puml komentáře u knih
Vynikajíci antologie zaměřená na současnou portugalskou poezii. Jedná se o výbor sestavený Luísem Machadem (kulturní a tiskový mluvčí Portugalska), jenž měl ale z mého pohledu při volbě básníků a jednotlivých básní mimořádně šťastnou ruku. Intenzivní a imaginativní se snoubí s typickou přímořskou melancholií a steskem nad plynutím času. Výběr básníků a básní může někomu připadat příliš monotematický, pro mě osobně se ale jedná o excelentní výbor, který na úkor šířky preferuje hloubku pohledu. Oceňuji také skvělý překlad Pavly Lidmilové, jejíž překlady jsou zárukou vysoké kvality. Knihu doprovází černobílé fotografie jednotlivých básníků, a dále také barevný doprovod uměleckých fotografií Pedra Penila. Naneštěstí se tento malý knižní skvost špatně shání, neboť vyšel v nakladatelství KANT v omezeném nákladu k příležitosti Festivalu spisovatelů v Praze.
Vynikající kniha o stavu současné "závislé" společnosti. Velice čtivě napsané a i pro laika srozumitelné. Na knize oceňuji také fakt, že jednotlivé kapitoly jsou členěné do srozumitelných kratších úseků, což usnadňuje orientaci i četbu, po každé kapitole je pak v závěru uveden krátký soupis doporučené četby, která je mimochodem také vynikající. Možná ne dnes, ale mám obavy, že za pár let bude "bohužel" zjevné, nakolik bylo to, co je v knize napsáno, prorocké a aktuální. Nezbývá než doporučit. Jedna z těch knih, která zásadně mění pohled na fungování společnosti.
Nádherné pověsti z Bretaně. K nejzajímavějším patří ty, ve kterých se objevuje Ankou - což je "žnec smrti" - se svou drkotající károu. Někdy vtipné, ale většinou potemnělé pověsti doprovázejí krásné ilustrace. Příjemné počtení na večer před spaním:-)
Nádherná sbírka intimně laděné poezie smutku a stesku. Autorka, manželka Bohuslava Reynka, žila od konce dvacátých let až do své smrti v Petrkově, který jí byl na jedné straně místem požehnaným, ale na druhé straně těžce nesla ztrátu svého domova a přátel ve Francii a v rodném Grenobelu. Ve sbírce se tento stesk a smutek jasně projevuje v obrazech pomalého ulpívání času, proměn věcí a krajiny. U nás málo známá básnířka určitě zasluhuje pozornost, stejně jako vynikající překlad Jana M. Tomeše.
Ojedinělá záležitost a to především v kontextu světového překladu. Jedná se totiž teprve o druhý kompletní překlad do cizího jazyka. Slyšel jsem přednášet některé básně i v japonštině a musím ocenit překladatelskou práci pana Límana, jenž kladl důraz i na fonetickou stránku jednotlivých veršů. V češtině znějí samozřejmě básně jinak, ale z celku je patrná snaha o konzistní, takříkajíc český ekvivalent japonského stylu. Nádherné lyrické básně pojednávající především o přírodě, lásce, starobylých legendách ale i o odchodu z tohoto světa. U některcýh básní je navíc poznámkový aparát, který slouží v orientaci v japonských reáliích a symbolech, což zesnadňuje pochopení některých ustálených básnických obratů. Celkově pak čtení jednotlivých básní působí jako skutečný balzám na duši. Motivy se sice stále opakují, ale jemné nuance a především pak skutečnost, že básně psalo několik generací většinou jen příležitostných anonymních básníků ze všech společenských vrstev, vytváří unikátní vhled do japonského myšlení a kultury raného středověku. Určitě doporučuji přečíst.