořád stejně zábavné.

2 12.09.2024

Tato kniha je věnovaná Terryho čtenářům
po celém světe, kteří každý rok
trpělivě čekali do 25. prosince,
aby si mohli rozbalit nejnovějšího Pratchetta.
Třeba už další povídky nebudou,
ale stejně je to nějaký odkaz!
Hezkou Noc prasečí hlídky...

Tak začíná poslední sbírka povídek (mladého) Terryho Pratchetta. Je to pro nás, zaryté fanoušky, milá vzpomínka na autorovy začátky i pozdější knihy, které nám učarovaly.

A Falešný plnovous? Znovu krásně graficky zpracované, plné veselých a vtipných příběhů, ve kterých probleskují první náznaky toho, co máme u Pratchetta rádi. Velká představivost, vtipnost a (ne)nápadně skryté rýpání do reality... Jen pro mladého čtenáře je to z celé série čtyř pohádkových knih asi nejméně stravitelný kousek (logicky už jen tím, že u nás je Ježíšek a některé věci probíhají jinak a s jinými "pomůckami").

2 12.09.2024

Moc rád bych chtěl mít Húrinovy děti v úctě jako mnohovrstevnatou sérii Pána prstenů. Moc bych si přál mít rád Húrinovy děti jako pohádkového Hobita. Jenže, pokud bych chtěl číst telefonní seznam zkombinovaný s mapovým rejstříkem, nesáhnu po fantasy... Ano, přiznávám, to je ke knize trochu zlé, ale ty desítky stránek s nosným příběhem, které jsou obklopeny stovkami propojovací a kontextuální "vaty", mně nestačily. Vždy, když se začalo dít něco zajímavého, bylo vše bohužel brzy utnuto. Není to špatné, něco tomu chybí. Je to bonus, doplnění, ale samostatně to pro mě neobstojí.

...asi nejvíc mi celou knihu shrnuje krásný citát jedné hlavní "postavy": "Všechny tvé cesty byly zlé, Húrinův synu. Nevděčník, přijatý syn, psanec, vrah přítele, zloděj lásky, usurpátor Nargothrondu, zbrklý velitel a zrádce své rodiny. Tvá matka a sestra žijí v Dor-lóminu jako nevolnice v bídě a nouzi. Ty se šatíš jako kníže, ale ony chodí v hadrech a teskní po tobě, ale ty na to nedbáš. Tvůj otec bude mít radost, až se dozví, že má takového syna; a dozví se to." A Túrin očarovaný Glaurungem jeho slovům naslouchal, spatřil se jako v zrcadle zkřiveném zlobou a to, co viděl, se mu hnusilo.

2 18.08.2024

Jednou za čas je prostě nutné přečíst si takto podivně krásnou knihu. Zvlášť, když má něco navíc... A u Povídek podivných je tím bonusem:
a) krásné zpracování tištěné verze, ať už jde o obal, ilustrace nebo grafiku*
b) hned pětice hlasů, každý z nich přitom skvělý a v něčem unikátní, ve verzi u audioknihy
K tomu si přidejte samotné příběhy a jejich pointy. Podivnost, zvláštnost, nečekané a hezky pesimistické až černohumorné zpracování a hlavně originalita (a na druhou stranu i odkazy na klasické příběhy, jako je např. "majáková vesnice").

Čte (i poslouchá) se to krásně a člověk by chtěl víc a víc... Je to ještě lepší, než původní trilogie Sirotčince (s její znalostí je to pak samozřejmě "ještě lepší" :). A mé oblíbené kousky? Krásně černohumorná Princezna s rozeklaným jazykem, cizokrajné Cocobolo nebo vtipní Holubi od Svatého Pavla.

* Jen tedy ta bílá "reklamní" plocha vzadu na obálce je jako pěst na oko.

2 18.08.2024

Velmi dobrá jednohubka plná skvělých momentů (popis souboje je z nich nejlepší...), které odkazují na totalitní režimy, chování (nejen) jejich představitelů, ale i na to, "co" přichází po nich. A doplněné o skvělý úvod A. Mitrofanova a přesný doslov tnoucí i do ran dneška, nejde než doporučit i dalším čtenářům. Zvláště těm, kteří se na dnešní vývoj (nejen domácí) politiky dívají spíše kriticky. Navíc, vzhledem k tomu, že jde o scénář divadelní hry, čte se to velmi svižně. Rád se ke knize zase někdy vrátím.

2 15.07.2024

Znepokojivé. Stejně jako dříve čtená autorova sbírka Příběhy vašeho života. Spousta zajímavých nápadů, jen mi to nepřináší pouze pozitivní pocity ze čtení. Natož aby to bylo jednoduché čtení... Ať už jde o motivy náboženské, spolehlivosti paměti, svobodné vůle či neodvratného konce. Rámec, do kterého jsou však tyto motivy zasazeny, je vždy ještě o řád promyšlenější, neobyčejnější, nebo právě znepokojivější. Osobně mi nejvíce v paměti zůstal Výdech se svým specifickým stabilizujícím se vesmírem. A pak Pupek světa zaměřený na nábožensky-antropocentristický pohled na svět.

2 12.07.2024

Asi bych sám o sobě nehodnotil tak vysoko, ale malej z toho byl nadšenej a čtení o Človíčkovi poslouchá moc rád. Je to hezký mix vtipu, bláznivostí a "vzdělání" o pravěku do úplného začátku. Navíc ta pečená ryba pro jisté tvory... A vůbec vznik ohně, domu...

2 02.07.2024

Zábavné béčko. Knižní popcornovka. Jen by tomu slušela před vydáním ještě nějaká ta péče. Je to docela slušná bichle, ne vše uvnitř je ale úplně nutné. Dost věcí se opakuje a když je člověk čte už potřetí, počtvrté, není úplně nadšen. Přitom by tomu trochu proškrtání přidalo hezké tempo. I tak je ale kniha pěkně čtivá.

Už úvod je pěkně se rozbíhající a šmrnc tomu dodávají "prostřihy" do současnosti. Brzy je ale prozrazena první z point, která ubírá tajemna i napětí. Naopak závěrečná pětina se snaží dřívější budované základy převrátit částečně na hlavu, což není špatný pokus, jenže nezachází nijak daleko a končí jen ještě větším béčkem. Zábavným, ale nijak hlubokým.

Epilog často v recenzích chválený je pravda zajímavý, jen bych ho autorům asi "žral" víc, kdybych v ně měl nějakou důvěru. A bez ní je to jen bonus... Věřit, nevěřit?

A oceňuji obálku. Takové detaily já rád.

2 02.07.2024

Masivní. Detaily, nekompromisním přístupem (černobílé, jednoduché, na dřeň jdoucí...), velikostí (to je neuvěřitelná bichle)... Každý o "bombě" slyšel. Ale všechny ty jednotlivé části, kličky osudu, dohromady tvoří velmi silný příběh vysoko nad rámec Hirošimy a Nagasaki. Kniha má už od začátku velké cíle a rozbíhá spoustu různorodých linek. Všechny se ale postupně vyřeší, prolnou, uzavřou. Povedené dílo.

...filmový Oppenheimer na mě ještě čeká, ale utajovaný vznik areálu v době válečného úsilí se všemi těmi obřími budovami je zajímavý sám o sobě. Příběh "výzkumných" pacientů, kteří o experimentech na nich prováděných nevěděli. Až to zavání pokusy, jako "na druhé straně" války. Vojenské operace proti nacistické výrobě těžké vody. A závěrečné prolínání individuálních obětí a vůdčich osobností...

Zatímco před pár lety by byla Bomba "jen" drsným čtením, nebo součást historie i studia (předmět tzv. "jaderek" byl pro mě na výšce jeden z nejhutnějších, ale pořád teoretický...), po tom, co téma jaderných zbraní donekonečna vytahují různí představitelé a zástupci ruského okupačního režimu, není člověku při čtení vůbec dobře.

2 02.07.2024

Bizarní. Po přečtení, a že jsem se přibližně od třetiny k dalšímu pokračování skoro nutil*, jsem si pořád říkal, že už to nemá o čem být. A nebylo. Jen se to plíží dopředu. Bez gradace, nápadů, zvratů, uspokojivého zakončení. Ano, to se stává i u jiných knih, jenže tady je horší jakási neukotvenost a bezcílnost. Pokud to mělo být feministické, jen to potvrzovalo tisíce let stereotypů. Pokud to mělo být skrze mužské rámování římským senátorem nějak promyšlené "až za roh", ukazující skrze stereotypy nějakou "jinou" cestu či smíření, pak to přineslo jen banální myšlenky. Už jen samotná "Puklina" – jestli to má být nějaká metafora/alegorie, tak je to tak strašně průhledné, že to ani průhlednější být nemůže... Úvodní nápad, že stvoření ženy z Adamova žebra je jen mužský výmysl a realita byla jiná, je zajímavý. Stejně jako ten dost drsný začátek (vůči mužům a vlastně i ženám). Po pár desítkách stránek se to ale celé jaksi zadrhne a výsledek nakonec vyznívá do ztracena. Dle těch nejohranějších stereotypů muži hledají dobrodružství a sex, ženy plísní muže a obávají se o své potomky. Převratné myšlenky, jen co je pravda...

*Když já tak děsně nerad nechávám knihy nedočtené. Ale ano, věřte i dalším komentářům. Měl jsem to udělat i já. Opravdu to za to nestálo.

2 29.05.2024

Velmi příjemné překvapení na čtení před spaním pidižvíka. Na první pohled to vypadá jako jedna z tisíce dětských knížek. Ale nabízí toho dost a dost. Je tady mapa, na které se dá příběh ukazovat, průzkum obchodu, spousta zajímavostí, mořské i jiné zvířectvo, trochu těch pohádkových tvorů, zlá pirátka, kluci stavící ponorku a hlavně příběh, který má na začátku mnoho odboček, ale vše se sejde pěkně čtivě pochopitelně v jednom bodě. A slaví se skoro tak epicky, jako na konci VI. epizody Star Wars. Navíc, mořský "hadokozel" Ervín škytající po chaluhové limonádě se nás drží už dva týdny po přečtení.
Jediné, co nás trochu zdržovalo, byla přílišná zaměnitelnost mnoha hlavních postav. Zvlášť těch tří se jménem na T. Přiznávám ale, že nakonec jsem spoléhal na pojmenovávání obrázků nadšeným malým posluchačem. :)

2 26.04.2024

Jsem překvapivě zklamaný, což se mi u Pratchettovek (s jedinou výjimkou série Dlouhá Země) nestává. Ano, Věda na Zeměploše je už svým cílem jiná a je nutné ji posuzovat jinak. Pokud mě však paměť neklame, předchozí díly tak "zmatené" a "málo stravitelné" nebyly.

Co mi vadilo? Už to, jak málo/nepřímo na sebe vědecká a nevědecká část navazuje. V odborné části se pak skáče od tématu k tématu, dokonce se komentář vrací k předchozím knihám a tam uvedeným informacím, polemizuje se, diskutuje se, některé popisy jsou tak zvláštní (například antihmota v bouřkách), že jsem si musel najít vysvětlení jinde, aby to dávalo smysl... Asi jsem zhýčkaný pravidelným čtením Petra Koubského (obecně doporučuji skvělou populárně-naučnou knihu Věda podle abecedy), ale tady jsem se prostě do některých vysvětlení vůbec nedokázal začíst. Nebylo to dostatečně poutavé a natolik zajímavé, vysvětlující a dobře vystavěné, aby se k tomu člověk z nějakého důvodu vracel. Závěrečné kapitoly zaměřené na náboženství jsou pak sice vzhledem k názvu knihy očekávané, ale psané takovým stylem, že tlačí na pilu i u přesvědčeného. Zajímal by mě názor věřících na tuto knihu, ale neřekl bych, že by je to přesvědčilo (a to bych se mýlil moc rád).

A samotný krátký "výplňový" příběh? I ten byl jakýsi podivný, také skákavý, s rušivými detaily* a nedostatečným prostorem pro nějaké rozvedení... Zapomenutelné, nezeměplošské. Pratchett dokázal vždy názor říct skrze příklady, metafory, vtipy, tady je vše jakési hrubé, nezapadající a na sílu.

* Co měly znamenat např. ty dvě zmínky o olihních? Kdyby někdo věděl, dejte mi prosím vědět. Viz "V chodbách se samozřejmě pohybovali i ostatní – a pokud ji nešálil zrak, pak přinejmenším jeden z nich byla oliheň." a "Tohle místo bylo skutečně kouzelné, občas zahlédla tu podivnou oliheň a svíčky zdejší obyvatelé zapalovali jen pohybem ruky."

2 05.04.2024

Obrazově krása, pohlazení po duši, spousta nápadů, určitě knihou budeme ještě mnohokrát listovat... Prostě Pavel Čech, jak ho máme rádi.

Příběhově velmi mírné, plné fantazie a snění. Je to celé spíš nosič nejpodivuhodněji-nejnesmyslnějších "vynálezů" – ty tvoří (zaslouženě) velkou část knihy. Je proto paráda, že druhá polovina knihy na ně přímo navazuje a dál je rozvíjí po svém. Jen kdyby ten konec nebyl až tak otevřený... Ale rozumím, že k této knize se to hodí.

2 03.03.2024

Druhé čtení, tentokrát s pidižvíkem. Je to stále krásné, malba Pavla Čecha je prostě něco, co si člověk nemůže nezamilovat. Malí "testeři" jsou ale nároční, takže oproti prvnímu dílu jsme našli pár zhoršení...

Je velká škoda, že kniha není podobně uzavřená, ale s nabídkou dalšího dobrodružství, jako v předchozím Čendovi. Před usnutím to vzbudilo spoustu otázek vedoucích spíše k oživení aktivity, než k uklidnění.
Děj druhého dobrodružství je hodně rozkouskovaný, dost se toho nakousne, ale nakonec to eskaluje v nesouvisející inverzní deus ex machina, které přinese naopak další problémy. Tohle větvení příběhu pak vede i k několika čistě textovým dvoustránkám. Střevlíci paráda, ale proč, když se avizuje ňomura, je tam zmíněna jen tak malinko? Stejně tak pýchavka, která se zase o knihu posunula...
Ano, láska Pavla Čecha k některým literárním klasikám je pochopitelná (Rychlé šípy apod.), věnovat však tolik prostoru už v druhé knize Tarzanovi sice pobaví čtenáře dospělého, v obrázkové knize pro mladší čtenáře to ale spíš mate. Dříve jsem to při čtení improvizačně nahrazoval tématy blízkými mladého nečtenáře, teď už to ale množstvím a ilustracemi šlo těžko.

...na třetí a čtvrtý díl se ale samozřejmě moc těšíme. :)

2 22.02.2024

Vader sestřelen
Setkání dvou týmů a jejich protipólů. Doslova - robot proti robotovi, Wookiee proti Wookieemu. Oproti předcházejícím dvěma knihám (Skywalker útočí a Stíny a tajemství) je děj jednoduchý, akční, nepřekvapivý a není nutné googlit reálie světa Star Wars. Jde o čistou akci, kde napřed stojí "akční antihrdina" Darth Vader sám proti loďstvu i armádě a následně všichni zapojení hrdinové porůznu bojují. Vše se odehrává na tajemné planetě, která má zajímavou minulost, o ní se ale bohužel v mlhách války nic pořádného nedozvíme.
Zajímavým atributem komiksu je střídající se kresba ve dvou docela odlišných stylech, kdy osobně dávám přednost oné umělečtější "bílé částí" Mika Deodata.

V utajení
Krátké doplnění chybějícího děje pro lepší pochopení závěrečné části knížky. Takový krátký komiksový Rogue One - stylem, nikoli příběhem, ten směřuje jinam - kde si užijeme i pořádného temného galaktického Machiavellismu.

Věznice povstalců
Bohužel o řád horší i méně přehledný grafický styl a velmi jednoduchý děj, který na předchozí sešity tedy moc nenavazuje. Moc mi nesedí ani jeho nikam nevedoucí pointa.

2 24.01.2024

Nemá to ten šmrnc, připadá mi to celé jako zakončení z nutnosti...

První část věnovaná Válce na Shu-Torunu si zvolila dobře zajímavé prostředí sopečné planety rudných baronů, hezky si hraje s kulturou, specializovanými stroji (velkými podzemními "válečnými" vrtáky či lávovými křižníky), ale nebýt Darth Vadera, bylo by to klasické zaměnitelné fantasy ve vesmírných kulisách (zrada, dvorské chování, občanská válka, výměna krále, mocné impérium...).

Konec her je pak zakončení celé série, ale mimo dokončení přerodu Darth Vadera (velmi důležité propojení epizod IV a V) a originalitu "vesmírné velrybí flotily" (je to někde vysvětleno?) se asi brzy vypaří z mysli. Bylo to takové nemastné neslané...

Obě části paradoxně výrazně oživuje hláškování dvojice "vražedných" droidů – Nuláka a BT-1 – a to i když je v některých momentech docela na sílu.

2 24.01.2024

No ale tak, proč bylo potřeba na toto čekat tak dlouho? Paráda. To, co u prvních knížek vypadalo jako klasické "pozemské" fantasy, se postupně prokousalo k vlastnímu světu. Byl bych docela rád nahlédl i za hranice "mapy". Jak daleko to má autor promyšlené... A zároveň i první pokus o ukončení.

2 06.12.2023