rabor komentáře u knih

Myslím, že většina normálních lidí se umění vyhýbá v domnění, že umění vzniklo jen pro těch pár studentú uměleckých škol a několik mimoňú, jejichž podivnost děsí asi tak jako podivnost zapomenutých, hlubinných, hlavonohých monster jenž občas vyvrhne moře. A skutečně tomu asi tak je, nicméně tato kniha je docela přístupná i obyčejným smrtelníkúm. Ze čtyř esejí, mi tři přišli jako docela dobré, no a ta jedna (ta o olejomalbě) šla nějak mimo mě. Ale i tak slušný výsledek.

(Úryvek z eseje o reklamě) "Záměrem je, aby divačka-zákaznice záviděla tomu kým se stane, jakmile si daný výrobek pořídí. Nakupující si má představovat, jak se díky výrobku stane objektem závisti druhých. Závisti, která následně ospravedlní její sebelásku. Jinými slovy řečeno, reklamní obraz ženu připravuje o lásku k jejímu skutečnému já, aby ji vzápětí nabídl zpět navýšenou o cenu výrobku."

4 25.12.2020

Je dobré, že i na špatných knihách se dá najít něco čím ospravedlním tu ztrátu času. Po přečtení této, si například mnohem více budu vážit lidí, kteří dokáží prezentovat nějakou i docela velkou myšlenku jasně, stručně a srozumitelně. Jak krásné múžou být lidské myšlenky, když je neutopíte v nekonečném množství halabala abstraktních pojmú, přelévaných z jedné poloprázdné sklenice do druhé poloplné. Jak moudré je, když o sobě i ten nejchytřejší zapochybuje a uvědomí si, že nikdo nemá patent na rozum. A tak je docela možné, že jen nemám buňky pro vnímání oné velké filozofie, ostatně i Nietzsche mi přišel jako takový generátor náhodných vět o nadčlověku, ale alespoň si vystačil sám a nemusel vyplňovat z poloviny své dílo myšlenkami jiných myslitelú.

4 28.11.2020

Vážně dost divná pohádka. Něco mezi švejkem a saxanou. Takzvaný ďábel tu hraje jakousi roli kašpara a kouzelného dědečka v jednom. Mám pocit, že autor toto veledílo napsal především proto, aby mohl vyventilovat svoje mindráky a frustraci, které na něj nanesla situace ve společnosti tehdejšího Ruska. S kritikou proletariátu bych asi problém neměl, jen mám pocit, že autora neštve proletariát jako takový, ale především to že ho nějaký vyčúránek předběhl v pořadníku na byt v Moskvě, že ho dostatečně nehrají v divadlech, že se do něj opírá proletářská kritika a že ho nepustí najíst do vip literální kantýny. Prostě z toho cítím víc osobní závist, ego a nevraživost než nějaké ctěné morální pohnutky. Na jednu stranu to docela chápu, dobře vím jak těžké je sehnat obstojný byt, jen by mě zajímalo co by si o problémech jednoho nabubřelého moskevského bohéma myslel třeba takový Solženicyn.

4 11.07.2020

Lahúdka. Předkrm a hlavní chod byl velmi lehký, zábavný a stravitelný. Pak asi došlo k výměně kuchařú a dezert si vzali na starosti Palahniuk s Tarantinem. Dobrou chuť. Jen ten blbý pocit když vám během čtení začne škrundat v břiše.

4 17.05.2020

Beton, hm, takže beton je tvrdý a, a…šedivý...a hm, a...copak beton, ale jmelí!
Obdivuji autora, mluvit púl hodiny o něčem tak nudným jako je beton a dokázat to takovým zpúsobem aby u toho čtenář udržel pozornost nebo se dokonce bavil je opravdu záviděníhodná schopnost, kterou nedisponuje jen tak kdekdo, zvláště když vzpomenu na své učitele a profesory, kteří si díky zcela opačným schopnostem vysloužili přezdívky jako uspávač hadú nebo rohypnol. Na múj vkus ale kniha klouzala příliš po povrchu. Namísto toho aby mi autor třeba objasnil jaké materiály se používají v solárním panelu a jak vlastně díky nim vzniká elektřina mi objasní jak funguje pitomej papír, což alespoň doufám všichni takňák přibližně víme. Kniha je tak hlavně o tom abychom se kolem sebe rozhlédli a uvědomili si kolik úžasných výdobytkú civilizace kolem sebe máme a díky své lidské přezíravosti a zhejčkanosti si to již vúbec neuvědomujeme, nedokážeme to ocenit nebo to považujeme za samozřejmost. Jenže právě tahle lidská zhejčkanost posouvá lidstvo kupředu. Kdyby se Gutenberg mohl každý den nadšeně radoval nad tím jak úžasnou věcí je hajzlpapír a s touto radostí si vystačil, nikdy by nevynalezl knihtisk.

4 10.05.2020

Otec, který je mírně řečeno podivín, žije na malém skotském ostrově se synem, kterému už docela slušně hrabe a očekávají návrat druhého syna, který je už totál mišuge. A není to málo, Antone Pavlovičí? Přece čím víc šíleností tím lepší kniha nebo snad ne? A čtenář by si nemusel všimnou, že jinak je to o ničem, děj stojí za prd a konec hodně zklamal.

4 24.04.2020

Múj obdiv tomuto muži, co dokázal všechny ty krvavé boje, únavu, čekání, hlad, zranění, bahno, štěnice, ženy a blechy, přežít, nezbláznit se z toho a ještě o tom napsat tuto dobrou knihu a to dokonce bez načítání hry nebo kódú na nesmrtelnost.

4 20.04.2020

Jeden čtyřicátník z vyšší třídy si uvědomí, že je falešný pokrytec a pod tíhou všech konvencí a tichých dohod s konzumní společností se mu kamsi vytratilo životní štěstí a chuť žít. Celkem klasický začátek pro nějakou motivační knížečku alá čtyři dohody, ale pozor, hrdina této knihy, ten chudák stížený úspěchem a bohatstvím do omrzení se pohybuje v 60. letech. A tehdy byla taková transformace v Jaroslava Duška něco těžko představitelného, nikdo pořádně ještě nevěděl jak na to a všechno to bylo takové jakože pokus omyl. Takže prolejvá letargii spiritusem a čeká až to tak nějak jakože samo, občas to zhodnotí jestli už dostatečně zduškovatěl, ale furt to není ono. Ke konci knihy pak má ale zas pocit, že zduškovatěl až moc, protože ho přestalo bavit mrdání. Holt trnitá cesta prvních prúkopníkú na cestě maloměšťákú za osvícením. Jen mě to moc nebavilo, žádná postava mi nebyla sympatická a bylo to vleklé.

4 01.01.2020

Nevím co jsem od toho čekal, asi nějakou mírně neortodoxní populárně naučnou knihu o moderní fyzice, která na rozdíl o jiných nebude ztrácet čas plkáním o temných nesmyslech a pújde na to trochu od lesa. Ale nějak asi ani tudy nevede ta správná cesta. Autor vyjma zbytečného rozvleklého úvodu a okénka do historie řeší onen evrgrín moderní fyziky. Proč se vesmír chová jinak než by se podle našich fyzikalních zákonú chovat měl? Respektive proč se ten neřád furt roztahuje? Jistě kněz by řekl, že to búh a vyřešeno. Moderní fyzik by řekl, že to temná hmota a energie a vyřešeno. Einstein by řekl, to moje konstanta a nevyřešeno. A Lí Smolík? Velkou část knihy vyjma toho, že občas zabředne do takových těch metafyzických kravin o počátečních podmínkách zrodu vesmíru a paralelních světú, se věnuje především dvěma věcem. Jednak se snaží vyvrátit již dávno vyvrácenou až archaickou myšlenku, že čas je iluze, což bylo už v době zrodu kvantové mechaniky tak trochu kopání do mrtvoly. A dál dost polemizuje o (ne)funkčnosti druhého termodynamického zákona. Myslím, že každý komu bylo požehnáno se sním obeznámit chápe, že tento zákon je jako zvíře co kulhá na všechny nohy. Ostatně je to fyzikální zákon, který ve své podstatě popírá vznik vesmíru, sluneční soustavy, života i mě samotného, takže snaha ho nějak zpochybňovat je taky tak trochu kopání do mrtvoly, ale říkat se to nesmí, jak by pak studenti uhlazovali rovnice, kdyby na jednu stranu nemohli připsat to kouzelné delta S? To chápe i autor, jeho záměr je totiž jiný. Celou knihou se jako smrad táhne jistá myšlenka, kterou autor takňák jakože nenápadně přistrkává ke čtenáři. A to že fyzikální zákony nebyli vždy takové jako je máme dnes, že se vyvíjely a měnily s časem. Myslím, že fyzikální zákony jsou dnes úplně stejné jako před miliardou let a ta autorova myšlenka..., no prostě mě to zklamalo. Je to jedna z těch rádoby teorií se kterou se čas od času někdo vytasí aby pokud možno snadno a bez námahy vysvětlil něco čemu ještě nerozumíme. Neužitečných teorií, které se opírají hlavně o nemožnost je vyvrátit. Takže pro mě se to zařadí někam vedle boha, temné energie, delta S, a ježíška. Vyřešeno.

4 01.01.2020

Tohle je taková lolita z přívěsu. Na múj vkus to ale bylo hodně dívčí čtení. Což o to, není občas na škodu podívat se na druhou stranu barikády, ale obvykle to nedělám abych si zachoval úctu a dobré mínění o opačném pohlaví. Tyhle knihy jsou jako dámské sprchy. Jsem zvědavý a mám o tom určité romantické představy, jako že se tam po práci schází dvě nejhezčí kolegyně a rozjuchané se švihají ručníky přes všechny ty měkké sexy části těla. A u těchto představ je lepší zústat, protože kdybych našel odvahu a otevřel, uviděl bych nejspíš jen nějakou starou bábu co si holý zadek. A to samé platí pro tuto dívčí knihu, lepší neotvírat.

4 11.03.2019

"Ve svém oceňovaném románu Přijde kůň do baru odpaluje izraelský spisovatel David Grossman jazykový ohňostroj, který se dotýká podstaty lidské duše."

aneb "Dříve jsem býval trošku namyšlený, ale dneska už nemám chybu" - David Grossman

No, potom co na mě z anotace dýchla ta intelektuální namyšlenost, rozhodl jsem se téhle knize přijít na kloub. Doteď si nejsem vlastně jist jestli toho lituji nebo ne. Připadal jsem si při čtení jako kdybych tam skutečně byl, na jedné nepříliš vtipné stand-up, která se postupně promění v melancholické účtování se životem jednoho smutného klauna. Pořád jsem byl jednou nohou na odchodu, už několikrát jsem si pomyslel, že už toho bylo akorát tak dost, že se zvednu a odejdu, tedy zavřu knihu a přestanu číst. Ale zústal jsem až do konce.

"I lidé v hledišti to cítí. Dívají se po sobě, neklidně poposedávají. Čím dál míň rozumějí tomu, čeho se nedobrovolně účastní. Vsadím se, že by se už dávno sebrali a odešli, nebo ho dokonce vypískali, nebýt pokušení, kterému je tak těžké odolat – pokušení nahlédnout do pekla někoho jiného."

4 04.09.2018

Děkuji za fajn chvíle strávené při této pohodové knize. Je překvapivě opět velmi Ziburovská. Což mi nevadí, jelikož pro mě to znamená, že pokaždé ať už knihu otevírám s jakoukoli náladou, zavírám jí později s úsměvem na tváři. Upřímně jsem netušil, že Gruzie je tak přívětivá země, mlékem a etanolem oplývající. Jelikož jsem téměř abstinent je zřejmě moje osobní návštěva této krajiny vyloučena, o to víc jsem rád za zprostředkování toho zážitku a rád jsem Ziburovi nákupem knihy přispěl na transplantaci jater. Jen mě mrzí, že se někam vytratila ta osobitá poezie.

"Skutečná svoboda pro mě začíná tehdy, kdy se přestanu brát vážně."

4 10.05.2018

Sám nechápu proč jsem Verhulstovi dal po mizerných Úprdelných dnech ještě šanci, ale špatně jsem neudělal. Trochu drsnější knižní jednohubka o stáří, pár životních chybách a manželské harmonii. Doporučuje devět z deseti cynikú.

4 15.03.2018

Podle mě je jen otázkou času, než bude Prahou pochodovat prúvod "Nekrofil Pride" a potom by mohlo vyjít najevo, že o tom nic nevím a jak jsem tudíž zpátečnický buran co má předsudky. Jelikož občas do Prahy jezdím a uvědomuji si, že i pražák je člověk a komunikaci se neubráníte, řekl jsem si, Ráďo, takhle to nejde, musíš se dovzdělat. Ale tenhle útržkovitý odfrkaný román mi moc nesedl. Jako nic proti nekrofilúm, ale vytvořit na takovém prostoru tak prázdnou a nepřesvědčivou postavu, aby se dal na obdiv těch několik chvil bizarnosti ohledně nekrofilie, to chce určitě zvláštní spisovatelské nadání, které se u mě bohužel nesetkává s dostatečným oceněním.

4 28.01.2018

Pokořeno! A musím říct, že od literatury podobného typu si teď dám delší pauzu. I na mě to totiž byla docela sweinerei. Aue je jeden z těch náckú, který svoje náckovství bere jako funkci malého ozubeného kolečka v obrovské mašinérii, nemusí se omlouvat, to nemají malá ozubená kolečka v popisu práce, vždyť jen poslouchal rozkazy a vinu nese přece kolektiv. Asi se měl púvodně narodit jako mravenec, ale na poslední chvíli si to búh rozmyslel. Navzdory své vzdělanosti nedokáže projevit sebemenší známku myšlenkového individualismu a kdyby to nebyl takový úchyl, byl by to vlastně docela suchar. Nejvíc mě dostala ta část, kde asi sto stránek řeší, jestli vyhubit nějaký kavkazsko-židovský kmen je v pořádku právně, z hlediska rasových teorií a budoucnosti Německa, ale za celou tu dobu se ani jednou nezapřemýšlí nad tím, jestli poslat z ideologických dúvodú, kterým ani sám nevěří, stovky lidí na smrt, není tak trochu morální eklhaft.

4 18.12.2017

Ó moji bratři, Zarathustru jsem střet a děl mi, že búh je mrtev. Však dál marnivých slov ohýbal, o velkém poledni pozemském i lidském, aby opět člověku zvěstoval nadčlověka. Černé pijavice, co strom života dusí, plísnil a na jejich ducha plival, na ruiny jejich domú nadčlověka postavil. Však co zříme na tom zbořeništi falešné velkoleposti, kdo tam stojí? Postava to není, snad je prach co se vznáší svou prázdností! Otáčí se ve větru jako cnost na jazyku toho falešného proroka, když kráčí za tím svým přízrakem, jak osel za mrkví. Však nechť kráčí a luzu nechá za zády, když on jediný pravdu o cnosti zná. Snad časem pújde samocen. Kdysi byl duch bohem, pak se stal člověkem, ba nyní se stává luzou a zítra Zarathustrou nazývati se bude. Kdo čtenáře zná, pro čtenáře nic už neudělá. Ještě sto let čtenářú – a duch sám zatuchne.
Ó moje duše, já tě naučil pohrdání, jež nevrtá jako červotoč: pohrdání velkému a milujícímu, jež miluje nejvíce tam, kde nejvíce pohrdá.

4 23.02.2017

Vtipné, čerstvé, provokativní (alespoň pro řadu rádoby umělcú) eseje. Ale ne všechny, kvalita je tu bohužel proměnlivá jak nálady v čekárně před onkologií. U některých esejí (převážně v počátku knihy) jsem názoru, že ta slova by se měli tesat do kamene. Jiné jsou k tomu jen tak na púl cesty. V tomto směru je velmi výstižná esej Žvásty o umění – Jak to zařídit, aby umění zajímalo ještě méně lidí. Její počáteční myšlenkou je oprávněná kritika postoje umělecké sféry, která se natolik vzdálila svému uživateli, že vytváří vlastní uzavřenou společnost, ve které platí, čím více nepochopený = tím větší umělec. A pokud v takové uzavřené společnosti kolega umělec/kritik označí něčí umělecké dílo za zábavné nebo snad dokonce nepatrně přístupné mainstreamu, je to bráno jako nejsprostější urážka. Bohužel asi v rámci toho, aby snad nikoho neurazil nebo snaze o vyrovnanou objektivitu vytváří v polovině této eseje jakousi lehkou polemiku k předchozí myšlence a nedokončuje tak ten rozhodný krok ke mně jako ke čtenáři, který si tuto knihu koupil, protože je vtipná, čerstvá, provokativní atd. Některé eseje se tak proměňují na (jak sám popisuje) záplavu prázdných, nicneříkajících slov, která se na sebe lepí bez ladu a skladu, a dohromady z nich nepovstává nic, co by se dalo číst. (K tomu výrazu "bez ladu a skladu" bych jen podotknul, že autor se nenechá omezovat a v mnoha svých esejích je schopen spojit v rámci nějakého dúkazu třeba Platóna s Kobrou 11).

4 06.11.2016

Základy světa ekonomie, nic na co by se nedalo přijít vlastním selským rozumem, ale ten se v poslední době netěší velké oblibě a to zvláště u věcí s politikou souvisící. Nechápu jak se tu někdo múže podivovat nad tím proč je kniha zaměřená převážně na USA. V Evropském svazu přece žádné problémy nemáme a už vúbec ne ekonomické! A Američanúm múžu jen poradit ať zkusí v případě výskytu problému 10x zopakovat "Wir schaffen das!", problém se zalekne a samovolně zmizí.

4 27.08.2016

Ideální kniha na takovéto záchodové rozjímání. Kniha je o pachateli dobra, který navíc dobro produkuje zcela nezištně bez nároku na odměnu nebo uznání, takže se to musí líbit každému. Ale je opravdu kratinká, takže jen na krátkou nebo středně dlouhou sračku, jinak riskujete, že vám bude hovno ještě viset od zadku a už nebudete mít co číst.

4 26.08.2016

Joe je jeden z mých oblíbených uchylú. V pomyslném žebříčku popularity úchylú dokonce předběhl všechny církevní představitele, neznámého Inda, který se oženil s krávou, Josefa Fritzla i sousedovic psa, kterého jsem nedávno viděl šukat poštovní schránku. Bohužel se v tomto případě docela fajn postava stala obětí plytkého příběhu psaného jen tak nazdařbúh bez hlubšího děje nebo pevného konceptu. Joe se do LA (i když je vykresleno poměrně dobře) nehodí. Velké množství moderní kultury, které provázelo i první díl, mě trošičku sralo, jsem prostě staroch a kdyby záleželo na mě, tak já bych všechny ty internety zrušil. Dal bych tři hvězdy, ale kamarádka by mi to do konce života neodpustila, takže musím dát čtyři, svět prostě není spravedlivým místem.
Provázanost s první dílem je poměrně značná, takže pokud se do toho chcete pouštět, začal bych tam.

"...a Amy mi kouřila ptáka na záchodech ve Starbucks v Midtownu a bylo to o hodně romantičtější než to zní, protože jsem se měli rádi."

"Není tak chytrá jako já, ale možná je lepší, že jsme trochu rozdílní"

4 26.07.2016