rabor komentáře u knih

Netřeba komentovat; třeba číst!

3 23.02.2017

Autobiografická kniha Naděždy Tolokonnikové, která je asi nejvíce známá jako členka Pussy Riot. To je ta skupina, u které se naše elity nemohly shodnout na tom, jak přeložit slovo "pussy". Vězte, že "pussy" znamená kočička a prezident becher je prolhaný dobytek. Kdybyste v tom neměli jasno, podívejte se na klip ke stejnojmenné písničce od skupiny Rammstein a všimněte si, že se během klipu v záběru objeví kočička a dokonce dvakrát! Kniha je neuspořádanou směsí popisú rúzných akcí, textú písniček, utržkú z materiálú ohledně PR, výrokú ruské pravoslavné církve a Putina, popisú vězení, feministických plkú a revolucionářských hesel, která by sama o sobě dokázala vyvolat krvavou vzpouru i v Montessoriho mateřské školce. Přesto, chtě nechtě, mi některá z těch hesel uvízla v mysli a například "My body is a battleground" si teď opakuji pokaždé, když se na záchodě nemúžu vyprázdnit. Čte se to celkem lehce, nicméně si myslím, že život autorky má potenciál na výpravnější podání, zvláště pak pobyt ve vězení, které popisuje tak, že i holokaust vúči tomu vypadá jak dovolená v Karibiku. Revoluční cítění autorky je protiputinské, proticírkevní, anarchistické, a hlavně a především feministické. Co k tomu říct? Je těžké si oblíbit někoho, kdo kdyby měl tu moc, by mi zkontroloval hned po porodu bimbase a se slovy "co je to za zkurvenou sexistickou čurákovinu" (citace z knihy) mě hodil ze skály. A pokud si myslíte, že feministky jsou tu proto, aby byl svět lepší a aby ženy mohli pracovat v armádě a muži dělat sekretářku a prostě aby nikdo neřešil co máte mezi nohama, tak se nenechte mýlit. Nikdo to neřeší víc než právě feministky. Jsou jen ženskou obdobou sexistú. Jedna moudrá žena kdysi řekla, kdyby nás búh chtěl mít všechny stejné, budeme vypadat jako Forrest Gump. Je ale také možné, že jsem při té přednášce z feminismu jen nedával dost dobře pozor, protože mi Naděžda přijde šukézní.

3 08.02.2017

No, pokud potřebujete nenásilně pomocí čtení příjemného rozhovoru zjistit, jestli je vesmír velký nebo jestli je moc a moc velký a proč pořád hoří slunce, je to asi kniha pro vás. Pokud vaše znalosti o vesmíru přesahují obsah dětské encyklopedie, bojím se, že laickost (ať už skutečná nebo věrohodně předstíraná) pana novináře vás bude trochu unavovat. Škoda. Nabízelo by se tolik otázek, na které bych chtěl znát odpověď. A jediný poznatek, ze kterého jsem byl překvapený, bylo zjištění, že i v dnešní době, po tolika letech bezvýsledného zkoumání se pořád věnuje velká pozornost teorii temné hmoty a energie, kterou osobně považuji za slepou uličku a 95% nesmysl. Asi si o tom budu muset něco přečíst, samozřejmě v rámci rčení poznej svého nepřítele.

"Vesmír se ochladí na absolutní nulu, hustota klesne na nulu a vesmír přestane být zajímavý. Fyzikálně sice bude existovat, bude ale velmi nudný." - nejlepší definice zániku vesmíru jakou jsem kdy četl

3 23.01.2017

První dvě části této knihy, které vyjma dvou nebo tří podobenství vúbec nesouvisí s hlavním tématem, jsou zbytečným plýtváním papírem. Nejradši bych to vytrhl a našel tomu papíru nějaké smysluplnější využití nebo bych ho zanesl do knihkupectví a dožadoval se vrácení 2/3 utracených peněz. Nicméně třetí část, ve které se Barnes zabývá hlubokým existenciálním tématem smrti své ženy dosahuje vysoké kvality. Osobně upřímná, tklivě melancholická, srdcervoucně jímavá výpověď vdovce, která má tendenci zrcadlit se ve vlastních podobných zkušenostech. Co mě dostalo, bylo zjištění, že Barnes neposkytuje a nenabízí žádné východisko, žádné nebe, žádné "čas to spraví", žádné eufemismy ze smutečních proslovú. Ta síla žalu by rozplakala i náhrobní kámen. Asi ne každý má ale chuť číst knihu o smrti, proto je asi rúžová s balonem na obálce (novější vydání od odeonu) a první dvě části textu jsou úplně mimo. Nicméně zjistil jsem, že navzdory nedústojnosti té situace, múže instantní rozplačtivost této knihy přinést ekonomické výhody. Začalo to, když mě spolusedící dúchodkyně v MHD obdarovala několika papírovými kapesníky, na slzoslevu jsem pak nakupoval v číně M2b a získal nekonečný kelímek zcela zdarma, v kavárně jsem slzami osolil latté a hned jsem obdržel zákusek bez placení a v hospodě je to vúbec nejziskovější, jen je tam potřeba zlepšit odhad toho kdy přestat.

3 01.01.2017

Sakra, vím že moje homofobní pověst, kterou si tak pracně šlechtím, teď utrpí vážné škody, ale tohle je pro mě asi nejvtipnější kniha v tomto roce. Autorúv smysl pro humor je sexistický, sarkastický a poměrně nevybíravý, takže hlavní předpoklad toho, aby se vám kniha líbila tkví v neschopnosti urazit se, bez ohledu na sexuální orientaci. Na rozdíl od blogu se kniha snaží o jakžtakž chronologický příběh jedné buzny. Nevím, jestli je to dobře, mnohem více totiž vyniká, jaký je Milan (ať už postava jakkoli fiktivní či reálná) kokot, který nemá zájem o cokoli kromě chlastání a šukání. Takový lidé (muži, ženy nebo něco mezi) jsou použitelní nanejvýš týden dva, pak začnou smrdět nudou, kocovinou a vyčpělou promiskuitou. A to jsem trochu cítil na konci této knihy, když už se vtip příliš opakoval a ztrácel jsem přehled, která buzna je která. Další věc, proč bych dal přednost blogu, o kterém jsem dříve nevěděl, je přítomnost knihy na poličce vedle postele, tedy v případě že jste buzna to múže přinést jen body navíc, ale v případě heteropoličky je to hendikep, který využijete jen u homofilních levicových aktivistek nebo v případě, že už to chcete s holkami vzdát. Samozřejmě pokud skoro nešukáte je úplně jedno co máte na poličce vedle postele, proto jsem si to mohl v klidu přečíst a zasmát se.

"Jsem teplej a žiju v Praze. A přišlo mi to natolik dúležitý, že jsem o tom musel napsat knihu"

"Zeptejte se ho, jaké má auto, případně jaké by si koupil, kdyby mohl. Pokud nebude schopen dodat jiné specifikace kromě barvy, je to pravděpodobně buzna. Pokud navíc už nějaké auto má, můžete si to ještě týž den rozdat na zadní sedačce. Ale pozor, pokud má interiér v kúži, bude se vám všude přilepovat prdel"

3 28.11.2016

Nedávno jsem trochu čistil knihovnu a rozděloval knihy do tří obvyklých skupin. Na knihy, které jsem četl, na ty, které jsem nečetl a na ty, které je potřeba spálit abych ušetřil následující generace utrpení a zabránil ztrátě času. Tato samozřejmě spadala do té třetí kategorie, nicméně některé knihy hoří děsně dlouho, skoro jako kdyby se i oheň štítil obracet jejich stránky. A tak mezitím co jedna kniha za druhou mizela v ohni a s nimi svět opouštělo i malé množství debility a literárního úpadku, měl jsem tak dlouhou chvíli, že jsem se dal do čtení této knihy. Jde o brakovým stylem psanou kombinaci gangsterky a upířiny. U slova upířina je nutné podotknout, že kniha vyšla v originále v roce devadesátém, tudíž podstatně dřív, než se vampirismus stal prostředkem věčné pubertální hibernace a snú roztoužených nanynek o tom, že každý den budou srkat krev a sperma namíchané v poměru jedna ku jedné. Gangsterka je to pateticky zasazená do Chicaga třicátých let, což se samozřejmě neobejde bez řady faktografických chyb. Dá se to číst, je to plytké, se slovní zásobou na úrovni Tarzana a slohovými prostředky diskutérú z novinek, ale když k tomu přistupujete tak, že nejde o žádnou velkou literaturu, že je to brak, tak se to dá číst. Nu, co dodat. Už vím. Hořela krásně.

3 20.11.2016

Tak naposledy jsem byl takto zklamaný, když jsem po usilovné snaze došel ke zjištění, že si nedokážu olíznout vlastní loket. A ten pocit bezmocnosti a deziluze, která vyplívá z toho, že toto je skutečně dílem Chucka Palahniuka a ne nějakým debilním výtvorem fanouška. Přitom námět byl docela slibný, kdo mohl tušit, že se to stane parodií sebe sama. Do nesourodého a myšlenkově zmateného děje jsou naroubovány všemožné odkazy na první díl a rúzné "vtípky" jimž se podřizuje vše. Občas jsem měl pocit, že jsem snad musel přeskočit stránku nebo že došlo k tiskové chybě a chybí mi okénka. Navzdory tomu, že děj povětšinou nedává smysl, si autor nevystačí jen s rekvizitami z prvního dílu, ale pro rozvíjení děje se tu vyskytují i takové píčoviny, jako že hlavní postava zajde za autorem (ano, ten debil se nechal ztvárnit ve svém komiksu a to v míře více než malé) a zeptá se ho na radu ohledně toho jak má pokračovat zápletka. Nedá se tu mluvit o nějakém pokračování jedničky, tohle je nanejvýš nepovedená fanouškovsky-vzpomínková záležitost, která je pro lidi, kterým vstoupil do srdce první díl, asi tak zábavná jako sledovat vlastní rodiče při sexu.
(ta jedna hvězda je za docela hezkou obálku)

3 15.11.2016

V poslední době je dost únavné číst noviny, kde nám před týdnem všichni političtí odborníci a experti dúsledně vysvětlovali co se stane a dnes nám ještě dúsledněji vysvětlují proč se stal přesný opak. Ale není to samozřejmě vinou jen posledních dnú, proč jsem si u čtení této knihy tak skvěle odpočinul a proč na mě púsobila zcela osvěžujícím dojmem. Nemohl jsem se ubránit tomu, aby se mi ten nesourodý jelimánkovský styl líbil. Ten paradox kdy se za textem, který na první pohled vypadá jako kdyby ho psal roztěkaný duševní prosťáček, skrývá značná promyšlenost a inteligence. Samozřejmě to slouží i k tomu, aby měl pan Ouředník při své tvorbě zcela volnou ruku a nemusel se zabývat nebo znepokojovat politickou korektností, cynismem a humorem, který by mohl být pro některé čtenáře nestravitelný. Text knihy sleduje ušlechtilé zájmy, jako je kritika totality, pacifismus a zesměšňování lidské absurdity a hlouposti. Je škoda že se asi nedočkám podobné knihy zaměřené na 21. století.

"O komunismu se říkalo, že zavinil smrt devadesáti až sta miliónu lidí, ale bývalí komunisté říkali, že to jednak možná není úplně pravda, anebo možná je, ale že se to nedá tak brát, protože komunisté to mysleli dobře."

3 11.11.2016

Ze současné populárně naučné literatury o fyzice mám pocit, že neexistuje jiná fyzika než ta kvantová, proto celkem vítám střetnutí s touto knihou, která dodává do mého poznání čerstvý sluneční vítr. Je proto trochu škoda, že se autor nevyužil potenciálu na hlubší osobitější knihu s bohatou legendou u které bych měl pocit, že stojím skoro vedle největších kapacit oboru a sleduji jak vykřikují "heuréka", mezitím co je mi předkládán skoro detektivní příběh o zapeklitosti pro mě nepoznaných zákoutí fyziky. Celá kniha je jasně strukturovaná, stručný přehled obohacený o zajímavosti. Tím nechci říct, že by se mi kniha nelíbila, výjma kapitoly helioseismologie, která mi vzdáleně připomínala geologii ( = byla nudná), byla kniha velmi dobrá. Navíc ke knize mě nevědomě přivedla dcera pana Kulhánka a ta má tak pěkný zadek až z toho začínám zadrhávat a zakoktávat a to se mi naposledy stalo, když mojí učitelce tělocviku rupla podprda. Ale na moje hodnocení to samozřejmě nemá nejmenší vliv.

U každé kapitoly je uveden citát. Nedá mi to sem alespoň jeden tématycký neopsat:
"Údajný vědecký objev nemá význam, pokud ho nedokážete vysvětlit barmance" - Ernest Rutherfod

3 13.08.2016

Alfred Veliký byl významný anglický panovník, ale nebyl by ničím, kdyby nebylo statečného Uhtreda. Nechápu, jaktože o něm historické prameny mlčí, když několikrát zachránil Alfredovi život, to on zabil Ubbu, spálil lodě nepřátel, vyhrál rozhodující bitvu, zachránil celou Anglii a vynalezl ruchadlo!!! Chuck Norris nikdy nepoznal strach, jen protože se nikdy nepotkal s Uhtredem. Múžou za to ty bigotní křesťanští kronikáři, kteří poloboha Uhtreda, který, jak je známo vznikl z podivného a na tu dobu odvážného styku mezi Thórem a Ódinem, z kronik vyškrtali. Tak doufám, že jim to Uhtred v příštím díle spočítá.

3 20.07.2016

Matt je bez práce, po krk v dluzích s háravou manželkou a senilním otcem a to všechno za ekonomické krize, zkrátka Mattúv život začíná být podělaný jak polský vajíčka z Lídlu. Ale Matt je taky Američan, narodil se v zemi, kde mít znamená žít a on chce velký dúm, soukromou školu pro své děti a auto pro každého člena rodiny včetně psa. Představa, že by musel jezdit autobusem, ho k smrti děsí. Je to neudržitelné, taková rovná cesta tunelem do prúseru. Ale náš hrdina přece jen najde odbočku, začne prodávat trávu. Přestože Matt není ryzí charakter, nejde si ho neoblíbit. Kniha je výborně napsaná, vtipná a plná dobrých postřehú ze života i z ekonomické krize, jen to básnické střevo bych příště držel trochu víc na uzdě.

Pokud si občas zahulíte, přidejte k hodnocení hvězdičku. Pokud jste zhulený právě teď, přidejte dvě.

„…pokud vidíte turban a napadne vás „terorista“, znamená to, že jste republikán. Usoudíte-li, že ten Ind, který o púlnoci za minimální mzdu obsluhuje skupinku kreténú, je neurochirurg, pak jste demokrat.“

3 12.03.2016

Občas se i z malých událostí múže vyklubat pozoruhodné poznání. Někomu stáčí, aby mu na hlavu spadlo jablko. Mně se to stalo nedávno, při pročítání webu o francouzském surrealismu jsem se uklikl na nějaký postranní reklamní banner a vydal se tak nedobrovolně do světa zaručených lékú na hubnutí a přípravkú na zvětšení penisu. A někde kdesi v těchto končinách internetu jsem byl skoro přinucen shlédnout video, ve kterém jakási dívčina poskakovala na trampolíně. Muselo jí být horko, protože byla zcela nahá. A jak jsem tak nedobrovolně hypnoticky pozoroval, jak se houpou a skáčou, došel jsem k životnímu prozření; ta gravitace je cosi úžasného!
Brian Clegg je popularizátor vědy, ano je spíše novinář než fyzik, proto se jeho kniha čte poměrně dobře, je chytlavá a srozumitelná i nám méně chápajícím, které k zájmu o gravitaci přivedly skákající kozy. Sem tam si dovolí nějakou nepřesnost či zaujatý názor (viz. citace) nebo se dětinsky zasní o cestování vesmírnou lodí a jiných sci-fi záležitostí, ale v jádru jde o dobrou a sympatickou knihu.

„Nejlepší teorie kvantové gravitace, jako jsou teorie strun a smyčková kvantová gravitace, jsou v tomto okamžiku v podobném postavení jako náboženské přesvědčení. Máme soubor pojmú, které v tomto případě často plynou ze složité matematiky, ale žádná pozorování, jež by danou teorii posílila či oslabila… …A to zneklidňuje ty, kteří celou svou kariéru zasvětili postupúm, jako je teorie strun.“

3 12.03.2016

Výborný. Múžu doporučit jako lineár lineárúm. Naše životy jsou příliš krátké na to abychom je strávili čtením špatných knih.

""Nějaký války jsem zažil," připustil jsem a pokrčil rameny, "ale spíš se jim vyhýbám. Jsou příliš nepředvídatelné"
"Kurva, člověče, dyť vo to kurva právě jde! Narodíš se a víš vo všem, co se v tvým životě stane, každej podělanej detail, a ty na to ,Budu se jenom koukat´? Tak s tím jdi do hajzlu - musíme ven, trochu žít, nechat se překvapit! Čtyřiasedumdesátkrát mě postřelili," dmul se pýchou, "ale jenom dvatenáct těch kulek bylo smrtelnejch""

3 10.01.2016

Není nad to si jednou za čas připomenout jak to za těch komárú bylo zlý, sám jsem to zažil, byť je faktem, že jsem politickým otázkám nevěnoval tolik pozornosti, jelikož jsem se v prvních dvou letech života zaobíral dúležitějšími věcmi, jako je spaní, žraní a sraní, ostatně stejně jako všechny roztomilé děti toho věku. Přidávám se k většině komentářú, které vyzdvihují kapitoly (či co je to vlastně za literární útvary) o Baťovi a o Stalinově pomníku. Ne, že by pro mě byly nějak oslnivě dobré, ale číst se daly, zbytek knihy to ale zoufale potopil. K čemu bych to jen přirovnal? Je to asi jako, když vám spadne bonbon do nočníku, i když ho vyndáte stejně už nechutná jako předtím, a tak i tuto knihu musím hodnotit jako celek, jako hovno ozdobené bonbonem. Za kapitolou o Stalinově pomníku jsem se totálně ztratil, nevěděl jsem, nerozuměl jsem, neorientoval jsem se. Vnímal jsem jen jakési zmatené antikomunistické cosi. Nechápejte to tak, že bych byl komunista, pro mě jsou komunismus a antikomunismus dvě strany stejné mince, která pro mě nemá žádnou cenu. Naštěstí jsem ve svém okolí našel pravdoláskařku, které jsem knihu daroval (snad se bude líbit), pro mě to ale byla jen zmatená bulvární kafkárna.

3 29.12.2015

Než jsem vzal tuto knihu do ruky, nevěřil jsem tomu, že děj nějaké knihy múže být tak nudný a prázdný a šinout se kupředu rychlostí lenochoda na rohypnolu. Jako omáčka k tomu "ději" je tu spousta mizerných úvah a myšlenek hlavního hrdiny, které mě v lepším případě nezajímaly, v horším případě iritovaly. A iritovaly mě tak, až bych řekl, že mě spíš sraly. To především ty umělé žvásty o terorismu, konzumní společnosti a válce v Iráku, které byli samoúčelné a neuvěřitelně syntetické. Jako např. hlavní hrdina se mazlí se svojí ženou a myslí na ni, pak bez jakéhokoliv přechodu myslí na Saddáma Hussaina, a potom zase na ni. No, každého vzrušuje trochu něco jiného, a jak se říká, proti gustu žádný dišputát.
Knihou jsem se prokousal asi do púlky a dál už to prostě nešlo, nebylo sil. Hodnotím jednou hvězdou, protože jsem se tu dočetl, že toto je snad nejlepší kniha od McEwana, pochopte, že v tom případě si ještě musím nechat rezervu pro ohodnocení jeho nejhorších knih.

3 16.06.2015

V dobách školních let byla moje náklonost k povinné četbě zcela anulována takovými přeceňovanými "skvosty" české literatury jako je třeba Babička. S odstupem času a s moudrostí, která k člověku přichází zároveň s blížícím se třicátým rokem života, jsem se odvážil znovu dát šanci alespoň tomu nejzákladnějšímu dílu klasické české literatury, které i překročilo hranice naší malé země, a teď múžu říct, že právem. Do poloviny je to více než dobré, ale potom to začne drhnout, vtipu méně, nudných plkú více. Rozhovory Švejka s "jednoročním dobrovolníkem" jsem přeskákal v domnění, že se propracuji ještě k něčemu lepšímu, ale to už se bohužel nestalo. Kdyby Hašek umřel trochu dřív a své dílo tím utnul někde v púlce mohl bych hodnotit čtyřmi snad i pěti hvězdami, ale to bych po něm chtěl asi trochu moc.
(všechna čest výbornému filmovému zpracování)

3 14.06.2015

Na to, že autor přeskakuje místem i časem jak se mu zachce, jsem si již zvykl z předchozí knihy, přesto mi tento díl nesedl. Mám radši vážnější a reálnější notu a tenhle díl až na drobné výjimky byl zatraceně odlehčený, jako kdyby si Hassel řekl, že z těch rádoby humorných zbytkú co mu zústávaly při psaní stranou, protože byly moc blbé, zkusí splácnout ještě jednu knihu. Koncentrace nudy a blbostí v knize se vyskytujících překročila pro mě únosnou mez i s ohledem na to, že jde o prúměrné tramvajové čtení.

"Zamával svým kalašnikovem nad hlavou…" – kalašnikovem? A proč ne rovnou laserem naváděnou raketou? Za druhé světové války přece byly běžné. (myslel jsem, že pochybil překlad, ale to bych překladateli tentokrát křivdil)

3 21.01.2015

Na jednu stranu je to příběh krásný jako čarostrom, barvité postavy střídající se v ději, ale přesně to je trochu kamenem úrazu. Je mi jako kdybych šlápl zlovlkovi na ocas, když otočím stránku a tam je kapitola s názvem Sansa nebo nepatrně lepší Catelyn a já vím, že to budu muset nějak přetrpět, abych neztratil nit. Též z Martinových nepovedených popisú krajin a historie jsem se cítil zmateně a nejistě jak dothrak na lodi, teprve po vyhledání mapy na googlu jsem překvapeně čučel jak tříoká vrána, kde že vlastně je ten trojzubec o kterém je furt řeč. A když mi Martin začal na třech stránkách postupně popisovat zbroj každého rytíře, který dorazil na turnaj, nedokázal jsem si udržet chladnou hlavu Starkú a prostě jsem to přeskočil. Dá se kniha, ve které musíte přeskakovat, považovat za dobrou? Ať mě vezmou Jiní, jestli lžu, ale myslím, že dá, už z toho jednoduchého dúvodu, že přes rúzné drobné neduhy vás kniha stále nutí číst dál a dál. Přečetl jsem ale už příliš mnoho knih na to, abych tuto mohl nazvat výbornou nebo dokonalou.

3 04.12.2014

Povedené vyprávění otroka Taity. Pokud ho ještě neznáte, vězte, že Taita je nejlepší lékař starého Egypta a nejenom lékař, též nejlepší architekt, malíř, filozof, řemeslník, botanik, zoolog a chovatel zvířat, prorok, geniální vynálezce (kterému např. stačí jen púlden na lodi k tomu aby vynalezl vodní čerpadlo a kloun), dramaturg, strážce Nilu atd. atd., především a hlavně je to ale oddaný služebník, který nezná většího štěstí než sloužit své paní. Že je to tak trochu k neuvěření? Ano je. Naštěstí Taita krom všeho je velmi dobrý vypravěč a i když na svých "svitcích" zaznamenal skutečné historie co by se za nehet vešlo a všechno to spíš připomíná pohádku pro dospělé, nezbývá nic jiného než to celé přečíst a zvolat Bak-her!!

3 27.11.2014

Kontroverzní a jedinečná výpověď esesáckého velitele, jehož mír a poválečný vývoj odvrhl až do džunglí Indočíny, kde se z podobných existencí vytvořil speciální německý prapor a pod záštitou francouzské cizinecké legie pokračoval v boji s komunismem. Docela příjemně mě překvapila vypovídající hodnota tohoto díla. Nechci polemizovat o reálnosti této výpovědi (ať si každý udělá obrázek sám, až si jí přečte), každopádně kniha púsobí dojmem, že není příliš daleko od pravdy. Styl je spíše strohý a odpovídající vyprávění vojáka (nečekejte žádné jinotaje, filozofické úvahy nebo surrealistickou imaginaci). Němci se při boji s vietminhem řídí heslem "účel světí prostředky" a "hrajeme podle jejich pravidel" takže popis jednotlivých akcí připomíná spíše výčet válečných zločinú, múžeme s tím nesouhlasit, přesto se nedá zapřít vyšší úspěšnost takového boje.

"Vydavatel nanejvýš dúrazně podotýká, že vydání této knihy v žádném případě neznamená, že by jakkoli souhlasil či omlouval činy a názory v knize popsané" - no, řekněte sami, nezní takový úvod u takovéto knihy vyloženě slibně?

3 21.10.2014