R47
komentáře u knih
Les mytág
Robert Holdstock
Kniha mytických rozměrů. Do Lesa mytág jsem vstoupil úplně bez znalosti věci, uchvácen jenom obálkou nového vydání. A vyplatilo se. Naprosto originální fantasy, pracující s existující mytologií a v něčem kombinovaná s béčkovým hororem (motiv šíleného vědce a jeho vynálezu). Ale ten ústřední motiv – souboj otce a syna o lásku ženy – to je skutečně ur... To je Máj. A skvěle načteno. Těším se na další díly.
Možnosti milostného románu
Jan Němec
Nejdřív jsem poslouchal jako audioknihu a to mě přimělo přečíst si celou knihu. Je to skutečně skvělý současný milostný román, který ukazuje vztah vedený i díky technologiím a vztah v době, kdy se chce každý nějak realizovat. Někdy se ale autor podle mě jen předvádí (např. jmenný rejstřík uprostřed knihy) a hvězdu strhávám za nesympatického a věčně poučujícího hlavního hrdinu. Podle mě ale lepší kniha než tolik oceňované autorovy Dějiny světla.
Život, vesmír a vůbec
Douglas Adams
Četl jsem ho třikrát. Naposledy teď. A musím říct, že fakt pořád netuším, proč se o sérii Stopařův průvodce po Galaxii mluví jako o trilogii v pěti dílech. Od začátku je to evidentně dilogie, dva díly. Tenhle třetí už je k ději přilepený násilně a to natahování z toho čouhá. Chci říct, že pořád je to vtipné a tak, ale ta ústřední zápletka už je úplně mimo a vlastně čerpá z toho, co už bylo použitý jinde. Adams si evidentně nevěděl rady s uzavřeným cyklem a připisoval k tomu další díly už jen na sílu. Škoda.
Klíč je pod rohožkou
Vlastimil Třešňák
Opomenutý klenot české literatury, který jednoznačně nutí vzpomenout si na Švejkovo putování i blábolení, přitom je to ale svébytné umělecké dílo (zkrátka něco ve stylu pábení). Jedinečný styl i autorovo vidění světa vás uhrane. Vnímejte svět očima outsidera, bezdomovce, bohéma. Pan Prag je další geniální postava našeho písemnictví, někde vedle Švejka a Saturnina. Autor mu naštěstí věnoval i další knihy.
Běguni
Olga Tokarczuk
Zase jedna z těch knih, se kterými si nevím moc rady. Zaujala mě. A dokonce natolik, že jsem ji přečetl dvakrát a potřetí rozečetl. Ale pořád se divím tomu, jak málo toho ve mně z té knihy zůstává. Přijdu si pokaždé, jako bych ji četl znovu. Autorka rozhodně zaujme stylem, kde se střídá vyprávění ženské hrdinky s výňatky z nějaké (snad fiktivní) psychologie cestování a s historickými pasážemi o vycpání (taxidermie) nějakého bezvýznamného dvořana (a to ve formě dopisů). Podivuhodně to drží pohromadě. A podivuhodně dobře se to čte. Ale přece mi tam prostě něco chybí, nevím.
...o psu nemluvě
Connie Willis
Opravdu nejsem fanoušek Tří mužů ve člunu ani páně Jeromeho Klapky Jeromeho. A už vábec nejsem fanoušek sci-fi s cestováním v čase. Ale tuhle knihu jsem si dokonale užil. Nerozumím tomu. Teda vlastně ano. Connie Williamsová totiž opravdu umí vyprávět, psát. Ty kulometné dialogy, u kterých jsem si asi nejvíc vzpomínal na divadelní komedie Oscara Wildeho. I ty časové paradoxy, shozové nemoci a skluzy. A do toho ta úplná blbost s katedrálou. Všechno neskutečně zapadá. A já se od autorky nakonec pustím do další knihy, i když jsem to neměl vůbec v plánu. Bavil jsem se moc.
Podzemní město
Karel Poláček
Myslím, že kdyby nebylo Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka, tenhle román by mohl zastoupit alespoň částečně jeho místo. A to jak popisem fungování c. k. armády, (mnohem jemnější) karikaturou a absurditou, jazykem, ve kterém se mísí němčina a slang, i popisem takových detailů, za kolik bylo možné směnit chleba, cigarety apod. V čem rozhodně ale na rozdíl od Švejka vyniká, je právě ten samotný prostor. Ono titulní Podzemní město. Celý děj se totiž odehrává v zákopech a tam vás Hašek nikdy nevezme. I jeho Na frontě se vlastně na frontě vůbec neodehrává. Pořád se někam jde. Tady se ale i bojuje.
Sestra
Jáchym Topol
Vzpomínám si, jak mě ta kniha při prvním čtení ještě na gymplu uhranula. Ten jazyk i to magické prostředí, kde se estébáci mísí s draky, ježibabou i Laosáky. Ale tak nějak jsem nebyl schopný sledovat tu hlavní dějovou linku a po letech jsem už opravdu nebyl schopný říct, o čem to vlastně bylo. Když jsem se ke knize vrátil, to umanutí jazykem, stylem zůstalo (i když už není tak uhrančivý), ale víc začínám chápat ten děj. Že jde v podstatě o popis života Vlka z Wall Street v „divokejch devadesátkách“. To překotný období plný šíbrů a mafiánů, tady efektně krytý za Organizaci, Smlouvu a Tajemství. Z příběhu se vymykají popisy snů, které jsou vpravdě sorokinovsko-opričnikovské. Ale ani po letech se nemůžu zbavit pocitu, že to není pro každého, a že si zase po letech nevzpomenu, o co tam vlastně šlo.
Endymion
Dan Simmons
Po fantastické a přelomové sérii (Kantos) Hyperion je tohle nutné lehké zklamání. Autor tady jen umě posouvá svoje hlavní hrdiny z planety na planetu, kde se jim vždy na poslední chvíli podaří uniknout před možnou smrtí nebo dopadením. Je to v podstatě nekonečný seriál. Možná by to líp fungovalo jako komiks (nutně se mi v téhle souvislosti vybavuje Sága Briana K. Vaughana). Je to pořád zajímavé, ale zkrátka tomu něco chybí. Opravdu lehoučký nadprůměr.
Hrozny hněvu
John Steinbeck
Podařilo se mi sehnat to vydání, kde si ještě překladatelé nevěděli rady, jak přeložit mluvu a slang černochů na plantážích, a tak použili nějaké české nářečí. To je fakt lahůdka, u které se musíte smát navzdory tomu, co čtete.
Nezbedný bakalář
Zikmund Winter
Tohle by se mělo číst ve škole a ne Mistr Kampanus. Dostanete tam z Wintera všechno, co potřebuje. Historické reálie i archaický jazyk, včetně ukázek vagantské poezie. A hlavní hrdina, který utíká za fraucimorem anebo chodí po hospodách, a když se opije, zatopí si školou, musí každého bavit.
Šest procházek literárními lesy
Umberto Eco
Podle mě je to literární teorie stravitelná pro každého. Pokud chcete o literatuře začít uvažovat jinak, tohle je dobrý začátek.
Bílá velryba
Herman Melville
Je to fuška. Ale i ty popisné pasáže jsou neuvěřitelně básnivé. Téměř poema.
Snídaně šampiónů
Kurt Vonnegut Jr.
Sarkasmus, ironie a obrázky pro lepší pochopení. Dávám plný počet řití *****
Gulliverovy cesty
Jonathan Swift
Jak jsem rád, že jsem se k tomu dostal až jako starší. Je fakt škoda, že se tohle cpe přežvýkané dětem a pak se nad tim taky tak přemýšlí. Ta Gulliverova touha stát se koněm...
Watchmen: Strážci
Alan Moore
Komiks, který změnil žánr. A konečně se z něj poučili i filmaři. Zároveň ale osobitě pracuje i se samotným "jazykem" komiksu. A tahle poloha je do filmu nepřeveditelná.
V jako Vendeta
Alan Moore
Komiksový Orwell. Ale protože to je komiks, musí mít svého superhrdinu v masce.
Nejlépe chutná za studena
Joe Abercrombie
Jako kdyby fantasy napsali/natočili bratři Cohenové nebo Quentin Tarantino... Říkávalo se, že každý autor kvalitní fantasy musí nejdřív začít mapou, tím světem a rasami v něm, které určí "geopolitiku". Tohle pro mě ale byla první fantasy postavená čisté na postavách a jejich vnitřním světě. Je to ještě vůbec fantasy? Je tu jen jedna rasa, lidská. Kouzla tu vlastně nejsou, naopak se tu operuje vědou. Odehrává se to jakoby v nějakém historickém bezčasí. Ale stejně... Tak krvavej a akční příběh s vlastně jednoduchou a přímočarou zápletkou, která vás donutí přemýšlet nad morálkou, otázkou dobra a zla, o tom, kdo je kladný a kdo záporný hrdina a jestli vůbec držíte palce té správné osobě. Je to i rychlé, po prvních sto stránkách jsem nevěřil, že už jsem vlastně v tom, že už je první pomsta dokonána. Je to místy ironické, sarkastické (postava Morveera a jeho společnice Jitřenky mi nějakým způsobem připomínali četbu příběhu o mladém vrahovi v Pratchettových Pyramidách, i když už je to léta, co jsem to četl). Navíc přidaný superhrdinský prvek, který tu vlastně zastupuje to magické z fantasy, nebo krátké citáty neexistujících autorů o "umění války". Fakt osvěžující. Další díly série jsem nečetl a evidentně to pro mě nebylo potřeba. Ale rád se do nich pustím.
S prominutím řečeno
Michael Žantovský
Nedočteno. Na začátku jsem se bavil. Bylo to takové woodyallenovské, navíc okořeněné o ty české reálie nebo fakt, že si z českých prezidentů utahuje diplomat, tedy člověk částečné v jejich službách. Z Klause si samozřejně utahuje jinak než z Havla. Postupem mě to ale začínalo nudit, vtipy mi přišly na sílu nebo moc "stařecké", určené jiné generaci. Věřím, že o něco starším ročníkům se to musí líbit.
Ílion
Dan Simmons
Měl bych být ideální čtenář, ale... Začátek strašně zdlouhavý. Tak zdlouhavý, že jsem napoprvé knihu odložil a vrátil se k ní až po 15 letech. Trója je místy zábavná, místy zdlouhavá a místy intelektuálně onanistní (jakoby Simmons chtěl ukázat, co všechno si k tématu načetl v odborné literatuře). Moravci jsou ze začátku nejnudnější a na konci nejsympatičtější. A lidská linka za mě nefunguje, Kalibán a Prospero úplně přitažení za vlasy. Taky se tu projevuje Simmonsova epizodičnost. Spousta akce je zajímavá, ale vlastně hlavnímu ději vůbec neprospívá, a kdyby se vynechala, nic by se nestalo... Lavíruju mezi 3 a 4 hvězdami. Hyperionu s jeho genialitovou jak po stránce dějové, tak po stránce stylistické, nebo Terroru s jeho psychologií postav a budováním napětí to nesahá ani po kotníky, ale když překonáte ukrutně pomalý začátek, nabere to spád a čte se to fakt jedním dvěma dechy. Navíc ten oblouk s ústředním tématem jako hněvem v závěru mi přišel fakt geniální. A kdo se v tom bude chtít intelektuálně rochnit, ten asi může. Nejblíž bych to asi přirovnal k Endymionu. Je to zajímavé, nápadité, dobrodružné, na konci to všechno do sebe zacvakne, ale zároveň je to strašně ukecané a někdy zbytečně jen na efekt. A za pár let si z toho nebudu pamatovat nic. Do pokračování se ale pustím.
