rinnovka
komentáře u knih
Zakázané směry
Vilma Kadlečková
Tak tu máme Zakázané směry. Předposlední díl rozsáhlé vesmírné ságy. Člověk by čekal pozvolné rozplétání složitých vztahů, vysvětlení skrytých i zjevných záhad, odhalení alespoň některých tajemství, urovnání (si) myšlenek, pozvolné směřování k poslednímu dílu, pohoda, pianko.... Cha, cha, cha, cha, cha, tak určitě!!
Paní Kadlečková to do čtenáře pere od začátku do konce. Nevydechnete si ani na okamžik , protože ve chvílích, kdy zrovna nebudete tajit dech při nějaké akci či psychotronickém souboji, budete mít plnou hlavu myšlenek, které se honí kebulemi hlavních postav. Nic není, jak se zdá a ničím ani nikým si nebudete jisti. V tištěné podobě 608 stran naprostého čtenářského blaha, opravdu marně se snažím přijít na to, jestli existuje sága o osmi dílech, jejíž dějové linie postupně nevyšumí, nebo se naopak nekontrolovaně zvrhnou v nesmysl. Nečetla jsem něco tak propracovaného a vymakaného, že čtenář ani před koncem absolutně nemá páru o tom, co ho čeká v závěru. Možná jste se setkali s názorem, že paní Kadlečková měla Mycelium dávno ukončit, a že sedmý a osmý díl jsou jen zbytečné natahování děje. Tak to, prosím, ani náhodou. Pro mě jsou Zakázané směry jedním z nejlepších dílů, ne-li vůbec tím nejlepším. Ani na vteřinu jsem se nenudila a doufám, že brzy hodím do sluchátek knihu poslední. Ta má, tištěná, stran 616. Rë Akkütlix! ano, ANO!
Já četla audioknihu, vydalo OneHotBook.
K interpretaci není moc co dodat, laťka vysoká, zážitek jedinečný.
