renata6455
komentáře u knih
Tvůrčí restart: Lázně pro spisovatele v krizi
Martina Heš
Marti, dočetla jsem tvou knihu právě v době, kdy jsem ji měla dočíst. A jsem moc ráda za to, že jsem si na to počkala.
Má to totiž úplně jinou sílu číst knihu až po osobním setkání s tvou krásnou křehkou duší, po kterém cítím, že jsem tě prostřednictvím tvé novely mohla poznat mnohem blíž.
Ta knížka je tak tenounká a přitom v sobě skrývá tolik!
Grafické zpracování je skvělé, ty černobílé stránky jakoby otisknuté do následující strany neskutečně přesně vyjadřují atmosféru samotného příběhu.
Celkový příběh na mě působil zajímavě, ale nedokončeně, podněcuje mě přemýšlet pořád dokola o lázních - jak to všechno vlastně bylo a co to Jakubovi vlastně přineslo.
Nutí mě přemýšlet o všech dalších postavách, které byly pouze lehce naznačeny a působily na mě tak zvláštně a přesto netuctově a odlišně od nějaké dokonalé normálnosti, že byly nakonec vlastně natolik lidské, jako jsou opravdoví lidé ve skutečném životě.
Líbí se mi (nebo mě to štve?), že píšeš tak surově, přesně tak, jak se může jevit opravdový život.
Že nejde o žádnou vymyšlenou dokonalou realitu, která v našich životech neexistuje.
Že je to často až smutně nebo tragikomicky normální, až mě to zamrzí.
Že je to místy i smutné a jakoby hořce vtipné.
Že vše nevysvětluješ a nepopisuješ do posledního detailu.
Že se samotná hlavní postava ani čtenář vlastně nedozví všechno.
Že si musím domýšlet a je tam stále kousek tajemna a nevyřčeného.
Že nevím, co se s postavami stalo a moc bych si to přála a mám nutkání se tě zeptat, jak to máš v hlavě ty.
Oproti tomu v novele byly pasáže, které
šly neskutečně do hloubky.
Které mě dojaly a díky kterým mi zvlhly oči a prožila jsem si hluboké pocity spolu s Jakubem a plynoucím příběhem.
U kterých jsem se smála, i přesto, že v tom konkrétním místě to vlastně k smíchu vůbec nebylo. U věty “Masáž. To je úlet.” Jsem se začala nahlas smát a nedokázala jsem se zastavit.
Bavily mě absurdně vtipné myšlenky, které Jakubovi servíruje jeho mozek, ale i jeho ponoření se do hloubi vlastních bolavých vzpomínek, které byly jemu samému dlouho ukryté.
Byla tam spousta skvostných vět, které stojí za uložení do mé paměti. A já si je v knize chci osrdíčkovat a dát ti o tom vědět.
Protože vím, že každý čtenář si v knize najde to své, že každého se dotkne něco jiného, každý si díky těm větám může otevřít a zpracovat právě to své, co zrovna potřebuje.
A taky vím, že knížka zůstane navždy v mé knihovně, nejen proto, že tam mám věnování od tebe, ale hlavně proto, že se k ní chci vracet a číst ji znovu.
Takové knihy miluju. Ty, které v sobě mají skryté hluboké poselství a pokaždé, když si je přečtu znovu, najdu v nich něco pro mě nového.
Baví mě to tvé naznačování a nedokončování myšlenek, nad kterým já sama vůbec nepřemýšlím a píšu úplně jiným stylem. A to mě o to víc láká si přečíst všechno další od tebe.
Děkuji za další nový zážitek, který mi otevírá nový druh vnímání světa.
Renča
