Rawen616 komentáře u knih
Slyšena audiokniha. Nemam moc přehled v severských kriminálkách ale z těch co znám to tak nějak vypadá všechno na jedno brdo. Všichni tam mají psychické problémy, je to tam samý pedofil a úchylný vrah. Všechny postavy jsou nějakým způsobem v hajzlu nebo aspoň mají problémy s alkoholem nebo rodinou. Tahle není vyjímkou a popravdě mne to nijak zvlášť nebaví. Navíc u téhle mi ty zločiny a zápletky točící se kolem týrání dětí přišly takové samoúčelně šokující.
Jako celek musim říct, že to vyloženě špatná trilogie není. Ale její neznalostí o nic zásadního taky nepřijdete. Třetí díl byl dost možná i ten nejlepší, protože je daleko víc depresivní a krvavý než díly předchozí. Až mě to chvílemi u tohohle žánru překvapilo. Má dokonce i pár příjemných nápadů bořících klišé, kterých jsem se obával. Např. odboj proti útlaku Kapitolu rozhodně nejsou klaďasové ale spíš fanatici, které moc netrápí kolik nevinné krve se prolije za "dobrou věc".
Podobě potěšila i závěrečná poprava padoucha, která proběhla jinak než by se očekávalo. Hlavní hrdinka je však stále nesympatická a zde ke konci ještě i celkem labilní. První díl ujde, druhý díl je bohužel odsouzen k tomu být lepidlem mezi jedničkou a trojkou a trojka je asi nejlepší. Což pořád znamená, že je to jen lehce nad průměrem.
Chápu rozporuplné hodnocení jednotlivých dílů ságy. Ale po přečtení všech částí nelze jinak než dát plný počet. Ono by totiž bylo uplně ideální kdyby celá sága vyšla v jedné jediné knize, nanejvýš tak ve dvou. Tím dělením a ještě tím Sapkowského stylem, kdy píše v krátkých epizodách se totiž hodně tříští celkový dojem. Ale ten dojem, pokud si přečtete všechny díly hned za sebou, je zkrátka skvělý.
Tak konečně díl který mě plně chytil po těch dvou, které se mi jen líbily ale zdaleka né tak jako povídky. Celá kniha je vlastně jen o tom, jak Geraltova parta putuje z bodu A do bodu B a prožívá různá dobrodružství , což je vlastně takové to nejosvědčenější fantasy klišé. Jak už je u Zaklínače zvykem, moc pohodovou atmosféru ale nečekejte. Hrdinové totiž putují krajem, který je sužován válkou.
Na začátku neškodný podivín, na konci někdo, kdo nemá problém vyvraždit svojí rodinu a s nimi klidně i celé národy. Je zajímavé porovnat knižní a filmovou verzi. Myslel jsem si, že se moc neliší ale zatímco z Hrušínského jde strach už od začátku, tak knižní Kopfrkingl je skoro až do konce jenom takový ňouma a až pak to "rozjede". Doporučuji obojí.
Za plný počet. Ale určitě bych výhrady měl - je to dlouhé. A to opravdu hodně a navíc celý formát knihy připomínající spíše solidní cihlu na pohodlnosti čtení taky nepřidá. Ke konci se mi zdálo, že kniha malinko ztrácí dech, zejména kvůli časovým skokům a finále bylo trochu jako utnuté katanou. Je nutné se také připravit na nemalý počet postav a jejich nelehká jména. Jako celek je to ovšem krásné dílo s neopakovatelnou atmosférou starého Japonska a do detailu popsaným tehdejším světem, uvažováním a životem. Nepopiratelný je také určitý motivační náboj celé knihy o muži, jež se celý život věnuje jen cestě svého zdokonalení.
Nebyl to můj šálek čaje. Ovšem pozor! To neznamená, že myšlenky zde sdělené jsou špatné či neaktuální. Spíše naopak. Vladař je velice dobře funkční jako příručka i pro dnešní politiky či manažery. Nesedla mi spíše forma. Mám raději podobná pojednání od autorů z dálného východu s kapkou asijské filozofie. I tak ale mohu Vladaře doporučit.
Kupodivu mě to bavilo o kapku víc než Enderova hra. Pozor, budou spoilery! Respektive mi to umožnilo na Enderovu hru nahlížet v trochu jiném světle a nepatrně jí to v mých očích vylepšilo. Fazolek je navíc sympatičtější postava než Ender. Hlavně tím, že od začátku víte, že je až ten druhý a není považován skoro za poloboha.
Začátek mezi dětskými gangy byl dost působivý a závěr zase oproti Enderovo hře vyznívá naléhavěji.
U Enderovo hry mi konečný útok přišel trochu úsměvný, když se celou dobu hledá super-stratég aby nakonec jen zmáčkl tlačítko a vypustil "bombu" na domovskou planetu nepřátel. Aspoň tak to na mě tenkrát zapůsobilo. Tady to bylo podané lepším způsobem,
Zpočátku vtipná kniha o partě mladých mániček a příhod z autorova života je s přibývajícími stránkami čím dal mrazivější u popisu zatýkání a teroru tajných policistů na neviných lidech během demonstrací po roce 68. Asi nejlépe bych to vystihl tak, že za komunistů se měl líp jen velký blbec a nebo velká svině. A přesně tihle lidé na to asi s láskou vzpomínají.
Spojovací článek mezi Carpe diem a Dies irae. To, co bylo v Carpe diem podivné nebo nevysvětlitelné začíná dostávat smysl. Jednotka mariňáků se rozšíří o partu pirátů a jednoho polopsa a původně čistě military scifi začne nabírat nový osudovější ráz. Robert si nastavil laťku hodně vysoko, snad to zvládne a povede se mu někdy celou sérii důstojně zakončit.
Klasický Crichton. Nejdříve tajemno, pak věda a pak se to všechno vymkne z rukou. Musím ale přiznat, že se mi hodně líbila ta první část knihy kdy hlavní hrdina pouze ví, že jeho žena pracuje na něčem tajném a chová se čím dál víc divně. Druhá část knihy už byl takový ten klasický hollywood, kdy skupinku lidí nahání tajemný nepřítel. Musím uznat, že značně originální a dobře vymyšlený nepřítel.
Znám z různých conů jak Kláru tak i Jiřího, proto si jen těžko šlo představovat v hlavních rolích někoho jiného. Hromotluk a pohledná profesorka:-)
Knížka mě celkem bavila ale jak už zde někdo napsal, forma zvítězila nad obsahem. Hrozně moc fajn popkulturních odkazů, dobré hlášky, krásně vykreslená atmosféra města Tábora a muzea. Sympatičtí hrdinové co se neustále popichují. Do toho mystika a citování historických událostí. A to je právě kámen úrazu. Ta mystika se totiž během vyšetřování někam vytratila, stejně tak jako tajemné bratrstvo a skončilo to docela nemastně neslaně vcelku tuctovou zápletkou, ke které se vlastně ty rituální vraždy, bratrstvo a odkazy na husitské či zednářské kletby a mýty moc nehodily. Zkusim ještě audioverzi.
Nápad je skvělý a knize by rozhodně neuškodilo více humoru. Celou dobu jsem si totiž představoval rytíře jako partu z Monty Pythonova Svatého grálu. Jinak ale sympatické oddechové čtivo. Dobrá ukázka toho, že když je nějaká civilizace o tisíce let napřed, ještě to neznamená, že máte vyhráno proti partě prohnaných rytířů kteří ještě pořád věří, že Země je placatá...
Strašlivá obálka, název "smrdící" nějakou romantikou a uvnitř přitom opravdu vynikající příběh spíše psychologického ražení. Zajímavý popis vývoje hlavní postavy od retardovaného prosťáčka až po charismatického génia a především skvělý popis ostatních postav jejichž chování se mění právě v závislosti na výši hrdinova intelektu. Rozhodně to donutí k zamyšlení nad tím, jak se občas někteří chováme k dětem či postiženým.
Četl jsem vydání od Laseru, kde jsou jen tři povídky a ne sedm. Martin měl možná u scifi zůstat namísto nekonečné telenovely GoT. Písečníci jsou hodně fajn věc, i když by jim podle mého více seděl delší formát a také sci fi prostředí nebylo vůbec nutné. Naopak jejich pojetí v seriálu Krajní meze, kdy to bylo celé zasazené do současnosti mi vyhovovalo malinko víc. I tak ale povídkový nadprůměr.
Píseň pro Lyu se mi také dost líbila. Hodně dobře popsaný svět a víra mimozemského národa i emoce hlavních postav. Donutí k zamyšlení. Poslední povídka - Skleněná květina - byla oproti předchozím dost slabá a chvílemi čitelná jen se sebezapřením.
Dobrodružné, zábavné a krásně naivní s výtečnou retro kresbou. Skvělá záležitost jak pro pamětníky tak i pro zájemce o historii komiksu u nás.
Zpočátku mne nejvíc zaujala kresba. Mám rád tenhle styl s jednoduchým barvením a spoustou detailů a také velkým množstvím oken. Příběh mne zaujal až později. Pečlivé vyprávění veterána, který přežil velmi podivnou válku lidstva a mimozemské civilizace, která se díky častým nadsvětelným skoků protáhla na několik století a skončila stejně tak rychle jako začala. I přesto, že jde o scifi, kniha krásně ukazuje jak taková válka a armáda fungují z pohledu pěšáka. Výcvik, přesuny, všudypřítomná smrt, cestování do neznámých končin. Bojování proti někomu a za něco co je většině vojáků obvykle zcela ukradené a potom "slavné" návraty do vlasti, která ale už třeba vyznává zcela jiné hodnoty. Těžko se někomu kdo umí jen bojovat a svět který opouštěl už nezná, zařazuje do společnosti. Nezbývá, než si celé kolečko zopakovat. Hlavně ať se kouří z hlavně...
Chtěl jsem dát tři ale nakonec tomu dopřeju malinko lepší hodnocení. Zezačátku jsem byl hodně navnazen. Hlavní hrdina a hrdinka jsou sympaťáci. Padouši mi přišli dostatečně zajímaví, nápad se světem ukrytým v koberci je taky fajn, ale problém jsem měl s celým tím kouzelným světem a divotvůrci. Ti mi totiž nepřišli zajímaví ani trochu a popravdě mi dost lezli na nervy. Nějak mě celý ten jejich svět nedokázal nadchnout, nepřišel mi kdovíjak zázračný, jen divný. Naopak epizoda odehrávající se ve víru či Shadwellovo výprava do pouště jsou oproti tomu skvělé a závěrečné střetnutí jsem si také užil. Popravdě by ale téhle knize velmi prospělo výrazné zkrácení a prostříhání některých pasáží.
Myslíte, že román o životě světce musí být nuda? Může, ale to by ho nesměl napsat Otomar Dvořák:-) Zpočátku je trochu těžké se zorientovat protože autor vykresluje dobu ve které se příběh odehrává dokonale a nám současným lidem trochu trvá než se v tom špinavém a nevlídném středověku rozkoukáme. Ale pak už to jede - intriky, vraždy, boje mezi rody i bratry, pověry a náznaky temných sil a do toho všeho šikovně zakomponovány staré pověsti a legendy ať už o Oldřichovi a Boženě a nebo únosu Jitky knížetem Břetislavem. A to vše spojuje tajemná postave českého "Merlina" - mnicha Prokopa který se podle pověsti pokusil zkrotit a zapřáhnout do pluhu ďábla což je zde jen jiné pojmenování pro pokus našeptávat a ovlivňovat mocné ve prospěch české země, ale jak už to tak chodí, takový ďábel v podobě moci se sebou nenechá orat věčně. Výtečná kniha která podle mě bude bavit i lidi co historickým románům neholdují, stejně tak jako zaryté fanoušky drsnější fantasy.
Horrorová klasika která asi nikoho vyloženě nezklame. Velmi pěkně popsané gradující šílenství otce, které vede až k tragickému závěru.