puczmeloun komentáře u knih

Až mě překvapilo, že je Kyberiáda od stejného autora, který napsal Solaris nebo Příběhy pilota Pirxe. Pryč je ta alespoň domnělá reálnost a syrovost, která z Lemových textů čiší. Chybí mi lehkost humoru a "boje" s vesmírem, nebo naopak nějaká hloubka myšlenek. A je to škoda. Neříkám, že nemám rád přehánění a absurditu, ale i když mě někdy povídky bavily - např. Ideální protivník, elektrobard nebo úvodní stroj vyrábějící věci jen na N - zbytek šel docela výrazně mimo mě. Nemá to prostě takový ten šmrnc, který jsem si u tohoto autora oblíbil.

1 20.10.2024

Velmi jednoduché příběhy, je vidět, že jsou směřovány opravdu na "mírně" mladší čtenáře a psané mladším autorem. I tak ale baví i nás starší milovníky Pratchetta, a to zvláště ve spojení s velmi povedenými ilustracemi (k textu) a grafickému zpracování celé sbírky povídek. A stejně jako u knihy Draci na hradě Ruinově, kde byl ke čtení předchůdce Koberců, tady potěšila povídka předcházející sérii o Nómech (Velká jízda apod.).

...čtení po pěti letech s pidižvíkem a i tady platí to, co u zbylých knih série. Jako by Pratchett ještě nevěděl, pro jakou věkovou kategorii píše. Mixoval tak (někdy) příliš jednoduché vyprávění se složitými (společenskými) koncepty a odkazy. Malého posluchače baví originální světy, spousta fantazie a nápadů. Staršímu čtenáři to přináší velké množství zábavy při interpretaci, včetně improvizace, doplňování a vysvětlování. Ale bavilo nás to oba a zvyšuji hodnocení o jednu hvězdičku.

PS: V roce 2019 šlo o první Pratchettovu knihu, kterou jsem četl v jiném, než Kantůrkově překladu. A dost mě hned ze začátku překvapil zmatený překlad věty "Lucy had to pay the fare out of her lunch money" (místo "jízdného" se v překladu objevil "oběd"). Pak už ale vše pokračovalo přirozeně, jako by k žádné změně nedošlo.

1 18.08.2024

Jasně, jsou to Pratchettovy prvotiny a celá kniha je určená pro trochu (no dobře o trochu víc) mladší publikum, ale vůbec to není špatné. A to ať už jde o příběhy s překvapivými konci, celé zpracování textu plného grafických hříček a obrázků, doplnění a první seznámení se s Koberci (i bonusová výprava včetně obřího červotoče), vtípky na téma pohádek, pravěku, Británie a odkazy na současnost nebo novinařinu atd. atp.

...druhé čtení o sedm let později už proběhlo se zmíněným mladším publikem a úspěch je smíšený. Čím víc šlo o nějaký zajímavý svět s jasným příběhem – Kobercové, Smítko, Želvák, autobus – tím víc si malý posluchač pamatoval a tím víc se bavil. Čím víc se kupilo odkazů na dospělácké věci, šlo přímo o "politiku" nebo se příběh nad míru zašmodrchával, tím víc pozornost opadávala. Celkově ale hodnotím stále vysoko. Vtipné, hezky udělané, zajímavě ilustrované, originální.

1 16.07.2024

Pro mě úplně první čtení tvorby Václava Havla, tedy v hodnocení spíše půlhvězdičku přidávám*. Líbila se mi civilnost, jasné směřování a zároveň přesné cílení scénáře (jde o divadelní hru). A to, že symboly jsou tady viditelné a jasné. Když se mluví o feudálech na hradě, kteří kdysi vládli podhradí a uzurpovali ho, následuje o pár stránek dál jasná ukázka toho, že i současné směřování obce a její budoucnost je plánována z uzavřeného hradu (a tajemníkem/feudálem Myšákem/Husákem s pomocí inspekce/inkvizice). Kde ti nepohodlní končí v hladomorně a kde věty jako "pokrok s lidskou tváří" nebo "Ať zhyne asanace! Sláva životu!" odkazují na československou komunistickou minulost** nebo snad i konkrétněji na proměny společnosti okolo roku 1968***. Takový "kapesní experiment", kde roky jsou dny a měsíce hodiny.

Na druhou stranu si nechám chvíli na přemýšlení o tom, že i Havel používá v tuzemské tvorbě donekonečna zdůrazňované téma lidských vztahů - nešťastných/neopětovaných/zašmodrchaných/v trojúhelnících atd. (a pro mě proto v tomto pojetí téma někdy až otravné). A to, jak moc to celé hře ve výsledku ne/pomohlo. Na druhou stranu to ale zapadá do konceptu "Pražské jaro v kostce", kde samozřejmě velké dějinné události ovlivňují i jednotlivé lidské životy. A zároveň by mě ještě zajímala ne/účelnost toho, že členové milostného trojúhelníků jsou pojmenováni jen křestním jménem a zbytek příjmením/funkcí (i když ani to vlastně neodpovídá stoprocentně). A to, proč autor používá cíleně černochů - byli v českých podmínkách vůbec podle autorova přání v divadle obsazeni? Podle dohledatelných záznamů minulých provedení si myslím, že ne...

* Nemám tak teď s čím srovnávat - snad jen s povedenějším nedávno čteným divadelním scénářem v knize Drak (Jevgenij Lvovič Švarc). Tu stejně jako Asanaci doporučuji - obojí se zabývá otázkami totality a jejími proměnami.
** V době psaní scénáře v roce 1987 stále až příliš přítomnou.
*** "Nepoznal okamžik, kdy se svoboda mění v anarchii. (...) A tak se stalo že dobrý úmysl posílit autonomii (...), více přihlížet k mínění lidí (...) se v hysterické atmosféře neregulované diskuse zvrhl v pravý opak: šířil se zmatek a nakonec se tu přestalo pracovat vůbec."

1 15.07.2024

Zdánlivě to má vše, co člověk od Havlovy hry očekává. Téma systému/státu (tentokrát ne pohledem řadového člena, ale pěkně od vrcholu), pořádné závěrečné balábile (vida, tak se tomu říká), vztahy po Havlovsku (bez nějakého toho románku by to nešlo), opakující se hutnější fráze (dokonce přeskakující mezi postavami)... Ale nějak to není ono. Je to Havlovo ohlížení? Jeho vlastní třešnička na dramaticky-politickém dortu? Mám v tom hledat i odkazy na další dva porevoluční české prezidenty? Je schválně ono bezčasí jen sem tam usměrňované odkazy na světové státníky? Asi nejvíce mě baví politická bezobsažnost (či dokonce vzájemné odporování některých hlavních tezí), která jako by vypadla z úst i dnešním (nejen českým) politikům. Ale v rámci celé hry mi to nestačí. Zvláště když se k tomu přidává onen autorský Hlas, který já osobně vnímám spíše jako narušující element, než přidanou hodnotu.

1 15.07.2024

Přiznávám, vrhl jsem se na celou sbírku jen kvůli filmu. I proto byla má první přečtená povídka ta přímo uprostřed, tedy "Příběh tvého života". Ten byl vlastně dost jiný než film, tak mi to nedalo a zkusil jsem to od začátku. A pro mě zajímavá "Babylonská věž" rozhodnutí přečíst definitivně stvrdila...

Babylonská věž - Super překvapení. Napřed jsem nevěděl, co mě čeká. Dumal jsem, co přijde. A výsledek dost potěšil. Moc hezké "coby, kdyby"...

Pochopit - Tedy stíhat tohoto autora je někdy hodně těžké. Ale jasně, tady je to prostě trochu součástí samotné povídky :)

Dělení nulou - Jasně, pointa zajímavá, ale jak jde matematická teorie mimo mě, vnímal jsem jen příběh sám, ne jeho unikátnost. Tedy pro mě slabší kousek...

Příběh tvého života - Skoro úplně jiné než film, hledající jiný smysl, více zapadající do knihy, více přemýšlející (oproti celkem jasně směřujícímu a vysvětlujícímu filmu), vědecké, neukončené, přesto hezky plné. Přesto čtení po filmu bere kouzlo imaginace - např. písmo heptapodů už pro mě prostě nikdy nebude jiné, než to, které bylo na plátně...

Dvaasedmdesát písmen - Začíná to někde, končí úplně jinde. Motání témat, směrů, smyslu... Začalo to zajímavě, skončilo podivně...

Vývoj lidské vědy - Příliš krátké na hodnocení. Jednohubka mezi hlavními chody...

Peklo je nepřítomnost boha - Tohle je šílenství. Po Babylonu druhé "coby, kdyby", ale takové, které v člověku budí spoustu nehezkých emocí. Přesto velmi zajímavé, velmi originální... A zajímalo by mě, jak povídka "funguje" na věřící...

Když se vám líbí, co nevidíte: Dokument - Zajímavé, přemýšlivé, ale tady asi nejsem úplně cílovou skupinou...

1 12.07.2024

Vláčkové pohádky, kde jsou opravdové mašinky/motorové vozy, včetně ustálených přezdívek? Náš pidižvík má teď intenzivní šotoušské období a tato knížečka z místa, kde bydlí část rodiny, pro něj tak byla úplně ideální. Jasně, ty pohádky jsou někdy trochu na sílu napasované na reálie a to, aby se objevily různé mašiny/lokace/události, ale toho si všimne rodič, ne posluchač. A teď, když budeme zase projíždět Kopřivnicí, budeme vědět, co vše tady vznikalo. Navíc návštěva Slovenské strely je přeci úplně jiný zážitek, když ji máme v knížce.

1 02.07.2024

Ferda, čtení mého dětství. A když jsme na jistého bratrance z dalekého kolene Jardu narazili s malým posluchačem ve 3. dobrodružství pavouka Čendy, jal jsem se v knihovně hledat to, co jsem pěknou řádku let nečetl. A našel právě tento třetí díl. Pamatuji si z něj detaily, ale ty nejlepší příběhy jsou očividně v dílech předchozích, musím tak hledat dál. Navíc je Ferda v Mraveništi divný mix krátkých příběhů a kapitol na sebe navazujících. A ještě s podivuhodnými vedlejšími postavami, na které si vůbec nevzpomínám. Ilustrace skvělé, hmyzáci přijímáni malým posluchačem s nadšením, ale když se kapitoly vzdalovaly "hmyzáctví" a přibližovaly rošťárnám, které mohou být v jakékoli jiné dětské knížce (a ne v mraveništi), pozornost upadala. Tak uvidíme, co další díly, jestli jen paměť nelakuje Ferdu na růžovo. :)

1 02.07.2024

Poslední ze série dětských pohádek. Čteno před spaním s pidižvíkem, a i když jsou jednotlivé příběhy dost hravé, různorodé, fantazii probouzející, jsou často přes svou jednoduchost postaveny na dospělejších konceptech, které bylo potřeba mírně pro lepší pochopení upravovat. Ale dělám si to sám, když čtu tak malému posluchači. :) Proto taky tři hvězdičky. Pro dospělého příliš dětské, pro dítě příliš dospělé. Ale je jasné, že tady si Pratchett teprve procvičoval svou formu, kterou pak později mistrně rozváděl v Zeměploše. A já jsem rád (a vděčný), že se někdo znovuvydání pohádek věnoval a já jejich prostřednictvím ještě i teď můžu objevovat autorovo dílo, když už další jeho nové knihy nebudou...

Zároveň oceňuji hravou grafickou formu, kterou kniha má, a text doprovázený množstvím legračních ilustrací, které jsou pro malého posluchače motivační a zároveň ne úplně přímočaré, že je o nich možné se i dál bavit.

1 02.07.2024

Nadšen knihou Tři malé pirátky, což sdílel i malý spolučtenář, jsme se podívali do knihovny a vypůjčili si další kousek ze série. I když ale čarodějky sdílí mnoho kladů pirátek – různorodost postav, spousta ilustrací na popisování a poznávání, vtipnost příhod – není to tak dopilované, ať už jde o propojení dějových linek, originalitu, nebo zvolený "svět". A po přečtení z toho není tolik hlášek, jako v případě pirátek. Lepší průměr, ale jinak klasická zaměnitelná dětská literatura.

1 02.07.2024

Není to žádná extra čtivá literatura, to mi můžete věřit, celý Standard jsem četl několikrát. Je to užitečná pomůcka a odborný podklad pro praxi i studium v jednom. Kolik užitečného by z něj však mohlo vzejít, to je ještě před námi. Hlavně proto, že oproti Principům tvorby veřejných prostranství je závazný. Ať slouží a nám všem se (nejen) v centru lépe chodí!

1 26.04.2024

Hravější, ruštější, vtipnější, méně nechutné, pěkně rozvrstvené, příjemně různorodé... Původní Den opričníka je nepochybně zajímavá kniha, ale jak se říká: "Dobrého pomálu." Cukrový Kreml je oproti němu méně intenzivní, do paměti méně invazivní, ale o to více šťouravý. Je to sice povídková kniha plná střípků každodenního života této budoucí verze Ruska, ale vše směřuje jedním směrem, jednotlivé postavy jsou v mnoha různých kontextech a společenských vrstvách, ale jednotící linka je jasně viditelná. A teď nemyslím jen onen motiv cukrového Kremlu, který se prolíná celou knihou*. Bavilo mě to, délka je tak akorát...

*Jen škoda, že povídky nebyly propojeny ještě nějak víc. Jako domino, stačily by jen malé drobnůstky...

1 27.03.2024

Krásně ilustrováno, hezky vybraná témata a vše zajímavě v obrazu i textu popropojováno mezi sebou. Bylo to hezké večerní čtení s pidižvíkem, který si to užíval. Jen škoda, že v překladu jsou ony básně trochu prkenné a nějak mi to při čtení úplně nešlo přes pusu. Zároveň mě překvapilo, že text cílený primárně na menší čtenáře doprovází až vědecké shrnutí – ten přechod bych očekával trochu vyváženější.
(+ Škoda oné chybějící kapitoly hned v obsahu.)

1 27.03.2024

Zajímavý příběh, na začátku sice trochu překombinovaný a na konci poněkud neuspokojivý, ale četl se dobře. Taková detektivka... Kresba je však velmi nepovedená. Některé nápady, textové či obrazové, rozhodně nepřekryjí fakt, že se v tomto stylu velmi těžko orientuje a oku nelahodí. Bonus v podobě různých obálek každého ze sešitů (od jiných umělců) naopak oko pohladí, ale to je bohužel málo.

1 02.03.2024

Malého posluchače moc potěšilo, že je ještě další – bonusový – díl. Znova parádní ilustrace, tentokrát žádné textové dvojstrany (a ty dvě "speciální" stránky jsou vlastně vtipné), nové postavy, vtípky a žertíky. Jen je to takový pohodový klidný díl, tajemnosti a atmosféry prvního a akčnosti dvou dalších to nedosahuje. Jakoby teď první vznikaly obrázky a až pak text... Ale pobavilo a určitě se ke všem Čendům zase brzy vrátíme.

...a zas ten Tarzan. To už je blázinec. :D

Masakr. Brutální léčba šokem. Těžce stravitelný mix* cestopisu, osobních zamyšlení, fantasmagorických snových sekvencí i střípků ze života autora, odporných činů kolonizátorů, cestovatelů či diktátorů a k tomu kritické čtení (ne)relevantní literatury z pohledu postkolonialismu. Fascinující.

Obsah je ve všem shrnutém a vybraném velmi hutný a zajímavý, nutí k zamyšlení, přemítání, hledání dalších informací. Zpracování je diskutabilní. Ale forma, ta je strašná a pro mě odrazující. Kdyby se to alespoň více drželo v úvodu vytvořeného rámování (ne)cestopisu po historii koloniálních zvěrstev. Zůstalo to ale někde na půli cesty...

Ne, že by každá z částí neměla něco do sebe. Některé historické události i fakta jsem znal, ale spousta dalších mi zůstala skryta. Zaujala mě především výprava na záchranu Emina paši, silná káva jsou také Darwinovy zápisky o genocidě původních obyvatel Jižní Ameriky (Cesta kolem světa), nebo shrnutí osudu Tasmánců. To vše je rozhodně více než hutné číst dohromady a v kontextu.

Jenže, každá ze složek není podrobná a míchá se to "každý s každým". Mě to pak nutně vedlo k dalšímu studiu a zjištění, že jedna věc je snaha o kontext, druhá je ale nedotažené zjednodušení. Rozumím, o co autorovi šlo, ale na mě to nefunguje. Jestli něco v literatuře opravdu nemám rád, tak klišé "píšu o tom, že píšu." A pak to, když se zjednodušuje historie s konkrétním cílem. I kdyby byl tisíckrát správný.

...a taky jde bohužel o další z knih (formou i obsahem), které čtou již přesvědčení lidé. Naopak ti, kteří by ji číst měli, si k ní asi nikdy cestu nenajdou.

CITACE: "Těžko se vyhnout řečem o neutuchajícím vyhlazování celých národů, jímž se vyznačovalo celé 19. století. To my jsme myšlenku na něj potlačili. To my si ho nechceme připomínat. Přáli bychom si, aby genocida začala a taky skončila s nacismem. A byl by klid. (...) Vzduch, který Adolf Hitler i všichni lidé na Západě v době jeho dětství dýchali, byl prosycen přesvědčením, že imperialismus je biologicky nezbytný proces, který dle zákonů přírody nevyhnutelně vede k zániku podřadných ras. A v době, kdy Hitler tuto tezi nanejvýš svérázně aplikoval v praxi, už měla na svědomí miliony a miliony lidských životů."

OFF TOPIC 1) Souběžně s knihou jsem také sledoval seriál Život na naší planetě, kde je zmínka o rodu Lystrosaurus. Ten díky svému "oportunismu" tvořil po určitou dobu 95 % všech suchozemských obratlovců. Je to jediný případ, kdy na Zemi v takové míře dominoval jediný druh nebo rod suchozemského živočicha. Oni sami pak později vyhynuli "na úkor" známějších dinosaurů. No a tento přístup myšlení o přirozeném střídání druhů byl v Darwinově době dle této knihy uplatňován i na konání člověka a jeho ovlivňování biodiverzity (mj. Charless Lyell), pokud ne rovnou na rasy lidí ("krvaví necivilizovaní divoši" apod.). Každý živočich, který se natolik rozšířil, počty dalších druhů snižoval (nebo rovnou vyhubil). Lidstvu tedy z mého pohledu zaslouží bod alespoň "za snahu", že si to konečně začíná uvědomovat. A oproti 19. století se "na tom maká". Teď by to chtělo ještě lidstvo převést podobně od mezinárodního realismu k liberalismu (války, mezinárodní organizace atd.).

OFF TOPIC 2) Při čtení jsem narazil na tuto citaci: "Na území dnešních Spojených států žilo zhruba pět milionů původních Američanů. Počátkem devatenáctého století jich zbývalo půl milionu. V roce 1891, kdy proběhla bitva u Wounded Knee, poslední velký masakr amerických indiánů, spadly počty domorodých obyvatel na absolutní dno: čtvrt milionu neboli pět procent původního stavu." A pořád mi hlavou vrtalo, že už jsem něco takového o Severní Americe někdy četl. A ano... "Dnes se odhaduje, že Severní Amerika přišla během krátké doby o 34 ze 47 rodů velkých savců a Jižní Amerika jich ztratila 50 z původních 60. Zmizely šavlozubé kočky, které tu nerušeně lovily po 30 milionů let, a stejný osud potkal i gigantické pozemní lenochody, původní americké koně, velbloudy, velké hlodavce i mamuty. (...) nejčerstvější výkaly a nejmladší kosti pocházejí z doby, kdy Ameriku zaplavili lidé, tedy z doby 12 000 až 9 000 př. n. l. Jen na karibských ostrovech, zejména na Kubě a Hispaniole, se našly výměšky pozemních lenochodů z období okolo 5000 př. n. l., tedy také z doby, kdy se přes Karibské moře přeplavili první lidé a tyto dva velké ostrovy osídlili." (viz Sapiens: Stručné dějiny lidstva)

* Psáno předtím, než jsem si přečetl popisek na zadní straně, který něco podobného – jen v pozitivním zabarvení – píše taky. Čekal jsem totiž po osobním doporučení něco trochu jiného. Soudržnějšího.

1 27.02.2024

Na mě to prostě funguje. Při čtení pidižvíkovi sice musím hojně improvizovat*, vysvětlovat a doplňovat, ale kresba Pavla Čecha a jeho schopnost mě v pár větách zatáhnout do dobrodružství s parádní atmosférou je velmi silná. Oproti předchozímu dílu navíc máme ukončené dějové linky včetně silného pozitivního závěru. I když to tedy bylo drama až do poslední stránky!

*Je to sice kniha pro děti, ale taky není... Čtení před spaním je tak trošičku výzva, ne že by mě to však nebavilo. Hned na začátku "hulíme" psychotropní houbičky, zdá se mi, že ještě přibylo textu, vyhnout se vysvětlení Tarzana teď už fakt nejde, protože se už potřetí stává důležitou součástí děje (pořád si nemyslím, že to sedí do cílové skupiny) a 2. se 3. dílem jsou v podstatě přímo navazující části jedné knihy, což vysvětluje některé dřívější "nejasnosti" a "nedostatky".

1 25.02.2024

Jedna z těch knížek, kde kdybych počítal každé přečtení, mám díky zájmu pidižvíka roční výzvu na počet přečtených knih rovnou hotovou... Dopravní prostředky jsou dostatečně různorodé a ilustrace velmi povedené (a i hezky porovnávají více druhů stejného prostředku), aby to i nejmenšího čtenáře udrželo v pozornosti. Od lodí přes nejrůznější automobily a vlaky po letadla i raketoplán. Potud skvělé a moc nás to baví.

Horší hodnocení (přesto silnější 3*) pak míří za neujasněnou koncepcí knihy (nebo nejasné zaměření na mladou či dospělou cílovou skupinu), kdy se mísí texty populární s částmi technickými a zároveň stránky zaměřené na samotné dopravní prostředky s kapitolami spíše o událostech, které nějak pohnuly světem. Např. hned u dvou motorek jde v jednom případě spíše o člověka, než jeho prostředek, a v tom druhém o film pro pamětníky, jen s letmou zmínkou o značce. To by nemuselo vadit, ale celé to má být pro čtenáře od 9 let a onen mix všech zmíněných částí není úplně vyrovnaný. Umím si to představit třeba tak, že by u každého z prostředků byla jedna půlka o "stroji" a druhá o "příběhu". Pak by si každý přišel na své...

1 23.02.2024

Netradiční kouzelné čtení – tentokrát nejde o pasivní příjem informací, ale čtenář se stává aktivním hráčem na výpravě za pokladem. Používají se prvky "únikových her", máme více možností a postavy tak mohou říkat na stejném místě různé věci, dojde na hádanky, odemykají se stránky a na konci přijde i překvapení spojené s nalezeným pokladem. Má to dobrou hudbu i nápad, bavilo nás to tak i jako dospělé.

Jen bych tomu vytkl jednu věc. Je to skoro jako používat "kanon na vrabce". Technicky je to vymazlené, opravdu to funguje. Na samotném konci ale nakonec jde jen o tři slova, kdy jedno má tolik nápověd, že nejde neuhodnout, to druhé je složitější, hlavně gramaticky... a to třetí dostaneme úplně zadarmo. Přitom třeba vybrat správnou postavu není nijak jednoduché a nápovědy se skrývají ve velkém množství "balastu". Umím si představit, že kdyby autorský tým se vším know-how kouzelného čtení oslovil třeba brněnskou Cryptomanii na betatest a dopilování oné herní části, bylo by to na pět hvězd.

Každopádně povedená tematická atmosférická jednohubka. Potěšila.

1 13.02.2024

Komiks napsaný přímo na míru fanouškům Star Wars. Důležité a oblíbené postavy, vesmírné lodě, létající (a kráčející) stroje, světelné meče, souboje... První část je tak krásně nakreslená, že spousty stránek by si člověk i zarámoval a někde vyvěsil. Veškerá akce je rychlá, přehledná, děj se zajímavě proměňuje a prolíná. Čtení je tak jedna báseň. Ve druhé polovině už sice tempo trochu zpomalí a řeší se i jiné, než intergalaktické problémy (tedy než Impérium vs. rebelové), ale přesto je i ta velmi povedená. Jen jedna věc mě sem tam trochu mátla - já mám sice Star Wars opravdu rád, ale nepamatuji si všechny vedlejší postavy a mimo filmů jsem toho ze "světa síly" moc neviděl. V komiksu se ale objevují i takové postavy, které jdou vygooglit, ale jinak o nich nic nevím. Konkrétním příkladem je lovec lidí z druhé poloviny (vs. známý Boba Fett z první poloviny a jeho povedená celostránková ilustrace). A některé věci člověk pochytí až při současném čtení souběžně vycházejícího komiksu "Vader - Stíny a tajemství", což není úplně ideální.

1 24.01.2024