Qenda komentáře u knih

http://qenda.rehec.cz/928653-katerina-hejlova-fimbul.php

Hodnocení:
Knížka menšího formátu má na první pohled zajímavě řešené balení. Průsvitná obálka mě nadchla okamžitě už na omak. A vyzývala mě, ať ji neodložím. Mrzí mě, že se mi trochu pomuchlala, protože je křehká a snadno se ušmudlá. Odložila jsem ji, abych ji nezničila. I bez ní je knížka velmi příjemná do ruky. Zdálo se, že to bude další kousek na tři večery. Ale nebylo to tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo. Čte se hezky, text je srozumitelný, není zbytečně složitý a překombinovaný, ale obsah je, aspoň pro mě, dost náročný svojí podstatou. Příběh dvou lidí, kteří se milují, ale došli ve vztahu na jakési pomezí, kdy cítí zmatek, nejistotu, nudu a obavy bez jakéhokoli opodstatnění, mě opravdu zaujal. Ve skutečnosti se nic neděje, jen se po těch letech stal z jejich vztahu rutinní a stereotypní koloběh. Eva je učitelka umění a Petr knihovník. Vyhovují si a dávají si prostor. Ale nastane zlomový okamžik. Často jsem knihu odkládala a přemýšlela o tom, že by to mohl být vlastně příběh kohokoli z nás. Ona je romantická duše, které chybí každodenní projevy lásky, takové, jaká byla na začátku. Ale všechno jednou zevšední a ji to mrzí. On je spokojený, že ji má, ale už jí to neříká tak často. Cítí, že ona je ta nej a to mu stačí. Žije v přesvědčení, že ona to přece dávno ví a není potřeba, aby ji o tom neustále ujišťoval. Jí chybí jeho náruč a dlaň, ale nechce si o to říkat, čeká, až začne on. On je ale unavený a ani si neuvědomuje, co ji tak trápí a co jí chybí. Vznikají absurdní a úplně zbytečné komunikační situace. A k tomu všemu je ta ukrutná, již tři roky trvající, stále nekončící zima. Všude bílo, mrzne až běda, Praha se změnila k nepoznání a ty neustálé přívaly sněhu si vybírají svou daň. Vytratila se radost, naděje. Tři roky v bílém pekle, v únoru, v srpnu, stále.

Petr s Evou vědí, že potřebují změnu. Potřebují vypnout a vysadit. Rozhodnou se, že stráví víkend v horské chalupě svých přátel. A tady začíná drama, při kterém tuhne v žilách krev. Prožila jsem ten příběh, protkaný vzpomínkami na společné chvíle, na jaro, na slunce, první polibky a sbližování, na bezstarostnost a naději, se zatajeným dechem. Věřila jsem v dobrý konec. Ještě na předposlední stránce jsem věřila, že se všechno jako zázrakem otočí a skončí to úplně jinak.

Neřeknu víc. Jen snad to, že nakladatelství JaS má opravdu dobrý odhad ve výběru českých autorů, kteří mají cit pro obyčejné lidské věci. Fimbul od Kateřiny Hejlové – to byla výborná volba. Pro mě tedy ano. Kéž bude stejně výborná i pro Vás!

Milá paní Marie, často žasnu nad tím, jak k sobě umí být lidé zlí, nepříjemní, útoční.... I v reálném životě je mnoho věcí předvídatelných. Jistě víte o životě taky své a víte, že není černý a bílý. Pokud se Vám knížka nelíbila hned na začátku, mohla jste ji s klidem odložit. Já jsem to tak udělala několikrát, ale ve snu by mě nenapadlo prezentovat svůj názor takovým způsobem jako Vy. Jsme lidé a děláme chyby. I takový korektor je prostě jen člověk. Kdybychom si dávali víc prostoru k pochopení se navzájem, bylo by nám všem asi líp. Možná jste nešťastná, možná Vám někdo ublížil, možná jste smutná a vybíjíte si zlost na jiných. Na druhou stranu na svůj názor má právo každý. mě osobně kritika často pomáhá víc než pochvala a posouvá mě dál. Ale všechno musí mít nějakou formu a úroveň. Vy jste byla neslušná a hrubá, jste žena! To je zase můj názor. Ať se Vám líbí, nebo ne.

Děkuji za hodnocení:-) Autorka

1 18.12.2015

Ať je to tak nebo tak, mně se komentář od pána, který se přihlásil jako marlowe, docela líbí. Rozzlobil se a řekl to pěkně od plic.
Já nejsem urážlivá, zamyslím se nad Vašimi slovy a jistě Vám dám v něčem za pravdu. Myslíte, že má cenu se tady dál handrkovat?

Dopřejte si Stíny, milý pane :-) a nenechte si kazit dojem a Váš osobní názor.
Pěkné odpoledne :-)
Qenda

Přátelé, krásná diskuse se nám tady rozvinula. Jen co je pravda. á musím říct, že statistika pána, který se přihlásil jako marlowe mně zaujala. Zajímalo by mně, co si z toho vyvodil, neb tam cítím jisté podezření, které nebylo vyslovené. Třeba se ho dočkám.

K mému zaregistrování se v ten den, kdy jsem "pokárala" paní Marii, udělení palců a několika hodnocení, mohu říct toliko, že to se tak prostě stalo. Že jsem přečetla tolik knih od nakladatelství JaS je pravda, a netajím se tím, že je mi toto nakladatelství sympatické a pojala jsem k němu náklonnost. Měla jsem období Joy Fieldingové, kdy jsem přelouskala všechny její knížky. Potom přišlo období Roberta Fulghuma, jehož mám v knihovně také. Teď mám JaSné období. A víte, co se mi na něm líbí? Že vydává původní českou tvorbu a se čtenáři komunikuje. Zpětná vazba je velmi důležitá.

A vytýkání chyb....Je - li výtka oprávněná, pak je to v pořádku. Věřte, že já raději přijímám kritiku, než pochvalu. Ne, že by mně netěšilo, když mě někdo pochválí, ale kritika mě posouvá dál. Z chyb se poučím.

No, uvidíme, kam se naše povídání dál ubere. Pěkné odpoledne! Renáta Šťastná

No, ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu na to, co se tam dělo.....Nejlepší zalézt do postele a hltat ten příběh!