Richard Skolek | Komentáře u knih | Databáze knih

Richard Skolek Richard Skolek komentáře u knih

Cesta do Babylonu Cesta do Babylonu Josiah Bancroft

Velmi originální příběh o zakřiknutém venkovském učiteli, který postupně šplhá dalšími a dalšími patry obrovité a tajemné Věže a snaží se najít svou manželku. Zezačátku jde děj dopředu dost pomalu a dlouho to vypadá, že sestává z víceméně náhodných částí, postupně se ale ukazuje, že za vším tím šílenstvím je přece jen nějaká logika a že všechno tvoří jeden velký promyšlený celek. Za pochvalu rozhodně stojí introvertní a zpočátku poměrně nesympatický hrdina, který se neochotně, ale o to uvěřitelněji přizpůsobuje chaotickému prostředí Věže. Skvělá je i gradace příběhu a práce s reáliemi – téměř realistický text se postupně posouvá někam ke steampunku, ovšem chytře a po malých krůčcích.

27.05.2021 5 z 5


Jistě, pane ministře 2 Jistě, pane ministře 2 Jonathan Lynn

Pět hvězd dávám především za seriál, kniha samotná je dost nevyrovnaná. Autoři to pojali velmi kreativně, čtenář se tak často dozví i věci, které v seriálu vůbec nebyly, což fanoušky jistě potěší; zhruba stejně časté jsou ovšem i pasáže, kde jsou původní dialogy upraveny tak neobratně, že bych dal přednost doslovnému přepisu.

22.01.2021 5 z 5


Šarlotina pavučinka Šarlotina pavučinka Elwyn Brooks White

Nápad dobrý, provedení slabší. Přátelství čuníka s pavoukem je pěkné, téměř veškerou práci ovšem odedře Charlotte. Wilbur je naprosto pasivní postava, která je nadto dost ukňouraná, a ke konci i docela sobecká. Místy mi vrtalo hlavou, proč někoho podobného pořád dokola zachraňujeme, a doufal jsem, že z něj třeba ještě uděláme tu slaninu.

Strukturně je to taky docela bída. Místo různorodých dobrodružství se vše pokaždé vyřeší stejně, jako by měl autor na začátku jeden dobrý nápad a na další čekal marně, tak prostě zopakoval čtyřikrát to samé. Únavné jsou i pasáže s holčičkou Fern, u níž se zdá, že bude v příběhu hrát významnou roli, což se ovšem nepotvrdí – její odbočky jsou zcela zbytečné a nikam nevedou. V první půli je tichou zoovoyeurkou, ve druhé pak fascinaci vepříkem vymění za o trochu zdravější fascinaci sousedovic chlapečkem, do děje ale kromě začátku nijak nezasáhne.

12.12.2024 2 z 5


Tetovaný Tetovaný Peter V. Brett

Prvních sto stran jsem hodně váhal, zda knihu nemám odložit, v textu totiž byla jedna začátečnická chyba za druhou. Všechny tři hlavní postavy jsou děti a všechny začínají ve velmi podobném prostředí, autor na čtenáře nemilosrdně hrne spoustu expozice, všechno působí nedotaženě. Démoni i magické symboly, jimiž se proti nim člověk může chránit, jsou v knize neustále, přesto se toho o nich dozvíme překvapivě málo.

Zhruba ve čtvrtině se to nicméně láme. Postavy začnou být výraznější a jejich dějové linky zajímavější, malé vesnice vystřídá poutavější prostředí. V závěru potom příběh vygradoval natolik, až zmizela pachuť z úvodu, takže jsem zvědavý, s čím autor přijde v dalším dílu.

10.12.2024 4 z 5


Snídaně u Tiffanyho Snídaně u Tiffanyho Truman Capote

Capote má hravý, někdy až poetický jazyk, kniha jako celek mě ale příliš neoslovila. Holly Golightly je bezpochyby zajímavá postava, na jednu stranu šarmantní, mysteriózní a nevypočitatelná, zároveň také ale dost krutá a bezohledná, pro mě ovšem od začátku dominovala ta poloha manipulativní potvory. Navíc jsem celou dobu nevěřícně kroutil hlavou nad tím, co si od ní dospělí muži nechají líbit. A jinak tady toho moc není, ostatní postavy jsou spíš schematické a moc se o nich nedozvíme, prostředí je taky popsané spíš letmo.
Mám pocit, že řadě čtenářů kniha mírně splývá s filmem. Pustil jsem si ho hned po dočtení a musím říct, že poněkud vylepšil i můj dojem. Příběh v něm má výrazně obroušené hrany, a navíc tam hraje zjevení jménem Audrey Hepburnová. Ta se sice na roli (i podle autora) vůbec nehodila, ale okouzluje i tak.

18.12.2023 3 z 5


Žalm pro divostrojné Žalm pro divostrojné Becky Chambers (p)

Tahle kniha je pohlazením po duši. V podstatě jde „jen“ o trochu rozjímání nad smyslem života a pár dialogů o tom, co to znamená být člověkem, ale je to mnohem poutavější a barvitější, než by se z tohoto popisu mohlo zdát. Autorka děj zasadila do prostředí, které se útulností vyrovná i světu Harryho Pottera, reálie jsou ovšem jenom načrtnuté a pamatovat si je nemusíte. Mnohem víc tu jde o pocity a o všudypřítomnou harmonii.
Chambersová to koneckonců ve věnování nejlépe říká sama: „for anyone who could use a break“. Pokud si potřebujete odpočinout od reálného světa, tohle dílo je skvělou volbou.

08.12.2023 5 z 5


Odpočívej v pokoji Odpočívej v pokoji Robert Kirkman

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

07.08.2023 5 z 5


Co přijde pak Co přijde pak Robert Kirkman

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

04.08.2023 5 z 5


Ten velký svět Ten velký svět Robert Kirkman

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

04.08.2023 5 z 5


Není úniku Není úniku Robert Kirkman

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

04.08.2023 5 z 5


Zrozeni k utrpení Zrozeni k utrpení Robert Kirkman

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

31.07.2023 5 z 5


Ze starých letopisů Ze starých letopisů Ivan Olbracht (p)

Nízkotučné Staré pověsti české. Ale je pravda, že se to čte o poznání snadněji a příjemněji.

31.07.2023 4 z 5


Míle a míle Míle a míle Robert Kirkman

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

27.07.2023 5 z 5


Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele Jiří Gruša

Komentáře čtenářů knize dělají medvědí službu – "generační výpověď originálně zpodobněná jako životní glosování inspirované dotazníkovými kolonkami", "experimentální román ironizující úlohu a otázky kádrového dotazníku" apod., to člověka k četbě příliš nemotivuje. Nedá se říct, že by to nebyla pravda, Dotazník jako celek je ovšem nepopsatelný, musí se prostě zažít.
Za sebe můžu říct, že jde o velice vtipný, milý, poutavý a nápaditý text, v němž jsou snad ty nejúchvatnější milostné scény, s nimiž jsem se kdy setkal. Rozhodně se ho není třeba bát. Když si odmyslíte slůvko "experimentální" a necháte se unášet vyprávěním, myslím, že si četbu užijete.
Na knize je pozoruhodné i to, že ve světě je zřejmě známější než u nás – na anglofonních databázích má mnohem víc hodnocení než na těch českých, a to převážně od anglicky mluvících čtenářů.

11.02.2022 5 z 5


Opravdová kuráž Opravdová kuráž Charles Portis

Vtipný, milý a po všech stránkách skvělý westernový příběh o čtrnáctileté dívce, která se rozhodne pomstít smrt svého otce. Příběh má všechno, co ke správné kovbojce patří, přesto si zachovává nadhled a je pohlazením po duši. Existuje-li kniha, kterou bych směle doporučil komukoliv, je to právě True Grit.
Podle knihy byl v roce 2010 natočen rovněž vynikající film, kterému se podařilo vystihnout specifickou atmosféru příběhu. Kromě řady hvězd v něm hraje i skvělá Hailee Steinfeld, které bylo v době natáčení opravdu pouhých čtrnáct let.

22.01.2022 5 z 5


Pojídači mrtvých Pojídači mrtvých Michael Crichton

Překvapivě dobré. Styl dávných cestopisů dokázal autor napodobit skvěle; velmi chytře si také hraje s tím, že se (fiktivní) původní text zachoval pouze v překladech, které jsou zatíženy různými chybami.

P. S.: podle knihy byl natočen film 13th Warrior (Vikingové). Ten není špatný, značná část předlohy ovšem na plátno převést nešla a autoři ji bohužel ničím nenahradili.

11.12.2021 5 z 5


Jací jsme dnes - Česko od roku 1989 očima investigativního novináře Jací jsme dnes - Česko od roku 1989 očima investigativního novináře Jaroslav Spurný

Nedovedu posoudit, nakolik je kniha pravdivá. Spurný sám nakonec v úvodu zdůrazňuje, že jde vždy pouze o jednu verzi a že velmi záleží na tom, co vybereme a jak to interpretujeme. Jedno je ale děsivé a žádnému výkladu to nepodléhá – u moci jsou v podstatě stále ti samí lidé. Je to jako nekonečná divadelní hra – dnešní mocní se v menších rolích objevují už na začátku, ti někdejší dnes za nitky tahají zpoza opony.

26.08.2021 5 z 5


Strach a svoboda: Jak nás změnila 2. světová válka Strach a svoboda: Jak nás změnila 2. světová válka Keith Lowe

Skvělá kniha o tom, v čem všem je současný svět ještě stále zásadně ovlivněn druhou světovou válkou. Přiznávám, že mě mnohé překvapilo. Pokud máte rádi knihy, co vás nutí přemýšlet, můžu Strach a svobodu jedině doporučit.

28.12.2020 5 z 5


Tajná dohoda: Jak Rusko pomohlo Trumpovi získat Bílý dům Tajná dohoda: Jak Rusko pomohlo Trumpovi získat Bílý dům Luke Harding

Skvělá a velmi dobře napsaná kniha, která zasazuje do kontextu několik větších Trumpových afér. Ačkoliv čtu každý den Washington Post a americkou politiku sleduji velmi pozorně, dozvěděl jsem se řadu nových věcí. Jednoznačně doporučuji.

02.12.2020 5 z 5


Slova, která nemám komu vrátit Slova, která nemám komu vrátit Tomáš Tajchner

Tomáš Tajchner dokáže věci nádherně, a přitom přesně pojmenovat. Jeho verše jsou jako pohlazení. Nezbývá než doufat, že se o něm časem dozví víc lidí, rozhodně by si to zasloužil.

09.11.2020 5 z 5