Richard Skolek
komentáře u knih

Krásná povídka později přepsaná do podoby krásného románu. Ale kdybych si měl vybrat, dal bych asi přednost povídce – zrovna u tohoto tématu má ta sevřenost textu něco do sebe.


Krátká, ale velmi hutná kniha plná skrytých významů. Mám pocit, že jsem vstřebal jen malou část, přesto jsem si čtení užil. A musím vyzdvihnout nádherný jazyk.


Od Kinga toho moc načteného nemám. U předchozích knih mi přišel jako skvělý vypravěč, ale každá byla o pár desítek až stovek stran delší, než bych považoval za ideální, ke konci už jsem vždycky ztrácel pozornost. The Institute mě v tomhle příjemně překvapil – ačkoliv se děj odehrává na malém prostoru, kde by slabší autor čtenáře rychle začal nudit, nadšení mi tentokrát vydrželo až do poslední stránky. A příběh rozhodně stojí za to.


Potřetí jsem došel na konec této série a potřetí mě moc mrzí, že se dalších dílů téměř jistě nedočkám. Na druhé straně to nijak nesnižuje ten čtenářský zážitek. George Martin píše naprosto úžasně. Delší série si vždycky prokládám jinými knihami a právě tam si člověk uvědomí, o kolik je tento autor před jinými napřed.
Při každém čtení navíc najdu spoustu nového. Tentokrát mě nejvíc zaujala práce s detaily. Procházejí postavy rybím trhem? Je tam vyjmenováno osm druhů ryb, které jsou k dostání, ačkoliv jsou hrdinové během jednoho odstavce pryč. Mihne se v příběhu skupina žoldnéřů? Autor nám jich představí nejméně deset a každému vymyslí nápadité jméno, ačkoliv už je znovu neuvidíme. A takhle je to se vším – každé místo má nějaký příběh a historii, každý šlechtic má milion příbuzných. Martin zkrátka píše, jako by měl nekonečné zdroje, jako by disponoval neomezeným časem, energií i fantazií. Když to řeknu jinak – tam, kde by se jiní spisovatelé zbytečně nevyčerpávali, protože to není nutné, je Martin vždy nekompromisní a jde do toho na sto procent.
Zároveň je právě tato velkolepost nejspíš jednou z věcí, které ho na stará kolena doběhly a zablokovaly další díly…


Nikola Šuhaj loupežník od Ivana Olbrachta. Nádherné dílo, u něhož jazyk i styl vyprávění přesně odpovídají povaze hlavního hrdiny. Krásné poetické popisy se tu střídají s nečekaně brutálními výjevy a pasážemi; Nikola Šuhaj je nepochybně romantickou postavou, je nám ovšem představen tak, že klackem ubije stařenu. Text je také zároveň monumentální i velmi komorní, zrovna jako Šuhaj, jehož několikrát vidíme na kolenou a vnímáme jeho obyčejné lidské bolístky, jen aby se po smrti stal legendou. Olbracht se rovněž stejně jako jeho hrdina u ničeho nezdrží dlouho, není tu žádná mnohastránková srdceryvná scéna; má-li někdo zemřít, ozve se výstřel a je hotovo. Ani ona zmiňovaná poetičnost se nikdy nepřejí, autor se vždy rychle vrací k příběhu.
Koločava! Koločava!
Jak sladké jméno a jak chutná na jazyku!
Stál na noční silnici a sál mléčnou vůni Koločavy. Tma byla tvrdá jako kamení a v ní žlutě blýskalo několik okének jako lístky kyzu v uhlu. Do ticha zněly duté údery dřev mlýnské stoupy, která stlouká vlněné tkanivo domáckých stavů a již jest slyšeti jen v noci.
A pak jednoho dne přišel ze Sinevíru starý posilák Šemet a přinesl a přeslabikoval lístek, na kterém mezi natištěnými řádky bylo vepsáno jméno Ivanyš Andrej a ještě nějaká slova o vlasti a poli cti, a znamenalo to, že je muž mrtev a už se nikdy nevrátí.
Ale, Ježíši Kriste, bylo to přece lepší, než když přišel domů bezruký, beznohý nebo slepý. To jen jako by do chýše přibylo o jedno dítě více.


Famózní sci-fi horor, na kterém mě ale zdaleka nejvíc zaujala ta neobvyklá možnost srovnání. Who Goes There je kniha z roku 1938, a donedávna to byla jediná verze tohoto příběhu. V autorově literární pozůstalosti byl ovšem před pár lety objeven román s názvem Frozen Hell, který zjevně posloužil jako předloha. Je nesmírně zajímavé procházet obě verze a dívat se, jak autor text vylepšil.
Příběh se dočkal několika filmových zpracování, nejznámější a nejlepší je The Thing z roku 1982.


Vynikající klasické dílo, a také jeden z mála příkladů sociologického způsobu vypravování. Kniha rozhodně není pro každého – nejde tu o postavy, nejsou tu žádné vesmírné bitvy, autor se zaměřuje jen a pouze na myšlenky. Právě tím je ale tak fascinující a poutavá.


Jako náctiletý jsem zhltnul spoustu zeměplošských příběhů v češtině, teď si je chci postupně všechny přečíst v originále. První dva díly mě bavily daleko víc, než jsem čekal, teprve u tohoto jsem ale měl pocit, že do sebe všechno zapadlo a že už se Pratchett ve svém fiktivním světě opravdu zabydlel. Škoda toho uspěchaného konce, jinak je to ovšem skvělá kniha.


Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).
P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.


Velmi silný text o životě dívky s duševní poruchou. Záměrně nepíšu "příběh", protože ten tu zjevně hraje druhé housle, a vlastně tu ani nemusel být, není moc potřeba.
"I couldn't make myself happy, but I could make people around me miserable."
Hlavní hrdinka trpí obsedantně kompulzivní poruchou, což výrazně komplikuje život nejen jí, ale i celému okolí. Tyto pasáže se Greenovi povedlo napsat skvěle – možná je tak dobrý spisovatel, možná mu "pomohlo", že touto poruchou sám trpí, možná je to kombinace obojího. Je to každopádně (vzhledem k tématu) překvapivě čtivé a člověk má pocit, že tomu alespoň trochu porozuměl, ačkoliv je mu jasné, že pochopit to nemůže nikdy.
"Everyone wanted me to feed them that story – darkness to light, weakness to strength, broken to whole. I wanted it, too."
Velice oceňuji, že je děj v dobrém slova smyslu zcela obyčejný a nepadá ani do jednoho z extrémů, nepřijde žádná katastrofa ani nerealistický happyend. Psychická porucha je tady zkrátka něco, s čím musí hrdinka bojovat. Občas jí to jde lépe, občas hůř, ale tušíme, že to tak nejspíš bude mít celý život a že nepřijde žádná zázračná tabletka nebo terapie, která by to změnila. A právě tou obyčejností a realističností je kniha velmi autentická a silná.
"I wanted to tell her that I was getting better, because that was supposed to be the narrative of illness: It was a hurdle you jumped over, or a battle you won. Illness is a story told in the past tense."


Od Kinga čekám napětí, specifický druh nadpřirozena, americké maloměsto, obsesivní práci s detaily a uvěřitelné postavy, ale rozhodně bych od něj nečekal velmi silný romantický příběh. Přesně tím ovšem 11/22/63 je.
Na začátku se zdá, že jde o příběh o cestování časem náš hrdina se vrací do minulosti, kde má zabránit atentátu na prezidenta Kennedyho. Může se ovšem přesunout jen do roku 1958, blíž ne, a tak má několik let čas. Jak má King ve zvyku, všechno je popsáno detailně a všechno dost trvá, takže si čtenář po pár desítkách stran začne klást otázku, proč lelkujeme v jakémsi zapadákově a nepřeskočíme k tomu zajímavému u tohoto typu příběhů přece bývá hlavní to, zda se změna podaří, a případně také to, jaké to má následky. Co si hrdina rád dává k snídani nebo na které střední škole v mezičase učí, to nás opravdu netrápí.
Právě tady ale King přichází s překvapením, neboť z jednotlivých banálních příhod a momentek postupně skládá mozaiku velké lásky a téměř idylického života na maloměstě, která je tak přesvědčivá a silná, až se čtenář začne bát chvíle, kdy bude hrdina tohle všechno muset opustit, a říká si, ať Kennedyho klidně zastřelí a celý svět jde k čertu, jen když tady zůstane tenhle kousek ráje.
P. S.: velmi zdařilé je i seriálové zpracování.


Krásná poetická jednohubka někde mezi lehce postapokalyptickou pohádkou a učebnicí zenu. A ačkoliv je obálka tím posledním, co bych u knihy komentoval, ta lesklá "oslizlá" hlemýždí cestička je skutečně geniální.


Jde o jediné pokračování, které kdy Crichton napsal (údajně ho k tomu přemluvil Steven Spielberg). Kniha je výrazně méně akční než první díl, což některé čtenáře zklamalo, z mého pohledu jí to ale velmi pomáhá – autor má totiž víc prostoru, aby uplatnil své silné stránky. Crichtonova "superschopnost" spočívá v tom, že dokáže vzít složité vědecké teorie a podat je tak, aby je rámcově pochopil i laik, a díky pomalejšímu tempu je v druhém dílu na tyto skvělé filozofické či odborné pasáže víc času.


Zhruba od poloviny jsem usilovně přemýšlel, jestli je to dobrá kniha a jestli mě baví, a vrtá mi to hlavou i teď, týden po tom, co jsem ji dočetl. Na jedné straně mi to někdy přišlo zbytečně pornografické a docela monotónní, zároveň to ale bylo velmi vtipné a dvě hlavní témata, tedy pohlavní identitu a smrt, to zkoumalo chytře, a vzhledem k datu vydání i velmi odvážně. A některé postřehy o spisovatelské duši byly neuvěřitelně výstižné:
"Začínají mi docházet lidé, které si dovedu představit, myslel si. Budu se bohužel muset s nějakými novými seznámit."
Za přečtení kniha každopádně bezpochyby stojí.


Na jedné straně je to dost nepříjemné a plytké čtení, kde čtenář nestihne lépe poznat ani postavy, ani místa, zběsilá záležitost, kde není nic poctivě rozepsáno, nikde se nejde do hloubky. Poměrně značnou část textu navíc tvoří různé seznamy věcí, k nimž už se autor nikdy nevrátí; tam, kde by se mohlo budovat prostředí, je vždy jen bouřlivá přehlídka kreativity.
Zároveň je třeba říct, že jako alegorie kapitalismu to funguje dobře, a klidně by to mohla být i alegorie doby digitální, v níž bojujeme s přemírou podnětů a snažíme se zkrotit svou roztržitost. A je neuvěřitelné, že kniha z roku 1929 předpovídá počítače, kamerové systémy, viagru a mnoho dalšího.
Běžnému čtenáři bych to nedoporučil, je to ale rozhodně pozoruhodné české sci-fi.


Trochu méně příběhu, než jsme u Pratchetta zvyklí, zároveň ale o to štědřejší porce metafyziky. Konec byl na mě trochu moc uhlazený a jednoduchý, v rámci celku ovšem dával smysl.
Celkově – další skvělá kniha ve skvělé sérii.


Krásná milostná poezie, víc říkat netřeba.
Líbal jsi mne na čelo či ústa,
nevím
– zaslechla jsem jenom sladký hlas
a tma hustá
obklopila úžas polekaných řas.


Velké zklamání. První díl byl místy dost hluchý a zbytečně natahovaný, děje bylo málo, postavy byly ploché; veškerá negativa ovšem vyvažovala přitažlivost tajemného světa, do jehož tajů jsme zatím nepronikli.
Druhý díl trpí přesně těmi samými neduhy, jen jsou tady mnohem zřetelnější. Příběh skáče v čase tam a zpět, věnuje se ovšem pouze událostem předcházejícím prvnímu dílu, takže má čtenář opět pocit, že děj vůbec nejde dopředu. O světě jako takovém se dozvíme pár nových informací, je to ale zlomek toho, co by na takto dlouhou knihu bylo potřeba. Vysvětlení jsou navíc čím dál neuspokojivější mocní se rozhodli pro drastické řešení, vůbec ovšem netušíme, proč se domnívali, že žádná jiná možnost není. Celá příprava tajemného projektu také působí spíše jako alegorie na americký politický systém než jako realistické vyprávění. Čím víc toho víme, tím je to celé bizarnější a nelogičtější. To, co by mělo příběhu dát další vrstvu, tak spíš podpoří čtenářovu rostoucí frustraci.
Co se týče postav, je to bohužel ještě horší než minule. Hlavní hrdina je černá díra pohlcující charisma i testosteron, po které ovšem každá žena strašně touží. Je tady rovněž dost patrné, že nám autor všechno říká, ale nic neukazuje. Týká se to zvláště vztahů mezi postavami. Protagonista miluje svou ženu, nebo si to alespoň myslí, do jeho činů se to ovšem nijak nepromítá. S Mickem jsou nejlepší kamarádi, což se však projevuje jen tím, že ho Mick pořád poplácává po zádech.
Nezbývá než doufat, že závěrečný díl vylepší celkový dojem ze série.


Velmi fundovaná a překvapivě poutavá kniha o mořeplavbě, kterou popisuje od prvních nesmělých krůčků až po velkolepou současnost. Autor vše srozumitelně vysvětluje a zasazuje do kontextu, který je zrovna u tohoto tématu klíčový. Palec nahoru za neobvyklou, ale o to elegantnější grafickou úpravu. Škoda, že kniha není delší!
[V roce 1801] Britové dánské loďstvo jako efektivní bojovou sílu zlikvidovali. Ve snaze obnovit námořní sílu země vysázeli Dánové v následujících letech desítky tisíc dubů, z jejichž dřeva následně hodlali své loďstvo znovu vybudovat. Stromy pro stavbu válečných plavidel však musely být minimálně 200 let staré. Dánské námořnictvo bylo roku 2007 informováno, že jejich stromy jsou již připraveny k případnému použití.


Kniha s obrovským potenciálem, který je ovšem nakonec dost promarněný. Začátek je bombastický a může směle konkurovat těm nejlepším světovým bestsellerům, alternativní New York 30. let je popsán až nepochopitelně podrobně a uvěřitelně. Okouzlení se ale postupně vytrácí a přichází určité vystřízlivění – zatímco po stránce prostředí je kniha naprostým zjevením, ve všem ostatním je pouze průměrná či lehce nadprůměrná. Postavy, zápletka, dialogy, to vše je v kontextu celku mírným zklamáním. Rozhodně se nejedná o špatnou knihu, to v žádném případě, přesto se člověk po dočtení neubrání dojmu, že tady místo "pouhého" nadprůměru za jiné konstelace hvězd mohlo vzniknout něco výjimečného.
