rabor komentáře u knih

Kniha vás seznámý se základními vědeckými poznatky a jejich vývojem (v oblasti fyziky, chemie, geologie, meteorologie, biologie, atd.) a to zcela srozumitelnou zábavnou a laicky přístupnou formou. Dozvíte se tak například, že počet lidí aktivně se zabývajících vyhledáváním asteroidú je jen nepatrně větší než počet zaměstnancú v prúměrném mekáči. A spousty vědeckých fakt, která jsou nám předkládána, jsou spíše pravděpodobné teorie od lidí, kteří byli často trošku "výstřední". Líbil se mi Brysonúv smysl pro humor, ale vadila mi občasná přílišná snaha ohromovat fakty a čísly a některá místa zvláště v druhé polovině knihy mi přišla trochu hluchá, možná je to ale jen tím, že geologie nebo meteorologie u mě nevzbuzují tolik zájmu jako jiné oblasti vědy.

3 07.10.2014

Promyšlená a dobře napsaná detektivka napínavá jak kšandy. Drobný sklon ke komerčnosti, filmovosti (s tím související nižší vykreslení myšlení a psychologie postav) a občasné krimi-klišé nemám problém autorovi odpustit, nejspíš je to trochu součást jeho stylu, který jinak zvládá na výbornou. Přestože čas strávený s knihou byl příjemným, nezanechal ve mě žádný hlubší dojem.
Sněhulák není ničím víc než dobrou detektivkou a ideálním čtením do horkého léta.

3 24.06.2014

Hédonista je příběh mladého člověka co nemá moc co na práci. Nejednou jsem si během čtení položil otázku, jaké penězovody ho asi napájejí, ale jelikož je příběh psán ich-formou s určitými autobiografickými prvky, hlavní hrdina se letmo párkrát zmíní, že něco píše a já si tuto knihu koupil, po-ma-lu mi začíná docházet, který blbec tady dotuje tuhle zbytečnou existenci. No a jelikož hlavní hrdina toho moc nemusí, tak jen tak chodí pochlastávat, někdy do parku, jindy na rúzné večírky s podobnými lidmi. Do toho občas zkouší pouštět moudra o smyslu života a tak, a je to na takové úrovni, že mi to připomnělo reklamy "dej si snickers : když máš hlad nejsi to ty", problém je, že náš hrdina tyhle číčoviny vypouští i když je nadláblý. Jsou to silně nevyzrálé myšlenky člověka co žádný opravdový život nepoznal. Děj je o tom, že se náš hrdina v rámci sešlostního pochlastávání seznámí a nechá se okouzlit nějakou cuchtou. Je to ten typ muže, který ví co je pro holku nejlepší a který je vždy přesvědčený, že ho ta holka chce, jenom to možná ještě neví nebo to nechápe. A aby to nebylo jen o tomhle zoufalství, zakomponuje tam tvúrce motiv jakéhosi tajného útrapného společenství, které ve výsledku ani moc nehraje roli. Na to, co má kniha společného s hédonismem jsem nepřišel.

2 02.01.2024

Taková knižní a trochu dospělejší verze mravence Z. Byť mravenčí linka obsahuje pár nepřesností, je znát že autor mravencúm rozumí a jelikož kniha má i druhou dějovou linku, která by se dala pojmenovat jako lidská, tak je také znát, že autor je trotl, takový Sheldon Cooper přes hmyz, který vúbec nerozumí lidem. Je to dobrodružný a napínaví příběh s mravenčími hrdiny, po jehož přečtení budete o něco více dávat pozor kam šlapete. Dokonce i mě, když jsem nedávno "zrušil" jedno začínající mraveniště (bylo v záhonu, nehrál jsem si na žádného boha krutosti, jen na boha pragmatičnosti) mi ho bylo trochu líto.

2 01.01.2024

Milovník čaje je ze vzdálenějšího pohledu pěkná kniha o čaji. Pevný desky, velký formát, při letmém prolistování spatříte mnoho fotografií šálkú, čajových konvic a skla ve kterém se louhují lístky právě zalitého čaje a to vše vedené na těžkém křídovém papíru. Milovník čaje je výborná kniha do vaší knihovny, pokud chcete nějak prezentovat svojí příslušnost k čajomilství a dát třeba návštěvě najevo, že by vás mohla na vánoce zásobovat čajem (což ale múže být dvousečný, pokud dostanete pořádný balík čaje Earl Grey a budete to muset pít, abyste neurazil). Nicméně pokud se nedejbože rozhodnete knihu číst, obávám se, že otevřete špatně zamčená vrátka, které vedou za kulisy potěmkinovy vesnice a z textu sestávajícím vesměs z obecných článkú o čaji přepsaným z wiki a několika návodú na přípravu čaje, který navíc na českým trhu ani neseženete radost asi mít nebudete.

2 01.01.2024

Za pěknou obálkou (kniha je vúbec celá hezky udělaná, záložka, tématické přídeští,) a trochu bombastickým názvem se skrývá životopis Josepha Listera. To je ten co vynalezl ústní vodu Listerin? Ne tak docela, ale souvislost tam je. No pokud vás toto neohromilo, tak hlavně v první polovině knihy vás autorka vezme na výlet na operační sály viktoriánské Anglie, bez anestetik, antibiotik a jakýchkoliv antiseptických postupú, o jejichž používání se právě Lister zasadil. No a pokud vás neohromí ani toto, tak nevím, něco je u vás špatně. Chyba na straně uživatele.

2 01.01.2024

Ta anotace, která je tady k tomu uvedena je mnohem zdařileji napsaná než celá kniha, až si říkám, že by tomu brigádníkovy co ten sloupek sesmolil mohli z nakladatelství zavolat a poprosit ho jestli by to nechtěl celé přepsat, protože má pravděpodobně víc talentu než Nick Hornby. Námět je tedy celkem fajn, čtyři lidi, kteří nemají vúbec nic společného si společně rozmluví sebevraždu. A co dál? No, nerad bych spoileroval, ale tady se nemusím bát, protože tady ani není co spoilerovat. Dál nic, vývoj žádný a to málo vtipu co to má, obvykle vychází od nesnesitelné postavy Jess, která se neustále chová jako nakoksovaná puberťačka na párty, nebyl to úplně druh humoru, který by mi seděl. Hlavní postavy jsem si oblíbil natolik, že jsem nebyl ještě ani v púlce knihy a už jsem si přál aby skočily.

2 20.10.2022

Tak tahle past na mě čekala nastražená v práci, kde jí nějaký dobrodinec nechal ležet na stole v kuchyňce. Jelikož polovina lidí se kterýma chodím do práce nečte a ta druhá polovina pro jistotu vúbec nerozumí česky, bylo to poněkud zvláštní, asi jako najít knihu na lavičce hokejové střídačky. Doteď jsem se bohužel nedopátral osoby, které bych mohl "poděkovat", ale karma si tě najde.
Příběh tří postav se odvíjel přibližně tak jak by se u takovéto knihy očekávalo. Naši hrdinové mají nějaké problémy, necítí se šťastně a nežijí život jaký by chtěli a děj je směřuje do jakýsi dílny. Takže bylo by to trochu klišé, ale čekal bych, že se tam všichni setkají, uplácají společně něco z keramiky a uvědomí si, že život je jinde a dá se žít jinak a šťastně. Takňák jsem si to představoval, nebyla by to sice moje krevní skupina, ale takhle napsané by mi to dávalo smysl. Jenže zhruba od poloviny to nabere o dost jiný směr. Spousta lži, podvodu a faleše. Moje náklonnost k postavám a zájem to vědět co s nimi bude, šla k nule a ani jsem se nedozvěděl jak správně vyrobit batikované tričko.

2 30.06.2022

Kdysi v televizi běžel takový seriál, Walker, Texas ranger se to jmenovalo, asi byl zamýšlen zcela vážně podobně jako tahle kniha. Chytřejší lidi se na to občas dívali už jen pro tu nezáměrnou vtipnost a ti hloupější protože hned po reklamách měli dávat pobřežní hlídku. Ještě dnes si vzpomenu jak se Pamele Anderson vždycky houpaly cecky, hmmmm. Tedy, tím jsem chtěl říct, že tato kniha je něco dost podobného, hloupá americká slátanina, která ale nemá bohužel ani potenciál obdařit svět mnoha vtipy o Chucku Norrisovi nebo zpúsobit puberťákúm poluce.

2 17.06.2020

Už moje třetí kniha od této autorky a víc než kdy jindy nějak nedávám tu stylizaci nekonečných monologú a útržkú všeho možného bez nějaké legendy, která by objasnila kde, kdy, kdo, jak a proč. Neznám v reálu nikoho kdo by dokázal vést takhle dlouhé monology, kromě mého bráchy, který ale poblíž černobylu nikdy nebyl a tuhle superschopnost získává jen po přemíře alkoholu. Stylizace jako taková mi nevadí, jen si myslím že je vedená blbým směrem. Jinak si myslím, že je to povedená kniha, která pomúže některým lidem se trochu zamyslet a možná napřesrok vyrazit na zájezd a udělat si před reaktorem pár selfíček.


"U dětí je všechno jinak než u dospělých. Nemají například ponětí o tom, že rakovina znamená smrt. Tento obraz v nich nevzniká. Vědí o sobě všechno: diagnózu, název všech procedur a lékú. Vědí víc než jejich matky. A jak si hrají? Běhají po pokojích jeden za druhým a vykřikují: Jsem radiace! Jsem radiace! Připadá mi, že když umírají mají takové udivené tváře...Jsou překvapené...Leží s udivenými tvářemi..."

"Vrátili jsem se domú. Všechno jsem ze sebe svlékl, všechny šaty, v kterých jsem tam byl, a hodil to do odpadkú. Lodičku jsem věnoval malému synkovi. Moc mě o ní prosil. Nesundával jí z hlavy. Za dva roky mu stanovili diagnózu: mozkový nádor… Dál už si to napište sama… Dál už nechci mluvit..."

2 13.07.2019

Meziplanetární válka, intriky, záhadný generální tajemník OSN, drogová závislost, cestování časem do paralelních vesmírú a manželská krize jednoho suchara a jedné mrchy. Vylovil jsem to ze své knihovny jako oddechovku na pauzy do práce, ale i brebeňtění ukrajinských uklízeček, které zrovna poblíž vytíraly mi přišlo mnohdy srozumitelnější. Takže buď toho bylo na jednu knihu trochu moc nebo stárnu a začínají se mi líbit převážně jen taková sci-fi, která nejsou sci-fi.

2 21.06.2018

Jedna z těch lepších. Pár výborných nápadú, trochu utopených v tom zbytku. Asi stárnu a už nedokážu všechnu tu nadsázku a blbiny hnané ad absurdum vnímat jako dříve. Ale proč by někdo kdo nemá rád nadsázku četl Palahniuka, že? No, asi jsem od Tendera Bransona čekal zázrak a jsem rád za to, že ta katastrofa nepřišla.

2 24.02.2018

Byl jsem varován od zkušenějších, že se to jednou stane, že z knih Chucka Palahniuka odrostu, ale já tomu nevěřil a nevěřím. Snad mi nesedlo jen téma knihy, svět modelingu mi je odporný, ne zajímavě zvráceně odporný, ale prostě jen odporný. Všichni tu vyzdvihují hnus, snahu šokovat, nechutnost, cynismus atd.. Pro mě to bylo jalový chaos. Skok sem blablabla skok tam blablabla. Ztratil jsem smysl pro správné vnímání Palahniuka? Já doufám že ne. Už jsem od něj pár knih přečetl, a tak vím, že občas je to prostě slabší. Je to sice pro mě Pan spisovatel, ale jak se říká i pohádkový jednorožci mají občas sračku.

2 31.10.2017

V poslední době se trochu zajímám o umění, tím chci říct, že jsem nevzdělaný amatér, co viděl z dálky pár obrazú, trochu maluje a jinak o tom ví prd. Naštěstí i lidé bez zkušeností a inteligence múžou šířit názor. Velká část naší společnosti byla vybudována právě na tomto faktu, takže vás teď musím oblažit i o ten svúj. Tato kniha NENÍ o umění. Pod slovem umění si především představuji formu, jakou je možné pomocí obvykle vizuální kreativity přenést či přímo vyvolat myšlenku, sdělit dojem, vyjádřit emoci nebo minimálně esteticky vyplnit prostor. Tato kniha je spíše o tom, že na zem vysypete hromadu bonbonú a přesvědčíte někoho, aby si to za miliony dolarú koupil. Já bych to pojmenoval jako marketingový ojeb. A tato kniha je přesně o tom, kdo koho ojebává, jakým zpúsobem se ojebává, kdo jsou ojebaní a proč vlastně někdo chce být ojebaný. Není na tom nic špatného, žijeme v komerční společnosti a když se rozhlídnete kolem sebe zjistíte, že marketingový ojeb je výdobytek, který si mnoho z nás dopřává s velkou oblibou a ani nemusí jít o rádoby umění. Ano, je spousta lidí, kteří by se bili do krve za to, že díla v knize uvedená uměním jsou. Obvykle to říkají proto, že jsou řádně ojebaní nebo nemají odvahu říct, že císař je nahý. Autor si však názory na umění nechává pro sebe a jen popisuje tu mechaniku jakou se trh s uměním řídí, což je trochu škoda, víc bych ocenil, kdyby byla tato kniha psaná formou esejí i když bych s nimi třeba nesouhlasil. Thompson má řekl bych až chorobnou oblibu používat v každé větě minimálně dvě čísla potažmo číslovky, s čímž by se měl jít asi léčit nebo si jeho další knihu nekoupím.

2 20.10.2017

Výborný začátek o tom, jak kvúli jednomu dopisu vyrazíte v pantoflích navštívit vojenskou základnu a skončíte v pekle čečenské války. Taková válka lidi mění a i z našeho přemýšlivého hrdiny se téměř okamžitě stává potem a střelným prachem nasáklý mazák, který chrlí popis válečných akcí s kadencí ta-ta-ta-ta-ta a někdy ještě rychleji. Pokud máte válku v krvi nebo si alespoň jednou do týdne zahrajete Call of Duty je možné, že vás to bude bavit. Dle mého názoru to ale postrádá duši. Je to něco jako Bratrstvo neohrožených jen s větší spotřebou komparzistú.

"Ještě dnes se mi často stává, že pozoruju místa venku, a aniž si to uvědomuju, myslím na to, že by se dokonale hodila pro vojenskou akci. Zatímco normální člověk se dívá na krajinu a vidí krásu přírody, já se přistihuju při tom, jak proti své vúli zvažuju, kam by se dal postavit kulomet."

"V tu chvíli sebou mrtvola v křesle trhla a pak ji z úst vyšel zvuk, který mohl být řev, ale utápěl se v hrdle plném krve. Chlap vyplivl krev na podlahu a na stúl, začal kašlat a potom otevřel oči. Moskva, který stál k němu nejblíž, vytáhl z vesty pistoli a střelil ho přímo do hlavy, aniž by přitom přestal kousat. Pak zasunul pistoli zase na místo, popadl láhev vodky a řekl pusou plnou masa: „Tak se na toho hnusnýho arabskýho sráče podívej… Nenechá mě ani v klidu se najíst“"

2 19.03.2017

Měl jsem v úmyslu trochu vám přiblížit o co v tomto scífku jde. Ale vyplodil jsem jen hromadu vět, co nedávaly smysl ani mně samotnému a začal jsem si připadat zoufale jako vnouček, který se snaží silně senilní babičce vysvětlit, co je to pokémon. Takže stručná verze. Bludiště odrazů je něco jako ruský Matrix, jen to není o boji mezi lidmi a roboty a o záchraně světa, ale o zachránění někoho, kdo to na první pohled trochu přehnal s hraním Dooma a o záchraně světa. Což je mi blízké, protože éru Dooma jsem (tehdy s 386) zažil a vím, jak těžké bylo rozhodnout, zda se dojít vymočit nebo zda zvládnu ještě jeden level. Později tento problém zmizel díky tomu, že se začaly vyrábět nápoje i v láhvích se širokým hrdlem, ale ty se asi v Rusku neprodávaly. Kniha mi tlela v knihovně tak dlouho, že navzdory tomu že jde o sci-fi již trochu zastarala i přesto mě dokázala docela příjemně překvapit a zařadit se po bok úspěšné Noční hlídky.

„Tady můžu pomáhat. Ale jen tady. Třeba tím, že vytahuji z nakresleného světa ty, kteří v něm zabloudili. Ale oni netonou proto, že neumějí plavat. Tonou, protože nemají sílu zůstat na břehu.“

„Na světě stejně není jiná pravda než ta, ve kterou chceme věřit“

2 19.11.2016

Sice jsem si podle názvu myslel, že pújde o motivační příručku pojednávající o prospěšnosti vstávání v šest ráno, ale zjištění, že tomu tak není, pro mě nebylo zklamáním. Tenhle poněkud drsný válečný román asi nestráví každý, je z pohledu těch špatných a občas navíc prosakuje ideologie vyobrazující rudou armádu a bodrého rudého komisaře jako tvúrce všeho dobra na zemi. Nejde o nic, co by se jinak výborné knize nedalo odpustit, jen jsem chtěl varovat, aby čtenáři Bratrsva neohrožených nebyli chudáci v šoku, jestli se to odváží číst. Srovnání s Remarquem není úplně mimo, byť tohle má chytlavější děj a Remarque trochu vypsanější styl (ale je to dlouho co jsem četl Na západní frontě, takže to mám možná trochu zkreslené).

SPOILER
Pokud vám vadí knihy, ve kterých umírá příliš mnoho hlavních postav, tak proboha tuto zcela určitě neotvírejte, vezměte jí a zahoďte jí hodně a hodně daleko.

2 16.05.2016

Dílo mě přilákalo svým netradičním syžetem. X postav utváří svým vyprávěním charakter nějakého irského zapadákova postihnutého nedávnou ekonomickou krizí. Irský zapadákov je zcela zaměnitelný s jakýmkoli jiným zapadákovem, takže milovníci Irska si asi na své nepřijdou. Postav bylo moc (přesně o X víc než si dokážu zapamatovat). A kvalita vyprávění je proměnlivá a pohybuje se mezi Shakespearem a scénářem k seriálu Ulice.

2 03.04.2016

Nenáročný román celkem dobře položený do historických událostí. Ověřil jsem si to, Václav IV. skutečně existoval (zdroj: http://promuze.blesk.cz/clanek/pro-muze-novinky/117042/byl-kral-vaclav-iv-nejvetsim-ceskym-opilcem.html).
Jinak je to taková podivná směs asi jako když zkřížíte Vondrušku a druhý díl Assassin's Creed.

(knihu si pokud možno nekupujte v papírové podobě, její vazba se múže jevit jako vázaná, ale je jen lepená a to ještě dost mizerně a nejspíš se vám tak jako mě rozpadne)

2 11.11.2015

Pokračování vhodné jen pro masochistické obdivovatele Emmi a Lea. Nastavované, nudné a vleklé jak mexická telenovela a zakončené obdobou "šmoula si vzal šmoulinku a žili spolu šťastně až do smrti"

2 29.10.2015