Quines_ komentáře u knih

Brala jsem tuhle novelu jako výzvu, protože autorka přes 10 let psala povídky na svůj blog a člověk by čekal, že když někdo po takové dlouhé době psaní vydává knihu, tak to musí stát za to. Bohužel mě tohle dílo velmi zklamalo a několikrát jsem se musela přemáhat, abych se ke knize vrátila a pokračovala ve čtení. Abych byla upřímná, nebyla jsem schopná ji dočíst do konce a udělala bych to leda v případě, že by mi za to někdo zaplatil, protože tak moc jsem nemusela přemýšlet ani u Platóna nebo Nietzscheho. Dostala jsem se přes velké množství pravopisných chyb a naprosto nelogické slovosledy. Několikrát jsem si musela větu říct nahlas, abych pochopila, co nám chce autorka sdělit. Skloňování slov a stavba vět by byla úsměvná pouze v případě, kdyby slečna Jenny chodila na první stupeň základní školy. Z velmi krátkého příběhu jde cítit, jak tvůrkyně neměla ani tušení o věcech, které užívá. Například chování a názory studentů dějin umění (Historie umění neexistuje) nebo jak funguje zapisování předmětů na střední škole. Určitě by neměla používat pojem „orgie“ když nemá tušení, co to znamená. Řečeno ve zkratce – tahle realita je tak nedomyšlená, nelogická a naprosto nereálná, že by to nevzali ani jako scénář do podprůměrného anime. Knížku bych zařadila do kategorie „přečtu si to a napíšu hezký komentář, protože je Jenny moje kamarádka“. Korektor tohle dílo viděl možná jen z dálky a ukažte mi prosím na jediného heterosexuálního muže na planetě, který by se vyptával svého homosexuálního kamaráda na podrobnosti z jejich gay sexu.
Nechtěná rada pro autorku: Číst, číst a číst velké autory, rozšiřovat si slovní zásobu a vštěpovat si skloňování a stavbu vět. Najít si 2 nebo 3 spolehlivé lidi, kteří budou kontrolovat obsah díla a upozorňovat na nedostatky nebo chyby.
Postskriptum: Na každé ušklíbnutí, pousmání a zazubení jsme hráli „napij se“, vřele doporučuji.