rasputin komentáře u knih

Tak tohle jsem nečekal. Ze začátku jsem měl strach z té spousty neznámých slov, ale člověk si zvykne. Tak mě to vtáhlo, že jsem nemohl přestat. Není to takové to napětí, jaké je v detektivkách či thrillerech, co vás udržuje v pozoru. Je to v podstatě takové "naslouchání" vlastní zvědavosti z neznámého a tajemného. Chcete pořád vědět, co bude dál, dozví se někdo Illanovo tajemství? Kdo je kapitán? Co jsou zač ta Pětadvacítka? Honem na druhý díl a už teď mám obavy z trauma při čekání na třetí díl až do listopadu. 100%

25 30.05.2019

"Do smutku mužů zazněl nářek dětský.
On, který často rozesmál nás k smrti,
svou smrtí nyní rozplakal nás všecky!"

Největšího z Pierotů jsem začal číst díky čtenářské výzvě, jinak bych asi v dnešní záplavě knižních titulů po této knize nikdy nesáhl. Nelituju a doporučuju. Posledních cca 30 stránek jsem četl při polední pauze v restauraci. Asi na mne musel být zajímavý pohled, když jsem ve společnosti mobilistů a tabletistů ve svých 44 letech bulel jak želva nad starou rozdrbanou knížkou. A k tomu papírovou!

21 19.09.2018

Až půjdu do lesa, nebude to stejné, jako dřív.

19 06.10.2019

Po přečtení prvních pár stránek jsem si říkal, že si budu dělat poznámky, nebo že si budu zapisovat zajímavé myšlenky, abych se k nim později mohl vrátit. Pak jsem si však uvědomil, že bych musel opsat všechno. Autor zde krásně popisuje a shrnuje základní principy demokracie, kterou si dnes mnoho lidí, ale i politiků plete s anarchií. Popisuje, jaké nebezpečí se skrývá v populismu a v dezinformacích spojených s ignorací a ignorancí, popisuje naši společnost v dějinných etapách od TGM až po dnešek... Nejděsivější je závěr knihy, kde autor popisuje Zemanovy a Babišovy pokřivené osobnosti a zasazuje jejich činy a slova do kontextu doby. Občas jsem se musel zamyslet, co je děsivější. Kingovo To nebo stav naší společnosti, ovlivněné těmito dvěma pány v kombinaci s nevědomostí a strachem občanů, kteří jak houba nasávají populistické kecy a dezinformace dalších politiků? Kingovo To je fikce, byť popisuje skutečné lidské pocity, ale stav naší společnosti je v rukou každého z nás. Když si připomenu výsledky voleb, tak mám trochu strach, ale zůstávám optimistou.

Tuto knihu doporučuji všem!

17 15.03.2018

Hrozně rád bych napsal nějakou hlubokou myšlenku, ale nic mě nenapadá. Ono to asi není ani potřeba. Ten kdo četl, ten ví a kdo nečetl, ať si přečte a bude vědět taky.......Jen jsem byl Johnem Steinbeckem donucen přerovnat knihovnu. Nějak se mi nelíbilo, že by tato kniha měla být jen tak někde nebo kdesi mezi ostatními.

17 01.05.2013

Chtěl bych umět používat slova s takovou virtuositou, jako Pan Horníček.

16 18.01.2014

Četl jsem to jednu sobotu. Ráno jsem začal. Pak byl oběd, po obědě káva a pak práce. Betonový základ pro schod k terase. Jedna várka betonu v díře, druhá várka v kolečku. Pak byla odpočinková káva a k tomu zhruba polovina knihy, co jsem nestihl dočíst. A tak jsem četl a četl a četl......káva už byla dávno vypitá........sakra já nemůžu za to, že ten pitomej beton tvrdne tak rychle. Já to prostě musel dočíst!

14 14.06.2016

Asi tak prvních padesát stránek mě bavilo. Mám rád nečekaný humor, který vyplývá z absurdních situací. Ale tohle? Křečovité, nesmyslně absurdní a nudné. Možná jsem autora a jeho knihu jen nepochopil, ale podle některých zdejších názorů asi nejsem sám.

14 12.01.2014

Úplně ze všeho nejhorší je, když takovouhle knihu čtete do půldruhý ráno, pak vstáváte v půl šestý a i u tý snídaně čtete až vám vystydne ten pitomej čaj, protože chcete vědět, jak to dopadne a pak už fakt musíte jít do práce s vědomím, že přijdete pozdě a že s k tý knížce vrátíte zas až večer a přitom vám zbývá pitomejch 30stránek do konce.

13 19.02.2019

Ze začátku mi dělal problém styl psaní. Po pár stránkách už mi to nepřišlo a pak jsem si některé odstavce četl i dvakrát či třikrát. Ne snad proto, že bych neporozuměl, ale protože jsem byl fascinován. Jak krásně může být popsána taková banalita, jako je domek na kopci:
"Bylo mu dlouho vzhůru stoupati po strmé skále, než se dostal na malou planinu o skálu ještě vyšší se opírající, na jejížto pokraji stála Ambrožova chýše, přístupna všem větrům. Malý, pečlivě upravený sádek, jehožto svěžím trávníkem pospíchal stříbrojasný potůček, za ní se rozkládal a na jejím prahu seděl Ambrož, temným pohledem zíraje do zapadlého slunce krvavé stopy, hasnoucí v mlhách večerních, z údolí k němu v sterých podobách se valících."

13 28.10.2017

Útlá a optimistická knížka se spoustou vtipu, laskavého humoru a životního moudra. Občas jsem se od srdce zasmál, občas mi ukápla slza dojetím. Jsou to krátké příběhy na dvě až tři stránky a já si jimi vyplňoval polední pauzy při obědech. Byla to vždy osvobozující terapie po dopoledni plném stresu a vypětí. Děkuji pane Fulghume!

12 06.12.2019

Vzkaz pro Petruse21: Evidentně jste tuto knihu nepochopila, proto doporučuji spíše současnější autory s jednodušší kompozicí příběhu. Zatím. Možná časem, až trochu vyzrajete, třeba si knihu znovu přečtete a pak odsoudíte svůj hodně zvláštní komentář s ještě zvláštnějším hodnocením, které si tato výjimečná kniha vůbec nezaslouží.

12 12.07.2017

Kdysi jsem dostal několik beden knih. Byla mezi nimi jedna útlá kniha. Taková obyčejná s nepříliš atraktivním obalem. Vložil jsem ji tedy do bazaru a zapomněl na ní. I jsem se trochu podivil, když mi jednou v sobotu přišla objednávka. Začal jsem knihu trochu zkoumat. Přečetl jsem první dvě stránky a knihu odložil. Je to jakési zmatené, to divné nářečí, kašlu na to, pomyslel jsem si. Pak jsem si přečetl další dvě stránky, pak další a další. V neděli večer jsem knihu dočetl. Byl jsem plný dojmů, pocitů a smutku. Emoce mnou cloumaly a do noci jsem přemýšlel nad příběhem z knihy. Sílu příběhu navíc podtrhuje styl působivého vyprávění autorčina.

12 25.11.2014

Na Steinbeckových knihách mě nikdy nepřestanou fascinovat jeho mistrně vykreslené psychologické profily postav. Je to jako by byl každou z nich a mluvil při tom z vlastní zkušenosti a z vlastních zážitků. Tento příběh snad ani není příběhem. Nestane se nic převratného, ale přesto to převrátí několika lidem život naruby. Kniha mě moc bavila, ale určitě nedoporučuju těm, kteří raději knihy plné překvapivých zvratů.

12 11.06.2013

Ani nevím proč jsem knihu začal číst. Nejsem moc velkým příznivcem sci-fi, ale rozhodně toho nelituju.Je to jedna z těch knih, ke kterým se po čase rád vracím a přečtu si je znovu.

12 25.03.2013

Když jsem tuhle krásnou knihu, poprvé vydanou před 84lety, dočetl, tak mě tak napadlo, kolik knih z těch všech mnoha dnešních "bestsellerů", budou lidé číst za dalších 84let. Nebo alespoň za 50?

11 23.02.2019

Místy možná trochu překombinované, občas dost těžko uvěřitelné, ale mě se to prostě líbilo. ..... Blbý je, že můj soused je taky Bobr a je to hroznej Vůl. Snad si s ním Joona Linna (čtu to jako Línej jůna) v příštím díle poradí a zbaví mě ho.

10 15.03.2019

Thor Heyerdahl – Ve znamení Kon-Tiki. Od malička je to pro mě jen nesmyslný shluk písmen, který byl napsaný na hřbetu jedné z knih v knihovně u mojí babičky. Kolikrát jsem ten shluk písmen četl a kolikrát jsem měl tuto knihu v ruce. Nikdy by mě nenapadlo si ji přečíst. Po mnoha letech jsem jí znovu objevil v bedně od banánů v městské knihovně. Zdarma k rozebrání. Sáhnul jsem po ní jenom proto, že mi byla z dětství povědomá, ale zanedlouho přišla čtenářská výzva a téma „kniha s tematikou moře.“. Již několik knih mě oslovilo díky tomuto počinu a jsem za to nesmírně rád, avšak zatím největší překvapení mi přinesl právě tento cestopis. Děkuji čtenářské výzvě a děkuji Thoru Heyerdahlovi!

10 03.11.2018

....jen si občas říkám, že ten, kdo tohle napsal, nemohl být duševně úplně v pořádku. Anebo byl těžce zhulenej.

10 31.03.2013

Knihu jsem četl dřív, než jsem viděl film. Vůbec jsem netušil, co to je za knihu a o co tam jde. Překvapení bylo veliké, nadšení neutuchající a následné zklamání obrovské, když jsem knihu dočetl a musel jsem se vrátit ze středověku zpět do reality všedních dnů.

10 28.03.2013