puczmeloun komentáře u knih

Nekonečné. To je první pocit, který si ze čtení odnáším. A pak onu teatrálnost – našlehané a opakující se divadelní pronášení replik, které je spojeno s někdy velmi podivně směřovanými pointami jednotlivých knih (především ta čtvrtá, to byl nějaký vtip?). Vše je navíc psané vyumělkovanou češtinou jako z minulých století, která občas vyznívá až jako svoje vlastní parodie (je takový i finský originál?). Rozumím, jde o historický román, ale co je moc...

A ony dvě hvězdičky?
1) Velmi jsem se při čtení bavil výměnami mezi Sinuhetem a jeho sluhy – nikdy jsem nečetl vážně míněnou knihu, kde se otrok s nadšením sobě vlastním chlubí pánovi, jak ho pravidelně, avšak s mírou, okrádá. Nebo pasáže o služce, která pánovi hubuje za to, že přijel do svého domu. A nejde jen o Sinuheta, ale i další postavy. Například už asi nezapomenu ten nejpodivuhodnější motivační proslov před bitvou, ve kterém se mezi odvahou a rozdělováním kořisti objevuje i škrábání v zadku. Spojení velké vážnosti, divadelních přednesů a až parodické nadsazenosti situací se line celou knihou a mě svou bizarností baví.
2) Už rozumím tomu, proč se ve školním dějepise (minimálně mých dějepisářek) opakovaně objevovala ona historie náboženské reformace Atona a protireformace Amona. K disidentům komunistické totality jsme se nedostali, ale město Achetaton si pamatuji doteď. Nemluvě o Nefertiti a Tutanchamonovi. Jasně, byla první slepice, nebo vejce? Vedl zájem lidí i historiků k napsání knihy, nebo ta dostala popisované období k širšímu publiku? Nevím, Egypťan Sinuhet ale každopádně vše dává hezky dohromady a když odhlédnu od skrytých i viditelných narážek na autorovu přítomnost i neustávající spory ideologií (druhá světová válka, konzervativismus lidu, snahy o reformy a spasitelské komplexy některých vládců – viz anglická wiki), rozumím, že jde o dobře pochopitelný příklad egyptské kultury té doby. K tomu přidává Chetity, Kréťany i další tehdejší civilizace. Jen kdyby byla kniha poněkud čtivější...

6 14.10.2021

Příběh se najednou stává neuvěřitelně civilní, ale příčetnost rozhodně nepřichází. Autor si se čtenáři hraje, něco slíbí, něco zmíní, něco otevře, ale pak to nesplní, nedořekne a (zdánlivě?) bez pointy pokračuje dál. Já bych ho hnal... Cítím tam něco z Holistické detektivní kanceláře Dirka Gentlyho – i zdánlivé nesmysly a drobnosti mohou mít smysl a často se propojují. Jenže, v tomhle případě knížka dojde až do konce bez konce a nic z toho opravdu zásadního se nespojí. To důležité (myslím pointu se Zemí, nikoli Boží poselství) se mihne skoro nepovšimnuto ve dvou větách. Slabý díl, který je spíše spojením (ne)povedených gagů, vtípků a scének...

...a stejně jako u předchozího dílu přidávám hvězdičku za interpretaci Vojty Kotka, který celé té bláznivé nesmyslnosti přidává v audioknižní verzi trochu té zábavné příčetnosti.

6 14.10.2021

Tolik chválená a oblíbená kniha, na mě ale působí jako řádně nafouknutý román z červené knihovny. Ano, autor využívá cestování a životní dráhu hlavního protagonisty pro vysvětlování lokálních i historických zajímavostí (až ad absurdum, kdy popisuje slona nebo šachy), v některých místech je to však poněkud na sílu, jako když v cestopise narazíte na infobox – tuto roli v Ranhojiči přebírají např. spolustolovníci v hospodách. Děj je tak natažený o různé kličky a poněkud nepravděpodobný, díky "nutnému" navštěvování nových míst a setkávání s postavami různého druhu však autor může odhalovat další kusy historie a kultury té doby...

I přes všechno výše řečené je však kniha až k uzoufání lineární jen s několika odbočkami ke konci, postavy deklamují životní moudra, vše je poněkud nepřirozené, strojené až teatrální. Velmi vrchovatou měrou naopak čtenář dostává podrobné pohledy do milostného života (nejen) hlavního protagonisty, až mě překvapuje, že tato míra více nepřekvapuje zdejší recenzenty. Podobně se v anglické části knihy čtenáři dostává hojného množství popisů zdejšího jídla všelikerého druhu – např. nadívaná labuť obalená slaninou*. V dalších částech se zaměření posouvá do oblasti nemocí a lékařských zákroků – se speciálním přihlédnutím k zánětu slepého střeva.

Jaký na mě kniha dělá dojem? Autor chtěl napsat román z červené knihovny, něco si však přečetl o Avicennovi, v knihovně měl encyklopedii dějin přelomu tisíciletí, kuchařku středověké Anglie a zajímavosti prvních krůčků euroasijského lékařství. Jen nedokázal škrtat v rámci vaty, kterou hutně našlehal mezi všechny ty nalezené zajímavosti, o které se musel podělit. Nebudu tvrdit, že to celé není přes to všechno v některých částech zajímavé, bohužel však třeba na rozdíl od Šikmého kostela ona jistá umělost ubírá uvěřitelnosti. Pohodové jako audiobook, protože svou nekomplikovaností umožňuje posluchači na chvíli odplout myšlenkami pryč a o nic důležitého vlastně nepřijde...

*Není náhodou Noah Gordon pseudonym Petra Stančíka ? Na Ranhojiči si piloval styl, který pak mistrně předvedl v gastropornografickém románu Mlýn na mumie?

6 27.08.2021

Surové městské fantasy... A to nemyslím jen tvrdými střety i přiznanými obětmi, ale svou podobou, kdy nejde o žádné uhlazené povídání. Svět je drsný, střet dobra a zla není jasný jako v pohádkách a každá výhoda s sebou přináší nějaké to ale. U prvního příběhu jsem tak byl opravdu nadšený - mělo to svůj styl, jasné směřování a pěkně vykolíkované hlavní principy fungování. Druhý příběh byl však v něčem opakováním, v něčem naopak ztratil pevnou půdu pod nohama a míra uvěřitelnosti dost poklesla (a ano, vím, že píšu o fantasy). Třetí příběh pak jen skoro až filozoficky doplnil dříve řešené a skončil koncentrovaným opakováním předchozího děje. Ano, Noční hlídka mě od začátku bavila a nechtěla pustit, sešup od prvního ke třetímu mě ale zklamal.

Zároveň nejde nezmínit jeden posun od mého vlastního dřívějšího čtení. Poprvé jsem knihu četl v době vydání stejnojmenného filmu a vzhledem k věku jsem logicky z mnoha různorodých kulturních zmínek nemohl mít rozum. Teď mě proto překvapilo, kolik typicky (nejen) ruských věcí celý děj barvitě a velmi nenásilně doplňuje. Noví Rusové, Cesta života, spor o rozpad svazu, děkabristé, mnoho koňaku, nedostudovaný duchovní (i jistý amatérský umělec) vůdcem atd. Ono vlastně celé téma prostupující knihu - tedy nikdy nekončící spor mezi "co největší svobodou" a "regulacemi pro dobro všech" - si můžeme převést do kulturních sporů v rámci dnešního Ruska, i mnoha států celého světa... Aneb fantasy tnoucí do nekončících společenských sporů silou medvědí...

6 19.06.2021

Citace: „On chce být sám, tak ať je,“ stěžoval si Kaizl v dopise příteli. „S jeho mlhovinami nelze dělat politiku.“

Jak se nejznámější československý tvrdohlavec – a v předválečné době pro část Čechů i zrádce – stal manželem a feministou, akademikem, spisovatelem, poslancem, exulantem i zakladatelem státu, prezidentem a tatíčkem národa. Jaký byl T.G.M. neúnavný nekompromisní kritický bojovník za vlastní pravdu a politicko-společenské cíle, což ho opakovaně připravovalo o podporovatele i přátele. S důrazem na ono vlastní, i když se jeho pohledy ve většině případů překrývají s těmi dnes všeobecně přijímanými (což ale samozřejmě může být spojeno s cíleně budovaným obrazem prvního prezidenta samostatného státu). Jak T.G.M. nebyl jen prezidentem na koni, ale taky zákulisním politickým hráčem, mj. ve vztahu s Kramářem, Gajdou nebo při výběru svého korunního prince – Beneše. A k tomu zaměření i na to, co se člověk nedozví například z Hovorů s TGM – zajímavá je poslanecká část života T.G.M., kdy bojoval za Balkán/Srbsko. I rozšíření znalostí o jeho slovenských cestách a vztazích, nebo jeho spisovatelském a intelektuálním zaměření.

Mimochodem, kniha má nějakých 400+ stránek, přesto je dostatečně stručná na to, kolik "různých životů" T.G.M. žil. Pravda, já se úplně nedokázal začíst do rozboru Masarykových literárních děl, naopak se mi ale zdá, že autor v jiných částech knihy počítá s jistou znalostí čtenáře. Například ohledně ne/nápadného obcházení konspirační teorie o otcovství, nebo toho, co je vlastně realismus (a že se k němu Masaryk během svého života stavěl různě).

Citace: Ekonom Albín Bráf, donedávna jeden z nejbližších přátel, začal Masaryka obviňovat z hyperkritičnosti a autokratických sklonů. „Sotva kdo za celé století nadělal se tolika křivd jiným… Šířil také spíše ducha kritikaření než ducha kritického, pletl se do všech disciplín, byť v nich neměl sám jasného pojmu… Koloval vtip: Pán Bůh ví všechno, německý císař Vilém II. ví vše lépe. TGM ví všechno nejlépe.“

6 21.05.2021

Jak zrecyklovat polovinu jedné knihy a stejně z toho udělat mezinárodní bestseller. Navíc jde o recyklaci té pro mě bohužel horší části, méně vědecké, hodně názorové, tematicky neuspořádané... Pro čtenáře Sapiens tak Homo Deus nepřináší (minimálně do doby nástinu budoucnosti někde před 3/4 knihy) mnoho nového, argumenty (dokonce i příklady) jsou často už známé. A i když v některých případech rád s autorovými závěry souhlasím, to jak k nim dochází prostě nelze označit za vědeckou práci. Znovu si vyzobává, zjednodušuje a stereotypizuje (nebo ne, záleží na tom, co chce říct), sám si definuje, a pak na základě toho shrnuje... A velmi silné názory má i na věci, kterým dokonale nerozumí (nebo to tak alespoň vyplývá z jeho textu). Navíc jistou neuspořádaností knihy, která se honosí podtitulem "Stručné dějiny zítřka", docela trvá, než se čtenář k tomu budoucímu člověku dostane. A to se přitom dá shrnout internetem věcí, "nadvládou" (no dobře, výraznou pomocí) chytrých algoritmů a umělým ovládáním/ovlivňováním mozku. Jinak se znovu řeší peníze, náboženství vs. ideologie vs. věda, projekt nesmrtelnosti, duše, nevědeckost liberalismu/humanismu a víry ve svobodu... Nezvolit verzi audioknihy, asi bych neměl sílu knihu dočíst a skončil bych někdy v jedné třetině.

A jen pro příklad, co mě trklo:
- MAD (vzájemné zaručené zničení) je právě o jaderných zbraních, ne odpovědí na konvenční převahu SSSR.
- Zjednodušit druhou světovou válku na vítězství SSSR ("Němci byli nakonec poraženi jenom zásluhou Sovětského svazu") je naprosté ignorování toho, jak ta válka začala (Molotov-Ribbentrop), toho, kdo do SSSR během války dodával (např. Lend-Lease), i toho, kdo otevřel frontu v Itálii i západní Evropě. Nehledě na boje mimo Evropu.
- Popisování humanismu na základě kultury (resp. jeho vliv na ni) ignoruje mnoho příkladů opačných. Takto zjednodušovat a selektivně si vybírat knihy či filmy by dokázalo zdůvodnit cokoli.
...další příklady ať si každý čtenář najde sám, na internetu je článků spousta.

6 16.05.2021

Je polovina 19. století a stavitelé železnice plují do Ameriky postavit trať na Divoký západ. Je to pestrá směska národů, kde ale převažují evropané. Řeší své osobní problémy ("láska, sex a trápení"), nakupují zásoby, opravují průběžně svou loď, zastaví se v zemi jednoho ze stavitelů, jsou přepadeni piráty a narazí i na Bludného Holanďana... Tedy... Až na to, že jde o vesmírné fantasy – komorní space operu, jestli tohle spojení jde vůbec použít – v daleké budoucnosti. Místo stavby železnic se bude budovat hyperprostorový tunel, místo národů si představujte různé rasy galaxie a ony osobní problémy vynásobte mezihvězdným cestováním a počtem genderů, jaké jen mohou mít různé druhy sapientních bytostí v galaxii. Rozdíl při čtení ale poznáte prakticky jen v terminologii, to, že jsou hlavní hrdinové někde daleko ve vesmíru vlastně nehraje roli. Trochu mi to připomíná můj oblíbený space western seriál Firefly, jen bez nějakého uceleného děje a s velmi omezeným množstvím akce. Dokonce bych až řekl, že je "Dlouhá cesta..." seriálovým scénářem, kdy se v každém díle děje něco samostatného, celá série je ale propojena jen velmi volně. Knize se navíc nedostává mnoho humoru.*

Proč tedy tři hvězdy? Je to ve výsledku něco jako "feel good movie", kde se má většina postav ráda, dobře jim to klape nehledě na "tvarismus" a i větší problémy se řeší skoro samy... Je to napsané dobře, prostě čtete dál, jenže děj ani výrazné momenty (vtip, děj, nápady, jazyk...) až na výjimky nepřichází... Se tam se objeví hluboký civilizační moment plný zamyšlení, ale hlavní linka o "rozzuřené planetě" je zatraceně neuspokojivá, nedotažená a odbytá na několika stránkách. Jasně, pro autorku je asi hlavní život na Poutníkovi, ale příběh Toremi Ka měl takový potenciál – už jen ta jejich filozofie – že využít ho jen jako "vesmírné pozadí" mi přijde trestuhodné. A když to pak člověk srovná s prostorem věnovaným romantickým částem všeho druhu (doslova), které jsou jako z červené knihovny náctiletého nerda...

*Je blbý, když se u knihy, které se na přebalu skví "pravděpodobně ta nejzábavnější letošní space opera," poprvé pousmějete někde v její jedné třetině. A to jen ze škodolibosti...

6 10.05.2021

(SPOILER) Příjemně odpočinkové čtení, a to přitom není v knize nouze o mrtvoly, duchy či všelikeré další zlosti. Baví mě velmi nenucené a postupné seznamování se s londýnskou magií i nadpřirozenými postavami. A i když to tak nevypadá, autor na čtenáře hraje hned dvojitou habaďůru. Což je super, už jsem to totiž s přímočarostí celé knihy ani nečekal. Zároveň bych se ale vůbec nezlobil za hutnější britský humor (Pratchett či Adams jsou holt ve své branži nedostižní) a bohužel nejsem zase až takový znalec Londýna a zdejší kultury, abych odhalil a ocenil všechny místopisné zmínky i kulturní odkazy. Přesto jsem si to rozhodně užil...

Poznámka: Nakladatelské popisy zmiňující podobnost Řek Londýna s Harrym Potterem jsou podle mě docela mimo, oba literární světy pojí vlastně jen Británie s magií. Když už, tak bych odkazoval na alternativního Harryho Pottera a metody racionality (snaha odhalit, co za magií stojí), případně na tematický mix Jonathana Strange & Mr Norrella (britské čarodějnictví v době úpadku magie a nástup nového učně) s Americkými bohy (personifikovaná božstva).

A otázka (zároveň pozor na silný SPOILER) na konec:
Napřed mě při čtení zarazila věta mluvící o vykopání "artefaktu nevyčíslitelné ceny", což v kontextu děje nedávalo smysl. Začal jsem tedy věc zkoumat a podle anglického originálu zjistil, že jde o "landmark", tedy "pamětihodnost" (konkrétně kostel). Když už jsem ale nad tím vším začal přemýšlet, vyvolalo to ve mně další otázky... Hlavní postava X (Peter Grant) totiž v této souvislosti vyvolává ducha svého informátora Y (Nicholas Wallpenny), který je ale v realitě hlavní záporná postava Z (Henry Pyke/Punch). No jo, ale hlavní postava X ho vyvolává na místě, které našli pod jménem Y a vyvolává ho i jménem Y, ale vyvolán je Z. Pak se to celé semele, dojde k podzemnímu výbuchu a na místě najdou lebku (neurčenou) a odznak, který patřil Z (protože s ním pak funguje jako duchovní propojení). Kdo je tedy Y? Existoval vůbec? A pokud ne, jak by pak o něm věděl šéfmág od X (jeho konkrétní slova: "Wallpenny: čmuchal, lovec brouků a příležitostný zloděj. Bývalý farník od svatého Jiljí"), byl by v záznamech kostela a měl by vlastní hrob? Nebyli by vyvoláni duchové dva a pointa by tak byla odhalena s předstihem? Ví někdo odpověď? Napište mi do zpráv, díky :)

6 07.05.2021

Je do drahně let, co jsem Nadaci (hned dvakrát) četl a pokračoval dál celou sérií. A i teď mi to přijde jako opravdu zajímavý nápad, kde je sci-fi až v druhém plánu a celé téma je spíše hrou s proměnami sociologie, náboženství, politiky atd. Podobně, jako si Isaac Asimov hraje v knize Já, robot se zákony robotiky, tady v několika tématem spojených příbězích nechává před očima čtenáře vyvíjet společnost kdesi daleko v budoucnosti a na okraji galaxie.

6 30.04.2021

Hele, tohle je fakt dobrý... Něco, jako když jsem před léty nadšeně sledoval v televizi Dr. House. Polovině lékařských termínů člověk úplně nerozumí, i když je vidět opakovaná snaha je překládat do "lidštiny", ale dodává to celé věci tu pravou atmosféru dál řádně okořeněnou Afrikou nasáklými příhodami a energií sršící osobností autora.

Krev, hnis, pot a další tekutiny tečou proudem, já se nestačím divit nekončícímu počtu "slepáků" a množství i různorodosti toho, na co jeden chirurg za měsíc narazí v jednom městečku mezi severním a Jižním Súdánem. K tomu čtenář dostává i nahlédnutí do života místních – že například po kýchnutí říkají oblíbenou barvu vola nebo jak zdůrazňují obdiv mlasknutím. To vše je doplněné návštěvou místního léčitele, informacemi o probíhající občanské válce a minových polích, sem tam výhledy do krajiny jako na tom pravém safari, povídáním o běhu (všechna čest v tom vedru), propagací Lékařů bez hranic a podobně... Vzhledem k tomu, jak záslužnou činnost autor dělá, člověku ani nijak nevadí méně související témata, i ta, která by mě osobně v jiné knize štvala. Na to, jak těžká témata autor popisuje, je vše přirozené a moc hezky se to poslouchá.

Jde o knihu natolik hovorovou, že jde spíš o jakýsi vyprávěný zápisník/cestopis. Témata skáčou jako divá a nejednou se mi stalo, že jsem nechápal, jak se děj dostal sem a proč se po převyprávění jiného příběhu zase k něčemu vrací. Jako kdyby vám to autor povídal někde u piva. K čemuž se nesmírně hodí také zvolený interpret audioknihy, který jako by autorovi "z hlasivek vypadl".

6 24.04.2021

Dystopie lidské všednosti v kulisách sci-fi...

Opravdu krásná obálka (sladěná s přebalem i prvními stranami, srdce knihomola plesá...), ale velmi smutný obsah. Marťanskou kroniku už jsem četl opravdu dávno a pamatuji si prakticky jen první dvě (ony delší) kapitoly. Zároveň si pamatuji i tu předposlední, která jak dovětek správně připomíná, se objevovala často v čítankách a i pro mě tak byla prvním čtenářským seznámením s Bradburym. Celek pak doplňují další pochmurné kapitoly plné rasismu (nejen) doby vzniku, bezohlednosti, přehlídky špatných lidských vlastností i vynalézavosti lidstva použité samozřejmě špatným směrem. To vše ve srovnání s lehkostí a zároveň solidností Marsu a jeho (původního) osídlení. Člověka až netěší číst tolik pesimismu, který stále tne do živého i přes nesmírně dlouhou dobu, která od vzniku uběhla.

6 18.02.2021

První polovina je nádherně poetická, umně splétá dohromady tradice českého venkova popohánějící průběh roku, spory tehdejší katolické přítomnosti s pohanskou minulostí (a stále silnější otázkou svobody či zpochybňování jediné církevní pravdy) a nějaké to hastrmanské nadpřirozené tajemno. Že je to ve výsledku zase tradiční české knižní téma vztahového několikaúhelníku naštěstí na zajímavosti celé věci nijak neubírá. Není totiž nijak extrémně dominantní a mezi spoustou dalším vjemů jen povystrkuje růžky. Mimoto se totiž čtenář může chytat i na udičky zmínek o rybníkářství, tehdejší módě, česko-německé otázce a klasické české vesnické "malosti". A zároveň se zvolený jazyk v interpretaci Jana Kolaříka (v souběžně poslouchané audioknize) opravdu příjemně poslouchá.

Druhé polovině už ale něco chybí. Nemůžu říct, že by mě skok děje do současnosti nějak vadil. Naopak je to zajímavý nápad. Co ale trochu drhne je rozvedení tématu. Autor sice tne do všech stran a postava doslovného "ekoteroristy" poukazuje na nešvary neziskovek, státní správy, samosprávy i celostátní politiky ve spojení s ochranou přírody, ale prakticky úplně opouští předcházející poetiku a nahrazuje ji jen kritikou. Sem tam se sice mihne originální nápad – např. protest s matracemi oceňuji a ve spojení s Bečvou by na něj mohlo brzy dojít – provedení je ale velice technicistní (a tím i ve výsledku předvídatelné) a celý ten pesimismus (moderně environmentální žal) najednou skončí v jakési místní nepravděpodobné utopii. Alespoň, že ten úplný závěr ještě pomrkává na čtenáře očekávající pokračování rozjetých témat první poloviny.

6 15.02.2021

Pro mě velké překvapení. Knihu jsem zahlédl v knihovně, sehnal si ji a očekával nějakou klasiku 70. let. Jenže Příběhy pilota Pirxe jsou psány lehkou rukou, dobře se čtou, neberou se tak strašně vážně (někdy jsou až vtipné) a zároveň se soustředí i na temnější témata. Navíc, i když je kniha původně z roku 1973 a některá vesmírná témata (technika, objevy...) už jsou překonaná, velká většina jich zůstává aktuální. Člověk si tak může vyloženě užívat skvělé popisy krajin Měsíce nebo Marsu, "nudy a rutiny" vesmírných patrol nebo mnoho let používané raketové techniky. Jako by byl autor přímo u toho. A pochválit musím i samotný styl příběhů, kdy jde o rozkrývání nějakých problémů/záhad na způsob "technických detektivek" Asimova a knihy Já, robot - rozdílem je ale civilnější a uvolněnější styl psaní, který mi velmi sedne.

5 20.10.2024

Čteno jako zkouška i literatury výrazně jiného charakteru, než jsem od autorky dosud četl. A bohužel nejde o můj šálek čaje. Detektivky já rád, ale musí být zajímavé tématem i možností vlastního řešení případu. Tady jsem se netrefil ani do světa showbyznysu a vyšší třídy, ani případem, který mě moc nelákal. I když se pak ve výsledku pospojovala velká většina zajímavých linek a pachatele člověk tušil, na Kormoránovu intuici a zkušenosti nemám, tak hluboko mé myšlenky vůbec nedoputovaly (dokonce bych řekl, že to bylo ze strany autorky "mírně" překombinované, ale co už...). A k tomu mi navíc přišlo, že témata, která mě "zlobila" v sérii o HP, tady dostala více prostoru a tudíž mě ještě odrazovala o trochu víc – ať už jde o bulvár, nebo zbytečné/otravné poznámky ve smyslu "old man yells at cloud".

5 25.04.2024

Sejde se tak v Überwaldu Červená Karkulka, Zaklínač a "duch Hercula Poirota" a řeší důsledky gentrifikace místního městečka... Skvělý nápad, pěkné mísení "žánrů", povedené ilustrace, velmi dobré zapojení Marigolda. Správně zaklínačské zakončení i děj. K dokonalosti mi chybí jen opepření černým humorem, který do svých knih/povídek Sapkowski zapojoval (tady byl spíš situační), a nějaký ten bonusový obrazový vtípek/nápad, když už jde o komiks. Jinak ale velká spokojenost.

5 03.03.2024

Jako první jsem viděl film na námět tohoto komiksu. A i když je to už hodně let, zůstává mi v paměti jako skvělý a zajímavý kousek, na který se zase rád podívám. Když jsem teď nedávno viděl video-recenzi právě o originálních Watchmenech a jejich ději, rozhodl jsem se si knížku půjčit. A opravdu se mi to líbilo...

Bavilo mě především hledání skrytých odkazů – třeba hned v první kapitole to, kdo je jedna z hlavních postav. A takových věcí je v knize mnohem víc. Zajímavá je i samotná skladba komiksu, kdy se prolínají všechny možné (i ne)dějové linky, styly vyprávění (i ty klasické nekomiksové) atd. Na pátou hvězdičku mi chybí jen jedna věc – nejsem komiksový žrout, takže si holt všeho nevšimnu a ona v popiscích opakovaná "dekonstrukce komiksového žánru" jde trochu mimo mě. Je to tedy určitě skvělé dílo, temné, jiné a pro mě velmi čtivé, ale nemám tam onen WOW efekt, který musí nutně působit spíše na ty, kteří za sebou mají desítky a stovky superhrdinských komiksů. (I když rozbití těch klasických vyprávěcích stylů jsem samozřejmě v komiksu kvitoval i já – především ve spojitosti s činy a slovy hlavního "padoucha".)

To, co mi při čtení trochu vadilo, bylo překvapivě převedení do české verze. A nešlo o překlad, ale o kolorování. Když jsem se třeba díval na americkou verzi, je tam vidět velký rozdíl. A ta, co jsem měl v ruce já, byla někdy až divně rozlitá, nedokonalá, vybledlá a neostrá. A to proti originálu prostě nevypadá tak dobře.

5 28.11.2023

Velmi zvláštní kniha kombinující čtivé a zajímavé části se stránkami zmatenými, nejasnými a nezábavnými. Nejsem si jist, zda jde o záměr autora a tedy velmi dobrý překlad, nebo naopak překlad, který se v některých částech s originálem nesetkává. Stránku po stránce se totiž sám text dosti proměňuje - začátek je detektivní, ponurý, noirový, plný severských myšlenek. Někde uprostřed se kniha změní na špionážní dobrodružnou jízdu plnou akce a přehánění. A závěr se překlopí do filozofického sci-fi prošpikovaného grónskými výrazy pro různé druhy pevného a kapalného skupenství H2O a všemi souvisejícími atmosférickými i živočišnými jevy.

Čtení (a možnou interpretaci) navíc autor rozhodně nijak neusnadňuje - přímou řeč (jen v odrážkách) proplétá s myšlenkami, historií i různými odkazy. Až skoro náhodně odhaluje některé části případu, ale tak, že člověk bez velmi dobré paměti na jména prostě nemá ponětí, o co jde. Například se po desítkách stránek objeví odkaz na nějakou teorii, ale čtenář, který knihu neslupne najednou nebo nemá skvělou paměť, už nemůže vědět, o čem byla. V knize jich je totiž zmíněno mnoho - od matematiky přes sociologii po filozofii. V tomto případě pomůže Google. Když ale přijde náhodně jistá dánská ulice s nějakou autoopravnou, která odhalí jeden z největších zvratů knihy, jak mám vědět bez znalosti Kodaně, k čemu to odkazuje? S kým má co společného. Proč? No nakonec pomohla na internetu "ležící" anglická verze knihy...

A ještě k tomu všemu je v textu umně propletena realita (události, živočichové, místa) s fikcí, která se kromě znalostí a googlení nedá z kontextu odhadnout. Existuje tento ostrov? Udělalo Grónsko toto politické rozhodnutí? A co tento živočich? S blížícím se koncem to navíc hezky graduje... Každopádně velmi zajímavé byly faktografické i beletrické části odkazující na vztah Grónska a Dánska, kde jsem si realitu snažil ověřovat i v jiných textech. V tomto ohledu rozhodně pro mě něco nového a do dneška nepoznaného.

Z výše uvedeného musí být trochu jasné, že až do konce člověk neví, co vlastně dostane. I já mívám u podobných knih obavu, jaký bude konec a zda čtení bude mít uspokojivý smysl. A tady musím přiznat, že jsem velmi spokojen. Čekal jsem něco "normálního" a dostal jsem zajímavou záhadu. Za mě tedy silné 3,5 hvězdičky.

Civilní válka světů? Do posledního kousku ryze britský přístup k mimozemské invazi? Více než 120 let starý text, který je ale v mnoha ohledech stále aktuální? Pro mě velmi příjemné překvapení. Znal jsem nedávnou filmovou adaptaci i historii známého rádiového vysílání*, ale původní knižní předloha za nimi mnoho nezaostává. Jasně, je to z Viktoriánské doby, kdy bylo mnoho věcí jinak (Britské impérium, role žen, technika...), ale základní lidské chování se očividně (nejen v literatuře) mnoho nemění.

* ...were presented as a series of news bulletins, often described as having led to outrage and panic by listeners who believed the events described in the program to be real. However, later critics point out that the supposed panic was exaggerated by newspapers of the time, seeking to discredit radio as a source of news... víc viz Wiki

5 04.10.2023

Zatímco první kniha je noir detektivní space opera, druhá už je čistokrevná spece opera s (vesmírnou) politikou, lodními bitvami, spiknutími a vším, co žánr sci-fi nabízí. Osobně se mi více líbil lidštější první díl Leviatan se probouzí, přesto je i Kalibánova válka stále skvěle čtivá, v některých okamžicích nervy deroucí a konec dobrý...
...nebo ne? To se uvidí v dalším díle :)

5 18.08.2023

Krásná to knižní podivnost. Akce, tajemství, zajímavé nápady, odkazy na realitu (dívám se tvým směrem tunguzská události), všudypřítomné využití fotografií v knižní verzi (snad dokonce i originálních historických) a dobré namluvení ve verzi audioknihy (pěkně graduje nejen dějem, ale i hlasem). A vůbec povedená atmosféra i "vesmír" knihy. I napodruhé motivuje k pokračování v dalších dílech...

Poprvé čteno v roce 2016, a to na základě nadšení z tehdy nového filmu, který knihu zpracovával značně po svém (co taky čekat od Burtona). Začátek byl až překvapivě stejný, i když kniha je logicky detailnější, popisnější a dovysvětlující, poté už se to začínalo viditelně lišit. Film šel dál svým super burtonovským šíleným stylem, zatímco kniha byla spíše normálnější, jak jen to s podivnými dětmi jde.

5 29.07.2023