radim777
komentáře u knih
Hedvábník
Robert Galbraith (p)
Poslouchána jako audiokniha ve vynikajícím podání Petra Olivy. Bombyx mori je určitě lepší jak Kukačka, ale i té první jsem dal plný počet hvězdiček, neboť někteří si léčí svůj komplex vůči autorce a označují knihu za odpad a to určitě není.
Detektivka s jednou vraždou bez zbytečných sériových vrahů, pedofilů atd. Vtipné a skvěle napsané.
Horská cesta
Marianne Dubuc
Kniha o přátelství; o tom, že nejlepší věci jsou zadarmo (na které narazíme na naší cestě na horu) a také o tom, že jednou tento svět opustíme. Krásné pojednání o těžkém tématu (nejen) pro děti.
Zatmění
Jo Nesbø
Celá série HH poslouchána jako audioknihy. Lepší to četl Hynek Čermák jak David Matásek. Nejlepší "hůlovka" byla Červenka, ale vlastně celá ta trilogie Červenka - Nemesis - Pentagram. Dal se ještě Spasitel a Levhart. Ale ke konci to šlo s kvalitou hodně dolů (nejhorší ten bizár s upírem).
Pokud porovnám Harryho Holea s Cormoranem Strikem, tak za mě je Cormoran lepší o parník...
Když ty nejsi ty: Jak a proč přenášíme na druhé svoje pocity
Anita de Nennie
Téma přenosu, protipřenosu a projekce zpracované přijatelnou formou. Bohužel v "beletristické" části jsem se dost ztrácel kdo je kdo, proč, jak, kdo s kým... Tato část mi přišla dost zmatená a nepřehledná. Místo toho, aby téma přenosu a protipřenosu objasnila, text spíše nesrozumitelně zatížila.
Racek
Richard David Bach
Tento pokus o pseudomoudro fakt nevyšel. Zbytečně potištěný papír. Kdyby kniha nebyla tak kratká, tak ji nedočtu.
Umění, kterému nikdo nerozumí: Historky z podsvětí výtvarné kultury
Jan Vitvar
Kdo by od autora čekal vysvětlení, proč rozestlaná postel v galerii je umění, nedočká se. Autor zastává institucionální pojetí umění a chápe tak každý předmet (či akci) vystavený (nejen) v galerii (respektive za takový označený tvůrcem, kurátorem či galeristou) automaticky za umění. (Odstrašující ukázka výroby takového "umění" je zachycena v dokumentu Zkouška umění). Myslím však, že jistá dávka skepse k takovým projevům je na místě. Kniha se kromě popisu skutečných kuriozit, věnuje také umění (namátkou Kubišta, Gebauer, Nepraš), které nebylo ve své době akceptováno - geneze jejich vzniku, znovuobjevení, či zničení (někdy i samotným tvůrcem).
Bůh a člověk hledající smysl
Viktor Emil Frankl
Dialog mezi dvěma moudrými lidmi vždy rozšíří obzory! Pro mě to bylo obohaceni v tom, jak lze uvažovat o Bohu, víře, náboženství, životě z jiných úhlů. Jak prožívat osobní víru, která nemusí zapadat do nám (rodiči, kněžími, duchovními autoritami...) připravených škatulek a že opravdu každý máme svou vlastní cestu poznání, protože i náše životy jsou jedinečné a neopakovatelné.
Strašlivá závrať
Benjamín Labatut
Ten epilog Nočního zahradníka ve mě stále doznívá... Určitě autorovým záměrem nebyla rezignace na vědecké poznání; spíše poukázat, že izolovaný vědecký pokrok, bez korekce společenské odpovědnosti, může být dobrý sluha, ale zlý pán (to vlastně řešil i Faust).
Labatuta si tak řadím vedle skvělá díla jako je Sebaldův Austerlitz a Saturnovy prstence, 1913 od Illiesa, Zweigovy romány jako Triumf a tragika ER, Montaigne, Zápas o svědomí (a další) a snad i francouzsky psané Kunderovy romány.
PS: nechápu, jak někdo takové knize může udělit méně jak ****
Všímavost a Já
Jan Benda
Pokud odfiltruju ty buddhistické aluze, tak 1-3 kapitola byla výborná, za *****. Většina závěrečné kapitoly o řešení psychických problémů pomocí psychedelik a buddhistické meditace vedoucí ke změně vnímání reality, byly fakt nebezpečné bláboly. Což připouští i sám autor v několika pasážích, že ne vždy takové experimenty vedou k pozitivním výsledkům.
Vědomí a realita: O mozku, duševní nemoci a společnosti
Jiří Horáček
„Pokud to neumíš vysvětlit jednoduše, nerozumíš tomu dostatečně dobře. “ Albert Einstein
Asi tak nějak...
Léčba smyslem
Viktor Emil Frankl
Neskutečně silná kniha. Myslím, že každý komentář je navíc. Snad jedině: děkuji pane Frankle!
Idea nevědomí: Filosofické kořeny psychologie C. G. Junga
Ivana Ryška Vajdová
Určitě jsou lepší knihy o Jungovi, což v kontextu toho, jak autorka v úvodu zkritizuje snad veškerou literaturu o Jungovi, působí hodně arogantně a nedůvěryhodně. Autorce by slušelo více pokory...
Legenda o grálu
Marie-Louise von Franz
Spíše než o hlubinně psychologický výklad legendy se jedná o literárněvědnou studii, srovnávání různých verzí a zdrojů.
Skrytá pravda Země
Zdeněk Neubauer
Ve srovnání s jinými autorovymi knihami (Svatojánský výlet, O počátku, cestě a znamení času) velké zklamání. Úvod jakási ezo omáčka okořeněná zednářským blábolením. Některé pasáže určitě stojí za přečtení a úvahy. Úvod a závěrečnou stať o Faustovi je lépe vynechat kvůli ztrátě času.
Opět se mi potvrdilo to, že když kniha nechytne od prvních stránek, nebaví pak vlastně celá.
Zakázaný obraz
Alain Besançon
Pro mě osobně byl text nejsilnější v tom, že jsem pochopil cestu k abstraktní malbě. Ta, v tomto světle, byla antimimésis, popření dlouhého vývoje umění, jak bylo započato v pravěkých jeskyních. A v tom diskurzu znamenala konec umění, protože dál cesta mohla vést už jen k prázdným plátnům (deskám, sololitům...)... Ovšem nezaměňovat s koncem umění, který ve svých textech hlásají Danto nebo Belting.
Antropologie obrazu: Návrhy vědy o obrazu
Hans Belting
Jestli toto je, dle předmluvy, jedna z knih, které se možná nejvíce zapsaly do historie dějin umění, tak to není zrovna nejlepší vizitka tohoto oboru. Redukovat dějiny zobrazování jen na snahu zpřítomnit zemřelé, mi přijde hodně zjednodušující. Určitě ano, ale nejen to. První půlka nuda, druhá část (Erb a portrét, Obraz a smrt!!!, Obraz a stín) stojí určitě za přečtení. Dobré korigovat jinými koncepcemi.
Soustředné kruhy
Věra Linhartová
Četl jsem pouze texty k výtvarnému umění, které mě zajímá. I tak to byla dost nuda. Hrozně nezáživně a těžkopádně napsané.
Mediální revoluce
Zuzana Frantová
Kniha má být artefakt a tato jím bezesporu je. Velmi oceňuji grafickou podobu publikace (a tím i celé řady Parva convivia)! Kniha se skládá ze dvou samostatných studií – o “mediální revoluci“ a o nově metropolitní Raveně. Bohužel první část knihy o “mediální revoluci“ – což je příšerný termín – mě zklamala, čekal jsem víc (asi je lepší nemít příliš velká očekávání). V čem tedy spočívala zmíněná “mediální revoluce“? V tom, že nové náboženství z dostupných a v pozdní antice používaných výtvarných technik, vsadilo jen na dvourozměrné skleněné mozaiky a v absenci sochařské výzdoby, která byla naopak signifikantní pro antickou pohanskou reprezentaci? Či spíše v tom, že oproti judaismu zvolila ke druhému přikázání ne tak rigidní postoj? Škoda, že spíše než o technické stránce tvorby mozaik, o výrobě skla a teser, autoři více neakcentovali právě tuto změnu přístupu k zobrazování.
Druhá studie o Raveně je mnohem vydařenější. Zvláště popis křestního obřadu je velmi sugestivní! Všechny nové křesťanské rituály v nádherných, až mysteriózních prostorách nových baptisteriích, musely být opravdu působivé. Nepřeceňují však autoři vliv této "mediální revoluce“ na konverze nových křesťanů? Vždyť sami přiznávají, že tak „opulentní dekorace“ jako v Raveně nebyla ve Středomoří běžná. Jinak se Efez nachází v současném Turecku, nikoli Řecku.
Byť sdílím skepsi autorů k současné nadvládě “obrazů“ obrazovek, přeci jen srovnávat křesťanské obrazy 4. a 5. století s transcendentálním přesahem, se současnou plytkostí médií, je dost přehnané.
