R47 komentáře u knih
Jeden z nejlepších historických románů, jaké jsem četl. V Olavovi se střetává ještě pohanská víra a nastupující nadvláda křesťanství. Je tam sever, sníh, mráz, sekery, dávná vina a velká vášeň.
Nejsem zas tolik na ty severské věci a horory obecně, ale tohle mě tou uhrančivou atmosférou bavilo. Možná proto, že je to ten Island, že ty příběhy zas tolik neznáme. Pořád mám před očima obraz slepé dívky na rybářském vlasci. Má to navíc ten moralistní podtón.
Škoda, že ten Saudek nežil o pár desítek let později. Anebo někde jinde.
Má to atmosféru. Jenom. Působí to jako dílek skládačky. Samo o sobě to neobstojí.
Nejlepší Ajtmatovova kniha. Druh filozofující sci-fi, který ale bude pro fanoušky sci-fi asi jen těžko stravitelný, protože se doslova drží moc při zemi. Díky bohu za to.
Myslím, že skvělá odpověd na Marvelovské What if. I nefanoušci Supermana si tady můžou přijít na své. Vlastně to může být zajímavé i pro ty, kteří lidem v kostýmech nefandí.
Kdo jednou k téhle sbírce přivoní, stane se kuřákem opia.
Strhující kniha o vášni, osudové přitažlivoati lidí, kteří se nesnáší a nemravná moralita o tehdejší britské společnosti. Obrazný popis sexuálních scén nezestárnul.
Pro mě jedna ze slabších pratchettovek, kterou nad totalní průměr zvedá jen boční Nóblhochův genderový motiv. Na mě nějak moc polopatické, žánrově podivně rozplizlé (detektivka a pátrání po teroristech se mění v něco úplně jiného, což nakonec vyúsťuje v asi trojí konec). Škoda že se autor nevydal do donkichotských vod, jak to sliboval motiv studování rytířských povinností. To by mě asi bavilo víc. Ale to taky může být mnou. Tady to celkem sklízí úspěch. Já knihu už asi před 20 lety odložil nedočtenou. A teď zhruba po třetině ji zase zavřel a dal si to jako audioknihu. A to už se dalo. Jan Zadražil je skvělej interpret Zeměplochy. To nepochybně.
"Povídej zase! Povídej jako déšť!" Asi kvůli tomu hollywoodskému úspěchu jsem si myslel, že to bude nějaká přeslazená romantika. Ale zůstal jsem u vytržení. Nechápu jak z takovéhle knížky mohli udělat filmový trhák... Je plná (sou)citu, nesouvislých obrazů a drobných příběhů, úvah, snahy o pochopení, porozumění, je plná okouzlení a stesku.
A já idiot myslel, že je to knížka pro děti. Je v tom dost rozverného Vančury. A není divu, že tenhle autor k nám dostal Welzla. I on je v tom nějak cejtit.
Mně tahle podivná kombinace komedie dellarte a barona Prášila nesedla. Postava knížete je fantastická, opředená tou správnou dávkou tajemství a záhady, sympatická, a přesto iritující. Taky ta satira na nové pořádky je dobrá. Ale v příběhu je strašně moc postav a vztahy mezi nimi se mi těžko sledují. A největší problém mám s vypravěčem, není pro mě zajímávý, spíš mě rozčiluje. A podzápletka s rozprodejem knih mi přijde zbytečná. Menzel z toho dokázal udělat geniální film. Nejsem nějaký jeho úplný fanda. Když to ale srovnám s předlohou...
Oceňuju originální příběh bez klišovitých zvratů. A taky to, že se v knize vlastně moc nestane, a přece se dobře čte. Čiší z ní ale doba, kdy byla napsaná: jednak ten hrozný strach o to, kam se svět za studené války řítí, a jednak dost naivní budování mimozemských i lidských charakterů. Všichni spolu bez sebemenších otázek spolupracují, všichni si rozumí a všechno se jako zázrakem vyřeší jednou ranou z pušky vlastně samo. Takže po dočtení ve mně ve skutečnosti zůstává určitý pocit zklamání. A že tohle přece jenom ukrutně zestárlo.
Nechutné, překombinované s otravnou snahou zaujmout, pro mě ničím nevybočující. Nechápu, kdo takové věci píše a kdo si jejich čtení užívá. Zajímalo by mě jak ústřední téma dbes vnímá LGBT+ komunita... Jedna z mála knih, kde filmové zpracování je lepší než originál.
Výborné. Životopis, křížený s motivační příručkou, s úvahy o životě, o smyslu horolezení, o tom, o povaze času, o morálce a etice, o sportu, ale i lezení jako umění a s úvodem do dějin alpinismu. Sled obrazů a vzpomínek na dané téma. Po neskutečně nudném životopisu Adama Ondry, který jsem bohužel taky nedávno četl, a podobně motivačním, ale neskutečně plným falešné skromnosti Astronautova průvodce životem na Zemi, je tohle je pramen svěží horské vody. Vím, že mě za to někteří lidé tady ukamenují, ale místy jsem si vzpomínal na Saint-Exupéryho. Není to ani zdaleka až tak filozofické a obrazoborecké, ale přece ty autobiografické prvky, které nutně vedou k úvahám mnohem hlubším, mají podobné kořeny.
Ray Bradbury by z toho udělal mistrnou povídku. Román si ale vyžaduje funkčně propracovaný svět, a tenhle je těžko uvěřitelný. (Mnohem líp podobný svět popsal Huxley, Lem, Zamjatin, Ballard anebo právě Bradbury ve "Farenheitovi". Odtud taky asi pramení ten pocit, o kterém tu tu a tam někdo píše, že "tohle už jsem někde četl".) Fakt zajímavé to začne být až od poloviny, ale pasáže s Bentleyem jsem i tak četl napřeskáčku, ubíjející. Nejspíš proto, že autorovi jde především o atmosféru, ale Bentleyho osud je nutně dějový, a tak taky neuvěřitelně otravně popisný. Závěrečný obraz je ale rozhodně monumentální. (Skvělý koment Ence a kralika.)
Farma zvířat je umělecké dílo, 1984 je vizionářský román, ale u tohodle jsem se čistě bavil. Nerudovské figurkaření. Skvělé.
To neustálé synovo chvástání, jak ho všichni chválí... Ta neustálá naooko skromnost jeho ženy, která se rdí a dívá do země... Z vyprávění Mydlářova syna, který se snaží jít v otcových stopách (ale líp, jak jinak), zaujme snad jen příběh jeho pomocníka, který se sám pověsí.
Pořád je to dobrá kniha, zvlášť do doby covidové, ale taky je tam dost balastu a to věčné opakování, že neví, kdo je místo shozu, nebo že na mor umřelo tolik a tolik lidí, mi místy už lezlo krkem. ...a o psu nemluvě je o level lepší. Odehrává se vlastně ve stejném vesmíru, ale v žánru milostné komedie s kulometnými (až divadelními) dialogy. Ty tady byly hlavně na začátku, pak už to bylo dost "normální", co se stylu týče. Ludek.n to níže popsal skvěle.