RealSlimMargi komentáře u knih
Poslední díl se stylem velmi podobá předchozímu (Věž vlaštovky) - velký počet různorodých příběhů dokonce ještě roste, až se pak čtenář začne vlastně ptát, jestli to vůbec k něčemu bylo - ano bylo! Jedním z velkých námětů, které rozjel autor již v předchozích dílech, je vyprávění příběhu o Geraltovi a Ciri v rámci vzpomínek, legend, memoárů apod. Je to poměrně nezvyklý pohled, který mi napoprvé příliš nesedl, ale v rámci Paní jezera jsem si jej náramně oblíbil.
Co si autor rozjel, to ukončuje - ať už jde o válku černých proti severu, příběh Ciri, Geralta, Lóže čarodějnic, všechno postupně v rámci kapitol ukončuje. Některé příběhy/konce jsou samozřejmě více chytlavé, nežli jiné. Konec hlavního příběhu - Geralt, Ciri a Yennefer, ačkoliv přijde poměrně neočekávaně, je ale dle mého názoru povedený.
Spousta odboček a občas i poměrně irelevantní příběhy knihu zbytečně protahují a přidávají hluché části, stejně ale dávám za celý zážitek plný počet, jen velmi odřený plný počet v porovnání s například Věží vlaštovky.
Věž vlaštovky je psána velmi rozdílným stylem oproti předchozím dílům, zejména pak oproti přechozímu dílu - Křest ohněm. Místo lineárního příběhu, sledující jednu skupinku dostáváme rozvětvený příběh z pohledu hlavních, ale kolikrát i vedlejších, takřka nepodstatných postav.
Hlavní postavou nahrazuje Ciry Geralta, a narozdíl od Křestu ohněm se její příběh konečně někam posouvá. O Ciri se zde dozvídáme jak dospívá a formuje svůj charakter, ale také i její nedílné 'hmotné' rysy - odkud má jizvu, meč, černé linky atd.
Argument, že se série jmenuje zaklínač, ale zaklínač v ní není mi přijde poněkud hloupě jednoduchý. Geralt sám za sebe už nemá takovou možnost se rozvíjet a v minulém díle se mi to jednoznačně potvrdilo. Navíc Ciri je už sama zaklínačkou, ačkoliv žádnou zaklínačskou práci zatím nevykonala.
Za mě se jedná o nejlepší románový díl - forma prvních dvou povídkových dílů mi od Sapkowského pořád vyhovovala více. Velmi čtivá kniha s absencí nudných částí, ale zároveň zbytečně neuspěchaná.
Kniha nezačíná příliš dobře. První minimálně čtvrtinu se vyšetřování nikam neposouvá a ačkoliv hlavní hrdina každé dvě strany přijde na převratně znějící důkaz, stejně se následně odpichuje od starých důkazů z prvních stránek a na ty nové jakoby zapomněl.
Zlom přichází, když se policii podaří dostat domnělou spolupachatelku a přichází na výslechy. Od této chvíle se konečně začínají věcí odkrývat a nastává jeden zvrat za druhým.
Ačkoliv se většina knihy odehrává v přítomnosti pouze dvou hlavních postav, autor si i přes málo prostoru dává záležet na vývoji postav vedlejších, které pak dodávají hloubku a pocit, že nejsou pouze kulisami pro hlavního hrdinu. Navíc předpokládám, že pro ně má plány v dalších dílech.
Krutostí, ani například vyobrazením drsné šikany autor určitě nešetří, což by se od severské detektivky mělo čekat. Kniha má poměrně rychlé a rázné tempo, autor se málokdy dostane ke zbytečným záležitostem a pokud mu něco přijde nedůležité, odehraje celou scénu i během půl stránky. Za špatný rozjezd strhávám bodík, přesto za přečtení určitě stojí.