RoBertino27 komentáře u knih
Nejspíš díky době, ve které kniha vyšla, není až tak poklonkující vládnoucí straně, dokonce si dovoluje být v určité opozici. Z mého pohledu dostává tato publikace známé edice Magnet ještě ten rozměr, že jsem místo, kde k průniku vlaku za Železnou oponu došlo, velmi dobře znal.
Dlouze budu litovat, že tato knížka skončila někde v propasti dějin. Byla nejen velmi oblíbená, takže jsem z ní byl schopen citovat celé pasáže, ale tak trochu připomínala širší rodinné poměry (bratranci Martin a Petr...). Možná bych ji dnes shledal jako poněkud jednoduchou, ale pořád převládá ten silně pozitivní pocit.
Po nějaké době musím konstatovat, že jsem Krásné léto sehnal a obavy byly zbytečné. Je to dětská kniha, ale svůj půvab si zachovává nadále.
Velkou slabinou tohoto objemného seriálu je jeho nevyváženost. Už tu bylo řečeno, že některé profily byly použity z dřívějšího vydání a například v případě Rindta bylo smutné si potřetí nebo počtvrté přečíst opět to samé. Zatímco některým pilotům se dostalo cti rozprostřít svůj příběh na desítkách stran (například Lauda měl k dispozici předchozí Přílohu na pokračování a přesto dostal hodně velkorysý prostor), jiní se museli spokojit s rozsahem sotva pětinovým. V tomto směru nad Kováříkovou publikací jasně vítězí Koreckého Majstri F1.
Nezapomenutelný François Cevert, vlastně Goldenberg, protože tak znělo jeho skutečné příjmení, byl nejen idolem mnoha dívek a načas je přitáhl ke sledování F1, ale i tragickou postavou tohoto sportu - zabil se ve chvíli, kdy měl mít cestu do absolutní špičky F1 otevřenou. Ročníková knižnice na pokračování (vycházela v měsíčníku MOTORistická současnost v roce 1975) je až do samotného závěru vyprávěna v první osobě, jediným výraznějším nedostatkem je velmi nekvalitní tisk - leč v té době redakce ještě neměla k dispozici hlubotisk.
Seznámení s životem Ferrariho, hlavně té méně známé části, kdy ještě sám jezdil. Najdeme tu i traumatizující zážitek a soudní řízení po smrti Alfonsa de Portaga v Mille Miglia, rovněž hořký osud otce, který přežil své dítě. Závěrečná kapitola už byla vydána před touto přílohou, konkrétně jako článek Běda tomu, kdo v Maranellu upadne v nemilost (MOTORistická současnost, číslo 2/ročník 1977). Nemohu se ale zbavit pocitu, že popis Ferrariho života je poněkud těžkopádný a příliš rozmělněný.
Knížka na pokračování byla po téměř deseti letech odměnou za čekání a rozčarování, proč zmíněný seriál NIKI najednou skončil. Rukopis Kováříkův, vlastně pardon, pana J. M. Bentse, je jeho klasickým projevem a lehounkou fabulací - těžko lze předpokládat, že byl v místě činu a všechny dialogy si pamatoval. Líčení Laudova osudu to ale nijak neškodí, zvláště když si z pohledu zvoleného pseudonymu autor mohl dovolit vynechat osobnější tón. Lituji jen jedné věci, že díky shodě okolností jsem o tuto pečlivě svázanou publikaci přišel...
Jako dospívající fanoušek F1 jsem bohapustě záviděl oné Nině, která se klidně vybavuje s piloty F1. Až později jsem zjistil pravdu. Kovářík čerpal z mnoha svých zkušeností a také je uměl prodat, leč bohužel občas zabředl do pokusu o osobní příběh pilotů a lidí okolo - a ztrácel půdu pod nohama. Byl to muž literatury faktu, jak dokazuje jeho započaté a bohužel nedokončené veledílo Kdo je kdo v motoristickém sportu. Příběh Ronnie Petersona a Gunnara Nilssona se však dá číst i s odstupem času a bez zívání.
Jak je uvedeno v noticce na obalu, spolupracovali na knize tehdejší reprezentanti ČSSR a někteří špičkoví trenéři. Pokud se pokusíte najít souvislost se skutečností, nejblíže má asi vyprávění o hokejových peripetiích Ivana Krumla ke světovému šampionátu ve Švýcarsku 1971, aspoň co do výsledků první poloviny MS a sledu soupeřů. Ivanovi, stíhanému nepřízní osudu a snahou nepřátelsky naladěných spoluhráčů ho hokejově odstavit, prostě palce držet musíte.
Životopisná publikace vycházející na pokračování v měsíčníku MOTORistická současnost vychází z knihy È questione di cuore novináře Cesare De Agostiniho. Autor Miloš Kovářík, publikující rovněž pod pseudonymem J. M. Bents, ji doplňuje několika beletristickými vsuvkami. Díky tomu je výsledek poněkud rozpačitý, ale v konečném výsledku vystihuje podstatnou část Regazzoniho kariéry nejen v F1, ale i ostatních oblastech motoristického sportu.
Tato knížka vycházela na pokračování v časopise MOTORistická současnost a čtenářům nabízí poněkud odvrácenou stranu života velké rodiny soutěžních jezdců, poměrně tvrdě ukazuje, jaká úskalí a nástrahy musejí překonávat - hlavní hrdinové, manželský pár Petra a Jitku Hádkovy navíc kromě drobných osobních rozporů čeká opravdu zásadní životní krize, která jejich vášeň může navždy změnit.
Jednotlivé příběhy jsou popsány občas úsporně, někdy i zbytečně "rychle", ale to asi bude věc názoru. Je pouze škoda, že tu není uvedeno, podle jakého kritéria se vybírala jednotlivá úmrtí - například mi tu chyběl James "Jimmy" McCulloch, hrající svého času s Paulem McCartneyem. Jinak je pochopitelně přínosem velmi slušná obrazová složka.
Kniha v mnoha směrech možná naivní, ale plní svou úlohu dobrodružného příběhu pro děti velmi dobře. Pamatuji si na rozpadající se knihu, u které chyběl začátek a dlouho jsem sháněl kompletní publikaci. Společně s Ešalonem smrti jedna z knížek, v nichž se můžeme seznámit i s životem československých legionářů v Rusku.
Nelze upřít obrovskou zásluhu pana Kováříka, bývalého šéfredaktora měsíčníku MOTORistická současnost, o propagaci F1 u nás, ale Svět formule 1 se mu bohužel příliš nepovedl. Počínaje nepřesnostmi v profilech pilotů přes nelogičnosti (například v systému bodování) až po vyslovené chyby a evidentní nedostatky. Bohužel není známo, za jakých podmínek kniha vznikala, působí jako šitá horkou jehlou, příliš kvalitní nejsou ani fotografie.
Zajímavě pojatá faktografická publikace s trojjazyčným textem (vedle češtiny ještě angličtina a němčina), ovšem s mnohými "dírami" jak v údajích, tak i v překladu - ten, kdo knihu převáděl z angličtiny by si měl zjistit, kdo byla May Pang, pak by ji neoznačil za muže. Obrázky jsou bezesporu zajímavé, ale hodnotu brožury sráží několik nepřesností v údajích, absence některých důležitých událostí a mnohdy vynucená stručnost.
Kdo se chce dozvědět něco o ABC v dobách socialistických, tomu nabízí člověk nadmíru povolaný soubor svých vzpomínek a prochází svůj život spjatý s časopisem. Dozvíte se mnohé netušené věci, jak se do ABC dostal Foglar, komiksy, legendární Pifík, kdo získal pro spolupráci velikána papírových modelů arch. R. Vyškovského, jak se rodily soutěže a kolik bylo v "ábíčku" či "abecečku" románů na pokračování. Milovníci historie a fanoušci ABC jsou přímo povinováni tuto publikaci vlastnit.
Brožurka mapující období Beatlemánie, postavená z větší části na publikaci Love Me Do: The Beatles' Progress (Michael Braun), byla po dlouhou dobu jediným materiálem, poodkrývajícím roušku tajemství jménem Beatles. Dnes už pochopitelně překonaná, ale přesto si uchovává onen zvláštní ráz doby. A půvab neztrácí ani dnes, kdy už víme, že hodně věcí bylo docela jinak. Zajímavé je porovnat tuto publikaci s textem, který autor Jiří Černý vytvořil pro časopis Melodie (1979), který je obsažen v první části knihy Beatles pro pamětníky.
George Martin možná soupeřil s Brianem Epsteinem o titul "pátý Beatle". Pro fanoušky liverpoolské čtyřky bude možná zklamáním, že Martinovo vyprávění o spolupráci s nimi představuje větší část knihy, ten zbytek je možná pro běžného laika až příliš odborný, ale na druhou stranu - jak víme třeba z líčení Antonína Matznera - Martin byl především technik a vždy si s ním člověk popovídal mnohem více, když se zeptal na novinky v nahrávací oblasti než " jak to bylo s Beatles". Každopádně pro fanoušky Fab Four zcela určitě povinnost.
Tuto knihu bohužel provází velké nedorozumění. Byla vytvořena po dohodě s Jiřím Černým a její část tvoří jeho dvanáctidílný seriál z roku 1979, kdy vycházel v hudebním časopisu Melodie. Snahou Celorepublikového fanclubu Beatles bylo připomenout fanouškům Fab Four časový odstup i fakt, že tehdy byly informace velmi složitě dostupné. Kniha obsahuje i základní britskou diskografii a profily lidí v blízkosti skupiny - včetně jejich manželek a dětí.